O majorovi a jedné písni


napsal Geordyn

Začínám psát o události, která bořila nebesa. Tak byla opravdu světoborná a dodnes je věhlasná. Ovšem v dnešní rusobijské době těch, co baží po sibiřské ropě, plynu, po tamních stále ještě nevyčerpaných zlatých, niklových, uranových atd., dolech, je to už událost pro použití známého biče současného panstva – šíření poplašné zprávy a k realizaci gumového „zákona“, o nenávisti zvláště předpojaté, jak se ráčilo posichrovat před skutečnou pravdou ono protentokrátní panstvo.

Nevíte co to je za slovo? Protentokrátní. Není to mašukulubsky, ani hotentotsky. Byl to kryptoslang z doby, kdy poctiví Češi, poctiví vlastenci si tak dodávali odvahy vzdorovat. Čemu? Lži a nehorázné přetvářce při ohrožení národa. Tehdy v dobách od podzimu 1938 až do jara 1945 se odehrávalo téměř totéž jako dnes. Když uvážím ty plné márnice v roce 2021, tak tehdejší doba s tou dnešní je do určité míry totožná. Jen neduní pražská pankrácká sekyrárna – Gilotina.

Covid 19, správněji SARS – CoV 2, vraždí tiše. A snad to nezabije také těch 360 tisíc lidí s českým občanským průkazem.

Snad budou brzy k dispozici opravdu účinné vakcíny, ale ty ověřené, pokud to lze provést. Ne tu AstruZenecu, kterou se odmítla nechat očkovat německá kancléřka Anděla Merkelová. Stoprocentně věděla proč ji odmítla. Tato vakcína je…..No řekněme   -správného původu.  Jestli je také  ochranou je jiná věc. 

K oběma aplikacím – první i druhé injekci se totiž používá totožný „nosič“ (vektorový virus) vlastního vakcinačního agens. No a lidský organismus si už při té první injekci „vakcíny“ vytvoří imunitní reakci na nosič i na vakcinační agens. A při druhé potřebné injekci, po 12 týdnech!!!!, organizmus už reaguje svou částečně vytvořenou imunitou na stejný nosič, který nese jiný další změněný agens, jenže ho nedonese. Je odstraněn, zabit buňkami T – bílými krvinkami jako už poznaný infikátor i s tím novým změněným agens, jak popsáno dříve. Nejsem z Chytrova. Je-li to chybný výklad, promiňte. Jen jsem poslouchal dosti pozorně odborníka na internetovém rádiu Slobodný vysielač, a tímto moc děkuji panu Borisovi Koróni, spoluzakladateli onoho vysielače, i onomu odborníkovi. Tuším, že jsem toto vyslechl v pořadu Casus Belli. Odpusťte mi také to přebíhání od jádra základního tématu k podružným. Je to styl podobný scénáristice – stavění kulis. Jen těmi kulisami je skutečný život.

Vracím se k předchozímu odstavci.

Pravda byla prohlašována za lež a lží se zaštítili všichni ti, kteří nehorázně své ostré lokty potřebovali k ukájení svých sobeckých hamižných snah. Vyjádřeno lapidárněji – hamty hamty, ať mám víc než tamty. Totožné s dneškem také. Viz navíc bití se v prsa (bez komentáře), že než mít pravdu s Ruskem, je lépe držet nepravdu  s Amerikou. Nebo to bylo obráceně? Vyberte si… Aha, už jsem si vzpomněl. Jde o tezi, která říká, že je lepší se mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem.

Abyste věděli, jak to u panstva chodí.

Tehdy ještě za prezidentství Franklina Delano Roosevelta, to bylo jednoduché. Pravdu měli Američané i Rusové – vlastně ti Sověti, abych nekalil historii.

Zažil jsem to za německé okupace, sice jako školák, ale když dospělí tajně hovořili jen mezi sebou jako o režimu protentokrátním, tak měli tehdy stoprocentní pravdu, kterou protihitlerovská (čti správněji protiněmecká), bohužel jen dočasná koalice států dokázala svým nezměrným vojenským a výrobním úsilím, těmi obrovskými lidskými obětmi – z osmdesáti procent na sovětské frontě, že tu stoprocentní pravdu měli . Poroba byla opravdu jen pro tu dobu šesti let – pro tentokrát.

