JAK DLOUHO JEŠTĚ…?


napsal Xaver

Pár let po „sametu“ mě záhadné peripetie životních zákrutů zavedly do zaměstnání, kde jsem měl kromě jiného za povinnost projednávat se „západoevropany“ jejich nabídky vstupů do naší ekonomiky a s tím spojené problémy. Ještě dnes si vzpomínám na některé situace, kdy jsem mohl puknout vzteky nad jejich jednáním, majícím v podtónu namyšlenost, povýšenost, jež jsem si měl vyložit následovně: buďte rád, že se k vám do toho „slovanského ostbloku“ vůbec obtěžujeme. Měl jsem chuť často se jich zeptat, jestli vůbec zaznamenali, že komunismus se už zhroutil a celý ten východní blok s ním…

A víte, co je nejhorší? Ještě dnes po třiceti letech mám občas dojem, že někteří z nich to nezaznamenali dodnes, nebo – co je horší – neberou to na vědomí schválně. Vrátím se k tomu, bude to vlastně meritum dnešního příspěvku.

Nejednou si říkám, panebože, jak jsme mohli být tak blbí, jak jsme jim tak mohli naletět?! V živé paměti mám příklady: přišel „podnikatel“, že postaví tam a tam velkou továrnu, k čemuž potřebuje náležitý prostor: takže mu obec prodala půdu od „poslední chalupy po les“, metr čtvereční  za šest korun.

Postavil dílničku asi pro desítku dělníků (pozval mě na „otvírání“), avšak půdu zhodnotil prozíravě na milióny. Další chytráci pobrali tzv. investiční pobídky, zanedlouho zavřeli a zmizeli. Jiní zakoupili za pakatel a plané sliby naše fabriky, stavby, domy, aby je po čase bez jakékoli investice „střelili“ za několikanásobek. Pokud to stačím sledovat, tak dozvuky této „podnikavosti“ řeší stát v několika případech dodnes…

A takové a podobné zkušenosti – zde samozřejmě jen náznak – utvrzuje ty „zápaďáky“, že jsme stále pořád jedno a to samé, zkrátka podřadní východoevropané lezoucí právě ze stromů, kteří nic neumí, světu nic nedali, taková nižší odrůda člověka. Zplna hrdla bych jim rád vmetl do toho nafoukaného nosu: jděte se vycpat! Ale spíš něco ostřejšího, co nechci na slušností oplývající KOSE publikovat.

Proč se k tomu vůbec vracím? Protože to zase vybuchlo s hlukem jako V2 na britských ostrovech po zápase Slavie ve Skotsku. Jen jedno k tomu sdělím, vlastně po sté zopakuji: ne že by řešili pokus o vraždu našeho brankáře, ne že by přiznali, že ten jejich klub hrál ho.no, že cílem domácích bylo zranit co největší počet hráčů Slavie. Místo toho se na odklonění pozornosti od toho všeho řeší rasismus „východoevropanů“, v daném případě pochopitelně hlavně Čechů a s tím spojená jejich všeobecná zaostalost, jak jsem zmínil výše.

Přišlo jim to velice vhod jako ventil na bezpočet domácích problémů, jež doufají zamaskovat tím, že se proti nám, Čechům začnou maximálně vymezovat. Jak postřehl náš velvyslanec v Londýně na základě ostrovního mediálního šílenství a popsal to v jednom rozhovoru následovně:

Co se týká tady toho konkrétního poznatku, ono je to dlouhodobější a já s tím bojuju od samého počátku. To jsou předsudky a předsudky jsou v myslích lidí. Když to zkusím zúžit, tak pod povrchem těch předsudků je někdy takový pocit toho vzhlížení nekritického a přehlížení nebo podceňování. A to v těch našich vztazích skutečně někdy jako najdeme. A bojujeme s tím a samozřejmě to je těžké, protože jsem říkal, je to předsudek, a s těmi se bojuje velmi složitě. Bojovat se s tím dá tím, že tomu nebudeme podléhat a nebudeme se v tom utvrzovat, ale že se sebevědomě postavíme a ukážeme, že jsme partnerem.“

Nejsem diplomat, a proto mám ve vyjadřování větší „pravomoci“ a na takový hrubý pytel, dle ambasadora předsudky, bych těm „nekritickým“ Britům mohl (netvrdím, že bych tak jednal, ale zde to napsat můžu) oplatit také hrubě: zapomněli jste na Mnichov, na naše letce v bitvě o Anglii? S velkou pravděpodobností lze tvrdit, že bez českých a polských letců byste tu Luftwaffe těžko neporazili!

Ještě slovo k těm předsudkům…Každý jejich náznak směrem k černochům bojovníci proti rasismu tvrdě odsuzují, právem. Ti militantní až tak dalece, že nás brzy budou nutit vyházet černé střevíce a ponožky, abychom je neuráželi. Nebo po vzoru těch pomatenců, co leckde před fotbalovým utkáním poklekají, bychom měli i my denně trávit nějaký čas na kolenou…Nemusíme a nebudeme! My jsme totiž nekolonizovali, nezotročovali, nevykořisťovali. Naopak – v kratších i delších periodách naší historie z nás tyli jiní a dodnes nám to dluží…

A co ty předsudky vůči východoevropanům, slovanským (v podtónu) zvláště? Není to také rasismus svého druhu? Samozřejmě, že je! Před nedávnem to tak naplno nazval M. Topolánek, není to můj objev.

