Podpora demokracie mezi mladými v Evropě a v USA je na historicky nejnižších úrovních.


Nedávno mne  na  finančním portálu Kurzy.cz překvapila  krátká  analýza  z produkce  Dealingu ČSOB.  S názvem

Podpora demokracie mezi mladými v Evropě a v USA je na historicky nejnižších úrovních. – Ranní glosa: Proč je podpora demokracie u mladých historicky nízká?

je krátká, takže  ji převezmu:

Podpora demokracie mezi mladými v Evropě a v USA je na historicky nejnižších úrovních.

Podpora demokracie mezi mladými v Evropě a v USA je na historicky nejnižších úrovních. Alespoň to ukazuje znepokojivý průzkum Centra pro budoucnost demokracie při univerzitě v Cambridge, který staví na čtyř milionech respondentů zpovídaných průběžně mezi lety 1973 až 2020. Důvodů, proč tomu tak je, může být řada. Mezi těmi ekonomickými to však bezesporu bude zkušenost posledních 15 let, ve kterých si svět prošel hned dvěma (v případě Evropy dokonce třemi) ekonomickými otřesy – velkou finanční krizí, euro-krizí a nyní COVID krizí. Ukazuje se, že lidé opouštějící vzdělávací systém v recesích mají jednoduše smůlu – hůř se jim shání práce a na jejich výplatní pásce to může být cítit ještě roky po konci krize. To možná není takový problém v ekonomikách s pružným trhem práce jako je Česko. V řadě jiných evropských zemích však nezaměstnanost mezi mladými zůstává na extrémně vysokých úrovních – ve Francii okolo 20 %, v Itálii okolo 30 % a ve Španělsku dokonce okolo 40 %. Druhým velkým problémem pro mladé generace je bezesporu způsob, jakým se snaží vlády a centrální banky na krize reagovat. Dobrou zprávou je, že reakce rozpočtové a měnové politiky, zejména v poslední COVID krizi, je natolik výrazná, aby nedocházelo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti a tlaku na pokles cen ve stylu velké deflace třicátých let minulého století. Na druhou stranu nové měnově-politické nástroje, zejména kvantitativní uvolňování, mají bohužel své vedlejší účinky. K těm patří výrazný tlak na růst cen aktiv – od akcií po nemovitosti. A právě kvůli tomu bohatnou v poslední dekádě ti, co již nějaký majetek mají a relativně chudnou mladší generace. U akcií to není problém, ale drahé nemovitosti a pokračující urbanizace silně omezují mladým generacím manévrovací prostor. Dostupné statistiky ukazují, že ve věkové skupině 25-34 let v poslední dekádě viditelně roste podíl těch, co stále žijí se svými rodiči – to platí pro USA, Velkou Británii i Německo. A to bezesporu může živit pocity frustrace. Nárůst nedůvěry v demokracii u mladších generací zatím ve volbách nebyl tolik cítit, protože váha jejich hlasů není tak výrazná. Podle demografických odhadů by však v rámci bohatých zemí G7 měla růst a na konci dekády budou mileniálové a generace Z tvořit stejně silnou skupinu jako všechny starší ročníky dohromady…

Zajímavé čtení, ne liž pravda? Pro mne  v každém případě. Ale  je  správná  i interpretace  výsledků, tak jak ji podali dealeři  druhé největší tuzemské banky nebo to může  být  poněkud jinak?

Rozhodně nehodlám zpochybňovat universitu v Cambridge, ani na ni navěšený  výzkumný  ústav.  A už  vůbec ne  studii, která proběhla  na  vzorku  4 000 000 dotazovaných postpně mezi roky  1973 až 2020a  její zásadní  zjištění. Ty beru  jako axiom. Tedy  pro mne platí,

-že  v  roce  2020 mezi zkoumaným vzorkem mladých po celém světě  dosáhla  demokracie a její význam pro mladou část populace  vůbec nejnižších hodnot ve zkoumaném období.

Pracovníci dealingu  ČSOB, což je  v každé  bance vždycky  ten úplně nejelitnější  útvar  ze všech, kterými každá banka  ve svém schématu disponuje, neboť  operuje  na finančních trzích  kam umisťuje momentálně   volné finanční prostředky  svého domu nebo kde pro něj naopak schází  refinancování, v případě jejich okamžitého nedostatku a zejména  se  snaží  vydělat pro svého zaměstnavatele  na  spekulativních transakcích – nejčastěji na páru  euro/dolar. Tenhle byznys  chce  supermozky, schopné  analyzovat množství informací ve  zlomcích sekundy a  chladnokrevně  hledat a především využít  sebemenší příležitost  k výdělku. Chyby  se  nepřipouštějí a netolerují. Vím o čem mluvím,jakkoliv  dealerem jsem nikdy nebyl.

