Válka na Ukrajině


Už tak značně  zahoustlá situace kolem Ukrajiny  se ještě více  vyhrotila. Doslova  v řádu hodin. Až na  kraj velké války. Nevidím ani trochu do karet  hráčům tohoto smrťáckého pokeru, nicméně  věk mi bohužel dovoluje  srovnávat  obecnou atmosféru probíhajícího  a prožitého. A  tady  za celý svůj  život nacházím pouze  jedinou paralelu – kubánskou  krizi z roku  1962. Kdy  do vypuknutí  III.ww scházelo jen několik málo hodin času a cca  100 námořních mil, než by  sovětské  transportní lodě  narazily na přehradnou hráz vojenských plavidel  US  Navy. Tenkrát to bylo o chlup.

Nicméně v  čele obou tehdejších supervelmocí stáli dva  váleční veteráni  – Nikita  Chruščov a  J.F.K. Kteří si dobře pamatovali, co je světová válka.  A  také přesně věděli, čeho hodlají  svou  činností  pro svou zemi dosáhnout  – oba  chtěli totéž – zbavit ji  bezprostředního ohrožení  raket s  atomovou hlavicí v nejtěsnější blízkosti svého státu.  V případě  Ameriky sovětskými raketami na Kubě, v případě  SSSR americkým raketovým arzenálem v  Turecku a Itálii.   Strachy  i výhody atomového  ohrožení z druhé/druhé strany  byly  v  tomto případě oboustranné  a na  stejné úrovni.

Pamatuji na nákupní horečku, která v  souvislosti s krizí tehdy nastala! Obrovské fronty  před  samoobsluhami, které během několika málo okamžiků vykoupily všechno, co bylo k mání. Speciální poptávce se těšil ocet. Neboť  kdosi tehdy  rozšířil fámu, že  když se  člověk naloží do octa, je  chráněn před  radiací… Ale nechme legrácek.

Dnešní situace  se mi jeví,  až na ty  vykoupení obchody  s dostatek octa  stejná. Ba  horší  – jakkoliv  svět tenkrát  netušil, zdali se  dočká  zítřejšího rána a  vše se mobilizovalo k osudovému střetnutí,  situace nedošla  tak daleko jako dnes  – nikdo nestahoval svůj  diplomatický personál odnikud nikam, nikdo nevyzýval své státní příslušníky, aby  okamžitě opustili  určitou zemi  nebo země, nikdo  nerušil pojištění civilních letadel, pokud  od  určitého okamžiku vstoupí do vzdušného prostoru určitého státu,  nikdo z obou supervelmocí nesděloval druhé straně, že  ji ekonomicky  zničí, když….. Při tom válka klepala na  dveře, obě  strany zahájily  mobilizaci, armády vyvedeny  do nástupních prostorů. Přesto  tzv. diplomatická panika v podstatě neexistovala. Jaký rozdíl oproti dnešku! Kdy Západu  žádná  intervence nehrozí.

Tehdy se  karty  rozdaly  zcela  jasně. Jedna  strana   vyhlásila  nepřekročitelné červené linie, umístila na nich svoje ozbrojené síly a  ponechala  na  té druhé, jestli je  chce ozkoušet. Se všemi důsledky.  Ta druhá  tuhle  realitu otestovala, pochopila a  zareagovala  svými požadavky.  Při maximálně otevřených komunikačních kanálech. S  výsledkem, který pro celý svět představoval obrovskou úlevu. A oběma klíčovým hráčům zajistil vstup  do historie a titul opravdových státníků. Nicméně  – oba  osobně za něj nejspíše  později zaplatili obrovskou cenu. JFK  tu nejvyšší v  Dallasu, Nikita  Chruščov  o něco později, když jej během   nepřítomnosti ve vlasti sesadilo  politbyro a  nahradilo Brežněvem.

Dnešní situace  kolem Ukrajiny  je, řekněme, strategicky, co se týče osudu světa stejně  ultimativní. Ovšem  strategicko takticky  úplně jiná. Jednak co do své globální politické váhy  je současné Rusko jen stínem bývalého Sovětského svazu, ale  především – není zde  především situace, kdy  jsou obě strany  stejně  a  týmž způsobem ohroženy. Respektive  – ohrožena je jen  jedna  z nich a  to stejně  fatálně  jako v roce  1962, tedy, že je vystavena  bezprostřednímu nebezpečí na  svých  hranicích.  Ta  druhá si užívá komfortu,  obrovské strategické výhody, aniž  by  jí  samé hrozilo cokoliv  podobného.  A  ohrožený soupeř  disponuje  možností pouze  špatné a riskantní protihry.

