TIP NA DOBROU KNÍŽKU:Hard core historie – Jak apokalyptické momenty formovaly lidstvo


napsal Řezníček z Brna

TIP NA DOBROU KNÍŽKU:
Hard core historie – Jak apokalyptické momenty formovaly lidstvo
Autor knížky: Dan Carlin
Vydalo nakladatelství: Jan Melvil Publising v roce 2021
Počet stran: 229
 
Máte rádi historii, ale nebaví vás ospalé dějiny dějepisu s nekonečnými seznamy jmen a dat? Chcete poznávat historii formou příběhů a zamyšlení, a hlavně se pokoušet nalézat odpověď na věčnou otázku:  Proč se něco stalo a jaké to mělo příčiny? Potom jednoznačně mohu doporučit Dana Carlina. Carlin působil jako novinář a rozhlasový moderátor, ale zájem o historii jej nakonec nasměroval tak, že v USA vysílá populární pořady s názvem Hard core historie, což je v překladu tvrdé jádro historie.
Carlin dovede velmi poutavě vyprávět dávno minulé příběhy, ale zároveň nám ukazuje, že se snadno mohou stát scénáři naši budoucnosti. Pokud se začtete do této knihy, nahlédnete do historie z nové perspektivy,  budete fascinováni minulosti lidstva.
Tato kniha v 8 kapitolách hledá  mimo jiné i odpovědi na tyto provokativní otázky:
+ Rodí tvrdá doba tvrdé lidi a doba blahobytu lidi změkčilé?
+ Proč zkolabovala vyspělá středomořská civilizace doby bronzové?
+ Jak změnily morové rány středověkou společnost a další běh světa?
+ Znamenal pád Římské říše pro její obyvatele pohromu, nebo vítanou změnu?
+ Ochrání nás hrůza z atomové bomby před další velkou válkou?
Těch věcí, které mě v této poměrně útlé knížce zaujalo je mnoho, a protože teď máme dobu covidou, přináším čtenářům  ukázku  z kapitoly Předzvěst pandemie, kde jsou zajímavé informace o Španělské chřipce, které jsem nikde jinde nezaznamenal.

Ukázka z knížky:
V době, kdy zuřila strašlivá první světová válka, vypukla epidemie takzvané Španělské chřipky.
Množství lidí, kteří jí podlehli, exponenciálně překonalo válečné ztráty.
Když se tato nákaza objevila jako první u amerických vojáků odborníci si nevěděli rady.
Spisovatel John Barry ve své knize Velká chřipka popisuje, jak někteří námořníci začali záhadně krvácet z nosu a uší a jiní kašlali krev.
Pitva později ukázala, že někteří kašlali tak silně, až si potrhali břišní svaly a mezižeberní chrupavky..
Mnozí upadli do deliria, nebo si stěžovali na úporné bolesti hlavy, jako kdyby jim někdo přímo za očima zatloukal do lebky klíny, jiní měli bolesti, jako by jim praskaly kosti v těle.
Kůže některých lidí nabyla nezvyklé barvy, od namodralého zabarvení kolem rtů či na konečcích prstů, až po pokožku tak tmavou, že bylo nemožné rozpoznat bělocha od černocha.
Pár měsíců předtím, než se tyto symptomy objevily, byla provedena pitva členů jedné britské lodě, již si před smrtí prošli něčím podobným. Ukázalo se, že jejich plíce vypadaly jako plíce lidí, kteří zemřeli po vdechnutí jedovatých plynů nebo na plicní mor.
Opravdu alarmující byla rychlost a rozsah šíření nemoci.
Barry píše, že přes veškeré snahy izolovat a zadržovat dokonce i ty, kteří nevykazovali žádné symptomy, ale přišli s nemocným do styku, už čtyři dny po příjezdu bostonské posádky bylo ve  Filadelfii hospitalizováno devatenáct námořníků.
Tito lidé a všichni, kteří s nimi přišli do styku byli okamžitě izolováni.
Navzdory tomu bylo hned příští den hospitalizováno osmdesát sedm námořníků a o dva dny později dalších skoro šest set lidí.
Nemocnicím docházela lůžka a choroba se začala přenášet na personál nemocnic.
Nemoc, která propukla ve Filadelfii se šířila ohromnou rychlostí.
Světová válka ještě neskončila a protože doprava byla velmi pokročilá, virus mohl cestovat z místa na místo mnohem rychleji, jak tomu bylo v minulosti.
Když epidemie dosáhla svého vrcholu, ve Spojených státech došlo k uzavření celých měst, aby se zabránilo dalšímu šíření.
Pandemie trvala necelé dva roky, ale zhruba dvě třetiny úmrtí nastaly během pouhých dvaceti čtyř týdnů.
Odhaduje se, že zemřelo minimálně padesát milionů lidí a maximálně sto milionu lidí.
Nakazila se téměř pětina světové populace a pět procent lidí nákaze podlehlo.
V absolutních číslech to byla nejhorší pandemie v dějinách lidstva.
Pandemie přišla v době, kdy jsme měli poměrně rozsáhlé medicinské znalosti.
Věděli jsme, že nemoci přenášejí viry, a také jsme věděli, že když izolujeme pacienta, zabráníme dalšímu šíření.
Lékaři ale brzy zjistili, že filadelfské námořníky zabijí chřipka, s takovou formou chřipky se nikdy před tím nesetkali a nedokázali ji dostat pod kontrolu. (konec ukázky).
 
