Evropské hodnoty po litevsku. A nejen po litevsku!


Asi bych Kosu už dávno zavřel, kdyby  neexistovala  ta obrovská prolhanost všude kam se  člověk podívá. Platí stejně pro domácí i zahraniční politiku. A bohužel nikoliv od  včerejška. Nýbrž s jistotou lze prohlásit , že  se jedná o  věčné  téma. Politikáři, jedno zda  světoví, evropští nebo tuzemští prostě  pravdu  říkat  nehodlají. Protože  kdyby  tak učinili, prohrají  příští volby a  to je nepřípustné. Takže  si  neustále  lžeme. Aby se nám ten  náš  politický domeček z karet  nesesypal na hlavu  ještě  dnes. Jenže  s  každým  dalším dnem, až  se to jednou stane, ten otřes  bude  větší a  větší.

Ale  dost obecných  floskulí, na  tohle  Kosa není, hospodské mudrování  přenechám jiným. 

Na tenhle  článek  se  chystám už docela  dost dlouho.Vlastně ode dne , kdy  Litva  začala  hlssitě  křičet, že Lukašenko záměrně  dováží  nelegální migranty  z celého světa. a pak je  volně  vypouští  přes  společnou  hranici  do Litvy. A  to prý  je něco  jako válka!  Vlastně  – je to prý  válka  – hybridní! 

Když  čtu nebo  slyším tenhle  termín v poslední době, okamžitě  mi naskakují pupínky. Ať  už  jde o hybridní  auta nebo hybridní  válku. Obojí mám za  politkorektní nesmysl. Hybrid je jiné výraz pro bastarda.

Ale Litevci se mohou  uřvat. Lukašenko – hybridní  válka – nelegální  migrace -Lukašenko – hybridnéí válka – nelegální migrace. 
A  do  téhle kakofonie  přidají  ještě  další prima  profláknuté sousloví  – evropské hodnoty!

Jak už  uvedeno, to téma  bylo v mém zaměřovači, ale pořád ne a ne po něm sáhnout.

Až  mne  k tomu vyprovokoval rozhovor  Seznamu . cz  s jakýmsi litevským novinářem

Takovou Lukašenkovu reakci Litva nečekala, říká novinář o migrační vlně

Přeberu z něj  pár  základních výlevů. Těch  nejúdernějších.

Politici a média popisují situaci na litevsko-běloruské hranici jako migrační krizi. Je tento termín, který je v živé paměti z roku 2015 a 2016, skutečně na místě?

Řekl bych, že pro Litvu a Litevce je to nový fenomén, protože je to poprvé, co zažíváme takové počty migrantů přímo na naší hranici. Pokud to porovnáte s rokem 2015, zdejší čísla jsou menší než ta, která zažívala Itálie nebo Řecko. Ale v kontextu toho, co jsme zažili v tomto regionu, to tu teď lidé považují za krizi a jsou poměrně obezřetní a znepokojení.

Politici jdou ještě mnohem dál, v oficiálních dokumentech a v parlamentním usnesení to nenazývají krizí, ale hybridní agresí, což je velmi ostrý slovník. Čili když dnešní problém srovnáme s kontextem litevské zkušenosti, je velký, pokud se ale porovná se zkušeností jižní Evropy, není tak velký.

Existuje nějaký přímý důkaz, že jde o hybridní válku vedenou režimem běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka?

Hybridní válka je pojem, o kterém se hodně debatovalo. Nejsem ten pravý člověk, abych to nějak nálepkoval, ale čísla ukazují, že běloruský režim ty lidi na hranicích nezastavuje. Pro každého je jednodušší zabránit někomu překročit hranici do jiné země, než na druhé straně zabránit vstupu – z technických i právních důvodů.

Je naprosto jasné, že běloruští pohraničníci tyto lidi nezastavují. Jestli jim překročené hranice usnadňují aktivně, nebo před tím jen zavírají oči, na tom není shoda. Vidíme, že se zvedly počty lidí přijíždějících do Minsku, mimo jiné z Bagdádu, vzrostl počet letů. Sám Lukašenko prohlásil, že ty lidi zastavovat nebude. Je to jasný znak úmyslné politiky pouštět lidi nelegálně přes hranice.

Nemáme ale žádný nevyvratitelný důkaz o tom, že by pohraničníci cestu přes hranice aktivně usnadňovali.

Teď ta vlna slábne, nebo sílí?

