Je neuvěřitelné, jak plytká a povrchní jsou někdy tuzemská media…. Jak mizivým rozhledem disponuje český informační svět a především jeho tzv. elity. Nyní nemyslím trvalou indoktrinaci „tím jediným správným názorem“ na místo sdělování jasných a ověřených faktů, měření dvojím metrem a podobné eskapády. Ty jsou, bohužel, jeho trvalou součástí a nikdo jimi už dávno není zaskočen. Když píši nikdo, míním tím tu část publika, která je schopna vstřebávat informace z mainstreamu a sama je nezávisle interpretovat.
Zkrátka, zatím žurnalistický mainstream všeho druhu fungoval především tak, že základní informace, až na malé výjimky / která ovšem , když nastaly, stály za to !/, nezamlčoval, nezpožďoval,nýbrž jen komentačně upravoval tak, aby pasovaly do celkového , politicky žádoucího obrazu. Takže například když by napsal, že obrovskou roli v nějaké světové politické události sehrála jakási zelená krychle, mohli jste se stoprocentní jistotou předpokládat, že ta událost má co do činění v jakýmsi tělesem geometrického tvaru, které je barevné. A existuje jistá pravděpodobnost, nikoliv však jistota, že by snad mohlo jít i o krychli, dost možná i kvádr a v krajním případě snad i kouli, navíc barvy možná zelené, možná, zeleno modré a klidně i hnědé. Ale jádro informace – že důležitá úloha v čemsi významném opravdu připadla jakémusi geometrickému barevnému objektu, jste mohli považovat za naprosto spolehlivé.
Bylo jen na vás, jestliže s předmětem spojená příhoda vás zajímala natolik, abyste si sehnali další dodatečné informace, popisující co a jak a vy o tom, do čeho ono těleso ingerovalo, získali přesný obraz. Zkrátka – mainstream představoval více či méně spolehlivý zdroj základních zásadních informací. Takhle k němu přistupuji dlouhodobě a stabilně.
Po minulém víkendu si už tímhle postupem vůbec nejsem jistý. Český a podle mých rešerší i slovenský informační svět, zcela ignorovaly naprosto zásadní skutečnost, která se odehrála v Karlsruhe. Která má charakter obrovské seismické vlny. Pro Evropskou unii a její další fungování. S tím, že je zatím vlnou signální. A Evropa. ta informovaná a chápající, že se něco velkého a přelomového v Karlsruhe doopravdy děje, má jasno, že o pár týdnu později celou unijní Evropu čeká zcela jistě vlna druhá, která EU buď zanechá v troskách nebo naopak zafunguje jako vytoužené odeznění hrozící fatální krize! V každém případě nás čeká pár velmi napínavých a neklidných dnů až měsíců. A jsem si jist, že se čelným představitelům bruselské unijní správy, jakož i velkým národním lídrům typu Merkelová a Macron a především těm z tzv. jižního unijního křídla – tedy vládám v Římě, Aténách, Lisabonu, Madridu, ale i Paříži, zdají doslova hororové sny. A to nemluvím o českých a slovenských , ale i takových bulharských, chorvatských, rumunských a dalších politikářských čachrářích, proslulých svými kleptokratickými sklony. Zejména když se jedná o evropské peníze! A nyní hrozí, že právě ty jednoduše zmizí, možná částečně navždy a EU dokonce hrozí potíže rozměru, že by mohl následovat její, minimálně částečný rozpad a v ohrožení by se třeba ocitlo dokonce i Euro…
Už jste dostatečně navnaděni, abych se dostal k jádru věci? Fajn, tak jdeme na to!
Český a slovenský informační mainstream, včetně obou úředních tiskových agentur nezaregistroval, že Spolkový ústavní soud v Karlsruhe přijal žalobu podanou k němu bývalým předsedou AfD Berndem Luckem, kterou napadl nepřijatelnost podílu Spolkové republiky na společném dluhovém financování Evropské unie, respektive jejího tzv. Fondu obnovy ve výši 750miliard eur, kterýžto fond je součástí přijatého sedmiletého rozpočtu EU, přes vydání tzv. společných evropských dluhopisů.
