Za Libuškou Šafránkovou


Nehodlám přispívat  k akutnímu  všeobecnému se  dojímání  a sebedojímání nad  smutnou skutečností,  že nás opustila POPELKA!  Ta, co uměla  dělat zázraky a každé  Vánoce  rozsvítila  naše příbytky. Nebo vy  si umíte představit tyhle  svátky, aniž  by  u  vás  znělo 

kdepak ty ptáčku hnízdo máš?

Je  štěstím, když po člověku a jeho životě  zůstane  něco, co,  co ho  překoná a  žije  i v budoucnu. Paní Libuška  Šafránkové se to bezesporu podařilo.  Závidím jí.  Na  druhé straně  – děkuji jí, protože  nám polepšovala  všednodennost.

Nehodlám to protahovat.  Slova  dojetí nechám jiným.  Přemýšlet jsem, co  o ní  říci. A  napadl mne jeden  verš  ze  známé písně  Jiřího Suchého, s kterou jsem  vyrůstal a která jí popisují dokonale:

Byla krásná, byla milá,
Byla chytrá, zkrátka fajn.
do dětských i dospěláckých srdcí se nám   vryla,
říkali jí Popelka,,,,

Kdepak teď  ptáček hnízdo bude mít????

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.