Až tu budou Mohamedáni


naosal Geordyn

Není to fikce. A dovoluji si upozornit ctěné čtenářstvo, že následující řádky nejsou nábožensky nenávistné, pouze konstatující historické i současné zvláštnosti, slovy často používanými jistým Youtuberem – jde o „miestná špecifiká“. Tedy Youtuberem českého původu, jehož velmi zajímavá videa naleznete pod jeho pseudonymem Čočík. Odpusťte pane Čočíku, že Vás zmiňuji, ta Vaše „miestná špecifiká“ se velmi hodí pro následující konstatace. Ostatně islámská pravidla o nepřípustnosti lichvy a LGBTQX+, v jejich společenském pořádku bych uvítal v našem zákonodárství ihned. Stabilita společnosti rozumných lidí je totiž to základní, co vytváří v každé komunitě její trvanlivost a klid pro udržitelný rozvoj.

Když je zmínka o stabilitě, tak česká společnost ji v poslední době zřetelně postupně ztrácí a o rozvoji tedy možno hovořit jen v počtu sporných vládních opatření, často rušených nějakým obecným nebo  Ústavním soudem. Ale také ty soudy, včetně ÚS  zavádí velmi podezřelý chaos svými opatřeními ohledně například změny volebních ustanovení těsně před letošními volbami do parlamentu. Což ke stabilitě společnosti nepřispívá evidentně. Změnami signifikantně navazujícími – dle jistých známek, na nejmenovanou ambasádu.

Už tu ostatně Mohamedáni jsou, tedy v ČR v jistém množství, zatím menším než malém (0,25 %) a v Eurostánu někde již obzvláště v množství větším než je zdrávo. Německo v tom zdá se zvláště vyniká. Kdo posledních dvacet let nespal, tak ví o nejméně čtyřech milionech občanů NSR s tureckým původem a o vlně nelegálních migrantů, majících za boha Alláha, putující do Německa. Připrchlých do hřejivé náruče vstřícné Anděly M. Těch může být kolem milionu a s nikým bych se nehádal, že jich je tam podstatně víc. Přes to, že Islám – tedy náboženská víra, založená na vnitřních hlasech jistého pouštního nomáda kolem roku 622, našeho křesťanského letopočtu – gregoriánského, tedy kalendářní éry, která celosvětově převládla.

( málokdo ví, že muslimové mají svou kalendářní éru odlišnou od naší, éra Hidžry – dnes si žijí v roce 1442, dle arabské varianty muslimského kalendáře).

Aby svět nebyl zase tak bezproblémový, co se týče letopočtu, tak existují naprosto číselně odlišné éry – řecké, neboli byzantské (7 529), židovské (5 781), japonské Heisei (33) – nástup japonského císaře, éra Diokleciánova (koptský kalendář – 1737), éra Olympiád (2 797).

Dostatečný nástin složitosti světa. A to ještě opomínám jistého Gílgameše a jeho éru v prostoru kolem řek Eufrat a Tigrid.

Když jsem tuto úvahu založil na logické skutečnosti možné postupné islamizace původně křesťanského obyvatelstva v evropských státech, tedy i u nás, (následnou invazí těch, kteří jsou islámské víry, nebo přímo, což je zvláště tristní – Islamistů, což je politický Islám), na základě Lisabonských dohod a i jiných podobných protikřesťanských kvazizákonů, nemohu nezmínit v rámci současné německo – sudeťácké snahy o likvidaci našeho českého základu právního řádu, o likvidaci toho, čemu vlatizrádci říkají „benešovy dekrety“.

To jsou z právní stránky zákony schválené dodatečně parlamentem ČSR. Dekrety s platností zákona, vydávané presidentem na návrh prozatímní vlády v době, kdy ještě země neměla zákonodárné shromáždění a bylo nutno chaosu v území těsně po osvobození ČSR od okupačních německých nacistických armád, armádami sovětskou a americkou, zabránit onomu pochopitelnému chaosu zákonnými opatřeními formou presidentských dekretů. Informace čerpány z publikace Dějiny českého státu v dokumentech – Viktoria publishing Praha 1994, i jinde.