 Autor v kapitole Předzvěst pandemie uvádí v souvislosti se Španělskou chřipkou další zajímavé údaje, třeba také to, že po skončení pandemie, která kosila hlavně mladé lidi do dvaceti pěti let se celosvětově velmi rozšířila praktika okultních seancí, souvisejících s komunikací s mrtvými.
Pro mě nejzajímavější kapitolou je ta poslední, s názvem Cesta do pekel, kde je spousta zajímavých informací z II. světové války, hlavně co se týče plošných bombardování měst, plných civilistů, což byl jeden z fenoménu II.WW.
Německo se plošné bombardování začalo učit ještě před vypuknutím II.WW ve Španělsku, kde zuřila občanská válka.
Jednalo se o útok na baskické město Guernica, které ve stejnojmenném obraze zvěčnil Pablo Picasso.
Historik David Clay Large popisuje odpolední nálet německé legie Kondor následovně:
Ukázka z knížky:
26. dubna 1937 začaly dvě jeptišky na střeše kláštera La Merced v Guernice zvonit a křičet Avion! Avion!
Podle očitých svědků se v příštích okamžicích objevil nad východní části města osamocený letoun.
Heinkel 111 přeletěl nad městem, ale pak se vrátil a začal klesat směrem k mostu Renteria.
Ačkoliv Guernica neměla žádné protiletadlové zbraně, kterými by mohla letoun ohrozit, bomby nedopadly na most, ale 300 metrů východně od něj na prostranství u vlakového nádraží.
Jedna z nich vyhodila do povětří hotel Julian na náměstí.
Jistý dobrovolný hasič spatřil, jak ženy a děti vylétly do vzduchu a dolů pak pršely nohy, ruce, hlavy a kousky těl.
O pětadvacet minut později se nízko na obloze objevily další tři letouny Heinkel 111.
Bomby svržené z výšky asi půl kilometru zasáhly továrnu na cukrovinky poblíž mostu Renteria.
Nádoby s cukrovým sirupem se vzňaly a proměnily továrnu v ohnivé inferno.
V nastalé panice začaly z budovy vybíhat mladé dělnice, některé z nich v plamenech.
Další puma zasáhla přilehlé hlavní tržiště.
Dva býci zasaženi rozžhaveným termitem (pyrotechnickou směsí – poznámka autora) poráželi plátěné stánky a celé tržiště tak podpálili.
Pět páru bitevních letounů Heinekl 51 sestoupilo nízko nad část města, kterou ještě nezahalil kouř.
Podle očitého svědka dva letouny přelétávaly tam a zpět ve výšce pouhých třiceti metrů.
Hledaly cíl.
Jeden z nich zamířil přímo k ženě se třemi malými dětmi a zabil je jedinou salvou.
Další salva vyhladila městskou kapelu.
Když se poslední z bombardérů vracel na základnu, přibližně dvě třetiny budov v Guernice ležely v ruinách a hořely.
Fotky mrtvých dětí proletěly médii po celém světě.
Cítila se německá a italská vláda zahanbeně?
Možná někdo ve vládách ano, ale mezi strůjci bombardování se nesla povznesená nálada. 
Německý velitel von Richthofen si zapsal do deníku:
Naprosto úžasné. Město zůstalo zcela odříznuté po dobu 24 hodin, což by zajistilo okamžité dobytí města, kdyby hned zaútočily pozemní jednotky. (konec ukázky).
 
Jakkoliv byl nálet na Guernicu strašný, to co přišlo potom, během II.WW, a tím mám na mysli strašné vyhlazovací nálety na anglická města a později nálety na německá města mnohonásobně přesahují to, co se odehrálo v baskickém městě.
Toto i mnoho dalších témat zajímavě otevírá Carlin ve své knize, která určitě stojí za přečtení.
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.