Důkazy a fakta


napsal Leo K.

Základní vojenskou službu jsem si z větší části odsloužil u útvaru 8015 ve Stříbře. Jedním ze zaměstnání byla strážní služba na muničáku Jírná. 21 budov, tedy spíše kobky chráněné zemními valy. Muničák se střežil nepřetržitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu strážnými vybavenými samopaly a každý měl dva ostré zásobníky. V obsazení důstojník- velitel stráže, nebo četař absolvent, dva závodčí, 21 strážných na 7 stanovišť a psovod se psem. Bylo naprosto vyloučené, aby se po muničáku pohyboval někdo bez závodčího nebo velitele stráže. Strážní se nerozpakovali střílet. Byl jsem svědkem, že se strážný polekal nějakého nočního stínu a vystřílel zásobník. Když ho šel velitel stráže vystřídat (závodčí odmítnul), tak se střílející neozval a teprve po dlouhé době se ozval hlasem, který nikdo nepoznal. Bylo důkazem statečnosti velitele stráže, že si osvítil tvář.

Jedním z kruciálních prohřešků reformy v devadesátých letech byla privatizace obchodu se zbraněmi. Lidé totiž zatím nepřišli na lepší způsob jak řešit rozmíšky a konflikty než založit nadnárodní orgán OSN. Jeho členy jsou ale státy, jenže v současném světě přebírají moc korporace. Ty sice krytí státem potřebují, ale samotná jejich činnost státem příliš ovlivněna není. Obchod se zbraněmi je mimořádně ziskovou činností právě tehdy, když překračuje státem určené limity. Že tomu tak je netřeba nějak zvlášť dokazovat. V řadě konfliktů se objevily artefakty svědčící o českém původu ač mezinárodní dohody takový dovoz vylučovaly. I když nedbáme na etický faul, kdy kapitalistické heslo: „Nikdo ti nesmí bránit jít cestou za vlastním štěstí…“ je naplňováno obchodováním se smrtícími prostředky, tak máme problém se zodpovědností. Jednu dobu byl na stránkách Kosy expertem na křesťanskou etiku přispívatel, který psal pod nickem Trabant. Měl neotřelé názory a tak přesto, že jsem ateista, dopisoval jsem si s ním. Snad se nebude zlobit, když ocituji část jeho mailu z 4. března 2016:

Před lety nám, několika studentům teologie, při prosemináři na teologické fakultě jeden z docentů při volné diskuzi položil otázku, co by udělalo s naší vírou, kdyby současná archeologie vykopala Ježíšův hrob, nadepsaný Jéhošúa, zapečetěný Kaifášovou pečetí, a ten by obsahoval dva tisíce let staré kosti. Moji kolegové z ročníku shodně vyjadřovali, že by to jejich víru zbořilo. Já jsem byl jiného názoru – a dodnes jsem. Evangelium otevírá horizonty, pro které stojí za to žít, i kdyby byly jen namalované na realitě. I kdyby pro víru nebyl žádný důvod, i kdyby to byla jen iluze, mělo by smysl žít v intencích Kázání na hoře. Jakkoliv si jsem jistý, že na realitě je namalováno všechno ostatní, jen ne tato víra, ta je reálná.

Pro ateisty – Kázání na hoře jsou vlastně principy křesťanské etiky. Tři příklady.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.“ Já však pravím: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“

Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.“

Prostě řečeno běžnou lidštinou, odvoláváme-li se na evropské hodnoty zakořeněné v křesťanství a antice, je státní monopol asi krajní ještě přípustný způsob jak obchodovat se smrtí. A to vůbec nenarážím na současně propíranou firmu Imex Group s.r.o. Jde o obecný poznatek. Člověk jako jedinec, individuum, je totiž slabý. A to je ještě mírný přívlastek.

Ze šíleného blouznění o svobodě jsme přehlédli, že má li někdo tak poblázněnou hordu uřídit, musí být především schopný to dokázat. Takových lidí je žalostně málo a protože takový jedinec (má-li ještě všech pět pohromadě) nebývá obvykle členem nějaké politické strany, tak vidíme, sledujeme-li vládu, parlament či horní komoru, danse macabre provozovaný jejich členy. Nevolil jsem Babiše (ANO), ale je mi ho líto. Tolik chtěl národu dokázat, že je bezkonkurenční „špica,“ a takhle to dopadlo!

