Stále stejná schémata


napsal Leo K.

Chvíli jsem sledoval nedělní (2.května) Moravcův pořad s pány Stanjurou, Hamáčkem a Bartošem, když se pokrytecky rozhořčovali nad prezidentovou úlohou v kauze Vrbětice, která údajně způsobila, že solidaritu vyjádřenou vyhoštěním ruských zastupitelů vyjádřilo mimo pobaltské státy jenom Slovensko, Rumunsko a Bulharsko. Jak ostatně Václav Moravec hbitě prezentoval přehlednou mapou. Inu, co jiného jste čekali?

Jedním z nejnápadnějších jevů charakterizujících současnou krizi demokracie, kterou prochází celý Západ, představuje enormní vliv tajných služeb na politické dění. Málokdy je přímý, protože z povahy své existence jsou zpravodajské služby servisními organizacemi vládní exekutivy…píše Jaroslav Bašta v článku „Generálské výložky plukovníka Koudelky přijdou Česko draho.“

Nehodlám článek přepisovat, každý si jej může přečíst z odkazu sám. Kauza Vrbětice vznikla bezpochyby především proto,

že se stát vzdal svého monopolu v obchodu se zbraněmi.

Opakuji se, když píšu, že jde o obchod se smrtí. Když se na celou problematiku podíváme z cynického, tedy obchodního hlediska, tak prodejci v podstatě nezáleží, zda je zákazník voják nebo zločinec, případně terorista. Nebo na koho bude zboží použito. Nebo jak byly zbraně získány. Zákazník přijde, přesně stejně jako do obchodu, vybere si, zaplatí, vezme zboží a odejde. Hotovo.

Jiří Just v článku „Byznys se smrtí“ píše: Podle mých informací, úředník v nejmenované zemi středovýchodní Evropy, který rozhodoval o vydání exportní licence, dostal tak vysoký úplatek, že mohl klidně odejít z práce. Jen si představte.

Za jedno povolení dostal tolik peněz, že měl na zbytek života vystaráno.

Tenhle obchod je tak lukrativní, že se vyplatí i v malém. Do Česka například proudí znehodnocené samopaly ze Slovenska a překupníci tu z nich vyrábějí funkční. Stačí, aby jim vyměnili hlavně, informuje deník Mladá fronta Dnes. Znovu střílející zbraně pak prodávají do celé Evropy.

Přesně takovým samopalem například zavraždil před sedmi lety na předměstí Bratislavy Lubomír Harman sedm lidí, teroristé vystříleli redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo a na 150 takových samopalů zadrželi policisté ve Švédsku. Samočinná puška vzor 58 se objevila v Iráku a také somálském Mogadišu.

Důkazy přinesla britská organizace Conflict Armament Research. Tisíce samopalů česká armáda po revoluci rozprodala soukromým zbrojařům. Britové požádali o pomoc s vystopováním původu zbraní české ministerstvo zahraničí. To spolupráci s organizací potvrdilo, víc ale věc komentovat nechce. Zpráva Britů dokazuje, že džihádisté československé samopaly používají.

Z analýzy vyplývá, že ty české jsou dvanácté nejčastější.

Že je to vůbec v právním státě možné, není jenom ojedinělým pochybením úředníka ve státní administrativě, ale jde o systémové selhání. Jak jinak popsat jednání Andrzeje Izdebského jednoho z nejdéle fungujících obchodníků se smrtí, který v poklidu žije a podniká v Polsku. Systém, kterým funguje, je téměř dokonalý.

V Polsku se ničeho nezákonného nedopouští. Za hranicemi má ale strukturu firem, přes kterou je schopen dovézt téměř cokoli a kamkoli. Bavil se s Jankem Kroupou (alias Janem Horákem) o tak zvaných end-userech (konečných příjemcích). Důležité je, že dokumenty, tedy takzvaný end-user, nejsou padělky. Izdebski dokáže zařídit, že vláda dané země potvrdí, že zbraně dostala, i když to ve skutečnosti nebude pravda. Čeští úředníci potom s klidným svědomím nechají zbraně vyvézt, po cestě se pak dokumenty zamění a zbraně se ztratí. Dovoz zbraní do bojové zóny mu zabere cirka 30 až 45 dní. Píše o něm Bertold Kittel v knize „Mafia po polsku.“

Ale předpoklad, že existuje jenom jeden takový obchodník a jenom z Polska, bourá například s kauzou Vrbětice spojený bulharský obchodník Emiljan Gebrev. A v Česku by se žádný takový nenašel? Ostatně Janek Kroupa se před jednáním s Andrzejem Izdebským odvolal na jednoho českého (nejmenovaného), aby získal důvěru.

