Finanční válka nabírá ošklivý směr


To, co vám  teď nabídnu  je  článek z malého amerického finančního webu  Goldmoney.com. Netušil jsem nic  o jeho existenci, než mne na něj upozornil jeden  z čtenářů , který mi konkrétně na  dnešní text poslal  link se  žádostí, abych jej okomentoval.

A já zahanbeně, ale na rovinu přiznal, že bych potřeboval aby

1-můj překladač  z  angličtiny  byl odborně  terminologicky  přesnější a já jeho výstupům lépe  rozuměl,protože se  asi už dostal za hranu svých všeobecných možností

2-abych  sám disponoval daleko větším teoretickým finančním zázemím, než s jakým sám  pracuji, protože i já se ocitl za hranou svých možností

Nicméně  i tak  mi celý text přišel natolik zajímavý,  že  bych pokládal za obrovskou škodu  vám jej nenabídnout. Nečekejte  lehké  čtení. Ani snadné polopatické závěry. Nic  takového. Ale  když se  tím textem prokoušete  až na konec,  což  je vzhledem k rozsahu už  samo o  sobě dost náročné,  zjistíte pár  zajímavých  věcí. O nás, našem systému. Nebo v  řadě případu  si  na  tyhle záležitosti své názory  dost vydatně potvrdíte.

V každém případě  tenhle  text  chci v  archivu Kosy. Protože  se určitě  bude  hodit, až nám zase někdo začne  valit klíny  do hlav! O tom, jak jsme úžasní, nepřekonatelní, jedinečný. Prostě naše měna  je pevná, nemějte  strach:  Však už  jsme to zažili!

Originál zde:

Financial war takes a nasty turn

a chudák můj překladač se  s tím popral takto:

Finanční válka nabírá ošklivý směr

Propast mezi Eurasií a západními obrannými uskupeními (NATO, Five-eyes, AUKUS atd.) se rychle rozšiřuje. Zatímco mediální komentáře se zaměřují na viditelnou stranu konfliktu na Ukrajině, na ekonomické a finanční aspekty  jsou to, na čem  skutečně záleží.

Za  tím vším je stále větší nevyhnutelnost. Čína jede na inflačním západním tygru posledních čtyřicet let a nyní, když vidí, jak znehodnocování dolaru urychluje, hledá , jak z toho ven. Rusko je možná pokročilejší ve svých plánech obejít se bez dolarů a dalších západních měn. Dnes urychlených sankcemi. Mezitím je Západ stále zranitelnější a nemá žádnou zjevnou alternativu k současné hegemonii dolaru.

Uvalením sankcí na Rusko Západ účinně postavil své geopolitické oponenty do společné fronty proti frakci ovládané americkým dolarem. Rusko je shodou okolností největším světovým vývozcem energie, komodit a surovin. A Čína je velkým  dodavatelem polotovarů a spotřebního zboží do světa. Důsledky sankcí Západu tento zásadní bod ignorují.

V tomto článku se podíváme na současný stav světového finančního systému a zhodnotíme, kam směřuje. Shrnuje pozici  každého z hlavních aktérů: Západu, Číny a Ruska a rostoucí nutnost těchto dvou velmocí distancovat se od hrozící krize měn, bankovnictví a finančních aktiv Západu.

Můžeme začít vidět, jak se bude vyvíjet reálně probíhající finanční válka.


Západ a jeho systém pump-and-dump založený na dolarech

Číňané si důkladně prohlédli taktiku USA, na níž vybudovali převahu své hegemonie. To vedlo k hluboce zakořeněné nedůvěře v její vztah s Amerikou. A takto vidí americkou zahraniční politiku v akci.

