Afghánistán: Co vyplouvá na povrch?


Dlouhodobě jsem kritizoval  válku v  Afghanistanu a nevídanou hloupost  a zaslepenost  českých politikářů  všech  politických orientací a barev, kteří neosvědčili   ani  minimální schopnost nějakého analytického uvažování.  Neřknu li – hledání jakéhokoliv  českého národního zájmu. To je pro zcela  neznámý pojem! Jen neustále a  do omrzení    opakovali jako mantru nejsvětější  – pod Kábulem se bojuje za  Prahu!  A  prvním a nejhouževnatějším vykřikovačem tohoto nesmyslu byl, ať  se to Svědkům  Milošovým líbí  nebo nelíbí, byl  současný bohuželprezident.  O Zemanovi to ale  dneska není.

Politikáři nyní jaksi naznačují, že  jaksi nedisponovali  dostatkem  relevantních informací.   Tvrdím, že  to není pravda.  Nejméně někdy od  roku  2012 jim muselo  být  jasné, co a jak. Pokud by tedy projevili sebemenší zájem se informovat.

Když  totiž  dnes projíždí staré veřejně  dostupné  prameny, nestačí se  divit!  Respektive -dostane se na nový  level  zoufalství. Posuďte sami:

V únoru  2011 přinesl  server  iDnes  stejně interesantní jako temný text, popisující praktiky  Speciální  jednotky  americké armády pro psychologické informace. V jejím statusu se praví, že

Americké jednotky pro psychologické operace využívají propagandu i psychologické triky k tomu, aby ovlivnily pocity a jednání lidí. Podle armádních předpisů nicméně smí být tyto jednotky nasazeny výhradně proti „nepřátelským zahraničním skupinám“.

Realita  ovšem s tím statusem silně kolidovala  -viz  citace  z iDnes:

Vyšetřování spustil článek v časopisu Rolling Stone, který na základě svědectví člena psychologické jednotky Michaela Holmese uvedl, že tým pod vedením tříhvězdičkového generála Williama Caldwella využíval svých psychologických fíglů proti celé řadě Američanů i spojenců.

Autor článku Michael Hastings – ano, ten samý Hastings, který svojí reportáží před několika měsíci odstřelil i bývalého šéfa spojeneckých jednotek v Afghánistánu generála McChrystala – v textu píše, že cílem psychologických hrátek měl být i český ambasador v Afghánistánu. Jeho jméno však neuvádí.

Českého velvyslance obvinění pobavilo

Současný český velvyslanec v Afghánistánu Petr Pelz však informace Rolling Stone pobaveně odmítá. „S panem generálporučíkem Caldwellem jsem se setkal dvakrát, vždy ve společnosti několika tuctů dalších velvyslanců a podobných osobností pomalu z celého světa,“ připustil Pelz pro ČTK.

Generál podle něj byl pohostinný a mluvil o běžných tématech. „To, že je třeba Afghánce naučit číst a psát, jakož jim i předat trénink v několika dalších specializacích, myslím, není šokující zjištění,“ poznamenal Pelz a odmítl, že by měl být obětí nějaké psychologické operace amerických jednotek.

Musím zde  vstoupit – na poli psychologických manipulací a operací jsem méně než laik. Nicméně  troufnu si tvrdit,  že  základem psychologické manipulace je především to, aby objekt  manipulace  o ní neměl sebemenší tušení. A  to jak  v průběhu tak kdykoliv později. Ale  dejme opět  slovo iDnes:

Na dlouhém seznamu cílů však není český velvyslanec zdaleka sám. Jednotka, která má psychologickými triky a propagandou ovlivňovat pocity a jednání nepřítele, měla měnit i uvažování věhlasných amerických senátorů Johna McCaina a Joe Liebermana nebo šéfa amerického generálního štábu Mikea Mullena.

Psychologické pletichy měli speciálně vycvičení vojáci spřádat i na německého ministra vnitra nebo na analytiky vlivných amerických think tanků. Ale jak jednotka, která byla určená především k výcviku místní armády a policie, pracovala?

Caldwellovi muži dostávali podezřelé rozkazy

V Afghánistánu byli Caldwellovi muži nasazení od listopadu 2009. Po pár měsících však podle člena týmu Michaela Holmese začali dostávat podezřelé rozkazy. Svoji pozornost totiž obrátili k návštěvám politiků, kteří zavítali na americké velitelství v Afghánistánu.