Navíc  je mu permanentně vyhrožováno drtivými ekonomickými sankcemi. Neotevřu dnes tohle sankční  téma, soudím, že  je dostatečně popsáno  v nedávném článku Kosy

Biden hrozil Putinovi ekonomickým Armagedonem II.

jen si dovolím zopakovat,  že  pokud Západ  k těm slibovaným sankcím  přeci jenom  sáhne a já už bych si na to dneska   vsadil,  že nakonec přjdou, bez ohledu  na to co udělá ruská strana nebo armáda, pak o jejich  úspěšnosti nerozhodne  on nýbrž  postoj  Číny. Jestliže  ta  je odignoruje, půjde  více méně o plácnutí do vody. Jakkoliv  Rusko bude hodně,  hodně mokré. Nicméně ani Západ, včetně  USA,  by z toho nevyšel jako navoněný  elegantní frajer. Ne nehodlám vás dnes  obtěžovat další plynovou story, jakkoliv  co nevidět s  čímsi na tohle  téma rozhodně přijdu. Konec konců supermimoň  Bc.  Lipavský  nám oznámil, že  žádný ruský plyn nepotřebujeme a  on to přece musí vědět,  že?

Nicméně  tušili jste,  že  největší  momentální světový producent  ropy  – USA  dováží nemalé množství ze zahraničí. Především z Kanady, ale světe  div se – také  z Ruska. To se pohybuje  na  žebříčku naftových exportérů  do USA  dlouhodobě  mezi  druhým a třetím místem. Detaily  zde.

Pokud  vám to přijde zvláštní, pak vězte, že mně  také, zejména když  čtu  tohle:

Česko začalo dovážet ropu z USA i Norska. Rusové ztrácejí

Skoro se  chce  říci, že  co odmítne Česká republika, to si  rádi vezmou ve  Spojených státech. Zřejmě tam nemají Lipavského, aby jim vysvětlil, že  ruskou ropu netřeba.  Ale přejděme k daleko vážnějším věcem.  Na  Reuteru  je  čerstvě k nalezení  například  tohle:

Russia could hit U.S. chip industry, White House warns

v  překladu

Rusko by mohlo zasáhnout americký průmysl čipů, varuje Bílý dům

Jehož jádrem je, že Bílý dům kontaktoval americký polovodičový průmysl, aby zjistil, jaký  je stav  zásob  některých důležitých surovin , především palladia a  neonu,  jež  jsou pro jejich výrobu nezbytně  třeba.Trh s palladiem ovládá Rusko z cca  35%  a neon  z celých  90%  pochází  z Ukrajiny. Jenže  vtip je  v tom, že  Ukrajinci pouze  přečišťují  a finalizují  ve svých  kapacitách primární surovinu z Ruska.  A  pokud  by  vzplál konflikt  nebo Rusko odvetou  za  uvalení sankcí  sáhlo k protiopatřením, nepochybně  by  to omezilo dodávky  i těchto nepominutelných  komponent pro produkci   integrovaných obvodů. Což znamená  potíže  pro všechny  producenty polovodičů. Jen Čína  by palladia  nepochybně  dostala, co  by potřebovala.

Vyznění článku je  sice tradiční, tedy optimistické, jak jinak, ale když se  člověk podívá na evropské  automobilky a jejich potíže v tomto sektoru /všechny ostatní evropské průmyslové sektory, montující jakoukoliv elektroniku  nevyjímaje/, spolu s fatální závislostí na  asijských , resp. amerických dodavatelích, pak je zřejmé, čí ekonomiky  by  to odskákaly  především a  v první řadě. Nemluvě o tom plynu a ropě. Ale  ty, znovu řečeno s expertem Lipavským, vůbec nepotřebujeme. A nejspíš  ani to palladium nebo neon.

A snad ani  ruský trh. Ovšem, na  rozdíl od  Bc. Lipavského jsem se podíval na internet a  ten mi říká, že Rusko je přímým sousedem Evropské unie (EU) a jejím třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem.  No nic,  klasik,v  tomto případě  Karel Schwarzenberg  už  nám někdy  před osmi roky  sdělil,  že  ve vztahu s  ním musíme přece  umět obětovat  vývoz  pár  paštik. Ale pojďme  k důležitějším věcem a hlavnímu mottu  tohoto  textu.  A  tím je  otázka

                        bude na Ukrajině  válka nebo nebude?