Stropnický, Hamáček, Petříček a Kulhánek…A jaké jsou výsledky české zahraniční politiky? Rosatom byl vyloučen z tendru na dostavbu Dukovan a také nebudeme využívat ruskou vakcínu Sputnik V a možná se dokonce podaří zablokovat i dostavbu North Streamu 2. Udrželi jsme diplomatické zastoupení v Sýrii vzdor válce s ISIL, přes rozdílů názorů s Albánii a dokonce i se Severní Koreou. A máme problém s diplomatickým zastoupením v Ruské federaci? Diplomacie je dnes jen služkou propagandy. Jaké návrhy čeští „politici“ přinesli ke zlepšení vztahů s Ruskem v rámci evropské bezpečnostní architektury? Raději si přisadili proti Rusku a místo aby viděli jak to nás, ale hlavně Evropu (!) oslabuje, považovali to dokonce za „strategii“ ochrany našich zájmů. Hloupá víra, že existují hodné a zlé velmoci škodí především Evropě, o národním státu nemluvě. Petr Robejšek správně v deníku !Argument připomněl Henryho, lorda Palmerstone, který řekl:

„Nemáme žádné věčné spojence, ani věčné nepřátele. Věčné jsou jenom naše zájmy a je naší povinností jim sloužit.“

Jenom krátké zastavení u mimořádně úspěšného britského politika před více než dvěstě lety, v době kdy Británie vládla nad vlnami. Napoleon Bonaparte se dohodl s Rusy, že jim pomůže proti Osmanům a Rusové na oplátku vstoupí do evropské námořní aliance proti Británii. Dánsko, které mělo poměrně velké námořní síly vyhlásilo neutralitu. Henry John Temple, 3.Vikomt Palmerston nabídl Dánsku možnost dočasně předat své námořnictvo až do konce války do britských přístavů a když to Dánové odmítli, nechal zničit dánské námořnictvo královským námořnictvem v bitvě u Kodaně. Citovaný projev pak řekl 3. února 1808, kdy obhajoval útok na dánskou flotilu:… obrovská moc Francie jí umožňuje donutit slabší stát, aby se stal nepřítelem Anglie … Anglie se dovolává práva sebezáchovy…

Naši politici, policie a soudy vyjadřují podporu vývoji na Ukrajině. Což má být údajná demokratizace, když všechny páky v zemi mají v ruce oligarchové. Vývoj který roztáčí spirálu konfrontace mezi USA a Ruskem v Evropě. Proces, který Evropu zatěžuje, takže se jí Američané nemusí zabývat, vždyť se umlátí sama. Naivní podporou velmocenské konfrontace se bezpečnost země, jako je Česko, prostě nezajišťuje. Nemusíme se ale bát, že by z toho naše „elity“ vyvodily nějaké poučení, když za všechno nese odpovědnost Rusko. My nic, my muzikanti.

Příběh rozvědčíků GRU stojí na autoritě BIS a na utajovaných informacích, ze kterých ke svým závěrům došla. Média hlavního proudu to berou jako tvrdý fakt, kritiku a pochybnosti potlačují. Celá aféra Vrbětice, (s konotacemi na Skripala a Katalánsko) je prohlašována za manifestaci naší příslušnosti k Západu, kterou si – já nevím proč – stále potřebujeme dokazovat. Ke slovu se samozřejmě dostává i protiruský šovinismus a rasismus, který už je běžnou součástí českého veřejného prostoru. Čím „liberálnější“, tím víc se veřejně projevuje rasistický pocit nadřazenosti vůči Rusku (co byste chtěli od opilých mužíků).

Ale je možné věřit Skripalovskému příběhu, když máme v živé paměti atentát na Kim Čong-nama (13.února 2017)? Ke Kim Čong-namovi přistoupila zezadu žena a přitiskla mu ruce na tvář a oči. Do deseti minut (ještě v sanitce) zemřel. Příčinou byla bojová látka VX. Tedy látka ze stejné třídy jako tak zvaný novičok.

Ohromně mi to připomíná pokrytecké americké tažení proti Iráku. Z hlediska mezinárodního práva nebyla Operace Irácká svoboda 2003 legální, protože nedostala zmocnění Rady bezpečnosti OSN užít všech nezbytných prostředků. Před jejím zahájením hovořil americký prezident Bush ml. o dvou hlavních důvodech, kterými měly být existence iráckých zbraní hromadného ničení a propojení mezi Saddámem a Usámou bin Ládinem, a proto tato operace neobstála ani z hlediska legitimnosti.