Úkol zněl jasně. Armádní psychologové je měli obratně přimět k tomu, aby poskytli další zdroje pro afghánské tažení. „Jak donutit tyto hochy, aby nám dali více lidí? Co jim musím nasadit do hlavy?“ ptal se generál Caldwell jednou v rozhovoru Holmese.

Členové jednotky pak měli profily politiků, kteří přijížděli na návštěvu Afghánistánu, vyšperkovat nejen o záznamy z jejich hlasování o válečných výdajích, ale také o jejich záliby a údaje o tom, co naopak rádi nemají.

„Mojí prací v týmu je dostat se lidem do hlavy, nechat nepřítele, aby se choval tak, jak chceme,“ řekl Holmes. „Nesmím to dělat naším vlastním lidem. Když mě požádáte, abych své schopnosti použil proti našim senátorům nebo poslancům, je to za hranou,“ dodal.

Holmes časopisu řekl, že považoval rozkazy za nezákonné a spojil se kvůli tomu i s americkými vojenskými právníky. Armádu také obvinil z toho, že ho šikanuje.

Několik týdnů po stížnosti proti němu bylo zahájeno disciplinární řízení. Podle vyšetřovatelů Holmes v Afghánistánu často pil alkohol, bez povolení se pohyboval na základně v civilním oděvu a trávil příliš mnoho času na internetových sociálních sítích. Za provinění byl formálně pokárán.

 

Opakuji  znovu – tenhle  článek vyšel  v únoru 2011.  Nevím  jak vy, ale  kdyby břímě o české účasti  v  Afghu  nedej  osude – leželo na mých bedrech, nejspíš  bych , po přečtení toho článku v iDnes  vyletěl v  roce  2011 jak čertík z krabičky, protože bych si řekl, že tady  to hodně  a hodně  zavání. A  nejspíš  začal  naše kluky  z  Kábulu a okolí stahovat. Protože  proč setrvávat v misi, kde  jsou  američtí politikáři a  představitelé  spojeneckých  zemí  vystavování  psychologické manipulaci  ze strany  amerických  specialistů na psychologickou  válku???? 

Slyším námitku  – ten  článek není přesvědčivý, co když  si to  jeho autor  a  jeho zdroj, údajně opilec  vymysleli?  

Jistě, je  to možné!  Nelze  to vyloučit, ale  onen  písmák z Rolling Stones nepatří zrovna mezi  novinářská  ořezávátka!  i Dnes o něm hned  v úvodu praví:

Autor článku Michael Hastings – ano, ten samý Hastings, který svojí reportáží před několika měsíci odstřelil i bývalého šéfa spojeneckých jednotek v Afghánistánu Arthura McChrystala

A cože píchl  na  bývalého komandýra  NATO v  Afghu a čím mu ukončil karieru? Tímhle:

Bývalý velitel spojeneckých sil v Afghánistánu generál Stanley McChrystal odchází do důchodu. Ustoupil tak kritice americké vlády poté, co tisk uveřejnil jeho posměšné narážky na viceprezidenta Bidena a další představitelé státu.

Prezident Barack Obama generála z vedoucí funkce, kvůli neuctivým vyjádřením adresovaným americké vládě, odvolal. Podle něj nerespektoval podřízenost armády vládním úředníkům.

Na  časové ose se bavíme o konci černa  2010!!!!!!

Jak na  tyhle  afghánské podivnosti  – odstřelení generála  Stanleyho McChrystala a  informace  o  používání US armádních psychologických specialistů proti  politickým představitelům vlastního i spojeneckých států? Takto  -dovolím si citovat z  rozhovoru iDnes  s tehdejším velvyslancem v Kábulu, už zmíněným Petrem Pelzem:

Potěšilo vás rozhodnutí o navýšení kontingentu českých vojáků v Afghánistánu?
Velmi mě to potěšilo. Před časem jsem si dal práci a spočítal pořadí zemí podle toho, kolik mají v Afghánistánu vojsk. V absolutním pořadí jsme sedmnáctí, ale přepočteno na počet obyvatel až dvaadvacátí. Dnes jsme poskočili na dvacáté místo a navýšení bude znamenat, že budeme asi tak průměrní. Vzhledem k tomu, že Afghánistán je jednou z priorit české zahraniční politiky, je to odpovídající.