Ta jejich  analýza  a seznam odůvodnění, proč  současným mladým  demokracie  nic moc  neříká a je pro ně za posledních  47 nejméně  důležitou hodnotou,je  zajímavý. O tom žádná. Ale  troufnu si říci, že  trpí jejich profesionální deformací  – vidí  vše  přes peníze  a  ekonomické vlivy. Prostě přemýšlí  ohledně  demokracie  přesně  tak, jako když odhadují,  jakým směrem se zitra po otevření trhů  odebere  kurs  dolaru  vůči  euru, yenu  nebo libře a tak podobně.

Ale politické, sociologické, společenské a jiné podobné procesy nelze popsat  metodami technické  analýzy a podobnými nástroji.  Protože  v nich  velkou, ale zcela   nedefinovatelnou roli hrají  naprosto neměřitelné a nepředvídatelné  procesy a impulzy. Konkrétně  typu  emoce, náhodně  vytvořené  vlivové situace,  působení  médií, jakési  předem neodhadnutelné trendy, které náhle mladí začnou  z ničeho nic  akceptovat. A také  dlouhodobě  probíhající   a na první pohled nepříliš  viditelné,ale o to zásadnější  společenské změny.

Dealing ČSOB  se  soustředil jen na ekonomické důvody, podlamující  výru mladých v demokracii

-nezaměstnanost

-ekonomické otřesy  posledních dvaceti let

-léčení jakýchkoliv  ekonomických a nyní i pandemických zádrhelů nekonečným litím nových inflačních peněz způsobuje, že nemohou dostat ke komoditám typu  bydlení.

Tohle  všechno klidně  může  být pravda,jen  autoři téhle velmi neúplné  analýzy  zapomínají,  že  nezaměstnanost, ekonomické a epidemické  otřesy  a výrazný a  reálně  v podstatě  neakceptovatelný růst  řady nenahraditelných komodit  postihují  i  ostatní věkové skupiny!

To za prvé.

Za druhé – analýza  ČSOB  naprosto ignoruje  společenské a politické změny,  které se ohledně demokracie, jejího chápání, rozměru , definic  a především demokratické praxe od roku 1973.

Tu dobu moc  dobře  pamatuji. Řekl bych  – zlatý věk demokracie. S jasnými pravidly  a jejich dodržováním. Na  západ od  našich hranic Doba  velkých  politiků,de Gaulla, Pompidoua, Brandta, Schmidta. Všichni věděli, co je  správně a co nikoliv  a my  na  ten báječný demokratický svět hleděli zpoza  drátů se závistí.

Co jsme ovšem neviděli a nedokázali identifikovat,  byly  tehdy  začínající podivné podzemní proudy  všelijakých občanských iniciativ, neziskovek se zvláštními názory na  fungování světa. S  radikálními požadavky  na změnu jeho fungování, rušení zavedených pravidel,  oslabování  funkce  rodiny a  jejího tisíciletími prověřeného fungování.

Nejdříve  přišly  požadavky  na  ochranu  životního prostředí. Pak na  důsledné prosazování rovnosti.  Pak  došlo na všelijaké menšiny, pak  na ….  na…. na….

Všechno orámováno  vznešenými řečmi a ještě  vznešeněji znějícími cíli.  Nebylo by na  tom nic  špatného, kdyby  změny  byly  prosazovány především demokratickými prostředky, tedy klasickou parlamentní cestou. Tam ten proces  nakonec  formálně  završili. Ale on se  vybojovával  stále  častěji na ulici.  A  tak je  to do dnešních dnů neustále.

Už  jsem poukázal na základní tažení proti rodině.  A jejímu tradičnímu  modelu.

Mladí jsou neustále přesvědčováni, že se nemají vázat,  že není třeba  brát na sebe  nějaké povinnosti a  odpovědnost,  že  mají jen a jen práva,  že  je třeba  si užívat.

Jenže  DEMOKRACIE NENÍ PRIMÁRNĚ O PRÁVECH A UŽÍVÁNÍ  SI !  Stojí  padá  zejména  s ochotou demokratů vzít na  sebe  povinnosti vůči ostatním a  o jejich  rozhodnutí dodržovat  přijatá pravidla.

Covid  názorně  našemu demokratickému světu  nastavil zrcadlo. Každému jednomu z nás.  Včetně těch mladých  A mohli jsme se přesvědčit, jak chápou povinnosti a omezení s ohledem na celek. Tohle nemá s nezaměstnaností  nebo bezbřehým litím peněz  do ekonomik , zdražováním  bytů atd.atd  vůbec nic   společného.

