Hodně hořká Johnsonova skotská


 

Boris  Johnson  asi nezažil v  sobotu úplně nejlepší den!  Míním tím sobotní odpoledne, kdy byly  vydány  konečné výsledky  voleb do skotského regionálního parlamentu. Zcela  jednoznačně  v  nich  zvítězila, s obrovským  náskokem,  Skotská národní strana  vedená  minulou i budoucí premierkou  skotské  vlády – Nicol Sturgeonovou. 

To se  čekalo. Z  toho  by  Johnsona  čekal bolehlav tak jako tak. Jenže  Sturgeonová  nejen, že  obhájila veškeré získané mandáty, ale ještě dokázala lehce posílit. A totéž  se podařilo i skotským zeleným,  rovněž  usilující o odtržení  své  vlasti  od  státního útvaru, nazývajícího se  Velká Británie, ačkoliv  přídomek Velká  už  dávno není na  místě.  Nejpozději  od  60-tých let minulého století, kdy  až na  Gibraltar  a pár  karibských destinací se zhroutila britská koloniální  říše.  A nyní  existuje  značná pravděpodobnost, že  Spojené království dočká  další, mimořádné demontáže. Tentokráte  na  centrálních  ostrovech.

Jako vždycky  dám základní výsledky, tak jak je přinesl  server  BBC, kde jsem v pátek večer i v sobotu dopoledne     sledoval  průběžné  výsledky  asi stejně napjatě  jako Boris Johnson.

Proč? Jsem přece v pozici analytika, on politika…. 

Vždycky  když  dávám dohromady nějakou analýzu, dávám si zatracený pozor, abych do ní nepromítal své osobní  nastavení k rešeršované události  či problému. Aby  pocity  neovlivnily  výsledný výstup.  Přiznávám, že  tentokráte  to nešlo. Borise  Johnsona prostě nemám rád   do té míry,  že nejsem úplně neutrální.  Držím jej totiž  za  podvodníka  a lháře, jak už  jste na Kose opakovaně  četli. A  to se potom těžko drží  neutrální pozice. Takže  jsem prožíval obyčejnou fandovskou radost  při sledování  naskakujícího skore u  SNP,jak se  mohutně  vzdaluje  všem  konkurentům. Což  dobrá příležitost, abychom se  seznámili  s konečným rezultem:

Jak už  uvedeno  v úvodu, nikdo nepochyboval, že  skotští  nacionalisté  přesvědčivě  zvítězí. Řešily  se jen dvě otázky

-jak moc

-získá SNP  ve  skotském parlamentu  absolutní většinu  nebo ne?

Zejména  odpověď na  tu druhou se pojímala jako zcela klíčová.  Protože  kdyby nacionalisté tu  absolutní většinu  opravdu trefili  sami, pak by Londýn jen mimořádně obtížně  upíral  Skotům právo na  další  referendum o nezávislosti.   Tohle  a jen tohle představovalo  klíčový  smysl  těchto voleb!!!!

Tady nepochybně, k mé velké lítosti, si  Johnson zhluboka  oddychl.   K získání většiny bylo zapotřebí  65 poslanců, Sturgeonová a její strana  skončili s  64…. Jeden jediný  mandát  chyběl k totální porážce britského premiera! Který takhle předstírá, že  uhrál vlastně  remízu. Jeho konzervativci,na  rozdíl od  labouristů neztratili  ani jeden mandát. 

Mimochodem,  zajímalo mne  i kolik  stany, které pronikly  do  skotského parlamentu získaly fyzických hlasů:

Výsledek vypadá takto, 

SNP                      1 291 204

Konzervativci           592 518

Labour                     584 392

Liberálové                187 746

Zelení                        34 990

Zbylé strany  cca        20 000

Jaké součty  mají strany  pro nezávislost a ty  proti?

SNP +Zelení                        1 326 194

Konz +Labour + Liber         1 364 656

Předpokládám, že  si lhář a podvodník Boris provedl stejné jednoduché součty.  A nejspíš  ho obešly  mrákoty. Jistě  rád  skotskou.  Tedy  dříve, v pátek a  v sobotu mu pořádně  zhořkla! Rozdíl je myslitelně těsný. V roce 2014 se v referendu 55 procent voličů ku 45 procentům,  vyslovilo proti odtržení od Spojeného království. Dnes  je poměr51,5 : 48,5. Tedy  v rámci statistické chyby.

Přidejme k tomu, že jasnou motivací voličů SNP představovalo  právě  referendum a dání sbohem Londýnu.  U  těch, co hlasovali  opačně si troufnu  spekulovat  o určitém procentu, co prostě  v britském většinovém systému  dali svůj hlas  místnímu  konz/labour/liber oblíbenému poslanci, což ale vůbec  nemusí nic vypovídat  o jejich postoji k samostatnosti Skotska. Typicky  bych  z toho podezíral  oba  ostrovní  volební okrsky Shetlandy a  Orkneje, ale  vlastně  i  oba  zbývající  obvody  s mandáty pro liberální poslance.   