Neklesá to, za minulý den bylo na hranicích zadrženo 130 lidí, což je více než průměrné denní číslo. Vypadá to, že to stagnuje, ale zatím neexistuje náznak, že by ta vlna slábla. Celkově počet lidí zadržených litevskou pohraniční stráží přesáhl 2 600 a dál roste.

Jak reagují litevští politici? V Česku byla migrace v minulých letech velkým politickým tématem, které vyvolávalo prudké emoce a ovlivňovalo volby.

Toto je celkem nový fenomén litevské politiky. Před loňskými podzimními volbami do parlamentu tu byly nějaké debaty o migraci, ale šlo o věc, která se děla velmi daleko odsud. Tentokrát lidé vidí, že se staví tábory pro žadatele o azyl v Litvě, no a vláda čelí kritice za to, že nebyla připravená, že nemá plán, jak to zastavit, a že její tvrdá politika vůči Bělorusku nepočítala s odpovědí Lukašenkova režimu. Vláda vnímá ten tlak, mnoho lidí navíc chce tvrdou reakci, a politická rétorika se přiostřuje. Mluví se o hybridním útoku, hybridní válce, na hranicích se vztyčuje žiletkový plot.

V komentářích k současné krizi mimo jiné zaznělo, že v roce 2015 a 2016 byla Litva proti tzv. migračním kvótám a teď se jí to trochu jako bumerang vrací. Co teď litevská vláda očekává od Evropské unie?

Myslím, že Litva byla společně s ostatními pobaltskými státy někde uprostřed mezi tím, co očekávalo Německo, Francie a jižní Evropa, a tím, co udělalo Polsko a Maďarsko. Litva byla proti povinným kvótám, ale akceptovala dobrovolné kvóty, a dokonce některé lidi přijala. Nebylo to tedy totální odmítání jako v případě Polska nebo střední Evropy, Litva ukázala trochu solidarity. Zatím se tu ale nemluví o přesunu lidí z Litvy někam jinam, protože ta čísla jsou stále velmi nízká.

Když plot na hranicích vztyčovalo Maďarsko, objevovaly se kritické reakce. Jaké jsou teď v Litvě ohlasy na hraniční plot?

Nemám v ruce žádná čísla veřejného mínění, je stále dost brzy, ale myslím, že vláda je přesvědčena o tom, že většina společnosti chce tvrdé kroky k zastavení této vlny nebo alespoň nějaký plán. Samozřejmě se zpochybňuje i efektivita tohoto plotu – jeho stavba bude trvat. I když si vláda jeho stavbou nasbírala PR body, zatím je jen na pár kilometrech, není tak vysoký, a v pondělí pohraniční služba ve své zprávě napsala, že ho lidé překonali tak, že ho nůžkami přestříhali. Všichni víme, že ten plot nebude stát během týdne ani jednoho měsíce, a že jeho stavba bude stát minimálně desítky milionů eur. I když většina lidé ho podle mého odhadu zřejmě chce i z toho důvodu, že Bělorusko pro nás není přátelská země.

Jsou tu také právní otázky, pokud člověk přijde k tomu plotu, podle unijních pravidel ho nelze jednoduše zatlačit zpět. Lidskoprávní organizace také otevřely téma zacházení s migranty čili debata běží. Teď ale politici chtějí být tvrdí a rozhodní, což se ovšem často nesetkává s nástroji, které mají ve skutečnosti v rukou.

Je to výzva pro vládnoucí koalici, která vyhrála volby loni v říjnu. Oni vždycky zdůrazňovali význam právního státu. Předseda konzervativců, nynější ministr zahraničních věcí Gabrielius Landsbergis, velmi kritizoval například Maďarsko, teď už ale tak kritický k hraničnímu plotu není.

Vláda je postavená před dilema. Technicky jsou tu dvě cesty, jak tuto migraci zastavit. První je dohoda s Lukašenkem, což je politicky nemožné. Druhá je zabránit lidem nelegálně vstoupit do Litvy pomocí tvrdých opatření, což budou kritizovat lidskoprávní aktivisté a nejspíš to bude porušovat i unijní závazky. Je to těžká volba mezi dvěma cestami, ale myslím, že vládní koalice si vybere tu druhou. Vstříc dohodě s Lukašenkem nepůjde, to je nemožné.

Kapacita zařízení pro žadatele o azyl dochází, jaká je situace příchozích lidí?