Redukce početních stavů armády v 90. letech znamenala vyřazení velkého počtu zbraní, materiálu a techniky. V souvislosti se vstupem do NATO v roce 1999 došlo na počátku 21. století k částečné modernizaci arzenálu AČR pořízením nové techniky domácího i zahraničního původu.

Některé z těchto akvizic byly spojeny s korupčními či jinými aférami, ať už se jednalo o kauzu obrněných transportérů Pandur a modernizaci tanků T-72 (místo 353 kusů, bylo nákladně modernizováno jen 30) nebo pořízení letounů ALCA (většina z 72 objednaných kusů byla dlouhodobě uskladněna a neúspěšně nabízena k prodeji), Gripen a CASA. Jakkoliv končilo vyšetřování těchto afér závěrem, že nebyl prokázán trestný čin, je vysoce pravděpodobné, že o peníze šlo opět až v první řadě. Zejména tehdy, kdyř  hlavním argumentem zprošťujícího rozsudku byla  soudem vyjádřená nedůvěra ke znaleckému posudku,kterýsi sám objednal…

Stát sám se nedokázal vypořádat s korupcí ve svém aparátu (viz půlmiliardová pokuta ministerstva obrany kvli  americkýmvrtulníkům) a spolu s privatizací ztratil kontrolu nad zbraněmi zcela.

Že taková kontrola možná je, a to i ve velmi korupčním prostředí, přitom dokazuje rozebrání tisíců raket s atomovou hlavicí, které proběhlo v důsledku dnes již bohužel mrtvých smluv mezi USA a SSSR.

Jde „jenom“ o selhání vlád, o šlendrián, který způsobil, že po sedmi letech od katastrofy je možno o ní tvrdit, že má zahraniční viníky. A tu odloženou minulost využívat v politickém či jiném zájmu.

Když Václav Klaus v devadesátých letech „mobilizoval,“ tak přívlastkem mobilizace byli komunisté. Občané to neprohlédli, přestože všichni následně zvolení, ať už z jakýchkoliv stran, byli bývalí komunisté. Dokonce i Kalousek, který se brání, že byl v Lidové straně. Že však Lidová strana byla součástí Národní fronty, kde rozhodující úlohu měla KSČ (dokonce i z Ústavy), to už skromně vynechává.

Od těch dob uplynulo skoro třicet let a dědic KSČ, KSČM se potácí na hraně volitelnosti do sněmovny. Musel být nalezen jiný subjekt dovolující „mobilizovat“ poslušný dav. Ohromně se hodilo Rusko a zvláště pokroucená vzpomínka na srpen 1968.

Jistě jste viděli fotografie jak občané lezou na ruské tanky, aby přesvědčovali jejich osádky o nebetyčném omylu nebo naopak, aby jim prokopli krumpáčem přídavné nádrže. Ale jistě jste také viděli fotografie jak 15. března 1939 vjíždí skutečný okupant.

Byl na těch snímcích jediný občan, který by se choval jak ti na snímcích z roku 1968?

Česko­ ruské vztahy jsou dlouhodobě zatíženy dvěma stereotypy, které jsou patrné v téměř každém kroku české diplomacie vůči Rusku a, bohužel, i východní Evropě jako celku. Jednak je příliš zdůrazňována společná minulost regionu (nadužívání termínu „postsovětský“) a jednak je politika ČR vůči celému regionu příliš zaměřená na Rusko. Takovou chybu ovšem nedělají jenom ti, kteří Rusko příliš vyzdvihuji – stejnou obsesí trpí i ti, kteří Rusko jenom kritizují. Tato stereotypnost zasahuje i oficiální dokumenty, ve kterých je česká zahraniční politika. Rusku a východní Evropě je v nich věnováno minimálně prostoru.

Koncepce zahraniční politiky České republiky Rusko primárně podřazuje otázkám spojenými s NATO a jenom jako dodatek zmiňuje ekonomickou spolupráci. To, že jsme v Rusku mohli navázat na tradičně úspěšnou spolupráci, jsme vyměnili za ideologické poučky. A spolupráci jsme přenechali Němcům.