Pokud  v Cambridge, či kdekoliv jinde,  jsou překvapeni a možná i zděšeni  výsledky  studie, pak  doporučuji, aby  ti překvapení  vystoupili ze  své bubliny a  podívali se,  jak se  mění reálný  život. Zejména  rodina. Jak lidé jsou čím dál méně ochotni uzavírat manželství a  vychovávat děti!  Jak je  soustavně posilujícím trendem posledních  nejméně  25 let život  single, nebo tzv. na  psí  knížku   ve  volném vztahu. Protože  to umožňuje  snadné vyvázání se  ze  závazků.

Dealeři ČSOB  jistě budou razit  názor,  že minimálně spoluvinu na  tom nese  nedostatek bytů a  navíc  ještě  drahých.

On jich  byl někdy  dostatek? A  levných. V západním světě?  Tak to  mi asi něco hodně podstatného uniklo!

Jediné levné  a dostupné bydlení zažila  pouze  východní Evropa  za  bolševika. Ale  neplatilo, že bytů jaksi bylo i tady  dost. Bydlení, zejména  to dobré, je luxusem  v celé lidské historii. A  luxus  není, jak známo, nikdy  levný.

Ano svět v posledních  20-ti létech zažil několik krizí. Ale  žádná se nedá srovnat ani s Velkou  krizí 30. let, natož s oběma  světovými válkami!  A přece  ani tyhle otřesy nezaznamenaly  odklon tradičních demokratických zemí  od  demokracie a to ani co se tehdejší mladých v  nich  týče.

Tyhle generace  totiž  šly  za svým cílem  – znovu z trosek vybudovat svět, v němž se  dá  žít.

Testované generace  jsou na tom jinak. Všechno dostaly  už do kolébky. Já a moji vrstevníci,  řekněme 70 mínus  jsme první, kteří v  Evropě, resp. na  Západě nikdy /zatím/ nezažili, co je to hlad.   Ale věděli jsme,  že  je to naprosto unikátní v  celé řadě našich předků.  Zkuste  něco o  hladu vyprávět někomu  v  Evropě ,narozenému po roce  2000 nebo třeba  po  onom prvním roce  zkoumání  té cambridgeské studie  – tedy  po Anno Domini 1973!  myslím, že  na  vás  vykulí  oči a nejspíš  začne  uvažovat, jestli  na vás  nemá  zavolat  docenta  Chocholouška a jeho hochy.  Hlad! U nás, v  Evropě!  Ačkoli korona nám ukázala  a právě ukazuje, jak je  naše  civilizace  křehká!

Mladí prostě  přestali řešit  základní  existenční otázky. Tím přišli  o pouto odpovědnosti k sobě, svým původním i budoucím rodinám a  také vůči společnosti.

Do  hlav  je jim vtloukáno, že  nejdůležitější je jejich individualita, jejich  touhy, pocity požitky, zážitky, zkrátka  jen a jen jejich blaho a případně  jejich doslova hedonistický  narcisismus.

Každý  z nich  si hledá  svůj  životní cíl.

Pro některé  to jsou peníze, co nejvíc  peněz, moc, pro jiné   jejich osobní  exhibování. Jsou utvrzováni v tom, že  takhle žít je jejich doslova povinností. A  že v cestě  za  tím supercílem – být úspěšný a nejúspěšnější, mohou všechno a  používat jakékoliv prostředky. A pravidla  tu jsou jenom od  toho, aby  se obcházela A nechat se svazovat nějakými povinnostmi, třeba  těmi demokratickými? Proč? Vadí li mi omezení rodinného života, proč bych respektoval omezení demokratická?  Přes konexe  přece  pro ně neplatí  to, co pro socky, lopaty, prostě plebs!  Demokracie  je pro ně jen prostředkem ke zbohatnutí, získání moci, či sebeprezentaci. Proč by si jí  měli nějak  vážit? Zbohatnout  lze  i v jiných systémech a možná snáze.

Další  jsou tzv. polepšovatelé světa. Kteří  vyznávají  nové  víry – ekologickou záchranu  světa,  šiřitele  rovnosti, genderu atd. atd. , kteří hodlají svět  dovést  do stavu zcela  ideálních, tzv. rovných  šancí . Kdy  vše bude  srovnáno absolutně, až  do totální nerovnosti, která je  definována  tím, že jakákoliv  nenormální  menšina  má  daleko větší práv a než normální  většina!