Od konce Bretton Woods v srpnu 1971 ze strategických důvodů, stejně jako z čehokoli jiného, ​​Amerika úspěšně pokračovala v dominanci svobodnému světu. Kombinace viditelných vojenských schopností a méně viditelné dolarové hegemonie porazila komunismus Sovětů a Mao Ce-tunga. Pomoc na potlačení  komunismu v Africe a Latinské Americe byla snadno dostupná tiskem dolarů na export a v případě Latinské Ameriky nasazením amerického bankovního systému k recyklaci petrodolarů do syndikovaných půjček. Koncem sedmdesátých let dostávaly banky v Londýně od Citibank metry  dlouhé dálnopisy vyzývající k účasti na syndikovaných půjčkách, obvykle za nějakých  100 milionů dolarů participace, jejichž účelem bylo podle dálnopisu vždy „podporovat účely státu“.

Latinskoamerické půjčky od amerických komerčních bank a dalších věřitelů během 70. let dramaticky vzrostly. Na začátku dekády činil celkový latinskoamerický dluh ze všech zdrojů 29 miliard dolarů, ale do konce roku 1978 toto číslo raketově vzrostlo na 159 miliard dolarů. A na začátku roku 1982 dosáhla úroveň dluhu 327 miliard dolarů. [i] Všichni jsme věděli, že část z toho mizí na švýcarských bankovních účtech vojenských generálů a politiků zemí jako Argentina. Jejich loajalita ke kapitalistickému světu se kupovala a předvídatelně to skončilo latinskoamerickou dluhovou krizí.

Se zuřící inflací spotřebitelských cen musely Fed a další hlavní centrální banky koncem sedmdesátých let zvýšit úrokové sazby a bankovní úvěrový cyklus se obrátil proti Latinům. Banky se snažily omezit své úvěrové závazky a často  vyplácely vyšší kuponové sazby. V srpnu 1982 Mexiko jako první informovalo Fed, ministerstvo financí USA a MMF, že již nemůže splácet svůj dluh. Celkem šestnáct latinskoamerických zemí následně restrukturalizovalo své dluhy a také jedenáct nejméně rozvinutých zemí v jiných částech světa.

Amerika se ujala vedení při řešení problémů a vystupovala jako „půjčovatel poslední instance“ ve spolupráci s centrálními bankami a MMF. Začátek problému byl pokryt dluhopisy tzv. Brady Bonds vydanými v letech 1990–1991. Přirozeně- jako poskytovatel měny. Američané dali průchod svým vlastním korporacím jako součásti procesu obnovy, reorganizovali investice do výroby a ekonomického výstupu. Latinskoamerické národy by tedy zjistily, že Amerika poskytla dolary potřebné na pokrytí ropných šoků ze 70. let, pak by stáhla finance a nakonec by kontrolovala velké množství národní produkce.

To byl cyklus nazývaný pump and dump, jenž poučil čínské vojenské stratégy analyzující zahraniční politiku USA asi o dvacet let později. V roce 2014 bylo čínské vedení přesvědčeno, že nepokoje v Hongkongu reflektují  práci amerických zpravodajských agentur. Níže je uveden úryvek přeložený z projevu generálmajora Qiao Lianga, předního stratéga Lidové osvobozenecké armády, který promluvil k Ústřednímu výboru Komunistické strany Číny v roce 2015:

„Od konfliktu na ostrovech Diaoyu a konfliktu na ostrově Huangyan se kolem Číny neustále objevují incidenty, včetně konfrontace s 981 čínskými ropnými plošinami s Vietnamem a hongkongské akce „Occupy Central“. Lze je stále považovat za čistě náhodné?

Doprovázel jsem generála Liu Yazhoua, politického komisaře Univerzity národní obrany, na návštěvu Hongkongu v květnu 2014. Tehdy jsme slyšeli, že se plánuje hnutí „Occupy Central“, které by se mohlo uskutečnit do konce měsíce. Nestalo se to však v květnu, červnu, červenci ani srpnu.

Co se stalo? Na co čekali?

Podívejme se na další harmonogram:

odchod americké centrální banky z politiky kvantitativního uvolňování (QE). USA řekly, že zastaví QE na začátku roku 2014. Ale zůstaly u politiky QE v ​​dubnu, květnu, červnu, červenci a srpnu. Dokud to bylo v QE, stále tiskli  dolary a cena dolaru nemohla stoupat. Nemělo by se tedy nastartovat  ani hongkongské „Occupy Central“.