Její oficiální zdůvodňování přineslo velkou blamáž a diskreditaci tehdejším významným aktérům.

Prvním z nich je administrativa 43. amerického prezidenta, v jejímž rámci se vedle samotného G. W. Bushe nejvíce angažovali především viceprezident Dick Cheney, ministr obrany Donald Rumsfeld a jeho první náměstek Paul Wolfowitz. Došlo k těžké diskretizaci britského premiéra Tonnyho Blaira a jeho španělského kolegy J. M. Aznara. O Václavu Havlovi raději pomlčím.

V případě přípravy války proti Iráku poprvé intenzivně zapůsobila vládní mediální propaganda. Po jejím ukončení Bush nepřesvědčil svět o její oprávněnosti. Na připojeném obrázku je Colin Powell jak ukazuje „neprůstřelný“ důkaz – ampuli s antraxem (?)

Přitom rok před tím, krátce po útoku na WTC a Pentagon 11. září 2001 byl v USA použit při rozesílání tzv. anthraxových dopisů, které způsobily 17 infekcí a vyžádaly si 5 lidských životů. Použitý anthrax byl americké výroby, pocházel z vojenských laboratoří U.S.Army Medical Research Institute of Infectious Disease ve Fort Detrick ve státě Maryland. Deník The Washington Post, který toto konstatoval, též dodal zprávu, která citovala z vládních zdrojů, že žádná z oněch 60–80 hrozeb nedokazovala spojení s teroristickými organizacemi formátu Al-Káidy. Naopak, 26. října 2001 vydala ABC News článek, který použitý anthrax spojoval s Irákem. Americký původ a výjimečnou kvalitu antraxu potvrdila o dva měsíce později i národní laboratoř Sandia.

Colin Powell se před válkou v Iráku, 5. února 2003, osobně obrátil přímo na Radu Bezpečnosti OSN s ujištěním, že má všechny důkazy o nespolehlivosti představitele Iráku a současně potvrdil, že existuje spojení mezi Saddámem Husajnem a teroristickou organizací Al-Kaida. Informace o iráckých zbraních hromadného ničení, které posloužily k ospravedlnění invaze do Iráku, se nezakládaly na pravdě. V době invaze v roce 2003 byly zbraně hromadného ničení v Iráku buď již zničené nebo staré, poškozené či jinak znehodnocené, a to z výroby ještě v 80. letech, tedy v době, kdy byl Husajnův režim ještě podporován Spojenými státy a používal tyto chemické zbraně (dodané ze západního Německa) proti bouřícím se Kurdům i proti íránským jednotkám v irácko-íránské válce.

Když něco tvrdí tajné služby, tak je to neprůstřelné, na beton – ale nemusí to být pravda.

Irácký příklad to dokazuje  a  varuje  zároveň.

„Vždycky, když zprávu dodají zpravodajské služby, jsou důkazy přesvědčivé.“

Že se ten výsledek trefí těsně před schvalování Dukovan, Sputniku, Nord Streamu 2…je Oskar Krejčí na pochybách. „Samozřejmě vím, že ve zpravodajských službách jsou i lidé, kteří neoplývají přílišnou inteligencí, ale aby měla GRU na celou Evropu jen jednoho Pata a jednoho Mata, to se mi nechce věřit,“ rozesmál se s poukazem na Vrbětice a Salisbury. Na druhou stranu je scénář vojenské sabotáže ze strany Ruska (tj. zabránění prodeje munice do válečných zón ruského zájmu) jistě možný. Zpravodajské služby Ruska a dalších zemí v České republice zcela jistě operují a operovaly. Ostatně, tyto zesílené aktivity Ruska mají nepochybnou souvislost s celkovým kontextem konfrontační politiky posledních let a s rozšířením NATO na východ. Zvolili jsme si sami, jako členská země NATO jsme součástí této nevybíravé konfrontace. Jeden Pat, jeden Mat a muničák, to by mohl být titulek veselé komedie pro děti. Kdyby to nebyla naše tragédie.

Jediný rozdíl mezi realitou a fikcí je ten, že fikce potřebuje být věrohodná.

Jenže ona moc věrohodná zrovna není. Kde udělali soudruzi z NDR – pardon – z BIS chybu?

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.