V pondělí úřady ohlásily, že se bude stavět nový stanový tábor pro 1 500 lidí. Hledání nových míst vzbuzuje napětí u místních společenství, proti táborům se pořádají protesty, samosprávy u sebe tábory nechtějí. Jenže prostor pro lidi je potřeba, protože počty příchozích dál stoupají. Občas je potkávají i houbaři, všechny tyto zprávy pak vyvolávají určité napětí.

Litva se loni stala hlavním sídlem běloruského politického exilu. Jaké má teď vztahy s Minskem?

Myslím, že litevská vláda je vůči Lukašenkově režimu nejvíc přímočará v EU a nejvíc podporuje běloruskou opozici. Nejen, že hostí Svjatlanu Cichanouskou, ale také její kanceláři udělila diplomatický status, což je velký krok a velký precedens.

Tohle  je podle mne to nejdůležitější z delšího rozhovoru. Ale jsou tam k nalezení ještě  další  zajímavosti.  Což  si každý na linku snadno dočte.

Ale  šel  jsem jen po tom, co úplně nejvíce  demonstruje  onu prolhanost  našich politických lídrů obecně a  těch litevských zvláště, prolhanost toho, čemu  říkáme  evropské hodnoty a  ochrana lidských práv.

Lidská  práva  jsou prý pro nás  univerzální hodnotou o níž  se nediskutuje  ani nesmlouvá, totéž  evropské hodnoty.

Tohle  heslo a  postoj  západního civilizačního okruhu je  neměnné. Tedy  pokud  se  týkají někoho jiného.  Zejména  tedy zemí, s kterými vedeme  nějaký  spor. Ale  když  jde o nás  samé a máme  zaplatit  sami  účet  za ty  evropské  hodnoty a  dodržování lidských práv?!  Tak to prrr! To hledáme  viníka  a někoho,  na nějž  by  se naše problémy  s  důsledky  naší  vlastní  doktriny  a politických skutků  daly  svalit!!! Protože my jsme  vždy  čistí!  

Shrnu nejdůležitější  výkřiky  toho litevského intervjůka

-Lukašenko se  proti nebohé Litvě  dopouští aktu hybridní  války, tím, že  z běloruského území  dovoluje  nelegálním migrantům překračovat  hranice do Litvy.

-prozatimní počet zadržených připrchlíků je  2600

-Litva  se  chlubí svou tvrdou politikou vůči Bělorusku, dokonce tak, že  prý je z celé EU  vůbec nejtvrdší a její občané si tento postoj od  vlády  žádají

-Litva na hranicích staví plot

-ten plot , který sama  ostře odsuzovala, když  tak činilo Maďarsko a  Viktor  Orbán. Při neskonale  větších číslech migrantů

-plot se staví především proto, že většina  společnosti chce  rychlá a tvrdá opatření proti migrační vlně

-migrační  vlnu lze  zastavit  dvojím způsobem – buď dohodu  s nenáviděným Lukašenkem.  Druhým je zabránit lidem nelegálně vstoupit do Litvy pomocí tvrdých opatření, což budou kritizovat lidskoprávní aktivisté a nejspíš to bude porušovat i unijní závazky.

-ilegální migranty, ty  co nedostanou  povolení k pobytu nepůjde vrátit do jejich  vlasti, protože  Irák je odmítá přijmout

-Litevci nechtějí, aby  záchytné  tábory pro migranty stály  v jejich sousedství

-Litva je  hlavním sídlem běloruského  azylu.

Tolik ta  nejdůležitější sdělení.

Velmi poučné, řekl bych!  Z mnoha  úhlů pohledu.

Uprchlická krize  na  trase  Bělorusko -Litva  nepochybně  byla  vyvolána  sankcemi  a vysloveně  nepřátelským postojem EU jako celku a  Litvy  speciálně  proti Bělorusku a Minsku. Nebýt tohoto, žádné migrační ná/lety  do Minsku se  nikdy nekonaly.

Litevská politické reprezentace má velmi podivnou představu o  reálné politice – my  ti jedině a  za všech okolností   správní máme  neomezené právo zasahovat  do běloruských vnitřních záležitostí a za použití všech dostupných prostředků, kromě  války /zatím/, si vynucovat změnu  režimu. Tak, aby nám tento vyhovoval.  V cizí nezávislé zemi!