Toť  otázka. Chtělo by se  říci tradičně  – za milion. Ale  ta  cifra  až žalostně nesedí. I  bilion a to v dolarech je zatraceně  málo. Vzhledem k tomu, jaká polízanice  by  z  případného válečného střetnutí mohla  vzniknout!  I když  Biden a další západní papaláši  říkají, že  nejsou ochotni na Ukrajině  vojensky  zasáhnout. Jenže  když  střílel v  Sarajevu Gavrilo Princip, tak si také všichni mysleli a slibovali, že  z toho nic  extra horkého nepovstane. Přesto  těch sedm  ran zapříčinilo ve svých důsledcích  zhroucení  tří imperiálních monarchií, naprosté překopání světové mocenské hierarchie, vznik zcela nového  společenského řádu a především dvě  světové války. Ta druhá  jako důsledek té první.

Takže bude  válka nebo ne?  Zkusme  zodpovědět jen tohle.  Nic  víc.

Tvrdím, že nikdo není schopen  dohlédnout  důsledků.  Nebo  snad někdo předpokládal,  že  11. září  skončí naprosto ostudným zdrhnutím Američanů a všech jejich  nohsledů z Afghanistanu  a  naprostým rozvrácením  blízkovýchodních státních  struktur a nevídaným migračním tlakem na  Evropu???

Kdybych si  stejnou  otázku  ohledně  války  na Ukrajině položil ještě před dvěma  týdny, odpověděl bych bez zaváhání  – vyloučeno!  Vsadil bych si tehdy na odpovědnost  a  smyslu pro elementární odpovědnost  světových lídrů.  A konstatoval, že  jde  o předvádění svalů a poměřování pindíků. A  tím to skončí. Ale dnes?

Dnes  mi vychází  jako pravděpodobnější, a píši to se zatnutými zuby a  husí kůží,  vychází přesně opačná  varianta!  Tedy jestli Západ  nakonec  Rusku přeci jen nedá nějakou jím požadovanou koncesi. Tohle  je klíčový  bod. Co může být tou koncesí?  Pro Moskvu ideálně  záruka, že  Ukrajina  a Gruzie  nepřejmou do NATO. Jenže to je nejspíš nedělatelné, protože Západ a současná vládnoucí a  mediální vrchnost by se  totálně a  naprosto blamovala. Což by, zejména v USA okamžitě  brutálně  využili její političtí oponenti, konkrétně  na revanš čekající Trump.  Takže  co jiného?  Nabízí se ještě  jedno relativně  velmi schůdné řešení, kde  by Západ  zachoval tvář – dotlačit Kyjev  konečně  k jasnému plní druhé Minské dohody. Ale to znamená zkrotit, či spíše  zlikvidovat  západoukrajinské  banderovce. Zelenský na něco takového nemá sílu, zejména  když mu na krk dýchá  Poroš. Ale  takhle  vypadá pro všechny jediné  reálně funkční řešení.

Ale mediální výstupy  u nás  a  na celém Západě  nás  „informují“ až do úplného bezvědomí o tom, jak krvežíznivý  Putin má svoje po zuby  ozbrojené mordýře  nachystané na ukrajinských hranicích, že nebohé Ukrajině každou minutou  hrozí  masová genocida a tak podobně.

Nikdo se  neobtěžuje komentovat  jasně  vyhlášené ultimátní ruské stanovisko – na Ukrajinu zaútočíme když:

1- bude bezprostředně hrozit, že  se Ukrajina stane  členem NATO nebo  je před podpisem nějaké dvoustranné  smlouvy s  USA,  jež  by  Američanům umožnila  rozmístit  na kyjevském území  své ozbrojené síly a  zbraňové systémy, protože se  tím cítíme natolik fatálně ohroženi, že nás  žádné sankce nezastaví

nebo

2- když  Kyjev, v rozporu se závazky  Minských dohod, které podepsal dobrovolně a garantovaly  ten podpis  západní mocnosti,  se  rozhodne připojit  zpět  opolčenský Doněck a  Lugansk  pod  svou kontrolu silou. O Krymu nehovoříc.

