Macronovi svítá?


Překladače  jsou stále lepší a lepší. To je  fakt.  Tak dobré, že  člověku zpřístupňují na  čtení dříve  zamčené světy, skryté za jazykovými hradbami.  Začínám si je  velmi pochvalovat. Taková angličtina už opravdu  při  transmutaci do češtiny  je  dobře uchopitelná. A nejen ona – nedávno jsem byl upozorněn  na velký a zajímavý rozhovor, který poskytl francouzský prezident  Macron ženskému časopisu Elle. Týkal se  feminismu, gender témat,  ale  také  posledních pokrokářských  pseudoteorií, které na  všechny problémy, počínajíc  výskytem kobylek v  Africe,  přes záplavy  v Rumunsku až  po  sociální nerovnost kdekoliv  roubují  sexismus a  rasismus.  Tak jsem zkusil, jak si moderní  překladače poradí  s francouzštinou do češtiny. Výsledek mám za  velmi uspokojivý 

Tím  feminismem a  genderem  vás  obtěžovat nehodlám. To jsou  standardní  všeobecně  známé bláboly, jen zasazené  do specifických  francouzských  reálii. Nicméně  ta  pasáž, kdy se velmi razantně  vymezil proti  módní transatlantické vlně tzv. intersekcionality – tedy názoru, který sociální problémy redukuje pouze na záležitost rasy nebo pohlaví, ta  bezesporu stojí  za pozornost. Proto z Elle tuto  část  přebírám pro Kosu. Věřím, že  budou  zajímat  i vás.

ELLE. Jak definujete přesně  svůj  feminismus, když   říkáte, že k němu zaujímáte  universalistický přístup?

E.M. Můj feminismus je humanismus, je to otázka důstojnosti občanů. Jsem na univerzalistické straně. Nezastávám  sám sebe v boji, který hovoří o vlastní identitě nebo individualitě.

ELLE. Afro-feministická režisérka Amandine Gay ale  říká: „Jsem černoška a žena, pokud na to zapomenu, jsem  člověk, ale to mi nebrání v tom, abych měla potíže s hledáním bydlení a zaměstnání.“

E.M. Obtíže strukturují život, ale nejsou tím, co vás identifikuje. Mohl bych vám představit mladé bělochy jménem Kévin, kteří žijí v Amiensu nebo Saint-Quentinu a kteří mají také podobné obrovské potíže, z různých důvodů, třeba najít si práci. Sociální obtíže jsou strukturovány nejen podle pohlaví a barvy kůže, ale také podle sociální nerovnosti, výchovného domácího rámce atd. Řešení těchto problémů je nutností. Snažím se tak činit s odhodláním a skromností, protože nejsme na konci této cesty.

ELLE:. Ano, ale Amandine Gay říká, že je v první řadě žena a černoška, a to má skutečné následky, respektive  tohle jí generuje jí problémy…

E.M. Otázkou je, zda je tento rozdíl nepřijatelný. Vidím, jak se společnost postupně stává rasovou. Tohoto přístupu jsme se v minulosti zbavili a nyní najednou přehodnocujeme lidi podle rasy a tím je zcela determinujeme v domácím vězení. Nenarodíš se jako občan; jím se teprve  staneš. Tato otázka je jádrem demokratické diskuse. Nicméně, průřezová logika všechno zlomí. Nelegitimnost někoho jiného než mě zastupovat mě a mou podkategorii, která se dá rozdělit na tolik dalších  podpodkategorií, je popřením všeho univerzálního v republikánském, národním a lidském žití. To nevylučuje rozlišování, a to i od neodstranitelného, které je součástí vaší vlastní identity. Ale pro mě je nejdůležitější, kolik toho mám společného s vámi. Abych mohl boj ve váš prospěch, abych každému umožnil získat důstojnost stejnou jako má soused. To je přesně to, co nám umožňuje žít společně.

ELLE:. Loni jste jmenoval ministrem vnitra Géralda Darmanina, obviněného ze znásilnění. Rozzlobeným feministkám jste vysvětloval, že mezi vámi je  „vztah muže k muži založený na důvěře“. Chápete, že tato věta byla šokující?

E.M. Tato věta nebyla se sexuálním kontextem. A nedopustím  se pošetilosti, diktované  okolím, tvrdit, že každý, na koho je podána žalobat, je nutně vinen. Hájím presumpci neviny, která je v souladu s ústavou. Zeptal jsem se Géralda Darmanina na tuto otázku důvěry. A  to zcela  upřímně, jako   člověk  k člověku,  jedince vůči jedinci… Takováhle  formulace, která  by nikoho nepobouřila jsou ovšem daleko méně přirozená než  zavedený  francouzský termín  „jako muž  muže!“ Po desetiletí odvádíme velmi špatnou práci při péči o oběti násilí. Rizikem je vstup do společnosti absolutní viktimizace, která již není společností práva, jenž vyslyší strany a koná spravedlnost. Pokud hlas oběti překryje všechny ostatní, už nejste členem společnosti spravedlnosti, ale pomsty.

ELLE. Máte sedm vnoučat, některá jsou teenageři a možná nosí topy na ulici nebo ve škole. Co si o tom myslíte?

E.M. Jsem pro svobodu. Byl jsem tak vychován, stejně jako naše vnoučata. Ale svoboda je platná jen tehdy, když existují pravidla pro společný život. Doma nebo s přáteli je to jedna věc. Ve škole jsem pro „vyžadování slušného oděvu“, jak pro dívky, tak pro chlapce. Nejsem zastáncem uniformy, ale cokoliv, co ve vás vyvolá touhu šokovat nebo přehnaně zdůraznit něčí  existenci, nemá ve škole místo. Můžeme vzít v úvahu individualitu teenagera, ale stát pevně na určitých principech!