Vysvětlil jsem čtenářům ( čtenáři jsou zajisté lidé ovládající schopnost porozumět psanému textu a jeho syntaxu – mluvnické a významové skladbě těch několika odstavců výše. Vypůjčím si obvyklou rétoriku vlkovu, a dodávám, a to na místě prvním – zajisté i čtenářky Kosy), jak se záležitosti i události bohužel opakují. A nastínil, že vždy jen dočasně, jako bylo to dočasné umístění sovětských vojsk u nás. Naštěstí tehdejšímu panstvu došlo, že kdyby tu zůstala i armáda NDR, tak by nezastřeně jakoby pokračovala okupace i německá. Dnešní panstvo by to klidně připustilo s tím, že jde zajisté o naše „milé soukmenovce, alias milé krajany“. Ti z lupičů státní pokladny, hradící „restituce hladovým páterům“, tedy Lidovci, kteří půjdou vždy a s každým jako dlouhodobí osvědčení prostituenti – pro mladší, kteří nemohou pamatovat, jsou to straníci KDU – ČSL. Dnes jdou dojemně SPOLU s ODS a Kalouskovými pohrobky, a zítra???. Dokazujíc svou neochvějnou kanagonskou lepivost.

Tím uzavírám svůj kšaft nad tímto tématem a půjdu se poohlédnout po tom majorovi, o kterém se kdysi zcela oprávněně zpívaly oslavné písně. A doufám, že na brněnském rádiu, kde zazněly poprvé, zazní 12. 4. 2021, při šedesátém výročí opět.

Před šedesáti roky vzlétl major sovětské armády Jurij Alexejevič Gagarin do vesmíru a obletěl v kosmické lodi Vostok 1 celou naši planetu, naši matku ZEM.

Kosmické plavidlo bylo řízeno automaticky. Po průletu atmosférou při návratu, po zbrzdění štítem lodi a jejím padákem, otevřel kabinu, ve které byl a z výšky asi 3 – 5 km použitím osobního padáku přistál na Zemi.

Změna scény :

Československá lidová armáda v roce 1961. Je dopoledne dvanáctého dubna. Na nádvoří mezi likusáky (slangový název pro typizované dřevěné baráky používané armádou), cvičí četa spojařů novou radiotechnickou technologii – tak zvaná směrová pojítka.

Těmito novými přístroji se cvičilo tehdy navazování spojení pomocí vysílání morse zpráv mezi dvěma skupinami, od sebe vzdálenými asi 400 metrů. Bylo možné použití i fone, tedy hlasem, jako v telefonu. Pojítka se vyznačovala pomocí postavení yagiho antén tak výraznou směrovostí signálu, že je nebylo možné odposlouchávat nepřítelem. Dosah byl tam, kde nestínil terén, vlastně nahrazoval dříve používané telefonní dráty.

Sedím právě já u telegrafního klíče a vysílám protější skupině kolegů vojáků zprávu z předepsaného textu. Pan Morse byl tuším Američan, která navrhl sestavu teček a čárek, kterými lze snadno nahradit písmena celé abecedy. Na př., A = .- B = -… a tak dále. Pro nejčastěji používaná písmena v anglické abecedě použil nejkratší značky. Pro E = . , pro I = .. , S = … , M = – – , T = – atd.

Přichází k nám náš velitel, poručík xy a říká nám o té zprávě z TASSu, kterou zrovna slyšel z rozhlasového přijímače. A říká mi – „soudruhu desátníku“ (předepsané oslovení pro každého příslušníka tehdejší naší armády, jistěže i platné pro majory i generály. Všichni jsme byli navzájem takto oslovováni + hodnost) – „ pošlete tuto zprávu telegraficky vaší protější stanici“. Povinné vykání při služebních záležitostech.

Tak rozkaz musí být vždy splněn neprodleně a já tedy ihned vysílám klepáním do telegrafního klíče, podobně jako nyní klepu na klávesy počítače, nebo myši. Ale vypadalo to jinak, takto : -.. -. . … … … … .-. …- -.- – .- -.

..- … – .. .-.. -.. .-. ..- – – .. .. -.-. .. … -.-. .-.. – – – …- . -.- . – –

.- – – – – . -. ..- .- – – . … . – – .- . – – – – – – .-. GAGARIN

– – . .- – – . .- .-. . -.

Aby ti, co nebyli Junáky – skauty, kteří všichni morse ovládají – celá moje skautská generace to zná – nemuseli pracně vyhledávat abecedu pana Morse, a dekódovat zprávu graficky zapsanou morseovkou – moji tehdejší zprávu vyslanou jen na oněch čtyři sta metrů, ale vlastně i do světového éteru a tím i do prostoru mimo planetu Zemi ( ještě tam někde spěchá oznámit to do Vesmíru. Snad mnozí vědí, že elektromagnetické vlny se šíří i meziplanetárním prostorem neomezeně. Takže tato zpráva, vyslaná mou rukou se tím vesmírem šíří také – na věky. Něco nesmrtelného tedy po mně takto zůstane. Propustila-li to ale z našeho prostoru ven, ionosféra. Doufám že ano).