Jeho argumentace je triviálně jednoduchá – německé zákony ZAKAZUJÍ,aby SRN ručila za dluhy cizích států.
A požaduje, aby tento jeho postoj potvrdil svým rozsudkem německý ústavní soud. Použil navíc tzv. institut spěšné žaloby, doplněný o návrh na předběžné opatření, zakazující spolkovému prezidentovi Steinmeierovi podepsat ratifikační zákon, kterým se SRN připojila k usnesení zemí Evropské unie o vzniku fondu obnovy a jeho financování!
Ústavní soud nejen , že Luckeho žalobu přijal, ale okamžitě vydal ono požadované předběžné opatření a president Steinmeier MÁ ZAKÁZÁNO!!!! až do vynesení konečného verdiktu tímto Ústavním soudem svůj podpis k zákonu připojit. Protože v minulém týdnu jej schválil Bundestag v obou komorách a k tomu, aby se Němci nevratně připojili k tomuto evropskému finančnímu projektu už schází opravdu jen prezidentská formální signatura!
Pro Brusel a země, které tlačily na co nejrychlejší nastartování Fondu obnovy a připravovaly se na jeho okamžité čerpání – především Itálie a Španělsko, ty mají dohromady získat 313 miliard eur – Řím 173 a Madrid sto čtyřicet. Tedy celé 2/5 z celkových 750 miliard. Třetím největším příjemcem se má stát Polsko s 63 miliardami, jde z jejich hlediska o doslova tragickou novinku. Fond obnovy a způsob jeho financování musí schválit všech 27 členských zemí. A v Německu se schvalovací proces, minimálně pro daný okamžik, ne li definitivně – zadrhnul. Pro informaci dodávám, že pro další visegrádské země se počítá s výrazně nižšími částkami: pro Maďarsko 15 miliard, pro Slovensko třináct a Česko má vyhrazeno 19,2 miliardy eur.
Nejsilnější evropské ekonomiky Německo a Francie, jejichž vlády poskytly záchrannému plánu EK zásadní podporu, si mají rozdělit necelých 70 miliard. Paříž má dostat 39 miliard, Berlín o deset méně, tedy 29 miliard, což je 3,86% z celkové výše Fondu obnovy.
Nicméně pokud jde o ručení za splácení oněch společných dluhopisů, pak je podíl záruk jednotlivých členů EU odvozen od jejich ekonomické síly – tedy od podílu konkrétní země na HDP celé Unie, připadá na naše západní sousedy garance v celkové výši cca 172miliard eur….
Vůbec se Berndu Luckemu nedivím, že něco takového nechce akceptovat. Také bych se bránil. A není mi to, ani jako občanovi ČR, i když z Fondu obnovy, pokud jej vyčerpáme celý národní příděl, více získáme, než za kolik ručíme -19miliard proti necelým 12 v garanci.
Považuji dluhový transfer z výkonného a spořivého severu EU na její jih, za velmi nebezpečný do budoucna. Sice už při schvalování toho fondu jsme slyšeli, že jde o zcela mimořádnou záležitost, vážící se pouze na boj proti dopadům koronavirové pandemie, která se nebude opakovat, ale to svět, ohledně kvantitativního uvolňování v létech 2008/2009, slyšel také a dnes je z toho už zcela „obvyklý “ nástroj centrálních bank USA, EU a řady dalších zemí. Nejnověji i ČR. Což mi nahání hrůzu, protože to jednou skončí obrovským malérem.
Ale zpět do Karlsruhe k německému Ústavnímu soudu. President Steinmeier a všichni eurohujeři v tamním parlamentu si tím předběžným opatřením mohou nechat prozatím zajít chuť na další evropské velkohrátky a orgie. Podobně zelení fanatici, kteří si v Evropském parlamentu prosadili, že podstatná část prostředků z Fondu COVIDOVÉ obnovy lze použít pouze na financování zelených projektů. Nechápu, jak pocovidová sanace koronavirových škod koreluje se zeleným fanatismem, ale nikdo se mne na můj názor neptá a ani nikdy nezeptá.