Trochu odbočím  – o Bělorusko, jako takové, nám přitom vůbec nejde!  Zajímavé  je jen potud, abychom ho  sebrali z  ruské sféry  vlivu a přeměnili jej na  druhou Ukrajinu  – tedy nástupní prostor proti Rusku. O tohle  se  už dva roky  hraje  a všichni to vědí! Ale my si lžeme  cosi o lidských právech.  Zajímají  nás  ta v Bělorusku nebo například  romských minorit  v  nových členských zemí  EU, ale  naprosto  nás nechají  chladnými záměrně velmi  okleštěná lidská práva  pobaltských Rusů, žijících v  Estonsku, Lotyšsku a  Litvě. Jako tzv. NEOBČANÉ!  Neobčan je  oficiální termín. Ve mně  evokuje  termín  nečlověk . Ve  smyslu zoombie. Detaily případní  zájemci naleznou třeba  zde.  Jejich lidská práva  nikoho, ale opravdu nikoho nezajímají. Ani pobaltské vlády, pardon  – ty určitě  ano, protože  oni ten statut a  okleštěním vymyslely  a provozují, ale  už nikoho dalšího. Žádnou Evropskou komisi, nějakou Věru Jourovou, hlídající vládu práva, Evropský soud pro lidská práva, Radu  Evropy, americký Kongres, když  odhlasovává  každoroční zprávu o dodržování lidských práv  ve  světě, OSN,  Human Right Watch, Helsinský výbor, NATO, atd,  atd.  Prostě nikoho! Ačkoliv  jde  o  stovky  tisíc, možná miliony  NEOBČANU bez občanských práv na  území EU!!!

Nás  irituje  Bělorusko!  A proto proti němu, podle nás  po právu a z našeho rozhodnutí – vedeme  tichou, zatím  nekrvavou  válku.  A Litva je  v jejím čele! 

A  nyní se diví, respektive  je nanejvýše rozhořčena  tím, že  si to běloruská  vláda nenechala líbit a přijala  určité  odvetné opatření. Prý  hybridní  válka.

Nemáme  tak nějak popletené pojmy?

Není  evropskou  hodnotou  poskytování  azylu  uprchlíkům  z  válečných  zón ohrožených na  životě? Nebo  uprchlíkům , kterým hrozí politické pronásledování?

Vždyť se na  nás  demagogická  propaganda  valí  v  tomto směru  nepřetržitě  od  velké migrační vlny  z roku 2015!!!! Něco tu nehraje! 

Možná si  říkáte  – kdo ví, co  to je za  uprchlíky?  Jestli to nejsou  nějací  podivňáci kdo ví odkud, hodlající  zneužít  evropského azylového systému…

I na to ten rozhovor  dává odpověď:

Výstřižek

Takže nyní  víme, že  ti, co  pronikají přes  Bělorusko do Litvy a podlamují  její  demokracii a  suverenitu jsou skoro stoprocentně  – Iráčané!!!!  Iráčané!

Dám sem jinou grafiku. Z roku 2015, popisující  složení  nelegálních migrantů, přicházejících  tehdy v  té tsunami do Německa:

Výstřižek

Uprchlíci z Iráku jsou sice  až na pátém místě, ale před nimi jsou  žadatelé o  azyl z Albánie, Kosova  Srbska. Které jako politické uprchlíky  utíkající z válečných regionů šlo jednoduše  vyloučit  tenkrát a i dnes. Když od nich  abstrahujeme, pak nám vyjde, že  Iráčané  tvořili při migrační  tsunami  druhou největší národnostní komunitu v  uprchlickém roce 2015!  Tehdy  pro ně  v  té naší  Evropské unii, , prezentující se evropskými hodnotami a  chránící vždy a všude lidská práva platilo Rewfugees  welcome! Kdo tenkrát  tohle heslo ostentativně nevyřvával, byl v nejlepším případě  xenofob, Obyčejně  rasista  a fašista.

Jak je možné, že  stejní  Iráčané  dnes  nejenže  nejsou welcome,  ale  je to nežádoucí  živel, co nesmí do  EU?  Tedy konkrétně  do Litvy? Jak  se liší  welcome irácký připrchlík od  toho newelcome  z  roku 2021??? To mne  fakt  zajímá!  Proč  byl před  pěti léty  ok a  dnes je  to zlo?

Jak to, že  Brusel nebo třeba  lucemburský ministr zahraničí  neprotestují proti litevskému plotu  a litevské prezidentce, ale  vadil jim ten maďarský a páriou je pořád Orbán? 

Budu se ptát  dál  – projdou Litvě  její  evidentní prohřešky proti právu  Evropské unie, o níž hovoří  ten  litevský intervjůk? Jak  je to možné?  

