Tragikomedie


napsal Leo K.

Prezident Miloš Zeman svým nedělním projevem k výbuchu muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014 neulehčil situaci české diplomacie vůči spojencům a nahrál ruské propagandě. V rozhovoru pro Deník N to řekla eurokomisařka a místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.

Podle ní budou všichni, kteří jednají se spojenci v NATO a Evropě, možná muset znovu vysvětlit, o co kauze jde, a potvrdit, že české bezpečnostní složky mají dostatek důkazů a důvodů pro diplomatickou akci proti Ruské federaci. Jourová nicméně věří, že se jim podaří spojence ujistit, že situace je vážná a Česko si zaslouží podporu […]Podle Jourové Zeman svým projevem fakticky nahrál ruské propagandě. „Je to vidět na reakcích, které jsou daleko masivnější. Mrzí mě to, protože dezinformace jsou zbraň, kterou Rusko dlouhodobě používá proti českým zájmům,“ řekla česká eurokomisařka.

S odvoláním na Zemanův nedělní projev v pondělí kritizoval Prahu Kreml. Jeho mluvčí Dmitrij Peskov před novináři podle agentury TASS prohlásil. že Česko bez důkazů obvinilo Rusko, čímž napáchalo mimořádnou škodu ve vzájemných vztazích.

Ruské tvrzení, že obvinění ze zpravodajské akce Vrbětice, skutečně způsobilo zcela mimořádnou trhlinu ve vzájemných česko ruských vztazích je bez debat.

Otázkou totiž není zda k události došlo, ale zda k ní došlo tak, jak tajné služby tvrdí.

Tajné služby tu nejsou proto, aby prováděly policejní práci a ani k tomu nemají příslušné kompetence. Už od dob neslavně známé „Kubiceho zprávy“ víme, že tajné služby shromažďují všechny zprávy od typu „jedna paní povídala“ až po zprávy z veřejných zdrojů, vyhodnocují je a řadí je do tendencí podle jejich relevance.

Jak je to s jejich věrohodností jsem napsal už v článku Důkazy a fakta.

Existuje nepopiratelný americký nátlak na Evropu, kvůli projektu North Stream 2 a prosazovaný i otevřenou podporou Ukrajiny či disidenta Navalného. Proto jsou vypisovány sankce. Tu na Rusko a jindy na spolupracující organizace. Hospodářské sankce, které porušují tak opěvovanou zásadu volného obchodu, jsou sice připsány politickým cílům,

ale vždy jsou jenom vyjádřením vnitroamerických tlaků na monopol amerického trhu.

Německý spolkový ministr zahraničí Heiko Maas se v jiné souvislosti zásadně vyslovil proti přísnějším ruským sankcím. Právě kvůli současnému napětí se člověk musí spoléhat na dialog s Moskvou, uvedl Maas v rozhovoru pro stanici ARD.

Všichni říkají, že vztah mezi Ruskem, Německem a také Evropskou unií je v tuto chvíli na nejnižším bodě. Vztah je velmi špatný.[…] Mám za to, že naší funkcí ve vládě je odpovědnost zajistit, abychom spolu navzájem vyšli.“

Ano, Rusko jen tak z mapy nezmizí, ač by se to mnohým líbilo. Je to a bude to i nadále podstatnou částí Evropského kontinentu. Jestliže se tento kontinent nemá otřásat ve stálých potyčkách, které ve vyeskalovaném napětí mohou zažehnout vážnější konflikt, je nutné s Ruskem mluvit.

Německo má přitom velmi zúžený prostor jednání. Proslulý a popíraný Kanzlerakt, pozůstatek okupační smlouvy, je každým kancléřem Spolkové republiky popírán, ale doposud každý kancléř se podle něj choval. Jeho náplní jsou údajně tři závazky.

Každý spolkový kancléř jej musí podepsat ještě před složením své přísahy; angloameričtí spojenci by měli mít v Německu mediální suverenitu do roku 2099; zlaté rezervy Spolkové republiky zůstanou ve Fort Knox ve Spojených státech.

Jakkoliv je Kanzlerakt hypotetický, tak leccos mu napovídá. Německo-ruské vztahy se nacházejí v jakési šedé zóně. Spolková republika vnímá Moskvu jako nezbytného partnera. Na rozdíl od konce 19. století se ovšem Berlín snaží vzhledem k situaci zprostředkovat funkční provázání Ruska nejen s Německem, ale i s EU. Lze to chápat jako snahu budovat prakticky orientované řešení problémů mezinárodní bezpečnostní agendy a energetického partnerství. Zásadní rozdíl od Bismarckova vztahu k Rusku spočívá v charakteru německé politiky i mezinárodních vztahů alespoň v západní hemisféře. Základem politiky SRN zůstává multilateralismus, zakotvený především ve spojenectví s USA/NATO a v rámci EU. Některé faktory mohou ovšem tuto základnu německé politiky vůči Rusku ohrozit.

