„Nyní žijeme ve zcela nové době“ – Henry Kissinger


Není  na Západě a nejspíš  na celé planetě  větší zahraničněpolitická ikona  než Henry   Kissinger. Muž, který obrátil světovou politiku doslova  naruby. Svým  naprosto nečekaným tahem, kdy  nastartoval  sbližování  dvou  nesmiřitelných  nepřátel  -USA a  Číny. K fatální škodě  tehdejšího Sovětského svazu.

Dodnes je za  to veleben a  uctíván  jako genius. OK.  Jenže   i pro genie  platí,  že  teprve  dostatečný  historický odstup  jejich  genialitu  buď  potvrdí nebo vyvrátí. A  zrovna tak  se to jeví s  tím geniálním  odcizením  čínského draka  od  ruského medvěda!!!

Nebýt  Henryho Kissingera, západní svět  by dnes,  ani  v budoucnu nejspíše neřešil osudové  střetnutí  s probuzeným  asijským obrem. Sovětský svaz by zřejmě  skončil v troskách tak jako tak.  Protože  by nastoupil Gorbi. Se všemi svými globálněpolitickými omyly. A  Putinovo Rusko,  hrající na Ukrajině  čím dál  zoufalejší partii, by Západ  chytil, bez čínské pro ruské podpory, jakkoliv o její velikosti a  kvalitě  lze oprávněně  spekulovat,  do sankční sítě, z níž  by prostě  nevyklouzlo.

Klasicky  lze konstatovat, že žádná mince  není  bez  rubu a líce.

Proč hovořím o Henrym  Kissingerovi?  Protože  před pár  dny  dal velký  rozhovor  Financial Times. Na jejich stránkách  se  uveden  formou  videa. Přišel mi na něj  tip. Jenže  s  videem  nic nenadělám.  Tam mi překladač nehelfne. Čekalo mne  tedy  hodně  dlouhé  gůglení, jestli někde  nelze  nalézt psanou  verzi nebo alespoň  psaný  výtah toho nejdůležitějšího.  Nešlo to úplně  snadno, ale  znovu – kdo hledá, ten najde: Takže  si  vám dovoluji předložit  výsledek:

“We now live in a totally new era” – Henry Kissinger

a můj překladač  českou verzi.

„Nyní žijeme ve zcela nové době“ – Henry Kissinger

Toto je upravený přepis diskuze mezi Henrym Kissingerem, bývalým americkým ministrem zahraničí a poradcem pro národní bezpečnost, a Edwardem Lucem, americkým národním redaktorem Financial Times, která se konala 7. května ve Washingtonu.

Financial Times: Začátkem tohoto roku jsme si připomněli 50. výročí Nixonovy návštěvy Číny a Šanghajské komuniké. Vy jste byl samozřejmě iniciátorem, organizátorem této čínsko-americké dohody. A to byla velká změna ve studené válce- oddělili jste Čínu od Ruska. Připadá mi to jako obrat o 180 stupňů. A nyní jsou Rusko a Čína zpět ve velmi blízkém vztahu. Moje první otázka pro vás zní: jsme v nové studené válce s Čínou?

Henry Kissinger : V době, kdy jsme se otevřeli Číně, bylo Rusko hlavním nepřítelem – ale naše vztahy s Čínou byly tak špatné, jak jen mohly být. Náš názor, pro otevření se Číně, byl takový, že není moudré, když máte dva velké nepřátele, zacházet s nimi úplně stejně.

To, co vedlo k otevření, bylo rozvíjející se napětí mezi Ruskem a Čínou. Bývalá hlava státu Sovětského svazu Leonid Brežněv si nedokázal představit, že by se Čína a Spojené státy mohly sjednotit. Ale Mao, přes všechnu svou ideologickou nevraživost, byl připraven zahájit rozhovory.

V zásadě je [čínsko-ruská] aliance proti jejich vlastním zájmům, nyní je založena. Ale nezdá se mi, že by to někdy mohl být ze své podstaty trvalý vztah.

FT: Předpokládám, že by bylo v geopolitickém zájmu Ameriky podporovat větší vzdálenost mezi Ruskem a Čínou. Je to špatně?

