Co všechno nevíme o běloruském incidentu I.


Samozřejmě, že Kosa  musí nějak pojmout  incident, při kterém  běloruská stíhačka přinutila  dopravní letoun na  lince  z Atén do Vilniusu  přistát v  na minském letišti. Prý kvůli  varování  ohledně bomby, která se  ve  zmíněném letadle  nacházela  a letadlo  fatálně ohrožovala.  Prý. Žádná se nenašla.

Letadlo po důkladné kontrole  mohlo odletět. Ovšem nikoliv  se všemi původními cestujícími. Dva  do původního stavu  chyběli. Bělorus Roman  Protasevič /  existují dvě  transkripce jeho jména, vybral jsem si  tu pro mne  snazší/  a jeho ruská přítelkyně.

Mediální  obraz  události  v našem  jedině správném světě je  jednoduchý a srdcervoucí – mladý nadějný  nevinný  bloger a začínající  novinář, byl  pirátsky unesen  zrůdným běloruským diktátorem Lukašenkem jen kvůli tomu, že  psal kriticky  vůči jeho režimu a redigoval na  sociálních sítích  kanál, který sloužil k organizování protilukašenkovských demonstrací minulý rok.  Prostě  klasický  scénář -mladý běloskvoucí statečný hrdina  versus  padouch  všech  padouchů, při  němž  ani jedno voko  nemůže zůstat suché.  Je to doopravdy  takhle  nebo to může  být  jinak?

Opravdu je Lukašenko natolik  duševně  nezpůsobilý, diktátorsky posedlý mocí  a  hloupý, že  kvůli jednomu  mladému a zcela  nevýznamnému opozičníkovi riskuje  zásadní konflikt  se  Západem a  těžké prohibitivní sankce? Je  Roman Protasevič opravdu  tím  zapáleným mladým, zcela  čistým bojovníkem za  svobodu a demokracii, jak je nám představován?

Nebo je  všechno jinak?  Uplně jinak? Trochu jinak?  Pokusím se na  tyto otázky  najít  v dnešním textu  odpověď, tak dobře, jak jen to lze!  

Nicméně, než s  tím začnu, tak  hodlám vyslovit zásadní  konstatování. Vlastně dvě:

1- ani minimálně se nehodlám zastávat běloruského šéfa Lukašenka. Ten už dávno zmeškal svůj  čas  na  důstojný  odchod  s  uznáním své historické úlohy  od většiny obyvatelstva  po rozpadu  Sovětského svazu a při  zrodu běloruské státnosti, která  nikdy v  dějinách neexistovala. 

2- není pro mne  vůbec k diskuzi  jestli lze  zásah běloruské stíhačky  a vynucené přistání  v Minsku nějak ospravedlnit nebo ne. A už vůbec  ne zatčení  Protaseviče  nebo jakéhokoliv jiného cestujícího, pokud na něj  nebyl vydán platný mezinárodní zatykač. Dokonce  ani kdyby  vydán  byl.   Podobné praktiky  jsou  zcela  nepřijatelné a nelze  je tolerovat, nemá li se  letecká  doprava  stát  smrtící ruletou  různých  politikářů všeho druhu, jak si ukážeme nakonec, v níž nic netušící  pasažeři i členové posádek  dají všanc  svoje  životy.

Oba  dva postuláty  držím za  nadřazené všemu ostatnímu.  Nicméně  i to ostatní má  svou  váhu.  Pokud  demokracie  má zůstat  demokracií, pravda pravdou a lež  lží.

Takže  jak je to s tím incidentem  jako celkem?  To opravdu jeden mladý bloger  představoval pro Lukašenka  a jeho režim až takové nebezpečí, že libovolně  tvrdé  západní sankce jsou  přijatelnější? 