Ten chaos na již svobodných územích republiky probíhal totiž od května 1945, až do platnosti presidentských dekretů ( vydávány od 23. 5., až do 27. 10. 1945) – lidová odplata za hrůzy šesti let okupace a barbarského vraždění nevinných Čechů, Moravanů, Slezanů a na území tehdejšího Slovenského štátu také Slováků a Rusínů. Reakce na heydrichiádu, Lidice, Ležáky, Ploštinu, Vařákovy paseky, Juříčkův mlýn, Nemeckou, atd…,

Dekrety některé násilnosti po datu 9. 5. 1945 spáchané na osobách národnosti německé, maďarské a na domácích zrádcích a udavačích, kterých také nebylo málo, omilostnily. Vcelku rozumné řešení, ačkoliv by někdo mohl mít námitky. Tak ať zpětně také namítá cokoliv proti bezuzdnému rozkrádání státního majetku ČSR, po „Vítězném Velkém Listopadu“. Má možnost. Výročí dvaatřicáté, se blíží. Jistě lidské životy přirovnávat ke krádeži majetku vhodné (cudně řečeno), není. Kdo však může spočítat ty lidské oběti Velkého Listopadu. Je jich dost. Třeba pod žďákovským mostem. Nebo ty ztroskotané osudy pod mosty z důvodů bezdomovectví. A nyní tisíce končících živností a podniků, následkem vládních šíleností spojených s následky Covidu 19. Když je řeč o obětech, tak do nebe volá také těch třicet tisíc mrtvých, co Covid zahubil. Také trestuhodnými chybami vlády, nejen infekcí novým virem.

A znám osud podnikatele, co si vzal ve své finanční katastrofě provaz a šel na půdu. Znal jsem ho velmi dobře. Zůstaly tři děti bez táty. Čí vinou ? Dr. Eduarda Beneše určitě ne. Ale to mi vkrádá na mysl několikanásobné prohlášení jistého, dle mne Islamisty (P. P.), který v debatách na sítích drze a škodolibě k osobnosti prezidenta Beneše, několikrát prohlásil „Beneš měl plán a nakonec měl eroplán“. Drzost na entou. Kdo četl mou dvoudílnou práci, vydanou na Kose – Československá opevnění,

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2020/06/18/ceskoslovenska-opevneni-i/

tak tam je na toho drzouna P. P., pádná odpověď. Opět důkaz o tom, že prezident budovatel – jak jsme po válce měli v čítankách obecné školy pod jeho portrétem uvedeno, byl odpovědný státník, který dovedl i vyhrocené situace řešit s obdivuhodným nadhledem. Dr. E. B., by předpokládám s mým pohledem na budoucí problémy s rostoucím vlivem islámu a Islamismu, souhlasil. Už proto, že tento text je psán 23. září a to byl v roce 1938 den, kdy byla nařízena všeobecná mobilizace na obranu československého státu před nezakrytě útočným Německem, které chtělo dobýt Evropu a potom ve spojenectví s italskými fašisty a japonskými militaristy celý ostatní demokratický svět. Sice velmoci rozhodly tehdy jinak a ČSR muselo na svou svobodu čekat dalších šest let, po hanebném Mnichovu. Jak to dopadlo je známo.

Vracím se k tomu, čím jsem začal.

Řešení současné všeobecné krize ve společnosti vidím v rekonstrukci školství. Nejen základního. K návratu na tu formu vzdělávání jak po stránce náplně školních osnov, a osnov platných celostátně, vydaných komisí zkušených pedagogů, „nenakažených“ novotami posledních let a vlastenecky smýšlejících. Zrušení té naprosté hlouposti, které se říká inkluze. Představa inkluzistů, že žáci ve třídě základní školy, ti nadannější, nebudou brzděni výukou těch vedle sedících mentálně opožděných, postrkovaných jejich asistenty, tak tu představu považuji za sabotáž se vším všudy . Sabotáž na těch bezbranných dětech, těch bez asistentů, v jejich rozjezdu ke znalostem, které nezískají a když tak omezeně. Proč v rozumných státech, mezi které ČR už nepovažuji, mají školní třídy pro nejchytřejší, nejnadanější děti? Protože budoucnost na nedouky ve vedoucích místech nečeká. Tam musí nastoupit ti nejschopnější, nemá-li stát a jeho lidská společnost ztroskotat. Stále platí, že řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek.

Když pročítám, co jsem napsal, tak se omlouvám, že to nemá ten říz, co jsem si předsevzal.

Snažil jsem se o srozumitelnost. Snad to tak vyznělo. I když o mohamedánství a jeho vnikání do struktur našeho kdysi křesťansko – antického světa s úmyslem ho zmařit přesilou své výrazné porodnosti, jsem napsal minimum. Snad příště.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.