Na konci září Federální rezervní systém oznámil, že USA opustí QE. Dolar začal stoupat. Pak začátkem října vypukla hongkongská „Occupy Central“.

Ve skutečnosti představovaly  ostrovy Diaoyu, Huangyan, vrtné plošiny 981 a hongkongské hnutí „Occupy Central“  „bomby“. Úspěšný výbuch kteréhokoli z nich by vedl k regionální krizi nebo zhoršenému investičnímu prostředí v Číně. To by si vynutilo stažení velkého množství investic z tohoto regionu, které by se pak vrátily do USA“ [ii]

Pro Číňany bylo a stále není pochyb o tom, že Amerika byla a je připravena zničit Čínu a předvést  kousky, stejně jako to udělala s Latinskou Amerikou a jihovýchodní Asií v asijské krizi v roce 1997. Události od r. „Occupy Central“ jen potvrdí tento názor a vysvětluje, proč se Číňané vypořádali s problémem Hongkongu tak, jak to udělali, když prezident Trump podnikl druhý pokus vykolejit situaci v  Hongkongu, se zjevným cílem zabránit dalším  průniku  globálním kapitálovým tokům vstupujícím do Číny přes Shanghai Connect.

Američanům se svět vymyká z pod kontroly. Na Blízkém východě vedli drahé války, po kterých nebylo vidět nic jiného, než vlny vysídlených uprchlíků. Pro USA byla Sýrie porážkou, i když to byla jen zástupná válka. A nakonec se museli vzdát Afghánistánu. Pro své odpůrce ztratila Amerika hegemonickou kontrolu v Eurasii a pokud bude dostatečně zatlačena, může být zcela odstraněna z evropské pevniny. To je nyní bezpochyby cílem Ruska. Existují však náznaky, že nyní tohle rezonuje i v  Číně, v takovém případě společně získají kontrolu nad eurasijskou pevninou.

Finanční krize čelí dolaru

Geopolitika mezi Amerikou a dvěma velkými asijskými státy je nám všem jasná. Méně zřejmá zůstává krize, jíž čelí západní státy. Umocněné sankcemi proti Rusku, jež  vedou Američané, ceny výrobců a spotřebitelské ceny nejen rostou, ale pravděpodobně v tom budou i nadále pokračovat. Zejména měnová a úvěrová inflace nejen dolaru, ale také jenu, eura, libry a dalších pestrých fiat měn poskytla likviditu, která posunula ceny komodit, výrobní ceny a spotřebitelské ceny ještě výše. V USA reverzní repo operace, které absorbují přebytečnou likviditu, v současnosti dosahují téměř 2 bilionů dolarů. A čím vyšší budou úrokové sazby, tím vyšší bude zůstatek přebytečné měny, kterou nikdo nechce.

A povstanou rozpory. Nejzřetelnější jsou napětí v jenu a euru, dvou měnách, jejichž centrální banky drží úrokové sazby pod nulovou hranicí. Odmítají je zvýšit a jejich měny místo toho kolabují. Ale když vidíte depozitní sazbu ECB na minus 0,5 %, výrobní ceny pro Německo rostou ročně o více než 30 % a spotřebitelské ceny již rostou o 7,5 % a jistě půjdou výše, víte, že všechny ceny nutně  půjdou mnohem, mnohem vyše.

Stejně jako Bank of Japan, ECB a její národní centrální banky prostřednictvím kvantitativního uvolňování shromáždily značná portfolia dluhopisů, která s rostoucími úrokovými sazbami budou generovat ztráty, které je rychle přivedou do platební neschopnosti. Kromě toho dva systémy komerčního bankovnictví s nejvyšším pákovým efektem jsou systémy eurozóny a Japonska s více než dvacetinásobným poměrem aktiv k vlastnímu kapitálu u G-SIB. To znamená, že méně než 5% pokles hodnoty jeho aktiv způsobí  zkrach průměrné banky G-7.

