Byla Ježíšova smrt podvod a vzkříšení z mrtvých podvrh?


Napsal: Řezníček z Brna,
Inspirace: Kniha Lee Strobela – Kauza Kristus

Myšlenka, že Ježíš neumřel na kříži není žádnou novinkou a najdete ji mimo jiné i v Koránu, sepsaném v sedmém století našeho letopočtu. Muslimové tvrdí, že Ježíš uprchl do Indie a dodnes je v indickém Kašmíru svatyně, která údajně označuje místo jeho skutečného skonu a pohřbu.
V devatenáctém století někteří vědci z oboru lékařských věd tvrdili, že podle nich Ježíš na kříži pouze ztratil vědomí v důsledku velkého vyčerpání, nebo že přijal drogu, která je uvedla do takového stavu, že vypadal jako zesnulý a  ve vlhkém vzduchu skalní kopky se zase probral k životu.
Uznávaní vědci ovšem tyto teorie vesměs zavrhli, ale v populární literatuře je to stále živé téma.
Pokud se vrátíme do historie, celé Ježíšovo umučení začalo Poslední večeří, po které se Ježíš odebral do Getsemanské zahrady a tam se celou noc modlil. Podle evangelii začal Ježíš potit krev. 
Jak si toto vysvětlit? Je to vůbec možné?
Jedná se o poměrně pro laiky málo známý jev, zvaný hematidrosis.
Při tomto jevu způsobí velmi silná úzkost uvolnění chemikálií, které potrhají kapiláry v potních žlázách.
V důsledku toho dojde k drobnému krvácení do těchto žláz a pot je zabarven krví. Nejedná se o nějaké velké krvácení, ale pot je skutečně obarven krví.
Má toto nějaký účinek na tělo?
Lékařská věda tvrdí, že má a dost podstatný.
Tento jev způsobí značnou křehkost pleti, takže na druhý den, kdy byl Ježíš vystaven bičování, byla jeho kůže extrémně citlivá.
Pokud se týká bičování, z historických podkladů je zřejmé, že bylo nemilosrdné a brutální, obvykle se jednalo o  třicet devět ran, podle nálady vojáka mohlo být ran ještě více.
Vojáci používali biče z kožených řemínků, do nichž se vpletly kovové kuličky.
Když se bič dotkl těla, kuličky způsobovaly hluboké rány, které se při dalším bičování roztrhly.
Záda byla tak rozbitá, že některé hluboké rány obnažily páteř člověka.
Historik Eusebius ze třetího století popsal římské bičování slovy: Žíly, holé svaly, šlachy a vnitřnosti byly nemilosrdně obnaženy. Mnozí lidé zemřeli po takovém bičování dříve, než byl vykonán hrdelní trest.
Podle současné vědy toto bičování způsobilo hypovolemický šok, což je šok z velké ztráty krve. 
Při tomto stavu srdce začne pracovat extrémně rychle, klesne tlak krve, oběť má stavy na omdlení, ledviny přestanou produkovat moč, aby udržely co nejvíce tekutin v těle a postižený trpí silnou žízní.
Když v evangeliích je popsáno, že Ježíš se doslova potácel s křížem na popraviště, aby se nakonec v uličkách Jeruzaléma zhroutil, tak to jsou nepochybné příznaky silného hypovolemického šoku.
Navzdory utrpení při bičování čekalo Ježíše ještě ukřižování.
Když se doslova dopotácel na Golgotu, položili jej na zem a roztažené ruce mu přibili k horizontálnímu trámu kříže, který si nesl na popraviště.
Římané používali vykované hřeby 12-16 cm dlouhé. Ty pak prorazily zápěstí, protože tam je pevná pozice, která ruku bezpečně připevní ke dřevu. Kdyby hřeby vrazily do dlaní, jak je často vyobrazeno umělci, kůže by se roztrhla a odsouzenec by spadl z kříže. Hřeb pronikl rukou v místě, kde se nachází mediánní nerv. Je to největší nerv, který vede do ruky a byl hřeben rozdrcen.
Jakou bolest toto působilo?
Víte jak bolí, když se uhodíte do brňavky? Určitě! To je ale jiný nerv – loketní.  Tak si představte, že vezmete kleště a budete v nich tento nerv drtit. To způsobuje absolutně mučivou bolest.
Po té Ježíše vytáhli za příčný tram nahoru na vertikální trám a nakonec mu přibili hřebem i nohy.