Jak to, že  stát, když na  svém území  zachytí nelegální migranty  je  vystaven  tlaku  nevládních organizací a  ztratí suverenitu nad  tím, jak vládnout na  svém území?

Ale  je  tu ještě něco  dalšího. Ukazující  naprostou  faleš  a prolhanost jak Litvy a jejího vedení, tak všech  členských států  EU:

Jak už napsáno – Litva  se   chlubí  svým tvrdým postojem vůči Minsku. A  také tím, že  je  centrem  zahraniční běloruské  opozice. Při hledání  jakéhokoliv  záchytného údaje o tom, kolik  Bělorusů vyvandrovalo do Litvy mi  vyběhlo číslo    1122. Za prvních  10 měsíců 2020. Dnes  máme  o něco více než polovinu roku 2021. Takže  si to dovolím zdvojnásobit. Což je  jistě  skromný odhad, protože neustále  čtu, že  Lukašenko  eskaluje  teror. Takže  jsme někde na  čísle  mezi 2000-2500 uprchlých Bělorusů. Opozičních a uprchlých. Což  je zhruba  tolik,   co těch ilegálních  Iráčanů….

Čím to, že  Bělorusvé nevadí a ti Iráčané ano?  Má to něco společného s rasou nebo náboženstvím nebo kulturními zvyky?  My  přece  vítáme  rozmanitost  a kulturní obohacování a  rasismus ani náboženskou   nestrpíme! To by  bylo proti našim hodnotám a především lidským právům! 

Nemluvě  o takové drobnosti  jakou  je  příčina  migrace. Z Běloruska  utíkají  lidé  kvůli  svobodě. Z  Iráku zjevně  kvůli tomu,  že  jsme jim tam  svobodu přinesli my. Až do té doby  jim Irák naprosto vyhovoval!!!!

Logický závěr  by  tedy  zněl, že  když  jsme  ty Iráčany  svým způsobem z jejich  domovů vyhnali,  pak  je Litva nesmí odmítat! Tohle  a nikoliv  ti běloruští JSOU NAŠI UPRCHLÍCI!

Jak je  tedy možné, že je  někdo považuje  za  hybridní zbraň???? To už jsme se  vzdali univerzálnosti lidských práv?

A  ještě něco o  těch slavných a nedělitelných evropských hodnotách a  naší vzájemné  solidaritě. I tu si začíná Litva  vykládat docela  zajímavě. Právě  totiž  čerstvě  čtu, že náměstek litevského ministerstva zahraničí Mantas Adomenas prohlásil, že jeho země zvládne pojmout maximálně pět tisíc migrantů. Ujistil, že Litva nechce povolit běžencům průchod do střední a západní Evropy (většina utečenců chce totiž přes sousední Polsko do Německa).

„Pokud ale bude migrantů přibývat, nebudeme mít kapacitu a budeme nuceni je nechat projít,“ řekl.

Jinými slovy  – buď  si je  od  nás  ostatní státy  EU převezmou nebo je prostě  vypustíme  do prostoru. Ale MY je  u  nás  mít nebudem! Starejte se!

Moc  mne bude zajímat, jestli se  to uskuteční / a  za sebe  doufám, že  ano/, co na  tenhle litevský postoj  Varšava, Berlín a  Brusel.

Vsadil bych se, že  Poláci  to vyřeší postavením plotu na polsko litevské hranici. Ta navíc  není  dlouhá, větší hranici sdílí  Litva  s ruskou Kaliningradskou  oblastí a  tam si iniciativně postavila velký hraniční plot  sama  a  už  dávno.

Berlín s Bruselem nepochybně verbálně  budou odsuzovat Polsko, nicméně  všichni  soukromě  si potřesou rukama i nohama, že  to Kaczinski za ně  zařídí.  Čeká  nás  zajímavé  divadlo a mistrovský  spektákl politické přetvářky!

Litvě  migranti z Běloruska  nevadí. Jsou naopak vítáni. Zvyšují totiž  v konečném důsledku tlak na  Rusko. Ovšem  námi vyrobení  běženci z Iráku  ano. Podivuhodné  uplatńování  nedělitelnosti lidských práv!

Ale  jsem moc  zvědav, až  v Kyjevě pochopí,  že  vydíráním přes nelegální migraci lze  na  EU  opravdu  výrazně  zatlačit. Soudím, že je  nejvyšší čas  pro jistotu začít  budovat pořádné  ploty na ukrajinsko – polských, slovenských, maďarských hranicích. Dokud  to Zelenskému a  spol. nedoklaplo.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.