Genocida indiánských dětí v Kanadě aneb co je asi největší současný světový skandál křesťanských církví


Napsal Řezníček z Brna s použitím otevřených zdrojů, zejména časopisu Šifra a dokumentárního filmu Skrytá historie
 
Před prázdninami proběhla světovým tiskem šokující zpráva, že na pozemku bývalé církevní školy v kanadském městě Kamloops byl nalezen masový hrob s ostatky 215 indiánských dětí, z nichž těm nejmladším bylo údajně okolo tří let. Za poměrně krátkou dobu následovala druhá zpráva, že na jiném místě v Kanadě bylo také kopáno a tam už našli okolo 750 ostatků. Ostatky se našly  na pozemcích církevních internátních škol.
Jak se něco takového mohlo stát?
A právě v Kanadě, která je nám vykreslována jako země svobody a hodných lidí,  žijících v souladu mezi sebou a krásnou přírodou. Jak se tam do těch internátů ty děti dostaly? 
A proč zemřely?
A mě osobně, jako křesťana,  katolíka,  také zaujal fakt, že internátní školy provozovala Katolická církev i různé protestantské církve.
A tak jsem začal pátrat v různých zdrojích a zjistil jsem dost, abych Vám, vážení Kosíři, mohl povykládat příběh. Každá zpráva totiž vzniká na základě nějakého příběhu, ale tento moc veselý nebude….
 