Není divu, že zahraniční vkladatelé v těchto bankovních systémech mají strach. Nejen, že jsou okrádáni inflací, ale vidí den, kdy může být banka, která drží jejich vklady, bude muset být zachráňována. A co je horší, jakákoli investice do finančních aktiv během takového, navíc  prudce rostoucího úrokového prostředí rychle ztratí hodnotu. 

Prozatím je dolar vnímán jako útočiště před měnami se zápornými výnosy. A v západním světě je dolar jako rezervní měna považován za bezpečnou. Ale tato bezpečnost je účetním omylem, který předpokládá, že veškerá měnová volatilita  je v jiných nekrytých měnách, a ne v dolaru. Nejen, že cizinci již vlastní finanční aktiva denominovaná v dolarech a bankovní vklady v celkové výši přes 33 bilionů dolarů, ale rostoucí výnosy dluhopisů propíchnou dolarovou bublinu finančních aktiv, což mnohé z nich vymaže.

Jinými slovy, na měnových trzích jsou v současnosti vítězové a poražení, ale na dluhopisových a akciových trzích prohraje každý. Přidejte do mixu protistrany a systémová rizika z eurozóny a Japonska a můžeme se stále větší jistotou říci, že éra financializace, která začala v 80. letech, končí.

To je velmi vážná situace. Bankovní úvěry jsou stále více zajištěny nevýrobními aktivy, jejichž hodnota je zcela závislá na nízkých a klesajících úrokových sazbách. Na druhé straně, prostřednictvím finančního inženýrství stínových bank, jsou cenné papíry zajištěny ještě více cennými papíry. OTC deriváty v hodnotě 610 bilionů USD budou poskytovat ochranu proti riziku pouze v případě, že protistrany, které je emitovaly, neselžou. Rozsah, v jakém jsou reálná aktiva zajištěna bankovním úvěrem (tj. hypotékami), rovněž podkope jejich hodnotu.

Je zřejmé, že centrální banky ve spojení se svými vládami nebudou mít jinou možnost, než zachránit celé své finanční systémy, což zahrnuje poskytování ještě většího množství úvěrů centrálních bank v ještě větších rozměrech, než jaké bylo vidět v případě covidu, chaosu v dodavatelském řetězci a poskytování úvěrů na zaplacení. vyšších cen potravin a energií. Úvěrová expanze musí být neomezená.

Neměli bychom pochybovat o tom, že toto zrychlující se nebezpečí je na prvním místě agendy každého, kdo rozumí tomu, co se děje – což se týká zejména Ruska a Číny.

Agresivní postoj Ruska

Není pochyb o tom, že Putinovu agresi na Ukrajině spustilo  přání Ukrajiny vstoupit do NATO a zdánlivý souhlas Ameriky. Podobná situace nastala v Gruzii, která v roce 2008 vyvolala rychlou reakci Putina. Jeho cílem je nyní dostat Ameriku z evropského obranného systému, což by byl konec NATO. Zvažte následující:

  • Americké vojenské kampaně na euroasijském kontinentu selhaly a Bidenovo stažení z Afghánistánu bylo konečnou porážkou.
  • EU plánuje vlastní armádu. Jelikož jde o armádu řízenou mnohačleným výborem, postrádá zaměření a bude menší hrozbou než NATO. Tento vývoj k nahrazení NATO by měl být podporován.
  • Jako největší dodavatel energie do EU může Rusko vyvinout maximální tlak na urychlení politického procesu.

Nejdůležitější dovozní  komoditou pro EU je energie. A díky politikám EU, které spočívaly v zastavení výroby energie na bázi uhlíku a jejím dovozu, se EU stala závislou na ruské ropě, zemním plynu a uhlí. A tím, že Putin oslabuje ukrajinskou produkci, vyvíjí další tlak na EU, pokud jde o potraviny a hnojiva, což bude v průběhu léta stále patrnější.