Navíc si ničíme i vybudovanou infrastrukturu.

Ano, mluvím o aféře s překotným vyhošťováním zastupitelů a důsledkům pro Český dům. Je součástí sítě dvaceti dvou Českých center působících v zahraničí. Věcným rozsahem činností, charakterem a objemem poskytovaných služeb je však ČDM v porovnání s ostatními Českými centry ojedinělý. Vedle obecné reprezentace a popularizace České republiky v návaznosti na aktivity velvyslanectví České republiky v Ruské federaci, kterého je formálně nedílnou součástí, je ČDM především výjimečným zázemím pro dlouhodobě působící zástupce českých firem v Ruské federaci i pro individuální české cestovatele. Výnosy ČDM financovaly celou zbylou síť Českých center, teď to bude součástí státního rozpočtu.

ČDM je největším areálem ve vlastnictví České republiky v zahraničí, disponuje 122 kancelářemi, 132 byty a 87 hotelovými pokoji. K dispozici jsou dále konferenční místnosti, salonky, business centrum, autodoprava, restaurace, pivnice, bar, tělocvična, venkovní hřiště, posilovna, sauna a další. Služby pak doplňuje přítomnost lékařské ambulance, dislokovaného pracoviště Nemocnice na Homolce. Český dům Moskva se nachází přímo v centru Moskvy, přibližně 2,5 km od Rudého náměstí a Kremlu. V současné době je v ČDM akreditováno cca 100 zástupců českých firem.

Business centrum ČDM nabízí vyhledávání kontaktů na potenciální ruské obchodní partnery, informuje o výstavách a veletrzích konaných v Ruské federaci i v České republice, spolupodílí se na organizaci seminářů, firemních prezentací a obchodních jednání, zprostředkovává tlumočnické a překladatelské služby. Business centrum koordinuje svou činnost s velvyslanectvím ČR v Rusku, se specializovanými vládními agenturami CzechTrade a CzechTourism, které mají rovněž svá zastoupení v objektu ČC-ČDM. Dále spolupracuje s Hospodářskou komorou ČR a Komorou pro hospodářské styky s SNS.

Obávám se, že jde o nevratný proces, protože způsob, jakým byla českou stranou odpáleno toto obvinění, nesvědčí o tom, že věc bude vůbec někdy řádně vyšetřena. Kdyby byly důkazy opravdu nevyvratitelné, postup by byl jiný. V tichosti by probíhalo trestní řízení, byla by vznesena obvinění, v tichosti by byli vyhoštěni diplomaté.

A až poté by byly alespoň částečně zveřejněny důvody, které k tomu vedly.

Tahle „bomba“ zákonitě vedla ke stavu, kdy jsme opět pro západ jenom potížisty. Obsese je značení pro vtíravé myšlenky, nápady, nebo nutkání k jednání. Plným právem mohu říci, že za účinné podpory médií středního proudu se podařilo vypěstovat obsesi na Rusko. Ale nechápu jak můžeme očekávat totéž od Němců, Francouzů, Italů a dalších. Že se ozve aparát EU, není divné.

Na návštěvě Číny šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov dodal, že podle něj vztahy EU s jeho zemí Brusel zničil, takže Moskva už nemá vztahy s Evropskou unií jakožto organizací, ale pouze s některými jejími členskými státy. V tom se prakticky shodl s nedávným německým  ministrem zahraničí Sigmarem Gabrielem, který na stálém německé zastupitelství citoval Ralfa Dahrendorfa, který už v jednom z rozhovorů v roce 2000 řekl:

„Evropa nemá žádný skutečný vliv – v každém případě neexistuje žádný evropský zájem, který by tento vliv mohl katalyzovat.“

Projev byl dlouhý, budu ho jen krátce komentovat. Je tu proto, aby ukázal na příkladu jak reaguje suverénní stát vázaný spojeneckými závazky.

Stručně řečeno, řekl bych, – to komentuje Sigmar Gabriel – že Dahrendorf chtěl varovat lidi, aby od Evropy příliš neočekávali, co se týče zahraniční politiky. Jeho verdikt nebyl zase takovým překvapením,

protože Evropa byla založena s ohledem na vnitřní záležitosti, a nikoli jako hráč na globální scéně. 