Tuhle  otázku si kladu  od prvních informací  o incidentu. A nejen  já.   Zazněla  dokonce i v tom nejmanstreamovějším maistreamu  -Hospodářských novinách a nepoložil si ji nikdo jiný  než  elitní rusobijec Ondřej Soukup, který  přesně  tohle pojednal, z hlediska  jediné přípustné pravdy  v článku /bohužel placeném/ s názvem

Proč si nechal Lukašenko přivést běloruského aktivistu stíhačkou s raketami i za cenu mezinárodního skandálu?

Vzhledem k tomu, že si jej naprostá většina  z  vás  nepřečte, dám sem pár  screenshotů  s těmi nejzásadnějšími pasážemi, aby  se doložilo,  že  vás Kosa nehodlá vodit za nos:

Výstřižek

Hlavu si mohu ukroutit – tak běloruská opozice, včetně toho kanálu, kde fungoval Protasevič  ztrácí těžce půdu pod nohama, Lukašenko, zdá se, to nejhorší ustál a nyní riskuje  dalekosáhlý  mezinárodní skandál?! Vážně?

Takže  sakra proč  Soukupe, jakou odpověď jsi  našel jako specialista na postsovětský prostor???

Tuhle  – až v  samém závěru toho hlubokomyslného expertního  textíku:

Výstřižek

Zkrátka  běloruský  baťka je natolik posedlý mocí a sám sebou, že riskuje  jakékoliv  sankce, jen  aby  všem ukázal, že je největší frajer  ve  vesnické putice! Má rád  vzrůšo.  Ať to stojí, co to stojí!!!! Potřebuje prý zastrašit  své občany.  Tím, že si přivodí nepochybně  ekonomické a jiné potíže  díky  sankcím a národ  se mu začne znovu bouřit!  Tohle nelze  vymyslet normálním rozumem, na to člověk zřejmě musí být  mainstreamovým novinářem!

Jinou odpověď na naprosto logickou otázku  – proč Lukašenko do jasného velkého konfliktu se Západem vůbec  šel,  specialista a  expert  na postsovětský prostor  Soukup nenabízí. Docela  tristní!

Nicméně  v tom jeho  článku  jsou  ještě tři  další  pasáže, kterým je nutné se věnovat:

Začnu touhle:

Výstřižek

Prostě pro Soukupa  podobné  žádné odhalené spiknutí s  cílem  zavraždit Lukašenka  neexistovalo a  neexistuje. Jde o podlé triky  Minsku a Moskvy. Ačkoli disponibilní  důkazy  jsou  o několik řádů přesvědčivější  než ty o podílu GRU  na  výbuších ve Vrběticích. Vlastně je to ještě jinak – běloruské státní orgány  svoje  důkazy předložily, na  rozdíl od  těch českých.  Těm prý máme  věřit! U těch z Minska zase naopak věřit nemáme, přesněji – nesmíme, viz Soukup,  všechno jsou to preparované  fejky a provokace.

Tzv. atentát na Lukašenka  je mimo mojí pozornost. Nezabýval jsem se  jím a  ani nebudu  a    Kosa výslovně odmítla  teorii o  skandálu s Vrběticemi jako  krycího manévru pro mediální vytlačení  odhaleného spiknutí proti  běloruskému prezidentovi. Na  čemž si trvám i dnes.

Jenže  ve  Vrběticích  „důkazní“ situace  nedosahuje  ani  10% toho, co předložili  v Minsku o  tom připravované, atentátu.  Takže  Soukupův  názor  je  zcela irelevantní.

Pojďme  dál. A tady  to bude obsáhlejší. O hodně  obsáhlejší!

Výstřižek

Tohle  je  ale  totální pokrytectví!

Jak si prý   kdokoliv  může  dovolit  srovnávat  vynucené  přistání  letadla bolivijského  prezidenta  Moralese  na  zpáteční cestě  ze  státní  návštěvy  v Moskvě ve  Vídni s  vynuceným přistáním  v Minsku???!!!  Taková  drzost! 

