Chceme zničit, co jsme desítky let stavěli? Německo je stále proti embargu na ruský plyn


Ano,  už je  to tak. I těm nejbigotnějším a  nejdemagogičtějším hlasatelům  jediné, posvátné a neposkvrnitelné  pravdy  začíná  cosi docházet!  Že ono  duševně  prostinké a  obsahově   totálně  bezobsažné  vykřikování  – zastavme  odběr  ruského plynu a  nafty, přestaňme  financovat  Putinovi jeho válku  je  jaksi  problematické!!  A že  se klidně lze , při uskutečnění tohoto  šíleného  nápadu dočkat  velké, mimořádně  velké polízanice. Hrozící  sociálním a ekonomickým kolapse.

Takže  paprsek tohoto  poznání  jaksi, a pro mne zcela nečekaně, dopadl i na redakční stůl jakéhosi písmáka  z Respektu jménem Lindner…. Což  vypadá  skoro neuvěřitelně. Nicméně – milá překvapení a zejména ta  velká, což je  tento případ,  jsou vždycky vítána. Nic na tom nemění  skutečnost,  že  on, zřejmě  pro jistotu, komentuje  situaci v sousedním Německu. Na  frontální koment  českých poměrů si netroufl. To se  tady nenosí!  Ale  v daném  případě, tedy pro dnešní vydání Kosy  je to správně. Lze totiž konfrontovat  postup německé a české vlády. V té samé zaležitosti. Proto vám Kosa přináší  z Respektu text

Chceme zničit, co jsme desítky let stavěli? Německo je stále proti embargu na ruský plyn

který by jinak zcela jistě  naprostou většinu  z vás minul. K vaší škodě, jak nejspíše  seznáte. Je potřeba  začít!

Kancléř Scholz naslouchá spíš průmyslu než ekonomům, podle kterých by dopady nebyly tak dramatické

Tu brutální realitu už se skoro omrzelo opakovat. Ale stále platí, že evropské státy denně na ruské účty posílají stovky milionů eur za zemní plyn a volání Ukrajiny po embargu zůstává v EU nevyslyšeno. Rozhodující je postoj Německa a názor jeho kancléře zůstává na rozdíl od ropy jednoznačný, přestože se země zároveň snaží závislost na ruském plynu snižovat a zastavila spuštění plynovodu Nord Stream 2, který by naopak energetické vazby s Moskvou posílil.

„Zaprvé, vůbec nevidím, jak by embargo mohlo ukončit válku. Kdyby byl Putin přístupný ekonomickým argumentům, tak by tuto šílenou válku nikdy nezačal,“ zopakoval Olaf Scholz týdeníku Der Spiegel jeden z klíčových argumentů německé debaty: zastavení plynových kohoutků by způsobilo velké domácí škody, ale pravděpodobně by Putinem nepohnulo.

„Zadruhé, děláte, jako by nám šlo o peníze. Ale jde o to, že se snažíme zabránit dramatické hospodářské krizi, ztrátě milionů pracovních míst a továren, které už nikdy znovu neotevřou. To by mělo masivní důsledky pro naši zemi, pro celou Evropu, a také by to vážně poškodilo naše možnosti financovat obnovu Ukrajiny,“ pokračoval Scholz. „A zatřetí, myslí vlastně někdo na to, jaké by to mělo globální následky?“ dokončil odpověď odkazem na následky pro světovou ekonomiku, kvůli čemuž Evropany k opatrnosti nabádala i americká ministryně financí Janet Yellen.

Základ konkurenceschopnosti 

Scholz se už dříve vymezil proti ekonomům, podle jejichž studií by dopady plynového embarga nebyly zase tak dramatické. Podle jedné z nich nazvané „Co by se stalo kdyby…?“ a vypracované týmem kolem známého bonnského výzkumníka Moritze Schularicka by se v případě zastavení dodávek ruského plynu německá ekonomika letos propadla – v závislosti na mnoha dalších faktorech – o 0,5–3 procenta HDP (v covidovém roce 2020 to bylo pět procent).