EU se zatím drží americké linie a Brusel nařizuje členským státům, aby od konce letošního roku zastavily dovoz ruské ropy. Ale již se uvádí, že Maďarsko a Slovensko jsou připraveny nakupovat ruskou ropu a platit v rublech. A je pravděpodobné, že zatímco ostatní vlády EU se budou vyhýbat přímým smluvním vztahům s Ruskem, hledají ovšem postranní  cesty, jak problém obejít nepřímo.

Problémem vlád EU je platit v rublech. Jinak je řešení jednoduché: neruské banky mimo EU mohou přes noc vytvořit trh v eurorublech a podle potřeby vytvářet bankovní úvěry v rublech. Vše, co taková banka potřebuje, je přístup k likviditě v rublech, aby mohla spravovat rozvahu denominovanou v rublech. Zjevnými poskytovateli rublových úvěrů jsou čínské, státem kontrolované megabanky. A můžeme si být přiměřeně jisti, že na Putinově setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem dne 4. února se nejen diskutovalo o záměru invaze na Ukrajinu, ale také o úloze čínských bank při poskytování rublů „nepřátelským“ (NATO a jeho příznivcům) zemím v důsledku západních sankcí proti Rusku..

Jde o to, že Rusko a Čína mají vzájemně  slučitelné  geopolitické cíle a to, co mohlo být pro Západ překvapením, bylo mezi nimi s největší pravděpodobností předem dohodnuto.

Oživení rublu, z počátečního zásahu na kursové minimum 150 za dolar, ho posunulo na 64 USD v době psaní tohoto článku. Za tímto oživením stojí dva faktory. Nejdůležitější je Putinovo sdělení, že nepřátelé budou muset platit za energii v rublech. Ale bylo tu ještě  vedlejší oznámení, že ruská centrální banka bude nakupovat zlato. Teoreticky to mělo zajistit, aby ruské banky poskytující finance do zlatých dolů mohly zlato a další související aktiva akceptovat jako kolaterál. Centrální banka však přestala nakupovat zlato a místo toho shromáždila nepřátelské měny ve svých rezervách. Nejvyšší představitelé Putinovy ​​administrativy to považovali za důkaz, že vysoce uznávaná guvernérka Elvira Nabiullina byla zajata západním bankovním systémem.. [iii]

Rusko si nyní uvědomilo, že devizové rezervy, které mohou emitenti zablokovat, jsou jako rezervy v krizi bezcenné a že nemá smysl je držet. Jistou  a bezpečnou roli může plnit pouze zlato, které nemá žádné riziko protistrany. A je to lekce, kterou nepominuly ani ostatní centrální banky, jak v Asii, tak jinde.

To však nastavuje rubl na jiný kurz než nekryté fiat měny na Západě. Je to záměrné, protože zatímco rostoucí úrokové sazby povedou na Západě ke kombinované krizi měny, bankovnictví a finančních aktiv, pro Rusko je prioritou největší prioritou  chránit se před tímto vývojem.

Nová podpora pro rubl

Rusko je odhodláno chránit se před kolapsem dolarové měny. Pokud jde o Rusko, tento kolaps se promítne do rostoucích dolarových cen za jeho exporty. A teprve minulý týden jeden z Putinových vysokých poradců Nikolaj Patrušev v rozhovoru pro Rossijskaja Gazeta že se nyní zvažují plány na navázání rublu na komodity. Pokud se tento plán uskuteční, musí být cílem, aby byl rubl považován za komoditní substitut na devizových burzách a byla zajištěna jeho ochrana před klesajícím dolarem.

Již nyní vidíme, že rubl stoupá vzhůru, včera na 64 za dolar. Obrázek 1 níže ukazuje jeho průběh v dolarové hodnotě rublu.