Vše je  definováno  až primitivně  jednoduše  srozumitelně. Ukrajina  jako člen NATO je plně  srovnatelný s  instalací sovětských raket na Kubě a to, že  ukrajinské administrativy  sice podepsaly, dokonce dvakrát, za patronace Francie a  Německa  závazné dohody na urovnání celého konfliktu, ale nikdy  nehnuly  ani malíkem, aby je  ze své strany  naplnily, je notoricky  známo.  Včetně  toho, že  Ukři, ústy  tajemníka  své bezpečnostní rady  Danilova a dokonce i prezidenta  Zelenského čerstvě a opakovaně odmítli  jejich uplatnění!

Při tom, naplněním Minsku by  napětí  zcela zásadně kleslo a  problém by přestal existovat.   Alespoň v  horké  fázi.  A s ním, ač to nikdo neřekne, také sankce  vůči Rusku. Uvalené a  několikrát  stupňované kvůli jeho údajnému neplnění právě Minských dohod,  by  Západ musel  zrušit….. Není jádro pudla  právě tady? Nebo také tady?

Takže  rámec  je  definován přesně. Když  Ukrajina  nepodepíše  nějakou dohodu s NATO o členství, či nějakou podobnou dvoustrannou dohodu a  když nezaútočí na Donbas,  nepotřebuje se svého souseda  bát. Když naplní jedno či druhé, válka  bude. Stejně  jednoduché jako situace kolem Kuby  za Kennedyho.

Nic  složitého k pochopení. Jenže  Moskva  dnes nedisponuje žádnou protihrou. Američané mohou stupňovat tlak, aniž by jim cokoliv  hrozilo.  A jednají podle toho. Ukrajina  pro ně byl, při rozpadu Sovětského svazu  dárek z nebe. Kterého plně  geopoliticky  využili.Či přesněji  – zneužili. A  ten tlak dalece přesahuje  ten, jenž vyvinuli v kubánské krizi. Rozpoutaly  absolutní těsně předválečné třeštění.   V podstatě tak ženou Ukry  do konfliktu s  Rusem. A nedělají  to , řekněme, poslední dva měsíce, kdy  vše  USA  vyhrotily,  nýbrž  už  hezky  dlouho. Nejméně  posledního půl druhého roku.

Není náhodou,  že  Moskva v posledních 24 měsících  několikrát demonstrovala  své nejnovější zbrojní technologie  v praxi. Začalo to zcela překvapivým a vojensky  viděno zbytečným nasazením střel s plochou dráhou letu Kalibr v  Sýrii, následně  demonstracemi schopností  hypersonických  raket  Kinžál a Zirkon, které překonávají  americké  protiraketové štíty v podstatě libovolně. Stejného, či možná ještě většího významu je pak nedávné  sestřelení jedné vlastní družice protidružicovou zbraní  s jasným vzkazem do Washingtonu –  jsme  schopni a připravení  vyřadit  vaše  družicové navigační systémy, než  řeknete ou key, jestliže  situace dojde tak daleko, že to  bude  nutné. Oslepíme  vás. Podobně  uvedení  jaderné superponorky  Belgorod, vybavení  megatorpedy  Poseidon, schopnými  zničit  celý  americký oceánský pobřežní pás, proti nimž neexistuje obrana . A  do stejné kategorie  patří i  ne tak dávná  zpráva,  že  raketové  ponorky  ruské tichomořské flotily, součást strategické jaderné triády,  opustily  své přístavy  a  zaujaly  bojová stanoviště  kdesi v Tichém oceánu. A  vše završila naprosto blesková akce  ruských speciálních  jednotek v Kazachstánu, kdy  zcela  rigorozně  zatrhly  další pokus o kazašský  Majdan. Dříve, než si  v Bílém domě  uvědomili, která bije.

Prostě  a krátce – Rusko oznámilo svým soupeřům, kde je  onen bod, z něhož  už, za  žádnou cenu nehodlá nikam couvat. A to ani za cenu vlastního sebezničení v  žáru  termojaderného celosvětového konfliktu. Což je  jasná a snadno pochopitelná zpráva. Pro každého. Tedy  měla  by bát… Rusko dalos větu na vědomí,  že přešlo na  mód  sebevražedných atentátníků,  jestliže  Západ nepřestane ohrožovat jeho holou existenci. A že v takovém případě  jej vezme  s sebou!