Zpráva poručíka xy a mnou realizovaná : „dnes sssr vypustil druzici s clovekem jmenuje se major gagarin “

Opět změna scény :

Orchestr Gustava Broma nahrává své melodie v jednom brněnském studiu. Dne 12. dubna 1961. Mimochodem Bromův orchestr byl na kulturní evropské a i světové scéně ceněn velmi vysoko. Dodnes si občas pouštím jeho melodie a rád si vyslechnu i zpěv Gustův. Měl zvláštní hlas. Jeho Adéla, je také nesmrtelná. Adéla z nebe padá a ráda dělá anděla.

Přichází jeden člen orchestru – právě byla ve studiu přestávka a říká všem tu novinu o zprávě TASSu. Gusta si na to neodpustí poznámku – to zase v rádiu večer uslyšíme cosi…. Vedoucí směny ve studiu k Gustavovi prohodí – vy páni umělci byste mohli tedy vymyslet něco lepšího. Když se všichni vrátili z polední přestávky, na kterou nešli dva z nich a za tu krátkou dobu vytvořili text písničky, na kterou pan Brom také za chvilku napsal noty nové melodie. Nemýlím-li se v modním tehdy dixilendu.

Celý svět slyšel tu zprávu tassu, celý svět zanechal hovoru, celý svět vyskočil od rozhlasu a pozvedl oči své nahoru.

Dobrý den majore Gagarine, tak jsme se tedy už dočkali…… lidé Vám připili rudým vínem a zezdola všichni Vám mávali….. vyřiďte všude ve vesmíru, vyřiďte mezi hvězdami, že také příjdem brzo za Vámi.

Text lovím z paměti, nebude jistě přesný, ale když toto píši, tak chci, aby to vyznělo autenticky, jako ostatně všechny mé texty. Nic nepřipravuji. Vše z první vody. Chvála bohu paměť ještě trochu slouží.

Ten den večer 12. dubna 1961, ta písnička byla vysílána Československým rozhlasem asi dvakrát a druhý den asi pětkrát. A existuje i nahrávka s ruským textem.

Dneska si lze poslechnout  na Youtube:

A ještě jedna zajímavost. Gustav musel tu píseň nazpívat dvakrát. Protože v první verzi majora přejmenoval omylem na Gargarína. Takže by to vypadalo, že zpívá o margarínu, jak by určitě tehdejší odpírači Rusů – tehdy ovšem Sovětů s posměškem halasilo ( Rusů bylo v SSSR asi tak polovina z celkového počtu obyvatel – ostatní Bělorusové, Ukrajinci, Gruzínci, Altajci, Kavkazané, Tadžikové ….. atd. ).

Konstatuji. Nepovažujte za sověty jen Rusy, i když dlouhou dobou mnoho asijských, hlavně sibiřských národů v područí ruských carů a později podřízeností sovětské moci, se dorozumívalo rusky a i v současnosti se většinově domluví ruštinou. My nyní podléháme zase anglickému jazyku. A poslušně to akceptujeme. Francouzi mají zákon na ochranu své rodné řeči a správně se nyní staví proti angličtině na zadní. Měli bychom jazykový zákon mít také.

Dnes bych přijal s velkým povděkem ruskou vakcínu Sputnik V, protože je lépe odborně vyrobená, než rychlokvašky západní. Jen jí není dostatek. Proto se licenčně už vyrábí v Indii a mnohde jinde se na licenci připravují. A když už je řeč o lécích, tak ještě zmíním mou osobní hypotézu, ale berte ji jen jako, jako. Příčinu, proč také protihitlerovští spojenci tehdy vyhráli II. WW. Porazili Němce, Maďary, Italy, Rumuny, Japonce.

Měli totiž penicilín, tedy mnoho raněných přežilo a také už na spadnutí dvě jaderné bomby – uranovou a plutoniovou. Bohužel ale použití těchto pum uspěchali. Znalí vědí proč. Džina vypuštěného z láhve už zpět nedostaneš. To se týká pum.

Němci měli jen málo účinný sulfanilamid – Dipron, a nepřesné rakety. A norští vlastenci jim nedovolili použití těžké vody z Rjukanu a zřejmě tím zbrzdili cestu zločincům k jaderné zbrani. Dipronem zase odmítl německý profesor, operující zraněného Heydricha po útoku našich výsadkářů v roce 1942 léčit a dokonal tak spravedlivý rozsudek nad vrahem českého národa. Věděl to ten profesor ?

Nebo se bál, že by jeho lék neuspěl a čekala by ho Hitlerova pomsta, že jeho nový lék nebyl dobrý a způsobil smrt Hitlerova snad nástupce? Otazníky, otazníky. ???

Uzavírám šedesátiny slavného vstupu lidí do kosmického prostoru, tedy zatím jen tehdy prvního člověka, odvážného ruského majora, kosmonauta Jurie Alexejeviče Gagarina.

