Reakce profesora Čechury na polemiku Kosy kolem jeho knížky

napsal Jaroslav Čechura

Vlkův  úvod:

Kosa cca před  dvěma týdny  vydala  další díl knižní  hlídky kolegy Řezníčka  z Brna Tip na  Dobrou  knížku. Tehdy kosířstvo informoval a doporučil mu  zmíněnou knihu

Tip na dobrou knížku: Lukáš Kašpar, JAROSLAV ČECHURA

dvojice autorů Lukáš Kašpar, Jaroslav  Čechura.

Nedávno na ni reagoval polemikou jiný  z kolegů, píšící pod  značkou velger. Tedy on mi poslal mail, kde vyslovil určité výhrady  k závěrům prof. Čechury a  to na  základě  osobního dlouhého studia při sestavování  rodinného rodokmenu. Což  pro něj znamenalo prostudovat stovky a možná tisíce  archiválií a  získat tak mnoho specifických historických, ekonomických, sociekonomických a jiných poznatků.

Jeho argumentace  v mailu mne zaujala  natolik, že jsem se rozhodl ji  vydat jako samostatný  článek

Polemika s historikem Čechurou

To rozhodnutí je výsostně moje, nikoliv  velgrovo.

Autor  výchozího materiálu  – Řezníček z Brna dostal podnětný návrh  – upozornit prof. Čechuru  na  oba materiály Kosy, zejména na  ten druhý, polemický. Velgerův. Informoval mne o tom a já přislíbil, že pokud se pan profesor Čechura  ozve, rovnou dodávám, že jsem tomu  osobně nevěřil,  tak jeho odpověď  rád  otisknu.

Přiznávám, že můj odhad  ohledně  reakce pana profesora  se ukázal býti chybným. Přiznávám to rád. Těší mne když se ukáže, že svět je lepší než čekám. Takže  nyní plním slib a reakci pana profesora  Jaroslava  Čechury  dávám na  sklo  tak, jak mi přišla  mailem. Předávám mu slovo:

Šest zastavení kolem robotního mystéria

Nečekal bych, že v době sílící korony, rostoucí inflace a problémů s cenou elektrické energie může někoho vzrušit téma roboty v dobách dávno minulých. Leč stalo se. A to takovým způsobem, že na to musím reagovat, neb se to týká mé práce. Mrzí mě jen, že autor ostrých slov se tak nějak zapomněl podepsat. Spokojil se značkou VELGARA. Budiž, je to jeho volba. Oč se vlastně jedná, či jednalo?

1. zastavení: Na podzim minulého roku vyšla kniha V pavučinách času. Dobrodružný život našich předků.

Jedná se o soubor mých rozhovorů, které jsem vedl s panem Lukášem Kašparem po dobu jedné dekády. Obsahují bezpočet témat, od osudů hlav nejurozenějších až po vesnické chudáky. Vyprávěl jsem o životě na královském dvoře, v renesančním zámku, či o provozu venkovské hospody. Uvedl jsem řadu příběhů vážných i nevážných: kriminalitu, sex, každodennost, svátky. Krátce desítky prostředí, skutečností z naší minulosti. Časově se jedná o 13.–18. století. Vycházel jsem z českých reálií, moravskými poměry jsem se dosud odborně nezabýval. Neopomenul jsem ani robotu. A pan VELGARA se toho chytil a ostrými slovy robotní momenty zkritizoval.

2. zastavení: Robota je když…

Moje výroky byly zobecněním dlouholetého zkoumání českého (opakuji českého) venkova, včetně roboty. Velmi seriózně a podrobně jsem se zabýval robotou v odborných pracích, z nichž jmenuji dvě z poslední doby: Krizový management barokní ekonomiky?

Panství Třeboň a Hluboká nad Vltavou za prvních Schwarzenberků (1660–1720), Praha 2019,

a Neklidné 17. století – jihočeský venkov v proměnách válečného věku, Praha 2021

Zde je podrobně vysvětlené celé ono robotní mystérium, včetně každodenní reality. Například: Vesnice měla postavit v pondělí 10 osob s potahy na odvoz dřeva. Sedláci to ignorovali, nepřišel nikdo. Co se stalo? Byl za to odpovědný rychtář obce, mohl dostat až 3 dny vězení, ale také nemusel. Když šel do šatlavy, vesnice mu platila z obecního rozpočtu velmi slušné diety…

3. zastavení: Morava kontra Čechy?

Pan VELGARA vychází z moravských skutečností. A tak je vlastně – chtíc nechtíc – přenáší na poměry české. Robota nikdy nebyla jakýmsi parním válcem, který by všude zasáhl stejně. Proto je absolutně nesprávné přenášet poměry určitého panství jinam a zobecňovat je. Panství mohlo být malé, velké, v úrodných krajích, v podhorské oblasti – to vše zásadně ovlivnilo výši a vykonávání roboty. Rozdíly v robotních povinnostech mezi oběma historickými zeměmi jsou doložené již od pozdního středověku.