H K: Světová geopolitická situace projde po skončení války na Ukrajině výraznými změnami. A pro Čínu a Rusko je nepřirozené mít stejné zájmy ve všech předvídatelných otázkách. Nemyslím si, že můžeme vyvolat možné neshody, ale myslím, že okolnosti ano. Po válce na Ukrajině bude muset Rusko přehodnotit alespoň své vztahy s Evropou a celkový postoj k NATO. Myslím, že není dobrý nápad zaujmout protichůdný postoj vůči dvěma protivníkům způsobem, který je sblíží, a jakmile tento princip začleníme do našich vztahů s Evropou a do našich vnitřních diskusí, myslím, že historie poskytne příležitosti, ve kterých můžeme uplatnit diferencovaný přístup.

Neznamená to, že se oba stanou blízkými přáteli se Západem, znamená to pouze, že v konkrétních otázkách, jakmile se vyskytnou, necháme otevřenou možnost zaujmout  jiný přístup. V období, které nás čeká, bychom si neměli plést Rusko a Čínu jako integrální prvek.

FT: Bidenova administrativa definuje svou velkou geopolitickou výzvu jako demokracie versus autokracie. Zachytil jsem implicitní vodítko, že je to špatný rám?

H K: Musíme si být vědomi existujících rozdílů v ideologii a interpretaci. Toto vědomí bychom měli využít k tomu, abychom je uplatnili v naší vlastní analýze důležitosti problémů, jakmile se objeví, spíše než abychom z nich učinili hlavní problém pro konfrontaci, pokud nejsme připraveni provést změnu. Toto musí být hlavním cílem naší politiky. Myslím si, že s ohledem na vývoj technologií a obrovskou ničivou sílu zbraní, které nyní existují, nám může být [usilování o změnu režimu] vnuceno nepřátelstvím ostatních, ale musíme se vyhnout tomu, abychom je generovali svými vlastními postoji.

FT: Pravděpodobně máte více zkušeností než kdokoli jiný, jak zvládnout konfrontaci dvou jaderných velmocí. Ale dnešní nukleární jazyk, který masově a rychle přichází od [ruského prezidenta Vladimira] Putina, lidí kolem něj, kam to řadíte z hlediska hrozby, které dnes čelíme?

H K: Nyní jsme [tváří v tvář] technologiím, kde rychlost změn, rafinovanost vynálezů může způsobit katastrofy, které si ani nelze představit. A zvláštní na současné situaci je, že zbraně se množí na obou stranách a jejich sofistikovanost se každým rokem zvyšuje.

O tom, co by se stalo, kdyby zbraně skutečně byly použity, ale téměř neexistuje žádná mezinárodní diskuse. Mým posláním obecně, ať už jste na kterékoli straně, je pochopit, že nyní žijeme ve zcela nové době a přineslo nám to zanedbáním tohoto aspektu. Ale jak se technologie šíří světem, jak se to přirozeně děje, diplomacie a válčení budou potřebovat jiný obsah a to bude výzva.

FT: S Putinem jste se setkali 20 až 25krát. Ruská vojenská jaderná doktrína říká, že odpoví jadernými zbraněmi, pokud se domnívají, že režim je v existenční hrozbě. Kde je podle vás v této situaci Putinova červená čára?

H K: S Putinem jsem se setkával při studiích  mezinárodních záležitostí asi jednou ročně po dobu asi 15 let pro čistě akademické strategické diskuse. Myslím, že jeho základní přesvědčení je nějaký druh mystické víry v ruské dějiny. . . a že se v tomto smyslu cítil uražen ne něčím zvláštním, co jsme udělali na začátku, ale touto obrovskou propastí, která se otevřela s Evropou a Východem. Byl uražen a ohrožen, protože Rusku hrozilo pohlcení celé této oblasti do NATO. To neomlouvá a nevyvozoval bych z toho   útok o velikosti převzetí celé mezinárodně  uznané země.

Myslím, že špatně spočítal situaci, které čelí na mezinárodní úrovni, a zjevně špatně spočítal ruské schopnosti podpořit tak důležitý podnik – a až přijde čas na řešení, všichni to budou muset vzít v úvahu, že se nevrátíme k předchozímu vztahu ale na pozici pro Rusko, která bude proto jiná – a ne proto, že to požadujeme, ale protože si ji  vyrobili.

FT: Myslíte si, že Putin dostává dobré informace, a pokud ne, na jaké další chybné výpočty bychom se měli připravit?