Přesto nás  neustále   zásobují informacemi  o tom, jak Joe  Biden diktuje  svá ultimata   slabomyslnému Putinovi, že si buď  může  vybrat diplomacii nebo konfrontaci,  že  US a jsou připraveny  na všechny  scénáře,  ale  současně  sděluje, že kvůli evakuaci vlastních občanů na Ukrajinu nevyšle  vojáky, protože  nelze navodit stav, kdy po sobě  Američané s  Rusy  začnou střílet! Že by  z toho  vznikla ta úplně  poslední světová válka.

Takže přeci jen   správný úsudek, ostatně  naposled  právě Putin sdělil bez obalu Macronovi, že Ukrajina  v NATO =  válka Západu s Ruskem.

Přesto západní  hluší neslyší. Nebo ano, ale  ruským sdělením nenaslouchají. Nikdo se neobtěžuje  světovému publiku  rozumně  vysvětlit, proč  by  Rusko  mělo přepadnout  Ukrajinu. Co by  tím získalo, že by mu to stále  za všechna doprovodná rizika a  ztráty. Mimo ony  dva Moskvou oznámené důvody.

Prý Putin chce obnovit Sovětský svaz! A  to stačí!   Hlupáci tomu věří.  Ten kdo přemýšlí, nutně  dojde k názoru, že to není možné. Baltské země jsou v NATO, Kavkaz v plamenech se silnou ingerencí Turecka, což by znamenalo s ním /NATO válku a  středoasijské republiky  se zmítají  někde na okraji militantního a radikálního islámu,  s ním by okamžitě propukl dlouhý a těžký boj, podpořený  antiruským nacionalismem. Takže  onen údajný  sovětský Putinův  sen je  z logického pohledu naprostým nesmyslem. SSSR je už jen dávná historická vzpomínka. Dnes jde o nabídl ruskému prezidentovi  spojení onou zemí a ten to odmítl.

Proč  ale by Západ postupoval jinak?  Když Američané   drží v ruce  skvělé   karty? Počítejte se  mnou:

1- válka  na  Ukrajině  nepřinese  žádné  přímé materiální újmy  Západu. Nulové přímé  náklady. Na  rozdíl od  Ruska.  Válka je zatraceně  drahá! Což nikdo neví lépe  než  astronomicky  zadlužený Washington.

2- mrtvé  by sčítali  pouze  v Kyjevě a Moskvě. Čím více, tím lépe!

3- našla  by se ideální záminka  k uvalení sankcí na Rusko. Jediný stát, který  je v současné době  schopen vymazat  USA  z povrchu planety, a  tím do budoucna zkusit podlomit jeho kapacity a  zásadně  zmarginalizovat jeho světový  význam.

4-jeho oslabením si dokořán otevřít  cestu k většině  arktických zdrojů,  protože  oslabené Rusko by nedokázalo obhájit  svoje , z  mezinárodního práva  nezpochybnitelné nároky

5- v hysterii kolem Ukrajiny se povedlo naprosto bezproblémově  Spojeným státům přesunout na  ruskou hranici  další a  další vojenské kontingenty, což by jinak nemuselo projít  celkem hladce. Ani doma  ani v  zahraničí

6- do latě  jsou postupně  stavěny  i ty  evropské státy, které se  snažily  dlouhodobě  v této krizi zachovat  politickou svébytnost a rozum  – speciálně  Německo a  Francie.

7- jestliže  dojde na uplatnění sankcí, pak  protináklady  za ruskou odpověď ponesou zejména  evropští spojenci.  Ve všech ohledech. Pro ně je ruský trh daleko důležitější než pro Američany, oni  by  trpěli energetickým nedostatkem a  naprosto bezpříkladným zdražením plynu a ropy /v tomto okamžiku je  cena LNG v Evropě  bezprecedentně nejvyšší na celé planetě  -6x vyšší než v USA!!!/, nedostatkem  čipů, protože  jak Američané , tak  Asijci by  si ty vyrobené  v prvé řadě ponechali pro vlastní průmysl. Vedle toho by  bojkot  ruského trhu  evropskými výrobci myslitelně  rychle instaloval  jejich náhradu čínskými dodavateli,  což zaplatí pracovními místy  Evropané, nikoliv Američané.