Ten překlad, jakkoliv  jsem moderní překladače  chválil, má určitě  do dokonalosti daleko. A možná si právě  říkáte, proč  nás  dnes  tímhle vlk počastoval.

Vysvětlím to.  Na první pohled  a letmé přečtení doopravdy nejde  o nějakou svět  bořící  bombu.

Jenže  ten rozhový  zcela nepochybně  surfuje  na velké  módní, i když třeba  salonní, vlně  militantního feminismu.

Přidejte  si k  tomu ještě  skutečnost,  že  echtliberální svět před minulými  prezidentskými  volbami ve  Franciii   a vlastně i po nich, až dosud viděl a popisoval Macrona  jako pretendenta  právě  bezbřehého liberalismu. Který je  jednoznačně  postaven  za každou  cenu a okolností  zejména  tématech genderu a poslední nejméně  dva  roky  rasové  nerovnosti!

A nyní tohle  všechno, v rozhovoru  pro ELLE,  Macron  vlastně  zboří, neboť   říká jasné ne intersekcionalitě,  konceptu, který popisuje údajné  synergie různých forem tzv. diskriminace, ačkoli mnohé  z nich  jsou  fikce  a  byly  dávno odstraněny. A  zavádí diskriminace  nové, či obnovuje  a  znovu křísí k životu  ty  staré.

Z prezidentových slov plyne, že tento způsob vnímání světa považuje za zahraniční import, což se mu nelíbí. Příčiny sociálních nerovností podle něj nelze ani náhodou vykládat jen optikou rasismu, či sexismu.

A  dělá  dobře, protože  i v naprosto většinově  rasově  homogenních  národech  existují obrovské sociální nerovnosti. Na  námitku, že  takové  už dnes  stěží  existují, odpovídám,  že  ještě  v   sedmdesátých  a osmdesátých létech zde byly a  to včetně  svých  chudých.   A  žádný  gender  nebo tzv. antirasismus  to nezlomil a nezlomí. Stačí si vzpomenout  na  takovou Zimbabwe nebo dnes  sledovat  úpadek  kdysi  prosperující  Jižní  Afriky!

Jeho  řeč  se  v tomto směru  dá učesat  do následujícího a lépe  znějícího výroku: „Logika intersekcionality to všechno narušuje. Já se považuju za univerzalistu / upřednostňuji obecný zájem před individuálním/. Neuznávám boj, ve kterém se každý odkazuje na svoji identitu a specifičnost a nikdo nechce  respektovat obecná pravidla!“

Nepřipadá  vám to takhle náhodou v  té ohlušující  politkorektní  liberální kakofonii jako její popření  nebo přinejmenším  narušení?

Ne, ještě  to není  Viktor Orbán. Ani zdaleka. Ale  také a možná  stejně  daleko to má  k takovému  Marku Ruttemu  z Holandska a jemu  podobným liberálním veleknězům, kázajícím  morál.

Doporučuji si Macrona  podrobněji všímat. A  to i přes  to, že nejspíš neobhájí prezidentský  stolec  v příštím roce. Sám tak  činím už  delší  čas.  A  když se rozhlédnu  po evropském kontinentu,, míním tím  tu „naši“ eurounijní a transatlantickou  část,  jako jedna  z mála  hlav  států,  která  není  pouhým politikářem, či rovnou politickým podvodníkem, žijícím od  voleb k volbám. Je jich zatraceně  málo. Osobně  v  tomto prostoru  vidím dál jen Orbína a někde na  půl cestě  Merkelovou.Zbytek nestojí  za  řeč.

Jsem si vědom toho,  že  Macron na alternativě  rozhodně není populární. Pro způsob, jakým se  náhle  vynořil na scéně  velké politiky. Ale  řekl bych, že  dnes je  tohle nazírání na něj už delší  čas  – chybné.Může  být, že někdo namítne  – a co žluté vesty  a jeho střet s nimi?  

Obávám se, že historie  ukáže , že  v tomto souboji větší  díl pravdy  a reálného hodnocení situace  je na  straně  francouzského prezidenta  ten daleko menší  pak drží  jeho  žlutí oponenti  z ulic  a náměstí. A  to proto, že  Macron hodlal provést mimořádně nutné a přiznejme – velmi bolestivé reformy. Které nakonec , kvůli odporu  velké  části obyvatelstva – neprosadil. Což  vůbec neznamená, že  správná věc  zvítězila. Je to stejné jako když kohokoliv  bolí  zub a on, kvůli předpokládané bolesti  ze  zákroku nechce jít  k zubaři. Odkládá to a odkládá, až dostane  rozsáhlý  zánět. A podobně je  na  tom ekonomika a  další  části  veřejného života  v  zemi galského kohouta.  Protesty  žlutých  ves  nutný  , mimořádně bolestivý zákrok jen odložily. Nicméně  ten určitě přijde, jen v čase později a ve větším měřítku. Macron předvedl odvahu a vizi. I když neúspěšně.

A předvedl ji i nyní  svým rozhovorem pro ELLE.  Nebýt  dne s na Západě  nadšeným podporovatelem  militantního feminismu? Hovořit  o vzkříšení  rasismu a  rasově  rozdělené  společnosti  díky   progresivismu? Úžasná až orbánovská  troufalost!

Díky za ni.  Třeba po Macronovi prohlédnou  konečně  i další.  Jakkoliv tomu zas  až tak moc nevěřím. Jedna  vlašťovka jaro nedělá. Na  druhou  stranu – bez  vlašťovek, včetně  té první,  žádné jaro nepřijde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.