Být ovšem Španělem nebo Italem….
Bernd Lucke učinil správnou věc, když bez zaváhání žaloval u u Spolkového ústavního soudu! Není sám, kdo se obává, že Evropská unie se nám právě hodlá změnit v Evropskou dluhovou unii.
Pokud by náhodou někdo pochyboval, nechť zváží, že Řecko minulý týden umístilo na finančních trzích, za velmi slušných podmínek, poprvé od vypuknutí své finanční krize 30-tiletý dluhopis. Nejen to, u desetiletých bondů, se při své nižší ekonomické výkonnosti,daleko vyšší nezaměstnanosti a zcela fatální závislosti na covidem těžce deklasovaném turistickém průmyslu, naprosto neznámém průběhu turistické sezony 2021, se dokáže na finančních trzích financovat za 0,9% p.a. Zatímco ČR aktuálně za 1,9% p.a. Tedy český dluh se nám , oproti Aténám prodražuje ročně o celé 1%. Zatím….
Jak je tenhle ekonomický nesmysl možný?
Jednoduše – Řekové jsou součástí eurozony a finanční svět ji, od schválení Fondu obnovy bere jako celek, tedy území NĚMECKÉ bonity a měny!!! Podle jednoduché úvahy – když Berlín odmávl společné evropské dluhopisy, tedynově ručí i za státy s vlastní měnou typu Polsko, ČR, Bulharsko, atd., pak je zcela jasné, že rozhodně nepřipustí ohrožení eura, což znamená že Řecko je vlastně finančně také Německo. Nebo aspoň částečně!
A nyní má Steinmeier předběžný zákaz podepsat zákon, který Německo přiková k financování Fondu obnovy a ručení za evropské dluhopisy!!! Kdyby to v Karlsruhe potvrdili, celý projekt evropského spoludlužení končí.
Tohle se oněm pověstným trhům nebude ani trochu líbit! A ještě méně Bruselu! Ten předběžně musí na Fond obnovy zapomenout, se vším všudy. Což je těžký úder přímo na unijní solar plexus. Jenž se za pár týdnů klidně může změnit, až velký senát v Karlsruhe vydá konečný nález, v totální K.O.
Vicekancléř a ministr financí Olaf Scholz sice sebejistě prohlásil, že financování Fondu obnovy přes evropské obligace je postaveno na pevném evropském i německém právním základě, ale já bych si tím vůbec nebyl jistý. I když vůbec nepochybuji, že jednotliví soudci velkého senátu budou vystaveni zcela mimořádnému tlaku ze strany vládních /CDU, SPD/ i nevládních stran /zelení, Die Linke/, jakož i Bruselu, aby dospěli k žádoucímu verdiktu. A jen tak mimochodem – zcela nepochybně část soudců je určitě tzv. prohlubování evropské spolupráce a integrace nastavena pozitivně. A tady půjde opravdu o osobní pozici, protože přísně právně, při rigorozním výkladu německé ústavy, nemůže žalobce neuspět.
Být bruselským papalášem, dostaql bych akutní třesavku, když bych si vzpomněl na květen 2020 a na tehdejší rozhodnutí téhož německého ústavního soudu a jeho rozsudku, ohledně jiné stížnosti na německou účast ve financování jiného unijního velkoprojektu – financování unijních ekonomik přes odkup dluhopisů v rámci programů ECB, tzv. kvantitavním uvolňováním. Tehdy žaloval poslanec za bavorskou CSU Gauweiller také v Karlsruhe a USPĚL!!!