Zkusím to Soukupovi  vysvětlit. Vynucené přistání je prostě  vynucené přistání.  On sice tvrdí, že  Američané věděli, že  Snowden není  na palubě  Moralesova  letadla, ale  stejně pro jistotu  přinutili  Francii, Španělsko a Portugalsko a pravděpodobně i další státy, aby  odmítly Moralesovi  – takto  řádně  zvolenému prezidentovi suverénní  země  průlet jejich vzdušným  prostorem a především  dotankování, které  bylo před přeletem   Atlantiku  životně  důležité. Prezident Morales  stál před  volbou  – buď  vynuceně  přistát  ve Vídni nebo si sám přivodit  smrtelnou leteckou katastrofu tím, že  letounu dojde palivo.

Uznávám, že hrozba  sestřelu je  daleko spektakulárnější  a  lépe generuje palcové titulky  v novinách. Ale  to je  jediný rozdíl.  Ony  řízené střely  z běloruské  stíhačky  by  dosáhly  jen přesně  stejného efektu jako  prázdná  palivová  nádrž! 

A opravdovou lahůdkou pak  je  tahle  argumentace:

Jenže dnešním obhajovatelům běloruského zásahu uniká jemný rozdíl mezi zákazem průletu pro byznysjet Falcon 900 pro maximální počet 19 pasažérů a Boeingem společnosti Ryanair se 170 cestujícími, 

Podle  Soukupa  a jemu podobných, tedy bytostných demokratů,  záleží na  velikosti!!! Zkrátka  když  jde o 170 pasažérů je to úplně jiná  situace než když  jde  o jen o max. 19!!!! To je zřejmě  v  toleranci akceptovatelných kolaterálních ztrát!! To se může! 

Přiznávám, že  se podobných  demokratů  začínám bát  daleko více než  covidu! Proti  viru se  lze nechat  naočkovat, lze se vůči němu izolovat. Proti jejich  vidění světa, které hodlají prosazovat  stůj co stůj,  však  žádná vakcína  neexistuje a  izolace nepomáhá. Právě naopak – izolace a stáhnutí se  do nějaké ulity  je přesně  to, co  by chtěli! 

Nicméně, když  už jsme  u toho  státního terorismu ohledně  násilného zadržování  letadel v minulosti různými státy , ani náhodou nejde jen o  čerstvé Bělorusko a  dříve  Moralese. Těch incidentů je  násobně  více!

Uvedu pár  příkladů:

10.října 2012 turecké letectvo přinutilo k přistání na vlastní základně  syrský   letoun na lince Moskva  -Damašek .  Turecké orgány  následně provedly  rozsáhlou prohlídku zadrženého letounu. Cestovalo s  ním tehdy  35 pasažérů. Detaily  zde. Nikdo tehdy neprotestoval, nikdo na Turecko neuvalil sankce.

22. října  2016 ukrajinské  stíhačky  hrozily  sestřelením  Boeingu 737-800, vlastněný běloruským státním dopravcem Belavií, pokud  se nepodvolí a nepřistane  znovu  v místě  odkud  odletělo, tedy  v Kyjevě. Šlo o pravidelnou linku  Kyjev  Minsk. 

Na palubě bylo 136 cestujících a 6 členů posádky.

Operaci řídila  ukrajinská tajná služba  SBU. Po přistání byl jeden cestující  z letadla  odveden orgány činnými v trestním řízení na Ukrajině – jak se ukázalo později, šlo o  občana Arménie Armena Martirosjana . Detaily  zde. Opět – mediálně  ticho po pěšině. Ačkoliv  ten incident  je  naprosto totožný!  Žádné sankce, žádné mezinárodní rozhořčení – Ukrajina  dál buduje  demokracii….