Podle Schularicka se jedná o vážnou recesi, ale nikoli o „konec světa“, a vláda by mohla dopady na střední a nižší třídu odpružit: chytrým snížením některých daní, zvýšením adresných dávek, menším důrazem na vyrovnaný rozpočet. Scholz v televizi ARD vyčetl těmto ekonomům nezodpovědnost, protože jejich matematické modely podle jeho soudu nedokážou zachytit všechny důsledky přerušení složitých dodavatelských řetězců.

Scholzově opatrnosti dala v předminulém týdnu za pravdu Bundesbank, německá centrální banka. Ani ne tak výpočtem, že by okamžité zastavení dodávek ruského plynu v letošním roce stálo německou ekonomiku 180 miliard eur a pravděpodobně způsobilo největší recesi posledních dekád. Ale především dodatkem, že její odhady jsou velmi nejisté, protože nedokáže plně podchytit důsledky bezprecedentního přerušení dodávek energií.

Více než ekonomům kancléř naslouchá praktikům z byznysu, například z toho chemického, který patří k pilířům německého hospodářství. Jeho kapitáni zdůrazňují nenahraditelný význam svých základních produktů – barviv, plastů, lepidel, amoniaku pro hnojiva či pro AdBlue kapaliny, bez nichž se neobejdou dieselové motory. “Musíme si být vědomi skutečnosti, že ruské dodávky plynu jsou základem konkurenceschopnosti našeho průmyslu,” řekl například Martin Brudermüller, generální ředitel chemického gigantu BASF, a jednoho z hlavních spotřebitelů ruské suroviny.

Embargo v rozhovoru s Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung nazval “nezodpovědným experimentem”, který by “vedl k nezvratným škodám. „Abych to řekl jasně: mohlo by to německé hospodářství dovézt do nejtěžší krize od konce druhé světové války a zničit náš blahobyt. Zvláště pro mnoho menších a středně velkých firem by to mohlo znamenat konec… Chceme zničit, co jsme desítky let stavěli?” Vyzval sice k rychlému nahrazení ruského plynu, ale to se podle něj povede až za čtyři pět let.

Jste snad monopolista?

Přesto živá debata v Německu pokračuje. K rozdílným závěrům ohledně dopadů embarga dospívají studie předních ekonomických institutů a neshodnou se ani dvě členky ze současného tria elitního poradního týmu spolkové vlády. Veronika Grimm navrhuje rychlý řez, protože pomalé zavádění embarga dá Rusku čas na přípravu a zmenšení škod. Německo si podle ní musí zvyknout na vyšší ceny energií a přistoupit na skutečnost, že kvůli nim už některé obory nebudou konkurenceschopné. Naopak Monika Schmitzer – podobně jako kancléř – varuje před nedozírným hospodářským chaosem a oslabením Německa.

respekt 18/2022: Plyn na příděl?

V časopisech a novinách pak slaví úspěchy žánr tzv. Streitgespräch, tedy moderovaných debat názorových odpůrců. V jednom z nich nazvaném s titulkem “Země bez průmyslu?” se v týdeníku Die Zeit potkali již zmíněný profesor ekonomie Moritz Schularick a Stefan Wolf, prezident zaměstnavatelského svazu Gesamtmetall a šéf firmy vyrábějící součástky do motorů.

“Když nedostaneme plyn, budu muset zastavit produkci těsnění hlav válců. Zákazníci bez něj nedokážou sestavit motor a nepůjde pak vyrobit ani auto,” řekl Wolf o jednom ze svých výrobků. “Máte přece konkurenci! Nebo jste ve svém oboru monopolistou?” namítal Schularick. “Existují dva další výrobci světového významu, ale mají stejný výrobní proces. Bez plynu by také vypadli,” odpověděl podnikatel.