Keynesiánci na Západě tuto situaci špatně pochopili. Myslí si, že ruská ekonomika je slabá a bude destabilizována sankcemi. To není pravda. Dále by tvrdili, že měna posílená tím, že bude trvat na tom, že ropa a zemní plyn budou placeny v rublech, uvrhne ruskou ekonomiku do deprese. Ale to je pouze statistický efekt a nezachycuje skutečný ekonomický pokrok nebo jeho nedostatek, který nelze měřit. Faktem je, že obchody v Rusku jsou dobře zásobené a palivo je volně dostupné, což na Západě nutně neplatí.

Výhodou pro Rusko je, že jakmile se měny Západu propadnou do krize, bude rubl chráněn. Rusko nebude trpět měnovou krizí Západu, stále bude dostávat kompenzaci inflace v cenách komodit a její úrokové sazby budou klesat, zatímco ty na Západě prudce porostou. Jeho přebytek obchodní bilance už atakuje nové rekordy.

Objevila se zpráva, připisovaná Dmitriji Peskovovi, že Kreml zvažuje spojení rublu se zlatem a o této myšlence se diskutuje s Putinem. [i] Ale to je pravděpodobně opakování rozhovoru, který Nikolaj Patrušev dal  Rossijskoj Gazetě , o kterém se mluví výše, v němž Rusko zvažuje fixaci rublu vůči širšímu spektru komodit. V této fázi by čistý zlatý standard pro  rubl musel brát v úvahu následující faktory:

  • Historie ukázala, že Američané a centrální banky Západu manipulují s cenami zlata prostřednictvím  trhů cenných papírů. Oprava rublu proti zlatému standardu by ho v tomto smyslu držela jako rukojmí jmění. Pro Západ by bylo prakticky nemožné manipulovat s rublem tímto způsobem intervencí napříč řadou komodit.
  • Ceny komodit v gramech zlata jsou po dlouhou dobu stabilní. Například cena ropy od roku 1950 klesla asi o 30 %. Volatilita a růst cen byly výhradně ve fiat měnách. Totéž platí pro ceny komodit obecně, což nám říká, že nejen ceny komodit v gramech zlata jsou obecně stabilní, ale koš komodit lze považovat za sledující/kopírující  cenu zlata v čase, a proto by mohl být přiměřenou náhradou za něj.
  • Pokud má Rusko k oficiálně přiznaným rezervám značné množství dalších  zlatých slitků, budou muset být deklarovány ve spojení se zlatým standardem. Představte si situaci, kdy Rusko deklaruje a může prokázat, že má více zlata než představuje  8 133 tun amerického ministerstva financí. Ti, kteří se zdají být v pozici obeznámených,  odhadují, že skutečná pozice ruského zlata je více než 10 000 tun. V kombinaci s čínskými nedeklarovanými zlatými rezervami by takové oznámení bylo finanční jadernou bombou, která by destabilizovala Západ.
  • Z tohoto důvodu by partner Ruska- Čína, pro kterou je export polotovarů a spotřebního zboží na Západ ústředním bodem jejích ekonomických aktivit, preferoval přístup, který přímo nepřispívá k potížím dolaru. Američané dělají dost pro to, aby podkopali dolar bez tlaku asijských hegemonů.

Kromě toho musí být ještě navržen mechanismus pro navázání rublu na ceny komodit. Výhodou zlatého standardu je, že pro emitenta měny je jednoduchá záležitost přijímat bankovky od veřejnosti a vyplácet zlatou minci. A arbitráž mezi zlatem a rubly by zajistila fungování spojení na devizových burzách. To nelze provést s řadou komodit. Nebude stačit jednoduše denně deklarovat tržní hodnotu koše komodit. Téměř jistě budou forexoví obchodníci ignorovat oficiální hodnotu, protože nemají žádné prostředky k arbitráži.

Je proto pravděpodobné, že Rusko zvolí dvoustupňový přístup. Prozatím tím, že u  nepřátel budou trvat na platbách v rublech  za domácími ruské ceny za komodity, suroviny a potraviny,výnosy  budou stabilizovány, protože nepřátelské měny budou klesat vzhledem k rublu. Rusko zjistí, že pokusy o navázání měny na koš měn jsou nepraktické. Poté, co na Západě pomine krize měny, bankovnictví a finančních aktiv, bude příležitost zavést zlatý standard pro rubl.

