Zemřeli pět dnů před osvobozením Brna – kvůli pár pytlíkům cukru


napsal Řezníček z Brna

Vlkův  úvod:

Dnešní článek od  kolegy  Řezníčka přišel naprosto nečekaně. Ale nikoliv  nevhod. Myslím, že je dokonalým kontrapunktem ke  včerejšímu textu Kosy od  KM o Sudetských Němcích. A dál už jen Řezníček.

 
Na brněnském Ústředním hřbitově je velký památník padlým vojákům, kteří osvobodili Brno a jsou zde také pohřbení odbojáři a lidé popraveni v rámci protektorátních represí.
Napravo od velkého památníků se krčí nenápadný  řádek hrobů, které mají jedno společné: Čtrnáct mužů a jedna žena, všichni popraveni v jeden jediný den – 21. dubna 1945 v Brně – Medlánkách.
Tato věc mě dlouho ležela v hlavě, že by v okrajové brněnské čtvrti, která je známa tím, že je tam velké letiště pro ultra lehké letadla a větroně a navíc je obklopena krásnou přírodou, z jedné strany přírodní park Baba – husté smíšené lesy s krásnými turistickými trasami, táhnoucí se až k městečku Kuřim a z druhé strany impozantní tři kopce, nazývané Medlánecké kopce, se nacházela za války  nějaká věznice, nebo popraviště?
Logicky mě napadala pouze varianta, že k popravě muselo dojít na medláneckém letišti, protože toto za války využívala Luftwaffe.
Tak jsem začal pátrat po událostech, které vedly k popravě patnácti Brňanů, doslova pár dní před osvobozením Brna II. Ukrajinským frontem maršála Malinovského.
Podařilo se mě zjistit poměrně dost, abych Vám mohl povyprávět příběh s velmi smutným koncem.

20. dubna 1945 již Němci v Brně očekávají útok Rudé armády a na německé straně panuje zmatek. Na brněnském hlavním nádraží stojí odstavený vagon, dveře nejsou zajištěné a nikdo jej nehlídá. Jsou v něm pytlíky s cukrem. Toho si všimlo několik Brňanů a protože panuje zoufalý nedostatek potravin, a cukru obzvláště, rozhodli se využít příležitosti a donést domů svým drahým  rodinám trochu toho tak žádaného cukru.
Toho, že z brněnského nádraží vybíhá několik lidí s pytlíky cukru si všiml také sudetský Němec, důchodce,  Ignác Grégr, a jako „dobrý“ Němec  okamžitě začal konat. Alarmoval Volkssturm (jednotky německé  lidové domobrany, vybavené pouze lehkými zbraněmi, zabývající se ochranou týlových pozic) a protože bydlel na Křídlovické ulici, kde zrovna bylo sídlo Volkssturmu, neměl to daleko.
Tak ještě ten den, 20 dubna bylo pozatýkáno čtrnáct mužů a jedna žena, umístěni ve vazbě a druhý den měly být souzeni za svůj čin, krádež majetku III. Říše.
Na druhý den je gestapo skutečně odvezlo na zasedání stanného soudu na Právnickou fakultu na Veveří ulici, kde v posluchárně č. II již čekal předseda soudu SS hauptsturmführer  Hugo Romér s přísedícími a vyšetřovateli gestapa Franzem Schauschutzem a Hansem Kochem.
Po výslechu obžalovaných a svědka Ignáce Grégra se konala krátká porada o vině a trestu a obžalovaným:
Rudolfu Brablencovi, Karlu Drabíkovi, Adolfu Drbalovi, Viktoru Grosmannovi, Františku Huňařovi,  Ladislavu Mannovi, Bedřichu Pompovi, Karlu Švejdovi, Jaroslavu Válkovi, Josefu Vojtkovi, Miroslavu Vyčesalovi,  Aloisi Zelenému, Ing. Adolfu Zobáčovi, Františku Žemličkovi a jedné ženě, Marie Podsedníkové byl  sdělen rozsudek trestu  smrti zastřelením, který bude vykonán tentýž den.
Odsouzeni byli vyvlečeni z budovy a před fakultou již stálo vojenské nákladní auto s vojáky wehrmachtu.
S otevřené korby auta nešťastní odsouzenci sledovali svoji poslední cestu, dolů ulicí Veveří, malebnou vesničkou Žabovřesky, přes vesnici  Komín, návsí kolem  starobylého kostela sv. Vavřince a polní cestou až na medlánecké letiště, kde měly skončit jejich životy.
Zde již kopali zajatí vojáci Rudé armády velký hrob.
Nejdřív bylo vyvoláno prvních sedm mužů. Ruce pevně svázané za zády, museli sestoupit do hrobu, lehnout si a pak zazněly první výstřely. Pak následovalo dalších sedm mužů.
Jedinou ženu Marii Podsedníkovou nechali gestapáci nakonec, aby to celé hrozné divadlo viděla.
Pak i jí zastřelili, pouze nemusela lézt dolů, ale byla zastřelena nad hrobem, kam poté spadla.
Hrob okamžitě zasypali sovětští váleční zajatci.
Pět dnů po této události již bylo Brno osvobozeno a davy Brňanů vítali vojáky II. Ukrajinského frontu vedeného maršálem Malinovským.
Na popravu v Medlánkách ale lidé v Brně  nezapomněli a 23. listopadu 1945 byla provedena exhumace všech patnácti těl,  a 30 listopadu se konal společný pohřeb obětí a jejich uložení do jedné řady na Ústředním hřbitově, kde leží dodnes.
Spolu zemřeli a spolu jsou také uloženi na čestném místě, vedle vojenských hrdinů, kteří zemřeli při osvobozování Brna.
Takových událostí, těsně před koncem války,  bylo více, připomínám jenom, že 19. dubna 1945 nacisté vypálili osadu  Ploština na Zlínsku a popravili 24 Čechů.
Pokud někdy navštívíte v Brně památník padlých Rudoarmějců, nezapomeňte prosím na patnáct hrobů, které jsou napravo od památníků. Leží tam patnáct Čechů, kteří zemřeli kvůli pár pytlíkům cukru pět dnů před osvobozením Brna.
Snažil jsem se ještě zjistit, jaké byly další osudy sudetského Němce Ignáce Grégra, který organizoval zatčení těchto lidí a svědčil proti nim u soudu, ale tam jsem byl zatím bez úspěchu…. Možná ještě něco zjistím přes Svaz bojovníků za svobodu a napíši ještě pokračování tohoto příběhu.
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.