4. zastavení: Poddaní, nebo nevolníci?

Bohužel, pan VELGARA píše skoro výlučně o nevolnících barokní epochy. To je zásadně nesprávné. Byl principální rozdíl mezi poddanými a nevolníky. Objasňuje to třeba Encyklopedie českých právních dějin. Zjednodušeně řečeno – poddanství bylo založeno na tom, že sedlák držel půdu, nevolnictví vycházelo z jeho osobní vazby k pánovi.

5. Robotní mysterium:

Vím, že slovo robota vyvolává různé asociace, zejména pro nás starší. Mně se zpravidla vybaví scéna ze Steklého filmu Temno, v níž je několik vesničanů zapřaženo místo koní či volů jako tažné síly do pluhu. Jaký nesmysl! Pro středověk mám ještě jiný obraz, totiž noční práci Islanďanů na svých polích, protože ve dne museli pracovat na panském. Na severu ovšem existuje polární záře… Je to pravda, nebo ne? Z toho plyne drobné ponaučení, že s takovými zprávami je třeba zacházet opatrně. Stejně tak jako s údaji amatérských genealogů, kteří nejednou v zápalu boje se starými zprávami dovozují, že jsou potomci Lucemburků, Rožmberků apod.

6. A ještě něco nakonec?

Ono i v historii či dějepisu platí: dvakrát měř a jednou řež. Obávám se, že pan VELGARA toto úsloví poněkud obrátil.

Tyto řádky považuji z mé strany za konečné, více se k tomu vyjadřovat nebudu.

Jaroslav Čechura

Vlkův  dovětek:

Vážím si skutečnosti,  že  pan profesor  Čechura si našel čas  a  dal si tu námahu  napsat svoje  stanovisko pro tento blog. Znovu opakuji – příjemně mne překvapil. Touto jeho reakcí  tato polemika končí. Věřím, že  s tímto rozhodnutím bude srozuměn i kolega  velger.

Nicméně nemohu si odpustit  pár poznámek. Nikoliv proto, že  chci zaujmout  v tomto sporu stranu, nýbrž proto, že  jak už  deset  let máte možnost sledovat, patří  k mé osobní  bytostné výbavě  nutkání klást otázky. A pan profesor  Čechura  jich otevřel hned několik.

Než s nimi půjdu ven je nutné, protože počítám, že  si pan profesor  dnešní Kosu přečte, jej  informovat o pár věcech, které vy už dávno znáte.

-na Kose si autor kteréhokoliv  článku  sám zvolí, zda  píše pod svým jménem nebo nickem. Je to jeho svobodná  volba. A každý rozhoduje  dle svého pohledu a potřeb.  U  některých  jsem jim nicky  přidělil já,  ze  svého vlastního rozhodnutí, protože  mi bylo jasné,  že  v dnešním profízlovaném světě by jim jinak hrozilo bezprostřední  minimálně profesní nebezpečí. Sám z vlastní minulé zkušenosti vím, jak to funguje.

-použití nicku nijak nedegraduje  kvalitu  článku nebo názoru! Není znakem méněcennosti nebo dokonce  neschopnosti pádně  argumentovat.

-autorský nick na Kose nepředstavuje  úkryt pro dehonestaci  kohokoliv. A už  vůbec  v tomto konkrétním případě!  Velger, nikoliv VELGARA, neměl v úmyslu  na kohokoliv  útočit. Ani  netušil, že  jeho mail vydám. Stejně tak mou ambicí není zpochybnit  sebeméně vědeckou erudici pana profesora Čechury. Velgerova reakce mi přišla  jako velmi zajímavý pohled  z druhé strany. Na základě  nastudovaných faktů. Dojmologie opravdu na  Kose  není  doma.

Ale už  je čas na ty  vlkovy otázky. Položím je  v pořadí šesti bodů pana profesora  Čechury:

1- proč  má vadit, že  si kolega  velger  vybral k replice  právě robotu? Nepředstavovala  zcela  dominantní prvek  vztahu  pán versus  jeho poddaný? Nebyl právě počet poddanských hlav, vedle  rozlohy  držené  půdy,  nejcennější  část naprosté většiny  panských majetků středověku a  raného novověku?   Obojí tvořilo ekonomickou základnu tehdejšího hospodářského života.

Nemohu ani akceptovat následující větu:

Vycházel jsem z českých reálií, moravskými poměry jsem se dosud odborně nezabýval.