Česko to vyřešilo tak, že  pod Hindušůš  poslalo vůbec největší počet vojáků za  celých 20let…..

Politici, kdykoliv když se vyviňují  z té obludné  katastrofy  jménem  Afghanistan lžou, až se jim  od hub  práší.  Všechny  ty  dlouhodobé kecy  typu „s  teroristy  se nevyjednává, teroristé se  střílí“, abych  opět citoval Miloše  Neomylného, ale popravdě  – tohle  sdílí veškeré  české politické papalášstvo,  bledne  ve  stínu  dříve i dnes  dostupných informací:

Doopravdy pročesávám otevřené kanály  na  Afghanistán a jeho  peripetie  tak  důkladně, jak jenom  umím. A to, co mi vypadává, je  stále děsivějsí a děsivější. Znovu zamířím do archivu iDnes.

Tam k 10, výročí 11. září vyšlo tohle:

KOMENTÁŘ: Deset ztracených let po 11. září

vybírám:

Nevím, jak stanovit diagnózu ohleduplněji, ale Západ se po 11. září 2001 zbláznil. Přestal se chovat racionálně a nechal se mužem, který se skrýval v jeskyni a vedl skupinu džihádistů, vykolejit tak, že přestal vnímat skutečné výzvy budoucnosti. Už za to platí, a bude platit ještě dlouho.

……

Ne, Usáma nedělal velkou historii. Dělal jen velké titulky.

Nebyl mužem, který měl největší vliv na dějiny začátku tisíciletí tím, že ohrozil Západ. Uspěl v jediném: nastavil mu výhybku, po níž sám vjel na slepou kolej.

Nazvětšovali jsme si stíny a pak jsme s nimi bojovali. Ztratili jsme proporce. Aby bylo jasno: al-Káida byla skutečnou hrozbou, a přestože byla sražena na kolena, pořád jí zůstává. Ale nikdy nebyla smrtelnou hrozbou

My jsme jí na to však naletěli, i když nám svůj plán sami prozradili. V roce 2004 se v jedné ze svých videonahrávek bin Ládin chvástal, že přinutí Ameriku, aby si škodila sama. „Jediné, co teď musíme dělat, je vyslat vždy dva bojovníky, aby někde zamávali kusem hadru s nápisem al-Káida. Hned tam míří generálové a Amerika utrpí lidské, ekonomické a politické ztráty.“

Jindy prohlásil: „Američané budou terorizovat sami sebe.“

Znovu musím do přímé citace  vstoupit – Usáma a jeho taktika  se ukázali býti geniálními!!! Vše, jak si to naplánoval, skvěle  fungovalo!  Povedlo s emu neskonale  více, než  doufal!

„A my jsme mu vlezli do jeho pasti,“ napsal k tomu legendární televizní komentátor Ted Koppel. „Stálo ho to jen několik set tisíc dolarů a devatenáct jeho lidí. „A to stačilo, aby se bin Ládin se svou relativně malou organizací několika set fanatiků stal jednou z nejznámějších mezinárodních franšíz hned po značce McDonald’s. Dosáhl někdo z protivníků Ameriky více s menšími náklady?“

……

Zato Amerika si pustila pořádně žilou. Šok z 11. září byl nevýslovný, tomu odpovídala i reakce. Svržení Talibanu v Afghánistánu bylo správným, rázným a nezbytným řešením. Pak přišel těžký omyl v Iráku. Abú Ghrajb, Guantánamo, mučení. Vše posvěceno velkým posláním, bojem se smrtelným ohrožením v rámci  „války s terorismem“, což byl termín, který nakonec Amerika tiše hodila do koše. Ale škody už byly učiněny.

Těsně po 11. září měla Amerika morální podporu většiny světa, kterou potom promarnila v Iráku.

Nehledě na životy, všechno to stálo obrovské peníze. Na rozdrcení jedné skupiny teroristů Amerika vynaložila až čtyři biliony dolarů, což je, jak spočítal týdeník The Economist, součet všech amerických schodků v letech 2005 až 2010. I tyhle výdaje se staly jednou z příčin finanční krize, která, jak se opět lacině říká, otřásla důvěrou v možnosti západního modelu.