Člověk, který první upozornil na to, že na území Kanady probíhala státem kontrolovaná a církvemi provozovaná genocida malých dětí původních obyvatel ,byl Kevin Annett.
Když v roce 1992 nastoupil do města Port Alberni, na západě Kanady, jako protestantský kněz druhé největší církve v Kanadě,  United Church of Canada,  nemohl si nevšimnout, že přestože v jeho farnosti je více jak třetina obyvatel Indiánů, nikdo z nich nechodí na jeho mše do kostela.
A protože Kevin Annett byl dobrý kněz, chtěl zjistit, proč tomu tak je.
Jednou se dostal do kontaktu s jedním místním indiánem a přímo se ho zeptal proč se místní Indiáni vyhýbají kostelu?
Indián se na něho smutně, ale zároveň přísně podíval a řekl: Mého nejlepšího kamaráda zabili v internátní škole, leží  zakopaný tam na kopci za kostelem.
Kevin absolutně nechápal smysl sdělení, ale už se ho chytil a  nepustil.
Začal tedy navštěvovat Indiány a vyptávat se, co je trápí.
Místní komunita Indiánů mu vyprávěla o svých dávných zážitcích z internátních škol, o šikaně, týrání, násilí a sexuálním zneužívání, kterému museli čelit.
Indiáni žili do Kevinova příchodu v podstatě odděleně od ostatní populace a nikdo z místních se o ně nezajímal, najednou díky aktivnímu knězi začali vylézat kostlivci ze skříní.
Kevin  Annett vše vypráví ve svém filmu Bez výšitek, který je volně přístupný na you tube s českými titulky: Člověk by nevěřil tomu, že to, co ti lidé vypráví může být pravda. Ale když vám řeknou desítky lidí a nakonec i stovky, kteří se neznají a bydlí daleko od sebe stále totéž, nedá se nad tím mávnout rukou.
Zatímco bílá kanadská populace hovoří, že absolvovala nějakou školu, Indiáni neřeknou jinak jako přežil jsem internátní školu.
Žáci zde měli přidělená čísla a pod těmi se museli hlásit.
Nesměli hovořit a číst ve svém domorodém jazyce.
Vzdělávání dětí nebylo plánem těchto škol, cílem bylo, aby se co nejméně těchto dětí vrátilo ke svým rodičům a pokud se vrátily, byly to často psychicky zničené trosky.
Děti nakažené tuberkulózou byly záměrně dávány mezi zdravé, aby i ti onemocněli a umřeli.
Ve filmu Bez výčitek je řada autentických vypovědí těch, kteří tuto „školu“ přežili a jsou to doslova šokující výpovědi.
Trestali mě i za to, co jsem neudělal.
Přivazovali mě provazem k posteli a do postele mě dali kabel s elektřinou.
Když jsem chtěl ustlat, dostal jsem elektrický šok.
Přeživší ve filmu popisují i to, jak zaměstnanci školy a faráři pálili malým dětem ruce a chlapcům pouštěli do penisů elektrošoky, až upadali do bezvědomí.
Házeli dětem do vany hady a zvířata polévali horkou vodou, takže hadi šplhali po dětech ven z vany.
Jiná žena vypověděla, že byla svědkem toho, jak jeptiška vyhodila malé dítě z okna nebo farář ubil žáka před zraky jeho bratra tyčí na hovězí dobytek.
Jedna Indiánka vypověděla, že je z dvanácti sourozenců a všech jedenáct jejich bratří a sester v internátu zahynuly.
Díky svému pátrání Kevin Annett zjistil nejen to, co se v internátních školách děje, ale především PROČ se to dělo.
Šlo o sofistikovaný záměr. Záměr provést genocidu. 
Toto všechno se dělo na základě zákona o Indiánech, přesně řečeno Zákona o podpoře a postupnému civilizování indiánů.
Podle tohoto zákona stát Kanada odebíral indiánům jejich děti. 
Dával jim na vybranou, buď pošlou sami děti do internátních škol, nebo jim budou úředně odebrány a rodiče ještě budou potrestány pokutami nebo vězením.
Indiáni tak museli podepsat dokument, že nejen posílají své dítě do internátní školy, ale vzdávají se svého opatrovnictví ve prospěch ředitele internátní školy a kněží a řeholníků ve funkcích vychovatelů a pedagogů.
Po vynuceném podpisu tak už děti nebyly svých rodičů, ale kanadského státu, spolupracujícího s církvemi.
Naštěstí ale do Port Albeni přišel jeden mladý kněz, a na rozdíl od zbytku Kanady nezavřel oči a s neobyčejnou urputností se pustil do odhalování těchto zločinů.
Pustil se do toho za cenu neuvěřitelných obětí, které by málokdo podstoupil.
Když měl písemné stovky výpovědí obětí těchto zločinů, informoval vedení své protestantské církve o svých zjištěních a žádal o pomoc a zjednání nápravy.
Vedení protestantské církve však místo, aby zakročila proti viníkům těchto zločinů v řadách kněží a zaměstnanců internátních domovů, kteří byli členy jejich církve, rozhodla se zlikvidovat mladého kněze, který vše oznámil.
Přesně to, jak se chovali k indiánským dětem, začali se chovat k mladému faráři.
Ve zmanipulovaném církevním procesu jej zbavili zaměstnání faráře v Port Albernu a ještě jej exkomunikovali z církve.
Kevin ve svém filmu říká doslovně: V církvích se nic nezměnilo od doby Jana Husa!
To byl ale teprve začátek.
Kevin se dostal na tkzv. černou listinu a nikde v Kanadě nemohl sehnat práci.