Ovšem  velký zářez v  tomto směru má  , jak si možná ještě leckdo z  vás  vzpomene  i Česká republika.  Tehdy  šlo  o extradici tedy vydání  k trestnímu stíhání  ruského občana  Torubarova do země  jeho původu, kde  byl obviněn z rozsáhlých podvodů.  Stalo se  tak  na  chlup před  8 roky- 27. května  2013. Kdy  si pro něj přiletěli agenti FSB  do Prahy  a  spolu  s Torubarovam v poutech  nastoupili  do letadla  Aeroflotu a  ten  roloval k odletu. Když  ministr financí Kalousek  vydal letištním orgánům příkaz, že letadlo nesmí odletět, dokud  příslušníci ruských bezpečnostních  sil Torubarova  z letadla  nepropustí.   A  aby letadlo neodletělo, nechal před něj  umístit  letištní cisternu  na pohonné hmoty.  Podle  dobového  tisku  se kolem  letadla  rozmístila  i  i speciální policejní zásahovka  a zvažoval se  násilný útok na letadlo s  tím, že dojde  k přestřelce  s ruskou ochrankou. To všechno přesto, že  vydání Torubarova povolil  tehdejší ministr  spravedlnosti Blažek a  to na  základě celé řady  soudních rozsudků, včetně verdiktu Ústavního soudu!!! Kdo  by  si rád osvěžil detaily, pak je  snadno  nalezne na Kose v článku

Operace cisterna – aneb případ Torubarov. DOPLNĚNO!

Mimochodem, je tam popsána  zajímavá figura  – jakýsi z nebe  doslova  spadlý  FRANCOUZSKÝ právník, který  všechno svými  telefonáty na kde koho v  české vládě  i justici roztáčel a řídil, takže  JUDr. Hulík , takto Torubarorův  advokát jen tiše přihlížel s otevřenou pusou…

Schválně  jsem  si vylustroval v  archivu Hospodářek, co tehdy o Kalouskově, řečeno  jeho dnešní terminologií  – státně  teroristické  akci,  napsal  Ondřej Soukup osobně. Vydal tenkrát  článek

Muž, kvůli němuž blokoval Kalousek letiště

kde popisuje peripetie  Turibarovova případu v  Rusku i mimo něj. Jde opět  o veřejně nedostupný příspěvek, takže  se budete muset spolehnout na  mé slovo,  že  se  naprosto vyhnul jakémukoliv  zhodnocení  závěrečného  incidentu na  Ruzynském letišti  po  Kalouskově  předjetí blokující cisterny.  Tedy  s následující výjimkou:

Výstřižek

Vidí někdo z  vás  nějaký  Soukupův protest  či odsudek   Kalouskova  svévolného, ba z hlediska  tuzemského i mezinárodního práva  – gangsterského  postupu, kterým  vysloveně  ohrozil  životy  cestujících na  palubě  letadla, které  naplnilo svoje  nádrže před odletem, v souladu s předpisy, co jejich kapacita  dovolovala?  

Ani nápad! Jen mlčení.  Moje  babička  vždycky  tvrdila, že kdo mlčí, ten souhlasí. A  to Soukupa  jemu podobné neznala.  

Jsem na  1500 slovech. A  to mám  ještě  to nejdůležitější a nejvýživnější  – totiž  osobu  čistého  mladíka,  jemuž je  demokracie  nade  vše, před sebou  Když  budu  dnes pokračovat, protože  mám hodně  vyzdrojováno,  dosáhnu opět rozsahu textu k neučtení.  Takže  teď  skončím a to nejzajímavější si nechám na zítra. 

Jisté je jen pár  věcí:

1- podobné praktiky  jako   nyní  v Bělorusku nelze  nikdy  akceptovat. Nikomu, nikde a  z nižádných příčin.  Pokud  nebude  stoprocentní jistota,  že  jde o  teroristy  typu těch  z 11.září  nebo  jim podobným a jsou v akci  či těsně před ní. .

2- opět  náš  svět  neuvěřitelně  účelově používá dvojí  metry, či spíše kilometry. Co můžeme  my, nesmějí ti druzí.  

3- lžeme sami sobě, což se nám jednou krutě vymstí

4- všechno je , jako obyčejně  bud úplně nebo trochu jinak.

Ale o tom bude zejména  ten zítřek 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.