Který na kosmickém plavidle Vostok 1,

byl ve vesmíru „jen“ jednu hodinu a 48 minut. Odvážného proto, že jako záložní posádka prototypu lodi Sojuz 1, tehdy později neletěl. Pilot Sojuzu 1, Vladimír Komarov, při prvním letu zahynul. Závada na stabilizaci lodě způsobila neotevření padáku. U tak složitých zařízení, jako jsou kosmické aparáty, je možnost poruchy násobená jejich stále větším počtem součástek. Takže možná poruchovost, vedoucí ke katastrofě byla už nad možnostmi tehdejší techniky. Vždyť počítač na americkém Apollu 11, letícímu k Měsíci, měl menší kapacitu paměti, než obyčejný dnešní mobil, co nosíte v kapse.

Vzdávám čest všem zahynuvším kosmonautům i astronautům a nebylo jich málo. Byli to všichni odvážní lidé, často ve svých lodích v kosmu balancující na hraně mezi žítím a smrtí. Vzpomeňme jen na dvě posádky amerických raketoplánů a na celou četu ruských techniků při výbuchu rakety připravované na let k Měsíci. Byla to raketa N1, jejímž hlavním konstruktérem nebyl legendární Koroljov, ale po smrti Sergeje Pavloviče Koroljova , nový málo úspěšný šéfkonstruktér Vasilij Mišin.

Vzpomeňme na věty – „Houstone, máme problém.“ Vybuchl tehdy na cestě k Měsíci u Apolla 13, zásobník s kyslíkem, který sloužil jako palivo pro zdroj elektřiny. Podrobností je plno na Wiki i jinde.

Ještě k tomu sovětskému konstruktérovi Koroljovovi.

Tak nepostradatelnou osobu si režim opatroval jako oko v hlavě. A pochopitelně střežil, aby k němu nepronikl nikdo nepovolaný. Jenže Serjoža Pavlovič měl v Moskvě lásku. A ta dívka se za ním vydala asi vlakem, nebo stopem. O tom ta historka, kterou jsem někde slyšel, tak podrobná není. To děvče se asi svým půvabem přece jen těmi ostrozrakými strážnými k milému Serjožovi dostalo. Byla s ním dva dny a potom ji Koroljov vysvětlil, že se musí vrátit domů, do Moskvy. Na té tehdy tajné raketové základně zůstat nemohla. Dívka se ptala svého milého. Jak zpátky, zase se trmácet několik dní vlakem? Sergej byl ale přeci hlavní konstruktér, což ona nevěděla. Zvedl telefon a suše řekl – připravte letadlo do Moskvy. Jeho milá vytřeštila oči – kdo jsi ? Jsi bůh ?

Nejsem, odpověděl Koroljov. Stát mi jen svěřil velké pravomoci.

K tomu dodávám. Byl to velký a mocný stát. Všichni se ho báli. Proto ho ti všichni, včetně pošetilého měkoty Gorbačova a zrádce Jelcina, museli všemi možnými i nekalými metodami rozmetat. Jelcin použil tankový pluk, který svými děly rozstřílel v Moskvě budovu parlamentu i s demokraticky (už tehdy) zvolenými poslanci. Mrtvých tam bylo kolem stovky poslanců. Dodnes velmi tvrdě utajovaná skutečnost. Přitom byla možná a přijatelná i pro kované bolševiky, rozumná změna režimu. Komunisté v Číně to dokázali a v jakém byli srabu po děsné Maově „kulturní revoluci“. SSSR byl brzda americké rozpínavosti a kdyby sověti nepodnikli tu kravinu – okupaci Afghanistanu a ČSSR, tak by dnešní svět mohl vypadat jinak. A to nejsem komunista. Jen střízlivě uvažující občan. Podívejte se dnes na ten bordel v Evropě i v USA. SARS – CoV 2, musí otevřít oči všem logicky myslícím lidem. Kolik je těch nelogiků nevím. Asi dost…

Takže končím s textem a bude-li možná reprodukce kopií obrázků z hvězdářských kalendářů z minulých let i toho letošního jubilejního, k šedesátému výročí vstupu ke hvězdám, tak vzpomeňte hrdinů nového věku. Věku kosmonautiky, u Američanů astronautiky, ale názvy podstatné nikdy nebyly. Podstatný je vždy výsledek jakéhokoliv snažení. A zde výsledky jsou. Bohužel i takové, které dávají generálům dříve netušené možnosti. To by bylo ale na článek o něčem jiném.

Ale jedno si odpustit na  samý závěr nemohu. V tuzemsku jsme  se  předvedli před  celým světem. Když  jsme  z  té  Bromovy  spontánní  písničky pro Gagarina  udělali , ve  snaze  se  za každou zavděčit  americkému prezidentovi, co náhodou  zabloudil do Prahy  tohle:

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.