Euroasijská hospodářská unie

I když je nemožné formálně svázat měnu, která se obchoduje na devizových burzách, s košem komodit, zřízení virtuální měny speciálně pro vypořádání obchodu mezi jurisdikcemi je možné. To je základem projektu pod dohledem Sergeje Glazjeva, v jehož rámci je plánováno použití takové měny v členských státech Euroasijské hospodářské unie (EAEU). Glazjev je ruský ministr odpovědný za integraci a makroekonomii EAEU. I když se již nějakou dobu pracuje na plánu skoncovat s dolary na obchodní vyrovnání, sankce nepřátelských nepřátel proti Rusku vyvolaly novou naléhavost.

Neznáme žádné podrobnosti, kromě toho, co bylo odhaleno v rozhovoru, který Glazyev nedávno poskytl pro médium The Cradle [ii] . Ale touha skoncovat s dolary pro zúčastněné země je na pořadu dne nejméně deset let. V říjnu 2020 vysvětlil původní motivaci Victor Dostov, prezident Ruské asociace elektronických peněz:

„Pokud chci převést peníze z Ruska do Kazachstánu, platba se provádí pomocí dolaru. Nejprve banka nebo platební systém převede mé rubly na dolary a poté je převede z dolarů na tenge. Dochází k dvojí konverzi, přičemž vysoké procento si americké banky berou jako provizi.“

Nová obchodní měna bude syntetická, pravděpodobně s pevně stanovenou cenou denně a bude udávat přepočítací koeficienty na místní měny. Státní banky fungující spíše jako SDR mohou vytvořit novou měnu, aby poskytly  likviditu pro konverzi. Jde o praktický koncept, který je v plánování poměrně pokročilý, což je pravděpodobně důvod, proč o něm Kreml uvažuje jako o opci za budoucí rubl.

Tato myšlenka koše komodit pro samotný rubl musí být nutně opuštěna, zatímco úspěšná měna EAEU pro vypořádání obchodu může být rozšířena jak na širší Šanghajskou organizaci spolupráce, tak na členy BRICS, kteří nejsou v SCO.

pozice Číny

Nyní můžeme s jistotou říci, že na svém setkání 4. února Putin a Si Ťin-pching souhlasili s invazí na Ukrajinu. Čínské zájmy na Ukrajině jsou ovlivněny a o důsledcích by se muselo diskutovat.

Skutečnost, že Rusko pokračovalo ve válce s Ukrajinou, činí Čínu spoluviníkem, a proto musíme pozici analyzovat z pohledu Číny. Už nějakou dobu Amerika útočí na čínskou ekonomiku a snaží se ji podkopat. Už jsem podrobně popsal postoj ohledně Hongkongu, k němuž lze přidat další podráždění, jako je zatčení finanční ředitelky koncernu  Huawei v Kanadě na americký pokyn, obchodní cla a naprostá nepředvídatelnost obchodní politiky během Trumpovy vlády.

Prezidenta Bidena a jeho administrativu nyní hodnotili Putin i Si Ťin-pching. Do 4. února jejich ekonomičtí a bankovní poradci předloží svá doporučení. Lidé zvenčí mohou dojít pouze k jednomu závěru, a to je, že Rusko a Čína se na tomto setkání rozhodly eskalovat finanční válku na Západě .

Jejich pozice je nesmírně silná. Zatímco Rusko je největším vývozcem energie a komodit na světě, Čína je největším poskytovatelem meziproduktů a spotřebního zboží. Kromě zemí zjevně nepřátelstkých jsou téměř všechny ostatní národy neutrální a chápouí, že není v jejich zájmu stát na straně NATO, EU, Japonska a Jižní Koreje. Jediným chybějícím kouskem skládačky je čínská komoditizace renminbi.

