VANA


Napsal Řezníček z Brna
 
 
Můj kolega Karel, vedoucí naší  party betonářů, má se svoji manželkou Jarkou, dceru Kateřinu.
Neřeknou jí jinak jako Kačenka. Naše Kačenka.
Kačenka má 16 let a jako každý jedináček je pěkně rozmazlená, ale nesmí se to před Karlem říkat.
Teď právě prožívá Kačenka období ekologické odpovědnosti a my to prožíváme s Karlem.
Karel nesmí hranolky ve fastfoodech, nesmí létat letadlem na dovolenou a šetří na auto poháněné elektřinou.
Přednášku o zeleném údělu mají téměř každý den, řeč drží přirozeně Kačenka…
Jo a do kuchyně jsem musel koupit tři plastové nádoby na bordel, stěžuje si Karel.
Jednu na papír, druhou na plasty a třetí na sklo a každá má jinou barvu.
A Kačenka všechno kontroluje, aby jsme to nepletli.

A kam dáváte zbytky z kuchyně, ptáme se Karla při svačině?
S tím klušu na zahradu, Kačenka si usmyslela kompostér.
Smějeme se vesele a Karel shrnuje zbytky svačiny do plastového kýblu od fasádní barvy.
Neměl bys to roztřídit? To kdyby viděla Kačenka, ryjeme do něj.
Kačenka je daleko a Bůh vysoko vy  troubové a vůbec, zvedejte zadky, jde se dělat, za chvíli je tady domíchávač s betonem.
Minulý týden si bral Karel týden dovolenou, protože potřeboval uklízet po rekonstrukci jejich rodinného domku.
A taky budu zakopávat vanu do země, chlubil se poslední den v práci.
Vanu do země? Divíme se všichni sborově.
No, podle Kačenky, vysvětluje Karel, všichni ptáčci v našem okolí trpí nesnesitelnou žízní a taky se chtějí někde vykoupat a nemají kde.
Každej pták, který posedí na naši jabloni je chudák a my jsme sobci, kteří myslí jen na sebe, cituje Karel Kačenku.
A tak Kačenka vymyslela jezírko, které by ulevilo těžkostem naší planety, a vana, která nám zbyla po rekonstrukci, protože Jarka s Kačenkou chtěly nakonec sprchový kout, k tomu přímo vybízí.
Za týden se Karel vrátil z dovolené, očividně v lepší náladě.
Tak co vana, Karle, povídej, vyzvídáme opět na svačině.
Karel se pohodlně posadil a spustil.
Zásadní projekt na udržení vody v krajině, jak říká Kačenka, mě stál skoro celý den dovolené.
Kačenka vybrala místo až na konci zahrady, vykopal jsem díru, dotáhl vanu, odvozil drny, usadil vanu a protože místo je až na konci zahrady, kam moje hadice nedosáhne, nanosil jsem snad 300 litrů vody.
No a co Kačenka, spokojená?
Právě že ne, usmívá se šibalsky Karel.
Žádný ptáček se do lákavé hladiny nezanořil, žádný nepřiletěl smočit zobáček, ani žábu kuňku to nepřilákalo a o vodní užovce ani nemluvím. V pátek večer nás Jaruna volala, pojďte se podívat na jezírko.
Když jsem tam s Kačenkou dorazil, nestačili jsme se divit.
K vodnímu dílu se připlazili desítky plzáků a slimáků a vytvořili kolem vany nechutnej prstenec.
Odporné, komentovala to Kačenka, a od té chvíle o zátiší s vanou definitivně ztratila zájem.
Jo, a přestala dokonce kontrolovat separaci odpadků v kuchyni a nemluví o záchraně černoušků v Africe.
Všichni se na šatně smějeme, jenom já tak nějak jenom z  povinnosti.
Instaloval jsem si totiž  doma na zahradu pod okna také lázeň pro ptáčky.
Ale na rozdíl od Karlovy vany jsem použil jen plastovou vaničku od kuřecích řízků XXL z Lidlu.
Každý večer přilétají tři kosi, jeden se koupe a dva čekají, tak se střídají pořád dokola několikrát za sebou.
To by jste museli vidět…
A tak usínám u otevřeného okna a uspává mě šťastné cvrlikání a šplouchání vody.
Nedávno jsem večer ještě vstal z postele a šel jen tak v pyžamu na zahradu dolít ptáčkům vodu a vyčistit hladinku od peříček a jehličí z blízkého živého plotu.
Co tam děláš taťko, volá na mě můj syn Jakub z okna svého pokoje?
Ale jenom tak tady kontroluji ptákům jejich pitko, snažím se věc zahrát do autu.
Začíná se s tebe stávat  podivín. Podivín, a ještě ekologickej,  zazní znechuceně z okna, okno se zavírá a Jakub jde dohrát svoji báječnou střílečku na počítači.
Tak vážení Kosíři, pokud chcete usínat za cvrlikání ptáčků a šplouchání vodičky, nemusíte zakopávat vanu, stačí plastová vanička od masa.
Ale nikde se s tím nechlubte, ať nejste taky za podivína…
Vlkův dovětek:
Pokusím se kolegu Řezníčka uklidnit. Podivín rozhodně není.  Má dobrá žena  Karkule v tomhle  jede  už několik let.  Od rodičů z rodné vísky  přivezla  tehdy  dvě  kameninové misky, které instalovala  na naší miniaturní  zahrádce pod  bezem jako pítka pro  ptáčky  jarabáčky. Naučili se  tam, zejména  v létě. Někdy je tam pořádný  frmol. Nicméně  jako pan domácí se etabloval  jeden kos, jehož si  moje  lepší polovička  pojmenovala  jako Kluka. Jejího kluka!  A nejen pojmenovala. Tak nějak poloochočila. Jak by ne, když  se  stará  bedlivě, aby  v zimě netrpěl pražádným nedostatkem. Takže  kdykoliv  vyjde  na minizahrádku a zavolá Kluku!!! černej pták se odněkud  vynoří a zhusta  začne  zpívat. Asi jen pro mou  ženu.  Na mne  zvysoka  dlabe. A na kohokoliv  ze  synovy rodiny jak by smet.  Manželka  si to užívá a vede s ním rozhovor .Většinou dlouhý a  intenzivní.  Už se  ani neptám proč. Odpověď, že  se  s ním pobaví daleko lépe  než  se mnou  si pamatuji a jiná by nepřišla.  A  ani se tomu nedivím. Kosák Kluk je  fakt pro ni ideálním partťákem. Neskáče jí do řeči, je zticha, poslouchá  a neodporuje. Zkrátka  dokonalý  partner pro moji ženu  na  rozhovor… Takové  dokonalosti, přiznávám, nejsem nikdy  schopen. Proto prohlašuji  -Řezníček z Brna  není podivín!
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.