Německý ústavní soud tehdy doslova šokoval především Brusel a jeho administrativu, když si troufl do své kompetence přidat celounijní agendu. Která do té doby představovala výhradní hájemství Evropského soudního dvora. Soudní dvůr EU již v r. 2018 rozhodl, že program nákupů dluhopisů je v souladu s unijním právem, a nepřekračuje tedy mandát centrální banky. Odmítl tehdy i tvrzení, že ECB svým programem nezákonně financuje vlády. Což bylo jádro Gauweillerovy žaloby u Spolkového ústavního soudu. A ten si dovolil dospět k jinému závěru. Němečtí ústavní soudci svůj přístup zdůvodnili tím, že Soudní dvůr EU z jejich pohledu překročil své kompetence, a není proto pro ně závazný. Zcela nečekaný závěr.
Jakkoliv meritorně žalobu a její centrální premisu tehdy obešel. Ani podle něj nešlo o financování vlád v rozporu s německou ústavou nýbrž o situaci, která by se dala shrnout zhruba následovně: ECB sice neporušuje zákaz měnového financování vlád, přesto je její počínání částečně v rozporu s německou ústavou. Rozpor spočívá v tom, že ECB přesvědčivě neprokázala, že nástroje, jež používá k dosažení svých cílů, jsou přiměřené. A rozhodl, že pokud ECB do tří měsíců neprokáže, že tomu tak není, zakázal soud Bundesbance se na těchto operacích podílet. Čímž v podstatě padly. A jako konkrétní důvod uvedl, že německá vláda a parlament nemají nad kroky ECB dostatečný dohled a nezajistily ani, aby nákupy dluhopisů byly přiměřené,
Tehdy tenhle rozsudek z Karlsruhe vyvolal obrovskou rezonanci. Euro se okamžitě propadlo, eurové dluhopisy také. Hlavním tématem diskusí však byla skutečnost, že soud nějaké členské země se nepodrobil předchozímu nálezu Evropského soudního dvora a fakticky nadřadil svou jurisdikci nad tu unijní. Cosi do té doby nepředstavitelného, otvírajícího evropskou právní 13.komnatu pro všechny ostatní unijní země, ohrožující samou podstatu EU. Protože domyšleno do konce, to v podstatě může při širší obecné aplikaci, vést k tzv.“vyzobávání rozinek“ z unijního koláče. Kupodivu se ZATÍM nic podobného nestalo.
Velké gůglení mi navíc nepřineslo odpověď na otázku, jak naložil Brusel s tímhle německým verdiktem, jak prokázal do tří měsíců přiměřenost pochybných finančních nástrojů. Protože Bundesbanka v programu evidentně jede dál. Vyhledavač jsem bohužel nedokázal dotázat tak, abych získal náležitý výstup. Moje chyba. Ale dost možná to všechny strany jen nechaly vyhnít a napadat n ten rozsudek prach, až zcela zmizí.
Je zřejmé, že při přípravě Fondu obnovy si v Berlíně, ale především v Bruselu už vzali z minulého německého soudního rozsudku náležité poučení technického rázu a do procesu schvalování dohody o Fondu obnovy zapojily tentokráte všechny vlády a parlamenty členských zemí. Včetně Německa. Aniž by si náležitě uvědomily rizika možná obdobné, ale nikoliv stejné žaloby.
Takže tu máme tady čerstvou. Která nutí ústavní soudce k tomu, aby tohle nové financování přezkoumali úplně znovu a tentokráte už se nelze schovat za floskuli – že německá vláda a s ni parlament nemohou dostatečně posoudit… Soudci musí jednoznačně určit, zda Německo dnes ručí za dluhy jiných zemí, což ústava zakazuje nebo ne.
Jsem zvědav, jak si s tím poradí, zejména když je o Spolkovém ústavním soudu známo, jak pečlivě dbá na to, že musí stále existovat možnost přezkoumávat, jak unie funguje z pohledu takzvaného demokratického principu, který je jedním z pilířů poválečné německé ústavy. Tento přístup však podle právníků otevírá cestu k tomu, že se evropský právní systém může rozklížit, a s ním může v extrémním případě postupně začít být zpochybňováno celé unijní fungování /zkouším si marně představit něco podobného v Babišlandu/.