Možná těm nafoukancům nejen za Kanálem trochu pootevřu oči, když dále na několika „ukazatelích“ předvedu, že s tou naší zaostalostí se fatálně mýlí. Ale stejně rád bych to adresoval i těm spoluobčanům, kteří bez úcty ke své zemi jsou s to někdy zapřít i svůj „český nos“ mezi očima.

Pár objevů a vynálezů – pro mnohé určitě překvapivých – jež české mozky a ruce daly světu: lodní šroub, ruchadlo, hromosvod, Kaplanova turbína, jeden z prvních automobilů, slavná auta Škoda a Tatra, sportovní a cvičná letadla, semtex, kontaktní čočky, nanovlákno, plastická chirurgie, objev krevních skupin, lék proti AIDS, hlubotisk, oblouková lampa, remoska, patentka, údajně i barevná fotografie…A také první železnice na evropském kontinentě Linz- České Budějovice.

Baťovy závody (firma je stále ve světě pojem) obouvaly jeden čas doslova celý svět. A v současnosti jsme například největším výrobcem gramofonů v Evropě a gramodesek na světě a Škoda-auto patří rovněž k největším v Evropě…

Osobností z oblastí kultury, umění či vědy je tolik, že by zabraly samostatnou stránku. Snad je až zbytečné „plýtvat“ takovými jmény, jako Komenský, Smetana, Dvořák, Janáček, Mahler, Ressel, Křižík, Kafka, Čapek, Kupka, Freud, Forman, Heyrovský, Seifert, Menzel,Schumpeter…Aj. Jeden z největších filmových režisérů v historii M. Forman získal Oscary za dva filmy, takže Češi drží celkem čtyři Oscary (nehledě na řadu dalších vysoce oceňovaných filmů).

To poslední jméno asi mnohým z vás nic neříká. Tak vězte, že J. A. Schumpeter je rodák z Třeště a řadí se k největším ekonomickým vědcům. Mnozí ho „nemají rádi“, protože si dovolil předvídat konec kapitalismu. Je to sice nad rámec tohoto článku, avšak pro ilustraci této myšlenky sem přidám pár řádků převzatých z Wikipedie:

Jeho nejpopulárnější knihou je pravděpodobně Kapitalismus, socialismus a demokracie (Capitalism, Socialism and democracy)… Schumpeter sdílel Marxův závěr, že se kapitalismus zhroutí, ačkoliv vyvozoval, že bude nahrazen socialismem z nemarxistických důvodů. V této knize charakterizoval kapitalismus známým obratem jako „tvořivé ničení“ (creative destruction), během něhož staré způsoby jsou vlastním systémem zničeny a nahrazeny novými.

Domnívá se, že úspěch kapitalismu povede k formě korporativismu a vytvoření postojů, které budou kapitalismu nepřátelské, zejména mezi intelektuály. V rozvinutém kapitalismu nebude existovat intelektuální a sociální klima, které by přálo podnikatelskému duchu. Proto bude nahrazen nějakou formou socialismu. Stane se to bez revoluce, pouze tím, že lidé budou volit do parlamentu sociálně demokratické strany. Argumentoval, že kapitalismus padne zevnitř v důsledku hlasování většin pro vytvoření sociálního státu a omezení prostředí příznivého podnikání, což zničí kapitalistickou strukturu.

Ponechám kapitalismus, ať se dál „rozpadá“ a vrátím se k tématu.

Zatímco těch osobností z různých odvětví výše jsem vyjmenoval vcelku málo, těch následujících sportovních by se dalo prodlužovat do nekonečna. Ty, které uvedu, reprezentují řadu sportovních disciplín – od atletiky, přes fotbal, hokej, cyklistiku po tenis, lyžování aj.

Výrazné sportovní osobnosti: Zátopek, Jágr, Hašek, Masopust, Nedvěd, Veselý, bratři Pospíšilové, Drobný, Kodeš, Čáslavská, Navrátilová, Lendl, Kvitová, Sáblíková, Raška, Ploc, Koukalová, Novotná, Neumanová, Ledecká. aj. Dosaďte si další dle libosti, jedno je však jisté: úspěchy našich sportovců, tj. medaile, tituly a vítězství nás v přepočtu na obyvatele řadí mezi špičkové země světa v této oblasti. Rozhodně i bez statistik odhaduju, že předčíme daleko V. Británii, která si na nás teď tak zasedla – přitom z pochybné příčiny!

Těch jmen z obou uvedených kategorií není málo a nejsou zdaleka všechna, jak jsem poznamenal. I to však postačuje, abychom se se vztyčenou hlavou a náležitou pýchou postavili za naši zem, s hrdostí na ty, co ji proslavili a někdy přivedli doslova na výsluní pozornosti. Navzdory všem těm povýšencům, posměváčkům a zvláštním rasistům. Bohužel mnozí z nich zůstanou asi navždy stejní, nejsou k „předělání“, takže otázku v názvu musím ponechat bez odpovědi…

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.