K  čemu tihle potřebují  nějakou demokracii, když  si to vyřvávají  agresivně  na  ulicích a stále  častěji?!  Jdou za  svými  kazateli nové  víry,  všelijakými Gretami, abych uvedl konkrétní příklad. Nepotřebují  demokratické postupy. Vědí, že  když  budou dostatečně  hluční a průrazní, po  určitou dobu, všimnou si jich  aktivistická sdělovadla, podpoří je – přece  musí reflektovat a  zaujmout  kladný postoj  k novým pravdám  a ukázat na nové horizonty, takže  následně  tu hlasitou  ulici  vezme  vážně  i politická elita!

Takhle  se nám změnil politický a kulturní západní demokratický svět za posledních 25-30 let.  Pro skutečnou demokraci  je v  něm stále méně  místa. To není  trend  západní mládeže, respektive – jen jej trend. To platí  pro změnu chování a  cítění celé naší společnosti! Napříč  generacemi.  Protože  ti ustupující politikáři  a  hladoví  mediokrati, pro něž pouze  špatná zpráva je zpráva a  čím více  exotická, tím  lepší story, to nejsou žádní teenegeři,nýbrž  zhusta  padesátníci či šedesátníci. Snažící se za každou cenu  na  vlně  těchto  mladých, nepokojných  a zběsilých  surfovat, co to jde.

Ani polepšovatelé světa, natož  jejich proroci, ani media a politikáři, ohánějící se  nalevo, napravo, nahoru a dolů demokracií,  ji  v reálu nepotřebují. Jinak  by ji neustále  neukrajovali.

Pak zde máme  další a nikoliv  malou skupinu dnešních mladých. Typicky, řečeno  politicky korektním slovníkem – těch s migračním, zejména muslimským pozadím.  Kteří ani v nějaké třetí či čtvrté generaci nejsou ochotni přijmout  naše základní civilizační  normy   a  vzorce chování. A  jediné k čemu se upínají a co respektují je  muslimská religiozita!    Naším světem, tedy  demokracií a jejími atributy,  vysloveně pohrdají. Už poměrně  dlouho se jim nedivím. Jednak lze  snadno dokázat, že  z valné  části jsou  v našem světě  podprůměrně  úspěšní a   je  přirozenou tendencí  každého člověka, příčinu neúspěchu hledat všude jinde, ale nikdy u   sebe. Tohle je  axiom.

Ale  mají ještě  jeden  dost podstatný důvod, proč   si demokracie neváží – vidí, jak sami  demontujeme  svoje klíčová pravidla,  jak si ničíme  sami to, na čem demokracie  stojí. Jak  výkon, poctivost, slušnost nic neplatí, když narazí na  hlasité křiklouny vyřvávající  cosi  o zase nějaké, pro ně nepochopitelné, rovnosti pro jakousi prazvláštní menšinu.   či deklarující  jakousi podivnou  spásu celé planety!  Tohle jim má imponovat, když  vyrůstají v úplně jiném prostředí, kde rodina  je  základem všeho a kde  jsou,často středověká, pravidla  důsledně  vynucována???  Co pro ně  znamená  znamená nějaká demokracie ve srovnání s jejich otcem nebo imámem?   Řekl bych, že  je  chápu. Aniž  bych  je omlouval.

Berme  ještě  v úvahu, že  speciálně ve  stárnoucí  Evropě   jde navíc  o skupinu s daleko největší natalitou, takže  podíl jejich příslušníků mezi  mládeží našeho civilizačního okruhu je  stále  větší a větší!

Ten stále  větší odklon od  demokracie  má  celou řadu příčin. Za mne  platí, že  ty, jež definovali dealeři z ČSOB,  roli hrají, ale jen okrajovou. Demokracii   si podlamujeme  stále  více  a více  sami. Mladí to jen komunikují. Žijí podle vzorce  – nevaž se – odvaž se!

Ze  všeho nejhorší  a  absolutní  lůzrovina  je být normální, ctít  pravidla, mít  běžnou rodinu a vychovat  děti. Tohle  je totál vopruz a nikoho to nezajímá. Za  to lajky  na sociálních sítích  nedostanete! Greta  vás nepochválí, tu interesuje kolik vypouští CO2, když je  vás  víc a  imám  pro bezvěrce  také žádné pochopení  mít nebude, stejně  jako mediální svět. Tedy pokud  se vám nenarodí například  siamská trojčata…..

Závěry  z té studie  z Cambridge mne  naprosto nepřekvapují.  Právě naopak.

Západní svět  si demokracie, té bez nesmyslných přívlastků,  začne  vážit. Ale  až tehdy, když o  ni definitivně přijde.  Jen doufám, že  to už  tady nebudu. Ale jistý si tím nejsem, protože  její demontáž pokračuje  naprosto nečekaně  rychle!

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.