A  troufnu si tvrdit, že může  být  ještě  hůře.  Sturgeonová  onu  parlamentní  většinu, jak víte, propásla  o jeden jediný mandát. A  to díky  triku – kdy  probritské strany  – tedy  Konz/Labour/ Liber se snažily  spojit v nejistých obvodech kandidátky  nechat  své voliče  dát hlas  tomu  kandidátovi  jejich  tří stran, který  disponoval největší nadějí na  výhru.  I tak tahle, kdykoliv  dříve nemyslitelná taktika,  vedla  ke ztrátě  celkem 3 mandátů!  

Johnson nechce  o novém skotském  referendu  nic  slyšet.  Ani se mu  nedivím.  On ví,  jak chutná jeho vlastní medicína a  bude  se jí  za  každou cenu bránit. Kdyby  se  totiž Skotsko odtrhlo,  nejspíš by následovalo i Severní Irsko a  označení  Velká Británie  by  se  stalo  dokonalou parodií.   

Skotsko by se ale podle Johnsona teď mělo soustředit na zotavení z pandemie, a nikoli na snahy o získání nezávislosti.  A přichází s hláškami  typu  „Domnívám se, že referendum je v současném kontextu nezodpovědné a bezohledné,“

Je  sice  mediálně nesrovnatelně  obratnější než  Jakeš,  ale  v podstatě vykřikuje  totéž  – chce klasický klid na práci. Jako všichni papaláši, když se  dostanou do úzkých.Z jeho pohledu  čas na  odpovědné referendum nenastane  nikdy.

Vrátím se do minulosti  – nevím kdy  mne prvně  dostihla  informace, že  Skotové  požadují nezávislost, resp. jejich nezanedbatelná  část. Neumím to určit na  časové  ose, ale přesně  si vybavuji souvislost  –  představovala  ji informace, že  velkým příznivcem odtržení  je, dnes už nebožtík Sean Connery . Tenkrát mne  to velmi zaskočilo. Nebylo mi lze pochopit,  proč  globální  světová  osobnost jeho  formátu a věhlasu se angažuje  pro  separaci  nového malého státu. Navíc  ve  světě, stále více  a více  globálním. Plus  mé osobní nastavení, kdy  příliš  nefandím/ nefandil jsem nacionalistickým secesím. V  našich moderních dějinách -viz 1938 a 1993 s nimi máme  vlastní a  ne zrovna  úplně pozitivní zkušenosti. 

Od  té doby prošel i občan vlk určitým vývojem,  aby zjistil, že  ona  globalizace s sebou nese  velmi stinné stránky. Takže  chápu Katalánce,  chápu Skoty. Chtějí si ve svých  historických hranicích a  na svém historickém území  žít  podle svého a za své, bez zásahů papalášů ze  vzdálených  metropolí.  Proti tomu lze  sotva  co namítat, Na  rozdíl od naprosto  umělé drogově  dealerské „republiky  Kosovo“. Jež se  historicky  nemá o co opřít.  Jen  o ambici  šéfů místních gangů  získat  státní legitimitu a moc. A papalášů z Madridu nebo Londýna  řídit  i  ty, co je nechtějí.

Ještě  mi zbývá prozradit, proč  jsem skotské  volby prožíval , minimálně  částečně  jako fotbalový  zápas.  Už drahně  dlouho  mi britská zahraniční politika  a věčné mentorování   z  Londýna téměř  celého světa,  ačkoliv    jen dobře londýnští  udělali, kdyby  se  starali prioritně  o své problémy, kterých, zejména těch nevyřešených, mají více než  dost. Absolutní zlom pak nastal  při brexitových a pobrexitových jednáních, kdy  se  Britové přes velkohubá prohlášení o neutuchajícím přátelství a  sounáležitosti s  ostatními  evropskými  zeměmi snažili výhradně  o získávání  jednostranných výhod oproti EU. Zkrátka  počínali si  v praxi vůči kontinentu přesně tak, jak byli  zvyklí posledních nejméně  700let.  S plnou pusou  sladkých slov.

A  v téhle praxi ,nyní  už  bezostyšně pokračují. Viz například  stížnosti řady německých občanů, po brexitu  cestujících do Británie,  které  britské úřady  zadržely po příjezdu na  ostrovy a  někteří dokonce skončili v  zadržovací  vazbě.   Johnsonova  Británie  je prostě jiná, než ta před ním a  zejména před  brexitem.  Bude jen dobře,  když  Skotové  Angličanům ukáží  záda. Aby  konečně pochopili, že  už dávno nejsou  velmocí, natož  královnou moří, která  řídí svět. Dnes už   nejsou pořádně  schopni řídit  ani svůj, zatím ještě  spojený stát. Ale  s výjimkou USA  si dělají gebír na  to, že mohou mistrovat  zeměkouli.        

Pokud dnes nejste spokojeni  s analýzou skotských  voleb,nedivím se  vám. Je to příliš osobní a  o pocitech.  Vím to a spokojen  nejsem také. Ale  tady  mi takhle vyšlo. Příště  to určitě zas  bude v  normálu.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.