Poté, co Fed snížil sazbu  na nulovou hranici a měsíční QE zvýšil na 120 miliard dolarů měsíčně, Čína začala agresivně hromadit komodity a obilí. Ve skutečnosti se jednalo o prudký boom jedné země, kdy se Čína rozhodla zbavit se dolarů. Renminbi vzrostl vůči dolaru, ale podstatně méně než ztráta kupní síly dolaru. Zdá se, že tento řízený směnný kurz jüanu byl potlačen, aby ulevil čínským exportérům od měnových tlaků, v době, kdy byla čínská ekonomika nepříznivě ovlivněna nejprve úvěrovou kontrakcí, poté covidem a nakonec narušením dodavatelského řetězce.

Pokud jde o dodavatelské řetězce, současná uzamčení v Šanghaji a zácpa kontejnerových lodí v přístavech podle všeho oslabí západní ekonomiky narušením dodavatelských řetězců po zbytek roku. Víme jen, že úřady věci zhoršují, ale nevíme, zda je to záměrné.

Je stále těžší uvěřit, že finanční a měnová válka není záměrně eskalována čínsko-ruským partnerstvím. Po útoku na Ukrajinu reakce Západu podkopává jejich vlastní měny a naléhavost Číny a Ruska chránit své měny a finanční systémy před důsledky krize nekryté měny se stala akutní.

Je to finanční válka, která se stává „jadernou“. Diskuse na Západě o vojenské válce eskalující směrem k fyzické jaderné válce tento bod míjí. Čína a Rusko si nyní uvědomují, že se musí naléhavě chránit před hrozící měnovou a hospodářskou krizí Západu. Pokud tak neučiní, jednoduše zajistí, že krize přemůže i je.

[i] Viz https://www.reuters.com/article/ukraine-crisis-rouble-gold/update-2-putin-discussing-pegging-the-rouble-to-gold-kremlin-says-idINL5N2WR4NP

[ii] https://thecradle.co/Article/interviews/9135

[i] Viz popis dluhové krize Fedu: https://www.federalreservehistory.org/essays/latin-american-debt-crisis#:~:text=The%20spark%20for%20the%20crisis,at%20that %20 bodů%20celkem%20%2480

[ii] Viz http://chinascope.org/archives/6458/76

[iii] Citováno v rozhovoru se Sergejem Glazyevem, který plánuje novou měnu pro vypořádání obchodu pro Euroasijskou ekonomickou unii.

Takže tolik článek z Goldmoney.com

Poučné čtení. Velmi poučné.I když  v globálu  nic nového.  Rusko nastartovalo válku  u níž  ani zdaleka neví, jak a  čím skončí. Západ odpověděl sankcemi, u  kterých platí  totéž – neví kdy a  čím skončí. V obou případech se  inciátoři války  i sankcí  snadno  mohlo fatálně přepočítat. Sázky  jsou nesmyslně  vyhnány  tak vysoko , že  nejspíše nějaký, pro všechny  akceptovatelný kompromis  není možný. A nejspíše  zažijeme  jeden ze  dvou scénářů  – buď  padne  Rusko  a rozpadne  se  nebo  skončí  v troskách  dnešní,  nejspíše  tak jako tak doznívající  hegemonie  Západu. Se všemi důsledky, které to přinese a jež  dnes z našeho civilizačního okruhu nikdo není schopen ani domyslet. A  naši  potentáti, míněno  západní, je  ani domýšlet nezkouší. Proč  by je  domýšleli, když  jsou namyšlení?!  To je přece  daleko lepší a pohodlnější.

S  Ruskem se  dalo velmi snadno spolupracovat. A konfliktu se  tak šlo vyhnout  a  zachovat  si prosperitu.  Usilovně  jsme si z něj dělali nepřítele. Až ho máme. S možností prohry – naší prohry. Pokud  tedy má autor  výše  převzatého textu  – pravdu. Pokud ne, pak si s touhle  válkou  my  , jako příslušníci Západu nepotřebujeme  dělat starosti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.