Cílem bylo zachovat vnitřní mír a vytvořit prosperitu po dvou ničivých světových válkách. Jenže žijeme v propojeném světě a vše, co se děje lokálně má nějaký globální odlesk. Od slavného 12minutového projevu George Marshalla před 70 lety

byla Evropa americkým projektem v jasně pochopených zájmech Spojených států.

Současná administrativa USA však nyní vnímá Evropu velmi vzdáleně, pokud jde o předchozí partnery jako konkurenty a někdy dokonce jako přinejmenším s ekonomickými oponenty. Sigmar Gabriel naráží na

Marshallův plán, oficiálně Plán evropské obnovy byl přijat Kongresem USA 3. dubna 1948 s cílem organizovaně zabezpečit americkou pomoc poválečné Evropě. Protože SSSR a země východního bloku nabídku odmítly, byl plán omezen na západní Evropu. Plán poprvé vyhlásil jeho iniciátor a tvůrce, ministr zahraničí USA George Catlett Marshall 5. června 1947 v projevu na Harvardově univerzitě.

V novém pohledu na administrativu USA je Evropa tedy jenom jedním z mnoha regionů. Americká společnost se navíc rychle mění. V dohledné budoucnosti nebude většina Američanů evropského původu – budou mít latinskoamerické, asijské nebo africké kořeny. Proto vztahy Spojených států s Evropou nebudou stejné jako dříve

Uvádí tři příklady: Sankce, které americký Kongres uvalil na Rusko, se dotknou i stávajících německých plynovodů, které vedou do Ruska. Tyto sankce představují existenční hrozbu pro německé ekonomické zájmy.

Druhý příklad: Jednostranné vypovězení íránské jaderné dohody zvýšilo riziko války v bezprostředním evropském sousedství. To by nejen ovlivnilo, ale také ohrozilo naši národní bezpečnost.

A třetí příklad: Existují náznaky, že USA mohou v blízké budoucnosti uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele – a mimochodem by to činily bez předchozí koordinace s Evropou. Všichni víme, jak dalekosáhlé by následky takového kroku byly. Postoj Německa k této otázce zůstává nezměněn. Řešení jeruzalémského problému lze nalézt pouze přímým jednáním mezi oběma stranami. Všechno, co zhoršuje krizi, je kontraproduktivní.

Německo si nemůže dovolit čekat na rozhodnutí přijatá ve Washingtonu, stejně jako si nemůže dovolit jednoduše na ně reagovat. 

Musíme jasně uvést své vlastní postoje. V případě potřeby musíme svým spojencům objasnit, v jakém okamžiku by překročili hranice naší solidarity. Pro nás všechny to není snadná věc. Je to určitě nová situace. Proto jako nezbytnou podmínku musíme masivně investovat do naší schopnosti analyzovat a lobbovat americké veřejné mínění o Německu a Evropě.

Musíme proto cíleně usilovat o navázání kontaktu s konstruktivními partnery ve vládě USA a v Kongresu, na státní úrovni a především v občanské společnosti. Na základě toho musíme být jako partneři připraveni vyvážit naše strategické zájmy –místo abychom se podrobili nadvládě politikami USA, což ve skutečnosti v minulosti nikdy nebylo. Kromě toho musíme samozřejmě také jasněji a uceleněji definovat své zájmy vůči Rusku. Při anexi Krymu a zásahu na východní Ukrajině zpochybnila Moskva mezinárodní řád. Rusko je přesto stále evropským sousedem a v tomto ohledu velmi vlivným – jak jsem právě uvedl v souvislosti se Sýrií.

Bezpečnosti a míru lze dosáhnout pouze dlouhodobě s – a nikoli proti – Rusku.

Co se navíc týče hrozby globálního šíření jaderných arzenálů, jediný způsob, jak tento vývoj úspěšně omezit, bude spolupráce Ruska a Spojených států a mezitím také Číny.

Vraťme se do Česka. Účastníci posledního  protestu v Praze zaplnili Václavské náměstí od horního konce až k Vodičkově ulici. Podle pořadatelů přišlo nejméně několik tisíc lidí a policie na twitteru uváděla krátce po začátku akce, že je účastníků kolem 10 000. Lidé s sebou mají vlajky České republiky i Evropské unie. Někteří si přinesli i transparenty, například s nápisy: Spolu patříme na západ, Zeman vlastizrádce nebo Nejsme Rusko, nejsme zboží.