Například malá funkčnost EU; sílí tak impulzy pro větší důraz na individuální akceschopnost a angažovanost.

Vztahy s Ruskem tak nevyhnutelně představují významnou zkoušku politiky SRN, která je součástí obecnější německé debaty o nové roli země v mezinárodních vztazích. Rozhoduje se o tom, zda Německo bude jednak ochotno a jednak schopno převzít ve vztazích s Ruskem vůdčí úlohu v EU. Alternativou tomuto vývoji je sklouzávání SRN k účelovému bilateralismu ve spolupráci nejen s Ruskem, ale i s USA a dalšími velkými státy, obnovení myšlenky evropského „direktorátu tří“ a další posílení akcentu na národní zájmy, Navíc, jestliže multilaterálně ukotvená německá politika vůči Rusku zohledňuje i základní principy a hodnoty, znamenal by přechod na výlučně bilaterální vztahy zřejmě její další pragmatizaci.

Proč myslíte, že Zbigniew Brzeziński, ale i Henry Kissinger varoval před spojením Německa a Ruska? A noční můrou amerických politiků by bylo to, kdyby k tomu došlo v rámci EU.

Jedním z nepublikovaných důvodů Lisabonské smlouvy bylo vytvoření důstojného bloku oponujícího Spojeným státům ve vědě, technologii a obchodu.

Mezitím ale Spojeným státům vyrostl na pacifickém pobřeží nový soupeř – Čína. Soupeř o to vážnější, že jeho vnitřní trh mu může zajistit (při adekvátním růstu střední třídy) stabilnější prostředí a také stabilnější růst. I proto čínští komunisté, píše euro, uvažují o jiném rozložení obchodního světa, kde by docházelo více k integraci jednotlivých regionů než ke globálnímu propojení. Čína by samozřejmě stála v centru asijského trhu. A právě asijský trh, který se točí kolem Číny, by byl „vnitřním trhem“, tedy vnitřní cirkulací. Jednoduše řečeno, převoz zboží do okolních zemí je značně jednodušší, než jejich přeprava přes celou zeměkouli. Čína by tak na sebe více upoutala sousední státy a ekonomický život by tak byl odolnější vůči světovým vlivům.

Také na druhé straně Pacifiku, ve Spojených státech, se od spolupráce s Číňany odvrací. Postupem času se ukázalo, že vzájemná spolupráce a plná integrace asijské mocnosti do mezinárodního obchodu se vyplatila hlavně samotné Číně, nikoliv Spojeným státům, které přicházely o know how i výrobní prostředky. Současný stav zřejmě není dlouhodobě udržitelný a Spojené státy sbírají síly k úderu. I to je důvod proč si potřebují v Evropě rozvázat ruce. Zatím jsou však Spojené státy i nadále největší odbytiště čínských výrobků.

A Evropa? Ten konglomerát státečků (Jestliže je úterý, musíme být v Belgii)?

Jestliže se neshodne, tak nemá ve světovém soutěžení šanci.

Proto je NATO, které mluví v Evropě americkým hlasem v zastoupení, nezaplatitelným darem pro Spojené státy. Proto je pro ně darem tvrdě protiruský projev kandidátky na kancléřku  Annaleny Baerbockové a dalších.

To opravdu nechápou, že neklidem na kontinentu se sami vyřazují ze světové soutěže?

Podobně je to s naší opozicí. Jejich protiruský zápal, eskalující napětí, oslabující Českou republiku a potažmo Evropu v geopolitickém smyslu, je nejlepším důkazem nekritického, netvůrčího ale jenom schematického myšlení, které bych normálně připsal padesátým letům minulého století.

A Věra Jourová? Snad neví co říká. Jenom vědomí, že je matkou mi brání napsat něco ostřejšího. Kdyby to nebyla tragedie bylo by její působení slepicím pro smích.

 

Vlkův  dodatek:

Jourová je  taková jaká  je. Varoval jsem před  její instalací  v Bruselu jako  české eurokomisařky  jak v roce   2014 viz článek

Eurokomisařka za ženy, za kriminál, za ješitovu pomstu nebo za Andreje Babiše?

tak v roce 2019

Eurokomisařka Jourová aneb jak si Brusel dokonale vytřel s Babišem a vlastně především s námi všemi- DOPLNĚNO!

Bohužel jsem se  v ní nespletl. Do Bruselu ji  dostal Babiš se Zemanem. Tak na  co si dnes  stěžujeme a  může  být někdo  z jejího postoje  v Vrběticím překvapen?

To nemluvím  o tom, že ledva se do Bruselu dostala a trefila  v vrátnice   bez doprovodu  do svého kanclu vydala  následující moudro

Jourová: Zeman? Roztáčení nenávisti vůči islámu je nebezpečné a na hraně zákona

což  Babiš  o pár měsíců později ocenil takto:

Babiš by rád viděl na Hradě Jourovou. Je distingovaná a byla neprávem ve vězení, vysvětluje

Opravdu, čemu se u Jourové divit?

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.