Kolega  velger  píše, podobně  jako  profesor  Čechura  o SVÝCH osobních zjištěních.  Jež pochází  zejména z Moravy. A také to bez obalu poctivě přiznává – viz:

Na Moravě bylo daňové zatížení obyvatel o něco vyšší než v Čechách už před Bílou Horou. Pro ilustraci si můžeme uvést, že z původních stovek svobodných selských rodů se jich v Čechách do konce feudalismu zachovaly ještě stále desítky, na Moravě zbyl jeden jediný.

Opravdu  nehodlám útočit na  knihu profesora  Čechury a  už vůbec ne  na něj osobně. Vážím si zcela mimořádně  toho, že  poslal svoji reakci. Nicméně jeho kniha  se jmenuje

V pavučinách času. Dobrodružný život našich předků.

Nikoliv například

V pavučinách času. Dobrodružný  život  našich předků  v Čechách.

Kdyby  ano,  bylo by  zeměpisné vymezení se proti velgerově  argumentaci plně na místě. Takhle není validní.

2- opravdu mám věřit tomu, že  když  vesnici pán uložil robotní povinnost přistavit deset potahů, poddaní si troufli vzdorovat do té míry, že ten příkaz  naprosto odignorovali a jediným důsledkem by býval  pár denní  fešácký  kriminál pro rychtáře?

Tohle mi  k velmi drsným moresům středověké a ranně novověké šlechty, která nikdy nešla pro ránu daleko a byla zvyklá  své pokladně  vypomáhat  loupežemi, přepadáváním na cestách, kořistnými potyčkami se sousedy, kořistěním v  různých  válkách, v českých zemích dokonce i  mimořádně  častou revoltou  vůči panovníkovi naprosto nesedí. Soudím, že takhle vzpurní poddaní by se  se zlou , opravdu zlou, potázali. A rychtář  také. O  fešáckém kriminále  by si nemohl ani nechat  zdát. Ale třeba mám málo nastudováno.

3-Morava kontra  Čechy

Už  o tom padla zmínka výše. Nyní to pojmu z jiného úhlu. Velgerovi je  vyčítáno zobecňování. Že přenáší poměry z jednoho panství na  všechny.

Naprosto nepochybuji  o odborné erudici profesora  Čechury.  Nicméně  feudální  společenský  řád se vyznačoval obecně platnými  atributy. Mezi nimiž poddanství, robota a pod. představují hlavní markanty.  A tím nejhlavnějším je fakt, že  poddaný  zcela a to včetně  vlastního života  závisel na  svém pánovi. A neměl jak to změnit nebo se dovolat. Tohle je fakt, který lze  aplikovat zcela plošně.

Neberu  tvrzení, že někde  bylo lépe a jinde  hůře. S podtextem, že  excesy se dály Ačkoliv je to pravda. Ale nikoliv  pravda rozhodující. Osvícené panstvo se jistě  vyskytovalo. Ale nikoliv jako norma nebo pravidlo. Pravidlem se stalo, že  poddaný  byl prostě  jen živý inventář svého majitele. Samozřejmě s výjimkami speciálních profesí  nebo svobodných  sedláků. A s živým inventářem se  zacházelo různě. Někdo lépe, jiný hůře. Ale vždycky jako s živým inventářem.

Ve wikipedii jsem vyhledal heslo selská povstání. a vyjelo mi toto:

Vynechám předbělohorské povstání na Blatech. Zbylých  6 největších  selských povstání  je rovnoměrně rozděleno mezi Čechy a Moravu.  Respektive  to poslední z roku 1821 jsem přičetl Moravě, jakkoliv se  týkalo i Čech. Což nesvědčí o  tom, že by situace na Moravě  se nějak zásadně lišila oproti Čechám.

4- nepochybně mi bude vyčteno, že ani já nerozlišuji mezi poddaným a nevolníkem. Nerozlišuji. A soudím, že  si to lze  dovolit. Nemám k dispozici  údaj, kolik procent  venkovského obyvatelstva  ve středověku a raném novověku z celkového počtu poddaných patřilo mezi nevolníky.  Ale troufnu si odhadnout, že  s výjimkou nekrálovských měst /poddaným městským řemeslníkům, kupcům a podobným,   těžko ukládat robotní povinnost na poli nebo v  lese, protože  ve svých dílnách a živnostech vyprodukovali  pro vrchnost daleko větší přidanou hodnotu/ nevolníci tvořili minimálně  90% z celku. Ale opakuji  – to číslo neznám. Zajímalo by mne. Velmi.    Neposkytne jej prof. Čechura?