Prezident opět ukázal, že postrádáme hlavu státu, která se postaví na stranu občanů, tvrdí opozice

Prezidenta Zemana sněmovní opoziční politici i další osobnosti kritizovali za nedělní projev, v němž uvedl, že se pracuje se dvěma vyšetřovacími verzemi v kauze výbuchu muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014.

Když dozněly tóny „Až se k nám právo vrátí“ od Spirituál Kvintetu, po několikaměsíční odmlce se na pódium vrátili aktivisté a aktivistky Milionu chvilek pro demokracii. Ke svolání demonstrace je přiměla politická situace poté, co vláda ohlásila, že u nás v roce 2014 dvojice ruských agentů odpálila muniční sklad ve Vrběticích.

Výbuch ve skladu označil nový místopředseda Milionu chvilek pro demokracii Jiří-Jakub Zévl za „ruský terorismus.“ Společně s předsedou chvilkařů pak na pódiu tvrdě zkritizovali prezidenta Miloše Zemana i premiéra Andreje Babiše, který je podle nich jen prezidentovou loutkou. Nakonec se sešlo podle organizátorů na Václavském náměstí až dvacet tisíc lidí. Tématem ale nebyli jen ruští agenti. Podle organizátorů demonstrace se nacházíme v bezprecedentním ohrožení demokracie a ohrožena je zejména nezávislost České televize. „Braňte Kavčí hory,“ zahřímal z pódia televizní radní Zdeněk Šarapatka. „Já mám spacák sbalený,“ připomněl víc než dvacet let staré události místopředseda Zévl. Útoky na ČT spojil s „ruskou dezinformační kampaní.“ Benjamin Roll (a před ním Petra Nesvačilová za umělce) na závěr vyzval k účasti v podzimních volbách a k volbě dvou opozičních demokratických bloků. Jedině tak podle Rolla může nastat „skutečná změna“. Demonstraci ukončila česká hymna a déšť.

Popis události jakoby z maloměsta. Demokracie je ohrožena, Šarapatka má sbalený spacák. Demokracie je stabilní teprve tehdy, když ji občané neztotožňují s hospodářským vzestupem. Demokracie činí člověka svobodným; nečiní jej ale nutně bohatým. Kdo si myslí, že se díky demokracii stane bohatým, ten začne při první recesi pochybovat o jejích institucích.

Výjimečnou událostí se stal twítt ředitele BIS

BIS

@biscz

Ředitel BIS Koudelka: “Chtěl bych poděkovat kolegům z NCOZ za skvělou spolupráci a ocenit razantní reakci premiéra a ministra zahr. věcí. Takhle se chová sebevědomá a hrdá země. Veškeré kroky v celé kauze byly koordinovány s cílem ochránit bezpečnostní zájmy ČR.”

11:26 dop. · 18. 4. 2021·Twitter for iPhone

Je opravdu nezvyklé, když se ředitel tajné služby vyjadřuje k politickému směřování země. Co je však ještě podivuhodnější je poděkování NCOZ za spolupráci. To nepříliš vzdáleně připomíná Nečasovo: „Dovolte mi říci poměrně tvrdou a jasnou tezi, že o tom, kdo bude ve vládě, nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků, to by asi nebyl ten správný krok…“

Jinými slovy – nepřipomíná to hrozbu pučem? V latinskoamerických státech, které mají s podobným jednáním neporovnatelně více zkušeností, by podobný twítt vyvolal podstatně větší rozruch. Když si někdy vzpomenu na jména známých ruských a sovětských agentů

Nadežda Plevitskaja, Richard Sorge, Ruth Werner (Sonya), Aldrich Ames, Anthony Blunt, Rudolf Abel, Jurij Drozdov, Guy Burgess, Kim Philby, Christopher Boyes, Robert Hanssen, Anna Chapman…

jak se s nimi probůh poměřují Čepiga & Miškin?

Snad přežijeme i tuhle špatnou scifi pohádku, ostatně nemůžeme-li něco změnit, můžeme se tomu aspoň vysmát. Směšná politika, směšná vláda, směšná opozice, alespoň trochu to uvolní atmosféru. Novinky přišly se zprávou, že Pasovská policie vyjížděla k nálezu granátu. Ukázalo se, že jde o sexuální pomůcku. Pod článkem byla diskuse.

Eva Komárková
Horší kdyby to bylo obráceně. Někdo by nevybuchlý granát použil jako erotickou pomůcku.

Antonín Čížek
Toho by snad byli schopni jen ti agenti z Vrbětic.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.