Opět rozdrtili nerv v jeho nohách, což způsobilo podobnou bolest.
Jaký účinek ale mělo na Ježíše samotné pověšení na kříž?
Především byly okamžitě roztaženy jeho paže, možná o patnáct centimetrů a obě ramena se vysunula z kloubu.
Tyto bolesti musely být doslova strašné, ale co nakonec způsobilo Ježíšovu smrt?
Když člověk visí ve vertikální pozici, stává se ukřižování bolestně zdlouhavým umíráním v důsledku nedostatku kyslíku.
Je to z důvodu, že tah působící díky hmotnosti těla na svaly a bránici dostane hrudní koš do nádechové polohy. 
Pokud chtěl Ježíš vydechnout, musel se vzepřít na nohou, aby na okamžik uvolnil napětí svalů. 
Když se ukřižovanému podaří vydechnout, musí se znovu nadechnout a další výdech je znovu další obrovské utrpení.
To pokračuje tak dlouho, dokud oběť nezeslábne natolik, že se nedokáže vzepřít a znovu vydechnout.
V důsledku zpomaleného dýchání se oběť dostane do stavu, který lékařská věda nazývá respirační acidóza.
Tento stav vede k nepravidelnému srdečnímu tepu, oxid uhličitý v krvi se rozpouští jako kyselina uhličitá a zvyšuje kyselost krve.
Z velmi nepravidelného rytmu srdce Ježíš naznal, že stojí na prahu smrti. Proto zvolal  do Tvých rukou odevzdávám svého ducha poté zemřel na zástavu srdce.
Je ale důležité ještě říci, že ještě před smrtí způsobil hypovolemický šok trvalé zrychlení srdečního tepu, které urychlilo selhání srdce a projevilo se shromážděním perikardiální tekutiny kolem srdce a pleurální tekutiny kolem plic.
Proč je důležité toto připomenout?
Protože následně podle evangelii římský voják přišel ke kříži a bodnutím kopí do Ježíšova pravého boku se chtěl přesvědčit, že skonal. Kopí probodlo pravou plíci a srdce a po vytažení kopí vytekla perikardiální a pleurální tekutina.
Ta vypadá jako průzračná kapalina podobná vodě a za ní následovalo velké množství krve, jak v evangeliu popisuje očitý svědek sv. Jan.
Svatý Jan ani ostatní svědci ukřižování patrně vůbec nechápali, proč z rány vytekla i tekutina, ale lékařská věda to již umí přesně vysvětlit.
V evangeliích se píše, že oběma zločincům před ukřižováním vojáci zlámali nohy.
Proč to udělali?
Byl to akt milosrdenství, urychlili jim tak smrt, protože ukřižovaný se nemohl nohama vzepřít, aby mohl dýchat.
Ježíš byl tak zmučený bičováním, že vojáci věřili v jeho rychlou smrt a lámaní nohou tedy vynechali.
Naplnilo se tak  Starozákonní proroctví – Nebude mu zlomena jediná kost v těle.
Na základě těchto argumentů je nemožné, aby Ježíš toto všechno přežil, navíc kopí vbodnuté do jeho srdce by případné pochyby vojáků pod křížem navždy vyřešilo.
Ježíš Kristus záměrně vyšel vstříc svému zrádci na Olivetské hoře, nevzepřel se zatčení a nebránil se soudu.
Věděl dopředu, jak strašná smrt jej čeká, ale  trpělivě čekal na své uchvatitele, přitom měl prakticky celou noc na to, aby utekl a schoval se u svých příznivců.
Co mohlo člověka motivovat k tomu, aby dobrovolně přijal takový trest?
Upřímně řečeno jsem přesvědčen, že normální člověk by to nikdy neudělal.
Ale Ježíš věděl co jej čeká a byl ochoten to podstoupit.
O tom byla celá jeho mise na Zemi.
Zemřít a vstát z mrtvých. O tom jsou i  Velikonoční svátky
Pokud Vás vážení Kosíři zaujal tento text, vězte, že já jsem čerpal  z knihy Lee Strobela Kauza Kristus. Strobel napsal ještě Kauza Víra a Kauza Stvoření. Všechny tyto knihy mám doma a často se k nim vracím a pokud Vás zajímá otázka křesťanství, velmi tyto knihy doporučuji.
Přeji všem klidné prožití Velikonočních svátků a doufám, že ty další velikonoce už prožijeme normálně bez respirátorů a dalších omezení.
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.