5- robotní mysterium

Jde li o mysterium, pak nechápu, proč  v Ottově  slovníku naučném v oddíle Dějiny  zemědělství českého, kdy  autor hesla, opírající se  o svědectví Bohuslava  Balbína, například  čteme toto:

Leč i po této nejkrutější ráně zotavovalo se zemědělství české aspoň na velkostatcích, ovšem tuhou robotou nevolníků, dosti záhy, jak souditi lze ze spisů Bohuslava Balbína, který přečkav třicítiletou válku r. 1688 zemřel. Na statcích selských však šlo to nyní velmi těžce ku předu, poněvadž se lidu selskému za nových pánů ještě více přitížilo, tak že úplná poroba se stala nyní pravidlem. Od nesvědomitých vrchnostenských úředníků býval sedlák český neslýchaným způsobem týrán a uvalování nových nesnesitelných břemen tlumilo dřívější lásku k rodné půdě a živý dříve zájem pro zvelebení statku otcovského tou měrou, že lid zhusta dobrovolně opouštěl své dědiny, dávaje přednost nejistému osudu v cizině před jistým trápením domácím. Tyto smutné poměry překážely netoliko rozmnožení lidu selského, ale nedopouštěly vydatnějšího pokroku ani na velkostatcích a tím méně ovšem na malostatcích. Těmto nedostávalo se pro robotu a dávky hlavních výrobních činitelů: práce a kapitálu, oněm pak nedbalá práce robotníků nemohla býti prostředkem k dosažení intensivnější kultury. – Celá řada panovníků českých přešla, aniž by se bylo lidu selskému polevilo. Teprve velkodušný císař Josef II. ujal se se šlechetným zápalem a pronikavostí bystrého ducha svého žalostného osudu porobeného selského lidu, uznávaje dobře, že nepřirozené poměry, ve kterých úpěl, jsou největší překážkou pokroku hospodářského. Zmírniv a upraviv robotu r. 1775 dle určitých pravidel, zrušil patentem z 1. list. 1781 úplně nevolnictví, zavedl místo něho mírnější poddanství, postavil poddané pod ochranu krajských úřadů, podrobil berni též půdy vrchnostenské, čímž uleveno sedlákům, a umožnil konečně těmto zakoupiti sobě od vrchnosti půdu a státi se poměrně samostatným vlastníkem jejím.

Proč Balbín píše, že  český sedlák byl neslýchaným způsobem týrán, proč se mu za nových /pobělohorských/ pánů ještě přitížilo. Proč Josef  II. seznal nevolnictví, ale i robotu jako brzdu pokroku a  zaostávání  Rakouska?

Tohle není  o Steklého filmu! Věru ne!

Nová je pro mne ta informace o robotujících Islanďanech, obdělávající svoje  vlastní políčka v noci!  Nicméně osobně  bych právě  tímhle, s poukazem na severské bílé noci, neargumentoval. Ani trochu. Jednak  bílá noc vrcholí uprostřed léta, kdy už  pole mají být, i na vysokém severu, kvůli krátkému vegetačnímu období dávno obdělaná, ale především  – i  za bílé noci normální člověk potřebuje alespoň chvíli spát. A v každém případě – tu zdaleka nejproduktivnější část  dne  „spolkla“ robotní povinnost. A svoje  vlastní se stíhalo  až v hluboké noci. Byť světlé.

6- dvakrát měř, jednou řež?

Souhlasím.  Na Kose je potřeba velmi a velmi měřit a  dokládat.  Dojmologie  je  tady  špatně.  Nevidím, že  by se jí kolega velger dopustil. Špatně  vidím?

A  úplně nakonec pane profesore  Čechuro – znovu oceňuji,  že  jste nad  polemikou ohledně  Vaší knihy nemávl rukou.  Prosím berte na vědomí, že  zdejší osazenstvo je  trochu náročnější než je  v zemi obvyklé. A že  si umí i v  čase covidu, vysokých  cen energií, inflace, nevídaného politického napětí ve  světě, atd.atd. najít čas i na věci jako je  Vaše knížka. Kolega  Řezníček ji  všem kosířům vřele doporučil. Druhý kolega  velger  na doporučení reagoval svými poznatky. Za mne dobře! Moc  dobře. Oba.

Kosa  se primárně věnuje  všemu tomu, co jste popsal v samém začátku. Velmi důkladně. A veřte, že  z té špíny  a hnusu, když to probíráte  každý den a píšete o tom, nevyjdete bez následků. Vím, o čem mluvím.  Proto jsem mimořádně vděčen každému, kdo dokáže  vytáhnout  úplně jiné téma. Proto je  Řezníček z Brna pro tenhle blog se  svou knižní hlídkou nepostradatelný. Proto jsou jejím pokladem i čtenáři jako je kolega  velger. A  do téhle  velmi vzácné skupiny ode  dneška patříte, díky  své reakci i Vy.