Sečteno a podtrženo  –  čím větší eskalace, tím výhodněji pro Ameriku.  Nějaká Evropa a její  zájmy, natož  Ukrajina nikoho /ve  Washingtonu/ neinteresuje. Fuck of  EU, vždyť  tohle už jsme, v souvislosti s Ukrajinou slyšeli při Majdanu.

Proto to neustálé  přitápění pod kotlem. Proto už  asi patnáctý  termín, kdy  Rusko určitě, ale  určitě přepadne  Kyjev.  Naposled, s naprostou jistotou zítra   16. ledna!

Proto stahování diplomatů, proto výzvy  občanům, aby opustili Ukrajinu, proto  zákazy  civilních  letů a vypovídání pojistek těm leteckým společnostem, která  by neuposlechly. Stupňování  válečné nerrvozity nad jakoukoliv  dosud představitelnou  mez. S  výjimkou už zmíněné  kubánské krize! A  ani tehdy to v detailu nebylo takovéhle.

Klasické válečné panikářství, za něž se za  horké  války  staví rovnou bez soudu ke  zdi. Přitom je  jasné, že  Ukrajina a NATO  je momentálně mimo hru  a zbývá  jediná opce pro zahájení  války  – útok Ukrů na  Donbas. Když nepřijde, válka  nevypukne.

Samozřejmě  že  nás  západní, o českém nemluvě, mainstream ušetří informace od  opolčenců, že  v podstatě  celá bojeschopná  část  ukrajinské armády je soustředěna  na  tzv. linie dotyku na Donbasu. Pracují s čísly  130 -150 000 mužů a skoro celá veškerá dostupná Ukrotechnika. Proti nim stojí nějakých 30-35 000 donbaských domobranců. Nepoměr  je zřejmý na první pohled. Jednoduchý  fakt. To jako Ukři čekají  útok na  svou zemi přes  Donbas?  Tomu snad nevěří ani Bc. Lipavský.

Tady a  v tom je ona pomyslná rozbuška  k válce! Opakuji – Moskva deklarovala, že  v případě  ukrajinského útoku zasáhne  celou silou a  Donbasu pomůže. Všichni vědí, co a jak. A kdo má klíč od  odpalovacího zařízení.

V tom třeštění kolem  ruské  agrese  je kupodivu zdaleka nejrozumnější  kyjevský  prezident  Zelenský. Sice  vydal prohlášení, aby  Západ nenutil Ukrajinu plnit  minské dohody, na  druhé  straně – opakovaně  říká, že  situace s Ruskem není horší než před rokem, že bezprostřední agrese nehrozí,  že  odsuny  diplomatů jsou zbytečné,  že  uzavření leteckého prostoru nad  Ukrajinou je nesmyslné a těžce poškodí  jen jeho zemi. Prostě  – hovoří celkem rozumně. A neskonale odpovědněji než Biden s  celým Západem dohromady.  Však také už  z Washingtonu sklidil několik  vážných a  ostrých napomenutí.

Ovšem je otázkou, nakolik ještě ukrajinský prezident  ovládá a  řídí  dění  ve své zemi. Ten tlak  na  Rusko, ohledně soustředění  jeho vojenských sil poblíž Ukrajiny je nesmyslný. Do okamžiku, než začneme  zkoumat premisu,  že  se někdo Kyjevě nebo někde jinde, například  ve  Washingtonu, rozhodl, že nadešel  čas  získat Donbas  zpět  silou. A že celý ten  tlak na Rusko je  jednou  setrvalou snahou uvolnit  Ukrovské armádě  cestu, přes  donucení Ruska, aby  stáhl svoje  síly  dál od Donbasu. Nejméně  tak daleko, aby  nestačily  včas při útoku UK Army  proti ní zasáhnout.   Stále  více  jsem  přesvědčen,  že tohle  je onen konečný scénář. Umožnit  Ukrům  buď vítězství na  Donbase nebo  využít jejich porážky  k   dlouhodobému a trvalému ekonomickému oslabení Ruska. Zisk a tzv. „sociální jistotty“ pro USA  v každém případě.

Porážka Donbasu    by  spolehlivě odstranila Putina  a  uvrhla  Rusko do zmatků a možná i rozvratu. Odpadla  by překážka  pro  vstup NATO na Ukrajinu. I když by zde  zůstal otevřený problém Krymu. Vojenský zásah Rusů zase  vyvolá  jejich  dlouhodobou  a velmi  bolestivou izolaci. To  vše  s nulovými náklady pro Washington.