A nejen po právní stránce. Je tu ještě ta finanční!!!! Kladu si navíc otázku, jestli takhle náhodou není ještě významnější /o peníze jde přece vždycky až v první řadě/. Zkouším si totiž představit, co by se v EU a na finančních trzích začalo dít, kdyby Spolkový ústavní soud i tentokráte rozhodl ve prospěch žalobce.
Okamžitě by to znamenalo když ne katastrofu, tak kritické finanční potíže pro Itálii, Španělsko a Řecko. Možná i pro Polsko a Portugalsko a kdo ví jestli ne pro Francii. Levné velké krizové půjčky by se minimálně na hodně dlouho odložily. Protože Brusel by nepochybně nastartoval horečné hledání, jak tu německou stopku obejít.
Státům jižního křídla EU by se nepochybně okamžitě velmi prodražilo jejich dluhové financování přes mezinárodní trhy. Ty by bleskově znovu odlišily bonitu Řecka, Itálie a pod. na straně jedné a Německa, Holandska, Rakouska atd. na straně druhé.
Otřes by určitě znovu potrefil euro. Nejspíše dlouhodoběji. S dopadem na evropské burzy. Velký zásah by dostalo plánované evropské pocovidové oživení.
Nejspíše by s nějakou narychlo uštrikovanou záchranou přispěchala Evropská centrální banka a roztočila by počítačové generátory eur a nad jakékoliv limity by odkupovala v podstatě jakékoliv cenné papíry nejvíce postižených eurostátů a jejich bank,či v držení těchto finančních ústavů.Bez ohledu na kvalitu.
Nicméně unijní soudržnost by byla podrobena, dle mého názoru, daleko větší zkoušce než při brexitu.
Nezávidím soudcům z Karlsruhe. Čeká je primární rozhodnutí, zda posuzovat podanou žalobu Bernda Lucka striktně podle práva, nebo zda nějakým způsobem zohlednit přání německých a evropských elit. K tomu navíc se musí vypořádat s osobními preferencemi. A vedle toho se připravit na zásadní střet s Evropským soudním dvorem, který by se nepochybně tvrdě zapojil do hry, aby případný „nevhodný“ národní rozsudek smetl a přebil svou – no řekněme – autoritou.
V takovém případě by spor teprve nabral grády -* protože by se šlo až na samou podstatu eurounijní existence a národních suverenit. Na to, zda ještě platí jednotlivé národní ústavy nebo zda je lze popřít ujednáním evropských vlád. Někdo by odešel poražen, ale vždycky by prohrála EU.
Netajím se tím, že patřím mezi střízlivé fandy Evropské unie. Umím ocenit to, co je na ní pro nás životně důležitého, ba nenahraditelného. Nepatřím k těm, co s vaničkou unijních přešlapů ochotni vylít, ba s nadšením už vylévají i naše evropské bytí, aniž by věděli, čím jej nahradit!
Ale stejně tak vím, že národní státy zde byly před vznikem EU a nepochybně budou i po jejím zániku. Což se jednou určitě stane. Vidím i nebezpečný, v mnoha ohledech šílený fanatismus v Evropském parlamentu. Akceptující zelený terorismus, agresivní a doktrinářský liberalismus. Který ovšem potřebuje obrovské finanční injekce. Především z peněz těch, kterým škodí. Ti mají platit a držet ústa a krok, aby ti, co všechno už zase vědí nejlépe nás hnali klackem do ráje. Zeleného a bezbřeze liberálního.
V Bruselu,v Berlíně, Paříži, Madridu, Římě a leckde jinde mají o „zábavu“ postaráno. Do osudového rozhodnutí, kdy EU může dostat nevratný zásah je nečekají klidné noci. Bude napínavý právní thriller, jaký moderní Evropa ještě nezažila!
Proto mne tak šokuje totální ignorance tohoto tématu ze strany českého a slovenského informačního mainstreamu!
Že by už na něj nešlo spoléhat ani co do základních informací?