Církev se o to už postarala.
V té době studoval universitu, dodělával doktorát a stát mu zmrazil studentskou půjčku, takže se ocitl náhle úplně bez prostředků a to měl ženu a dvě malé děti.
Neměl na jídlo ani pro rodinu ani pro sebe a tak často dojídal zbytky jídla svých spolužáků v universitní jídelně.
Sám Kevin to ve filmu Bez výčitek popisuje takto:
Bylo to něco, co se označuje jako symbol lepry, všichni si ode mně museli držet odstup.
Kdyby se se mnou sblížili, dostali by se také na černou listinu.
Jakmile byl Kevin exkomunikován z církve, důvěra Indiánů v něj vzrostla a začali za ním jezdit z celé Kanady a přinášet svědectví.
A tak mohla vzniknou kniha Skrytá historie – Kanadský holokaust.
Všechna nakladatelství v Kanadě jí odmítla vydat, tak si jí Kevin nakonec musel vydat sám.
Nakonec na tyto události musel stát Kanada reagovat a přišla oficiální omluva.
V podstatě stát Kanada se omluvil, ale veškerou vinu hodil na církve, protože zločiny se staly na tzv. církevní půdě.
Kevin nezjistil jen zločiny holokaustu, ale také  podvodné manipulace s pozemky Indiánů, kdy se vlastníkem stávaly církve, které pozemky obratem prodávaly různým podnikatelům, hlavně těžařům dřeva.
A tak když se v červnu 2021 na místě bývalé internátní školy v Marievalu objevil další masový hrob 750 indiánských dětí, celou záležitost už nešlo ututlat.
Indiáni požadují, aby byly všechny masové hroby u bývalých internátních škol, které byly provozovány ještě v devadesátých letech minulého století (tedy nejde o žádnou dávnou historii a pachatelé zločinu jsou stále ještě na živu) otevřeny, zdokumentovány a ostatky dětí pohřbeny v místě jejich rezervacích, tedy v místě kde se narodily, nebo žijí jejich příbuzní.
Bude to složitá práce, protože u mrtvých dětí nebyly pořizovány úmrtní listy ani důvod smrti.
Indiáni chtějí zároveň, aby nezávislé soudy prozkoumaly zcizení jejich pozemků a okolnosti úmrtí jejich dětí.
Kanadská vláda se už oficiálně obrátila na Vatikán, protože Katolická církev byla největší provozovatel těchto internátních táborů, aby věc začala řešit.
Když jsem sledoval film Bez výčitek, byl jsem hluboce dojat obrovskou statečností Kevina Annetta. Vzhledem k událostem, které začal řešit, se mu úplně rozpadl osobní život. Vedení jeho církve nabídlo jeho ženě částku okolo čtvrt milionu dolarů a jeho žena nabídku přijala a splnila podmínku církve a s Kevinem se rozvedla, takže přišel o rodinu a děti. Jeho občanská statečnost se kterou se do věcí pustil je neuvěřitelná. 
Zároveň neuvěřitelná je role křesťanských církví v této věci.
Můj názor jako katolíka je ten, že v Katolické církvi je velká spousta dobra, ale také se tam nalézá temné zlo, řekl bych až krystalicky čisté zlo, zlo jako od samotného  ďábla. 
Církev přitahuje různé sadisty, devianty, sexuální zvrhlíky, kteří zde jako kněží nebo řeholníci dokáži napáchat neuvěřitelné věci.
Hodně takzvaných  církevníků toto vidí, ale nechtějí to řešit, raději se za ně pomodlíme, nevrtej do toho, nezneklidňuj církev,  nenáviď hřích, ale miluj hříšníka,  nech to na Pána Boha.
To jsou nejčastější výmluvy, když se má řešit zlo v církvi.
A toto je podle mého názoru největší současný problém křesťanských církví.
Charakterní většina se nedokáže vypořádat se zločinci a zvrhlíky v jejich řadách.
Je mnoho věcí, které bych měl ještě  napsat, a  o kterých jsem se dozvěděl v dokumentu Bez svědomí, ale jsou to tak strašné věci, že se o nich stydím psát…
Možná někdo muže namítat, že ti Indiáni, kteří přišli o své děti,  si vše vymysleli.
Pak je jediná možnost, kopat a kopat na všech místech, kde byli internátní školy.
Stát přiznává, že se jednalo asi o 6000 zemřelých  dětí, Kevin na základě svých výzkumů oponuje, že to může být až 100 000 dětí.
Zatím se kopalo na dvou místech a našlo se zhruba tisíc ostatků dětí.
Internátní školy byly rozesety po celé Kanadě a tak celá věc exhumace je teprve v začátku.
Celý příběh, který jsem Vám dnes vyprávěl se nestal v Rusku, Číně nebo někde v jiné zemi, kterou mnozí pokládají  za nedemokratickou.
Stal  se v zemi, která je  vzorem pro demokracii,  v  Kanadě, a genocidu prováděly církve, jejichž úkolem na Zemi je šířit poselství lásky a dobra.
 
Vlkův  dodatek:
Postaví někdo Kanadu a její představitele pře  Mezinárodní soud  v Haagu? Bude Kanada podrobena  sankcím, alespoň  stejným jako Bělorusko a  Lukašenko za obludnou genocidu? Není totiž  nic  hroznějšího a šílenějšího než vyvražďování  dětí!!!! Záměrné dlouhodobé a řízené!!! Kde jsou ti, co střeží lidská práva na Kubě, v Severní Koreji, Číně, Rusku, Bělorusku?
Kde je EU, Rada Evropy, OSN, Amnesty  Int.   a podobní? Kde obyčejná  lidskost?????

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.