“A to všichni konkurenti sedí v Německu na tom stejném vedení plynu?” nedal se Schularick. “Ne, samozřejmě ne. I moje firma je rozvětvená po světě, těsnění hlavy válce vyrábím i v Mexiku,” reagoval Wolf. “No tak vaše těsnění přechodně vyrábějte v Mexiku. To se přece dá nahradit,” poradil mu ekonom. “Ale pane Schularicku, moje firma v Mexiku přece není tak nevyužitá, že by mohla náhle převzít produkci šesti milionů těsnění, která ročně vyrobí náš podnik v Runkelu u Limburgu (…) Vy jste ještě určitě nebyl ve výrobní hale. Srdečně vás zvu, abyste nás navštívil a přemýšlel, jak bychom naši výrobu mohli snadno přesunout do Mexika,“ odvětil průmyslník a pokračoval rozohněně:

„Věříte mi například, že tam nemám k dispozici volné pozemky, kam bych mohl své výrobní stroje z Runkelu jednoduše přestěhovat? Jen plánování potrvá devět až dvanáct měsíců. A pak, když už tam budete mít postavenou halu, všechny ty stroje zabalte a převezte do Mexika. To trvá také dvanáct až patnáct měsíců. Celkově bych tedy potřeboval dva roky a v té době nevyrobím pro automobilky žádná těsnění hlavy válců,” rozohnil se Wolf. “Tak když váš konkurent bude rychlejší, tak obchod dostane on,” zůstal na svém Schularick, který argumentoval postřehy z Anglie, kde podle jeho zkušenosti inženýři podobné úkoly zvládnou rychleji. Takto debata pokračovala – ale ke shodě či pointě nevedla.

Nejdřív konkrétní kroky

Alespoň na veřejnosti však shoda v Německu panuje ve snaze odpoutat se co nejrychleji a trvale od ruského plynu. Jediný výrazný opačný názor zatím zazněl z úst bývalého kancléře a lobbisty ruského státního koncernu Gazprom Gerharda Schrödera. „Německý průmysl potřebuje ruské suroviny. Nejen ropu a plyn, ale i vzácné zeminy. Tyto suroviny nejde jednoduše nahradit,“ řekl předminulý víkend deníku The New York Times. „Až válka přejde, tak se k obchodování s Ruskem vrátíme. Tak jako to děláme vždycky.“ Schröder, který za své vlády Německo mnoho reformami modernizoval, se ovšem kvůli pokračující loajalitě vůči Putinovi stal veřejným vyvrhelem a jeho hlas tak nemá váhu.

Z omylu se ho svou politikou snaží usvědčit Scholz a zvláště ministr pro hospodářství Robert Habeck, kteří hledají náhradu ruských zdrojů. Zelený ministr Habeck například v březnu navštívil Katar a podepsal dlouhodobou dohodu o nákupu zkapalněného plynu. Na severu Německa pak chystá stavbu terminálů, kde se bude zpracovávat. Cílem vlády je prozatím dosažení nezávislosti na Rusku v roce 2024. Mezitím však koná i průmysl. Firmy – včetně zmíněného největšího chemického koncernu BASF nebo ocelárny ArcelorMittal – zjišťují, které by své provozy mohly načas bez větších škod vypnout a nahradit jimi vyráběné polotovary dovozem z ciziny. V mnoha provozech majitelé snížili vytápění, teplotu vody snížily i mnohé bazény a aquacentra, které by v případě nedostatku plynu musely zavírat mezi prvními.

Německo od počátku ukrajinské války snížilo závislost na ruském plynu z 55 procent na 35 procent. Současně se elektrárny a ocelárny zbavují dodávek ruského uhlí a od léta si vystačí bez něj. A z 35procentní závislosti na ruské ropě se pak Německo dostalo do stavu, kdy – jak minulý týden oznámil Habeck – už je připraveno obejít se bez dodávek z Ruska. Z odpůrce embarga se Německo na půdě EU stalo jeho zastáncem.

„Německá cesta není, že ohlásíme embargo, a pak uvidíme, jak ho zrealizujeme a co znamená pro ekonomiku a pro lidi. Naopak nejprve připravujeme konkrétní kroky a po jejich splnění oznamujeme: podívejte se, jsme nezávislí,“ řekl Habeck v krátkém videu zveřejněném na Twitteru. Závislost na ruské ropě je už tak nízká, že by ukončení dodávek „pořád vedlo k lokálním výpadkům a vyšším cenám, ale nikoli ke katastrofě,“ pokračoval. „A to samé teď uděláme i s plynem.“

Úplně  jiná liga  ve srovnání  se  zdejším Fialovým obludáriem!!!!! Fiala  naslouchá Horským a Hamplův a  ti říkají, že  není v podstatě  třeba nic  dělat. Hlavní je sejmout Putina a Rusko. A  také  že jako více  Evropy!