Dovolím si spekulovat, že Zelenský se  do donbaského dobrodružství nežene. Otázkou ovšem je, do jaké míry  ještě Ukrajině  šéfuje.  Protože  ví, že jestli  se  útok na  Doněck a Lugansk nastartuje a  neuspěje,  pak nekončí, přes  všechny  budoucí obtíže  Putin, nýbrž on. A  hned. Jenže  Západ  jede  nějaký svůj proces, bez ohledu na něj a jeho zemi.  Ta slouží jen jako  nutné jeviště  a  dodavatel kanonefutru. Diplomaté odjíždějí, cizinci mizí, vzdušný prostor  je zašpérován. A Ukrajinu  místně místo Zelenského  už možná  řídí někdo zatím bezejmenný. Kdo se buď sám rozhodne nebo převezme  cizí povel o akci na Donbase. A Zelenský bude  jen  přihlížet.

Kdybych  vypisoval sázkové kursy  ohledně  bezprostředního vývoje,  pak poslední kapkou, proč  momentálně  dát  vyšší kurs  na  válku  než na mír  představuje  odjezd  pracovníků pozorovatelské mise OBSE  z povstaleckých území. Právě tohle mezinárodní uskupení pozorovatelů  mělo světu garantovat  dodržení  sjednaného míru. A oni nyní  sbalili a odjeli.  Prý  se necítí bezpečni! Před kým a před  čím? Hrozili jim snad opolčenci, mezi kterými bez problémů žili posledních  7 let? Či  Rusové?   A nebo je pravděpodobnější, že  zkrátka  přišel befel od jejich národních  vlád, aby  to zapíchli a okamžitě odjeli, protože…?

A ještě jedna  drobnost -v neděli odpoledne  v Německu  získal volbu na druhé  funkční prezidentské období Frank Walter  Steinmeier.  Doposud  jsem jej měl za střízlivého a rozumného politika. V děkovném projevu v Bundestagu ovšem kromě jiného  výslovně  atakoval ruského  prezidenta Putina  slovy, že  žádá sejmul ostří z ukrajinského krku a tím umožnil žít v míru.

V jeho případě neuvěřitelná drzost a  pokrytectví. Ba přímo sprostota.  Steinmeierův  podpis, stejně jako signatury  Francouze  Fabiouse a Poláka  Sikorského,   totiž  garantovaly onu  známou  dohodu o předčasných  volbách  na Ukrajině  z konce února  2014.  Která ovšem díky  násilníkům z Majdanu  už druhý den ráno neplatila.  Kdyby  ano,  pak by  svět  žádný  ukrajinský problém už  osm let neřešil. A tenhle člověk nyní ukazuje na  Rusko a mluví  o ostří na ukrajinském krku? Celá tahle  ďábelská merenda  vznikla proto,  že  on osobně naprosto selhal a jeho podpis  nic neznamenal!

Takže  ať  na to hledím, jak  chci, vychází mi  ze všeho spíše  válka  než mír.  Čímž není řečeno,  že nastat skutečně musí.

Pořád  existuje možnost, že  se to nakonec  odehraje bez ní.  I tady  totiž  mají Američané  velmi schůdnou  cestu. V takovém případě  by nepochybně prohlásili,  že  se Putin zalekl jejich sankcí a  západní jednoty  a netroufl si zaútočit. Opět  skvělé vítězství! Tak jak tak.

A  sankce, ty  lze  vyhlásit  kdykoliv kvůli čemukoliv. Třeba proto, že  Rusko si NA  SVÉM ÚZEMÍ  DOVOLÍ  držet  vojáky  kde uzná za  vhodné. Ostatně  Londýn už něco takového naznačil. A  důvod  se  vždycky najde. Ani  netřeba hledat nějaký obzvláště  důvěryhodný. Mainstream nic zkoumat nebude a většina jeho konzumentů také ne.

Pro Moskvu je  situace hodně a  hodně  bezvýchodná. Zbývají jí pouze  vynucené tahy.  Kdy  reaguje jen na kroky  druhé strany. A  navíc,  jestliže  dostane Kyjev  dostatek  času, pak jednou  už  bude dostatečně  silný, aby  s Donbasem skoncoval.

Takže  výsledek i z toho ohledu  – spíše  válka.  Ale třeba  se pletu. Byl bych rád.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.