H K: Ve všech těchto záchvatech se musíme pokusit zjistit, jaká je vnitřní červená čára pro opačné číslo. . . Zjevnou otázkou je, jak dlouho bude tato eskalace trvat a jaký je prostor pro další eskalaci? Nebo dosáhla hranice svých možností a musí se rozhodnout, jak eskalace války zatíží její společnost do bodu, který omezí jejích schopnost prosazovat mezinárodní politiku co by  velmoc v budoucnu.

Pokud jde o tento bod, nemám žádný odhad. Až bude tohoto bodu dosaženo, zvrhne se to do kategorie zbraní, které za 70 let existence nebyly nikdy použity? Pokud bude tato hranice překročena, bude to mimořádně významná událost. Protože jsme globálně nepokryli, jaké by byly další dělicí čáry. Jedna věc, kterou jsme podle mého názoru nemohli udělat, je prostě to přijmout.

FT: Opakovaně jste se setkal s [čínským prezidentem] Si Ťin-pchingem a jeho předchůdci – Čínu dobře znáte. Jaké poučení si z toho Čína bere?

H K: Mám podezření, že jakýkoli čínský vůdce by přemýšlel o tom, jak se vyhnout tomu, aby se dostal do situace,  v níž je  Putin, a nedostal se do pozice, kdy by v jakékoli krizi, která by mohla nastat, s e významná  část světa  obrátila proti nim.

Více z toho rozhovoru pro  FT není, v psané formě  k dispozici. Pro angličtináře  nabízím video rozhovoru. Už  se objevilo i na  Tubce:

Co si lze  z Kissingerových  vybrat?

Já  tohle:

-připustit   z jakýchkoliv důvodů mezi  sblížení mezi Ruskem a  Čínou je geopolitická hloupost

-po skončení ukrajinské  války  Rusko už nebude  velmocí, natož super velmocí

-Západ  si pak musí  velmi dobře rozmyslet a promyslet politiku, kterou začne  uplatňovat jak vůči Moskvě, tak Pekingu.

-Kissinger  radí, aby  ta politika mezi  Ruskem a Čínou udržovala  napětí

-dnešní  situace ve světě  nemá historický ekvivalent. Díky  obludnému rozvoji zbraňových  systémů, schopných  v několika minutách zničit  veškerý život na planetě, či  celou planetu. A nejsou definovány  ani politické procedury, natož mantinely  jak tomu zabránit. Přitom ZHN se  radikálně  šíří  a  členů atomového klubu stále  přibývá. Je nejvyšší  čas  takové  mechanismy   mantinely  najít.

Ale každý nech%t si učiní svoje  závěry. Já skončím u  těch, co už  jste právě  četli. Ale  v každém případě platí,  že  Kissinger, byť  velmi opatrnou formou, označil ruskou politiku  vůči Rusku za  chybnou. S  ohledem na Čínu. A  očekávání  globální soupeření s ní.

Kolikrát  už  jste  za posledních  5 let  totéž  četli na Kose? Mnohokrát. A to nejsem ani stín Henryho Kissingera.

Nicméně  vracím se k úvodu  – zdali je/byl Henry Kissinger  opravdu  geniem světové zahraniční politiky se potvrdí  až  s ještě  větším  časovým odstupem než je  současné půlstoletí. Ano, jeho politika  vedla k rozpadu Sovětského svazu skrze  roztržku s Čínou, navozenou  USA. Ale  současně  lze  Kissingera  označit  za porodníka moderní globální Číny. Tedy  krátkodobé  vítězství a dlouhodobě  co? Minimálně  nevídané  ohrožení  Západu!  Nikdo  netuší,  čím  naprogramovaný střet  skončí.  Nesdílím  Kissingerův  odhad,  že  Čína  bojí, aby  se nedostala  do stejné pozice  co Putin. Podle mne  zcela  jistě  ví, že  je  dalším na  řadě. Ale  dnes horečně  ohledává svá slabá místa, kvantifikuje je  a hledá, jak je odstranit. A  také  jak posílit  svou pozici  vůči  Západu. A  v téhle  nesmírně  složité rovnici je  Rusko a  vztah k Rusku jen  jednou z tisíců proměnných. A jsou  nepochybně  zkoumány  desítky  variant  v  mantinelu  absolutní podpory  až k druhému  – navození  naprostého pádu  Ruska a přebrání Sibiře a sibiřského arktického šelfu. A  všemožné varianty  mezi těmito krajními polohami.

A statusu genia pro Henryho Kissingera  rozhodne  až  výsledek osudového zápasu Západ  -Čína.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.