Nová západní aliance by měla zablokovat Putina v Arktidě

Byl jsem první a dodnes  jeden  z mála, kdo řádově  před nějakými  třemi  čtyřmi roky  přišel s hypotézou,  že  pravým důvodem  zásadního pnutí mezi Západem a  Ruskem není  nic  menšího,  než  snaha  Západu oslabit  Rusko  tak, aby  si nemohlo nárokovat , s pokračujícím oteplování Severního ledového oceánu  nerostná  naleziště  c pobřežním mořském šelfu svého giganticky  dlouhého  severního pobřeží.  které v podstatě  zabírá  něco mezi 2/3a  3/4  celkového šelfu. Tedy nárokovat mohlo, ale  bez schopnosti svůj  nárok obhájit nutnou silou. A  jsem nyní  první, kdo konstatuje, že  dost možná  je přesně  tohle  hlavní trofej pro vítěze  v ukrajinské  válce. Trvám na  tom, že  Rusko hraje  o svou holou existenci. Západ  o  svou dominanci. Na  tom se  vůbec nic nemění. Ale  pro  Vítěze, když  bude, řekněme, v obstojné formě,  je  tu ještě  hlavní trofej  – nerostná  naleziště  v ruském  pobřežním pásmu, které  by podle platných mezinárodních usancí  patřilo do ruské ekonomické zóny. Jejichž  exploatace  by  z Moskovitů  učinila  v podstatě  surovinové pány planety!

A  zdá se, že tenhle  odhad  je zcela  správný. Zejména když  v britských Timesech vydali  článek

A new western alliance should block Putin in the Arctic

který  vám , vedle  už řečeného vysvětlí, proč  existuje  úzké spojenectví mezi  Ruskem a Čínou! Jestliže  zůstane  funkční a začne  se  viditelně  zvyšovat.  A já v obráceném  gardu  dodávám, vysvětluje například  i to, proč  by se  Číně  v určitém okamžiku  spíše hodil pád  Ruska…

Nová západní aliance by měla zablokovat Putina v Arktidě

Proslulý starověký čínský vojenský generál Sun Tzu se zaměřil na dosažení nekrvavého vítězství před vypuknutím války a soustředil politický a strategický kapitál na nejvyšší úrovně.

Přiřazení vyšší priority použití nevojenských prostředků je dnes patrné napříč západním způsobem prevence konfliktů, především pomocí odstrašování a aliancí.

Ve skutečnosti, jak zvýšená ruská a čínská vojenská aktivita začíná přihřívat staré soupeření z dob studené války v Arktidě, Británie by se nyní měla obrátit jak na odstrašení, tak na obnovené spojenectví.

Arktida, dlouho považovaná za oblast „nízkého napětí“ pro geopolitiku, zažila bezprecedentní ruskou vojenskou aktivitu, protože Moskva jen v posledním desetiletí otevřela 50 nových arktických vojenských zařízení a současně stále více přesouvala svůj jaderný odstrašující prostředek do arktických moří.

Právě tento měkký, neregulovaný podhoubí geopolitiky se jak Rusové, tak Číňané pokoušejí využít pro svůj vlastní finanční a bezpečnostní zisk.

Zatímco mezinárodní sankční režimy uvalené na ruskou ekonomiku za její nelegální invazi na Ukrajinu nadále ochromují Moskvu, je to jak v Číně, tak v Arktidě, kde Vladimir Putin a jeho kumpáni hledají ekonomickou spásu.

Vzhledem k odhadovaným 30 bilionům USD v nevyužitých nerostných zdrojích je Arktida stále více Ruskem vnímána jako ekonomická záchranná linka. Aby však ochránila své zájmy, Moskva se pokouší uplatnit nezákonné námořní nároky, zejména svou regulaci zahraničních plavidel proplouvajících severomořskou trasou. To je samozřejmě zcela v rozporu s mezinárodním právem a je to hra přímo z čínské učebnice.