Vážení, tohle, opakuji tohle,  bylo k nalezení v hlavním českém  mainstreamu  DESET LET PŘED  OSTUDNÝM ÚTĚKEM Z  KÁBULU!!!

Jak to, že  političtí papaláši  neprohlédli?  Jak to, že  soustavně  tvrdili pravý opak? Jak to, že  kdyby  to bylo jen na Zemanovi, Babišovi, Metnarovi, Kulhánkovi, tak válčíme  v  té ztracené zemi  dál a nejlépe  do nekonečna?

To  ovšem zdaleka není všechno. Najednou se  i u těch jedině  správných, kteří  na  rozdíl od  iDnes  nikdy nezapochybovali, přicházejí  doslova  zemětřesné informace,  co  vše  se  Afghu mimo  pozornost politiků i medií  odehrávalo a  jaké varování  analytici  vydávali vlastně  už  od  samého začátku téhle  story.

Jedině  a vždycky  správné Novinky.cz  v  závěru minulého týdne  vypustili následující  text:

ANALÝZA: Kdo zabránil míru v Afghánistánu

cituji:

Dnes už víme, co se stalo v Afghánistánu. Pro mnohé to je velkým šokem. Ale již před deseti lety v USA vyšla jedna skvělá monografie nazvaná Dlouhý stín 11. září s podtitulem Americká odpověď na terorismus. Jednu z velice zajímavých kapitol napsal Arturo Muňoz, bezpečnostní expert z renomované americké instituce RAND.

Hlavní pozornost soustředil na promarněné příležitosti (lost opportunities). Za první z nich označil prosinec roku 2001, kdy čerstvě dosazený prezident Hamíd Karzáí tehdejšímu Tálibánu nabídl mírová jednání, která by měla vést k návratu míru v zemi.

Arturo Muňoz hned připomněl, že to odpovídalo tehdejší náladě tálibánců, kteří skutečně chtěli ukončit boje a vrátit se domů k obyčejnému civilnímu životu.

Jenomže nový prezident George W. Bush okamžitě narazil na nesmlouvavý odpor tehdejšího ministra obrany Donalda Rumsfelda. Ten kategoricky setrvával na požadavku pokračovat v bojových operacích, dokud nebude Tálibán na hlavu poražen.

Američany dosazený prezident byl ve skutečnosti jenom místodržícím bez zásadních pravomocí. Ten také musel spolknout Rumsfeldovu pohrůžku, že pokud začne s Tálibánem jednat, ztratí veškerou podporu americké vlády. Nesmiřitelné stanovisko vyplývalo především z Rumsfeldova ideologického vidění tehdejšího Afghánistánu: zatvrzele odmítal rozlišovat mezi Tálibánem a teroristickou sítí al-Káida, házel je a potažmo s nimi celý Afghánistán do jednoho pytle. Všechny bez rozdílu je nálepkoval jako teroristy.

 

Důsledky zatvrzelosti

A jaké byly důsledky? Muňoz už před lety napsal, že Afghánistán se po této promarněné příležitosti dostal zcela do područí radikálů prostoupených nenávistí vůči Západu jako celku. A v duchu kontrafaktuálního přístupu otevřeně uvažoval o všem, co všechno se v důsledku Rumsfeldovy posedlosti vojenským vítězstvím promarnilo. Především možnost, že mulla Omar by se vzdal, jeho bojovníci by se vrátili domů k rodinám a ke každodenní práci. Promarnila se příležitost k tomu, že v zemi pod Hindúkušem by už tehdy zavládl mír.

Paráda  všech parád!

Naprostá  absence  vlastního rozumu v podání  českých politikářů v průběhu  dvaceti let! Slepá  důvěra  v  tzv. spojence, který  hrál vlastní  hry a  to tragicky  špatně!!!!  Jenž pro  české papalášstvo, napříč  stranami jako nejvyšší  kriterium platí jediné  – co by tomu řekli spojenci?!!!!!

Kdybychom  alespoň disponovali  minimální jistotou,  že  si ti naši pomazaní z  té civilizační prohry  vezmou minimální  poučení!!!  Pro příště, protože  další příště určitě  budou následovat. Chci tak moc?

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.