Schulz naproti tomu poslouchá, co říkají  průmyslníci. A nikoliv  ekonomičtí mudrlanti  bez jakékoliv  odpovědnosti! Protože  ví, že  šéf  BASF, se svými obrovskými byznysovými  zkušenostmi se  asi  velmi pravděpodobně  blíží  pravdě  daleko více než nějaký teoretik Schularick, který  nikdy  nešéfoval ani  stánku  s buřty  nebo trafice a  svá moudra objevil u psacího stolu. Schulz asi slyšel známé pořekadlo, konstatující, že  kdo něco opravdu mí, ten do provozuje a ten, kdo ne , ale rád  by uměl, tak ten o tom učí….

I když onen  Schularick, je, jak  říká můj vnuk, když je  v optimálním rozmaru a je ochoten se  bavit  se  svým zaostalým starcem – no zkrátka,  že  Schularick je dobrej komik!

A trefil by se!  Ta  diskuse  s  Stefanem Wolfem, prezidentem zaměstnavatelského svazu Gesamtmetall, tak to je opravdu povedená taškařice!!! Když si Wolf  stěžuje, že kvůli drahému plynu  nedokáže  vyrábět  svoje  výrobky, na nichž  závisí  další velcí  výrobci,  tak mu ten  teoretik vlastně vykládá, že  se nic  nestane! Buď  výrobu PŘESTĚHUJE někam, kde je plyn  levnější!!!!! /nejlevnější bude v Rusku…/ nebo prostě jeho podíl na trhu převezme  někdo šikovnější. Z ciziny. Protože v Německu prostě  je a bude plyn drahý!

Tohle  už  je  těžká a nebezpečná demence. Na  okamžitý  zásah psychiatrické odchytové služby! Ano, z globálního hlediska  opravdu NĚKDO produkci německé firmy  nahradí! O tom  žádná!  Tipnul bych si  – nějaká  čínská firma, připojená na levný ruský plyn. Svět  jako celek škodu neutrpí. V žádném případě, ale  dochází  tomu  šmokovi od školní katedry, kolik pracovních  míst Německo v takovém případě trvale ztratí? A je lhostejno, zda  Wolf  by  vyvezl produkci do Mexika  nebo úplně skončil?  Zřejmě nikoliv. Když tohle  nedokáže  identifikovat  u jedné firmy, tak proč  by ho to praštilo v mnohaoborovém komplexu!! BASF zřejmě  také podle něj udělá jen dobře, když opustí  Germánii nebo ještě lépe, když  úplně skončí a Čína s Indií převezmou jeho výroby. A ostatní  -Beyer, Hoechst,VW, Daimler a  další další  totéž? A tohle  si někdo pozve  k nějaké rádo by seriozní veřejné diskusi??? Tuší vůbec  tenhle mimoň  s  čím si zahrává?

Nicméně  mýlí se i  Gerhard Schröder, když  říká:  „Až válka přejde, tak se k obchodování s Ruskem vrátíme. Tak jako to děláme vždycky.“

Obávám se, že si to maluje příliš  jednoduše. Jestli se  Rusku podaří přesměrovat své exporty  do Asie a nic jiného mu  dnes nezbývá,  pak v  řadě případů si tyhle  nové trhy zajistí  do budoucna  naprostou většinu  těch ruských surovinových zdrojů, které  do teď  využíval Západ. Prostě  si to Asiaté  vyklaimují  za to, že budou nyní, v době  nesmyslných a  šílených sankcí  Rusku  pomáhat otočit obchodní toky. Nemluvě o takové  drobnosti, že  z Ruska  nedělají světového vyvrhele. Pak ale Schröderova pravda: „Německý průmysl potřebuje ruské suroviny. Nejen ropu a plyn, ale i vzácné zeminy. Tyto suroviny nejde jednoduše nahradit,“ už  přestane  fakticky platit! Ano, německý průmysl stejně jako český, či kterýkoliv jiný ruské suroviny potřebuje.  Ovšem snadno si lze představit, že  ruský těžař už nebude potřebovat německého/českého odběratele.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.