Mezitím, výměnou za financování Ruska prostřednictvím mezinárodních sankcí a usnadnění jeho války na Ukrajině, Moskva přirozeně udělí Pekingu výhodná lodní a tranzitní práva přes své arktické vody, protože Čína hledá stále rostoucí prostředky k vývozu svého zboží na evropské a atlantické trhy.

Zatímco Rusové otevřeně a poněkud hrubě využívají rostoucí vojenskou sílu ve snaze o nadvládu v Arktidě, Číňané používají mnohem rafinovanější prostředky, které mají k dispozici.

Dlouho se dvořila příznivým diplomatickým vztahům s Arktidou Čína sama sebe velmi charakterizuje jako „blízkoarktický“ stát.

Spojené království je ve skutečnosti blíže Africe než Čína k Arktidě. Předstírání „blízkoarktické Číny“ je pouze nástrojem, kterým Peking usiluje o větší čínskou legitimitu k účasti na arktické diplomacii. Opět se musíme jen podívat na současné spory v Jihočínském moři , abychom mohli předvídat, jak bude čínská „diplomacie“ v záležitostech Arktidy vypadat v nadcházejících letech.

V kombinaci se zavádějícím předstíráním arktických diplomatických záležitostí je čínské námořnictvo CHKO stále aktivnější napříč Arktidou, a zejména kolem kanadských hranic, a hledá slabiny a slepá místa. Stejně tak čínské letectvo; jen letos přes dvě desítky nebezpečně blízkých setkání s kanadským letectvem.

Co má tedy Británie a její spojenci z NATO-Arktidy dělat v důsledku tohoto dvojího přístupu agresivního a militarizovaného Ruska v kombinaci s expanzivní a ambiciózní Čínou v Arktidě?

Vezmeme-li to zpět k utváření strategie, která musí být zakořeněna jak v odstrašování, tak v obnovených aliancích (dva pilíře současné prevence západních konfliktů), globální Británie se musí snažit o užší obrannou angažovanost se svými arktickými partnery. Konkrétně s USA a Kanadou.

Pozoruhodné hlasy z kanadské politické a vojenské elity například nedávno vyzvaly vládu, aby zahájila proces zadávání zakázek pro Královské kanadské námořnictvo na získání ponorek s jaderným pohonem, aby nahradily jejich stárnoucí ponorky s elektrickým naftovým pohonem. Ponorky s jaderným pohonem by poskytly Královskému kanadskému námořnictvu významnou výhodu v oblasti schopností při hlídkování jeho obrovského arktického pobřeží, zvláště když se u svých břehů stále častěji setkávají s čínskými a ruskými ponorkami.

Navrhovaná dohoda o obraně a bezpečnosti CAUKUS (Kanada, Spojené království, USA), která by zahrnovala převod energie jaderných ponorek pro Královské kanadské námořnictvo, by mohla vytvořit výrazně posílenou a obnovenou bezpečnostní alianci mezi těmito třemi státy, protože rostoucí a hluboce destabilizující Sino -Ruské partnerství nabývá ovoce v Arktidě – k vážné újmě naší sdílené a kolektivní národní bezpečnosti.

Pouze prohloubením našeho kolektivního odstrašování a obnovením existujících aliancí pro geopolitická bojiště, která již probíhají, můžeme zůstat o krok napřed před autoritářskými hrozbami liberálnímu světovému řádu.

Robert Clark je bývalý voják a ředitel obranné a bezpečnostní jednotky think-tanku Civitas

Zkrátka  surovinově  v podstatě  chudému a  totálně vyhladovělému Západu  dochází,  že  obě polární oblasti jsou  posledními velkými  potenciálními  nalezišti  surovin na planetě, které  jsou ještě k mání  a nerozdělené.  A  hodlá s e jich zmocnit  stůj co stůj. Protože jinak Rusko obrovsky posílí. Po všech stránkách. Bez jeho surovin dnes a  tím spíše v budoucnu se nikdo neobejde,  ať už dnes zavádíme  sankce  jaké chceme. A tohle je  nutné za  každou  cenu  zvrátit. Tady  bych hledal  příčiny  krize  Rusko versus  Západ  i  ukrajinské zástupné  války.