Snaha izolovat Rusko a Čínu pod vedením USA se nedaří

Bloomberg  si dal práci a zamyslel se nad  ne/účinností  západních  sankcí a neochoty  zemí  třetího světa a dokonce i  členů  G20 následovat  Západ  v jeho  posvátném protiruském sankčním tažení. Tohle  si můj překladač  nenechal  ujít!

The US-Led Drive to Isolate Russia and China Is Falling Short

Snaha izolovat Rusko a Čínu pod vedením USA se nedaří

Zatímco USA a jejich spojenci sankcionovali Rusko za jeho invazi na Ukrajinu, polovina zemí ze skupiny dvacet se nepřipojila.

Vůdci Skupiny G7 se v červnu sešli v bavorských Alpách a zavázali se, že budou dlouhodobě stát za Ukrajinou.

Jejich protějšky z  G 20 vykazují podstatně menší podporu.

Přitom v  G20 jde o země, které tvoří přibližně 85 % celosvětového ekonomického výkonu ,  tím pádem by měla více odrážet svět. Přesto se jen polovina jeho počtu připojila k mezinárodním sankcím uvaleným na Rusko, které je také  členem, za jeho invazi na Ukrajinu.

Vysocí úředníci z menší skupiny bohatých národů nyní cestují po světě, aby podpořili vytvoření  tvrdší ekonomické sítě kolem Ruska. Byli překvapeni nedostatečnou rezonancí ze strany států G-20, i když se tyto země nesnaží pomoci Moskvě obcházet sankce.

Je to nepříjemná realita, které čelí ministr zahraničí Antony Blinken během své prodloužené cesty po jihovýchodní Asii a Africe: Velká část světa není připravena následovat americké a evropské snahy o izolaci Ruska prezidenta Vladimira Putina.

Díky tomu je dohoda o globálních iniciativách, jako je strop cen ruské ropy, jak ho navrhuje G-7, ještě náročnější, a zároveň povzbuzuje Putina a jeho klíčového podporovatele, čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, v prosazování jejich příslušných globálních programů.

Největší opt-out je Čína. Si Ťin-pching spojil ruce s Putinem a prohlásil přátelství „bez omezení“ jen několik týdnů předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu. Výdaje Číny za ruskou ropu prudce vzrostly od vypuknutí války

Čína je v každém případě uvězněná v rivalitě s USA, přičemž narůstá napětí kvůli návštěvě předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové v Taipei a ve vlastním sporu s G-7 poté, co blok vydal prohlášení vyjadřující znepokojení nad „hrozivými akcemi Pekingu“. “ kolem Tchaj-wanu.

Osobní schůzku mezi ministry zahraničí Číny a Japonska, které je členem G-7, tento týden v Kambodži odvolal Peking. Japonsko ve čtvrtek pozdě večer oznámilo, že některé balistické střely odpálené Čínou během cvičení poblíž Tchaj-wanu dopadly do jeho výlučné ekonomické zóny – což se stalo poprvé – a podalo diplomatický protest.

Peking ale zdaleka není sám, kdo odmítá prosby o izolaci Kremlu. Indický premiér Naréndra Módí 1. července telefonoval s Putinem a diskutoval o tom, jak by se dal vybudovat vzájemný  obchod. Luiz Inacio Lula da Silva, možný  vítěz nadcházejícího  brazilského prezidentského klání, svalil vinu za válku na Ukrajinu stejně jako na Rusko.

V Jižní Africe prezident Cyril Ramaphosa kritizoval sankce vedené USA. Turecko dospělo k závěru, že penalizace Ruska by poškodila ekonomické a politické zájmy Ankary, uvedl vysoký úředník, který uvedl 35 miliard dolarů zásah vyššími náklady na energii a dopadem na cestovní ruch.

Ekonomické imperativy jsou jedním z důvodů zdrženlivosti mezi toho  uskupení, kterému se často říká globální jih. Existují však i další důvody, včetně historických spřízněností s Moskvou, obav z příznaků odpoutání se od USA a nedůvěry k bývalým koloniálním mocnostem, které podněcují pocit pokrytectví.

Existují paralely s Čínou a snahou USA o vytvoření koalice demokracií proti Pekingu. Náměstek ministra obchodu USA Alan Estevez v červenci řekl, že spolupráce Washingtonu s 37 státy na zavedení exportních kontrol na Rusko posloužila jako plán pro nový systém řešení hrozeb z Číny.

I zde mohou USA a podobně smýšlející národy poukázat na jen omezený úspěch, protože členové G-20 včetně letošní hostitelské Indonésie nadále podepisují velké dohody s čínskými státními společnostmi, zatímco obchodní bilance zůstává ve prospěch Pekingu.

Zdroj: Bloomberg

Poznámka: Celkové hodnoty obchodu za rok 2021. Obchod EU zahrnuje Německo, Francii a Itálii.

Vezměte si Saúdskou Arábii, která má s Moskvou dobré vztahy díky jejich zapojení do ropného kartelu OPEC+. Je to také přátelské s Pekingem: korunní princ Mohammed bin Salman nedávno řekl, že mnoho čínských společností již podniká při realizaci projektu  Neom , jeho vlajkové lodi a největším současném planetárním  megaprojektu.

Rijád si nemusí vybírat mezi americkou a čínskou technologií, přirovnání  „stejně jako si můžete dát McDonald’s a Burger King na stejné ulici,“ použila  vůči novinářům saúdská velvyslankyně v USA princezna Reema bint Bandar během návštěvy prezidenta Joea Bidena. minulý měsíc.

Tento druh přístupu typu pick-and-mix k zahraniční politice vyvolal soutěž o vliv. Německý kancléř Olaf Scholz důrazně pozval Argentinu, Indonésii, Indii a Jižní Afriku, z nichž žádný neuvalil sankce na Rusko, na svůj summit G-7 zaměřený na Ukrajinu koncem června.

Spor o měkkou sílu se ukázal minulý měsíc v Africe, když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov získal uznání za ruskou jadernou technologii. Využil příležitosti ke zdůraznění historické podpory Ruska pro africká osvobozenecká hnutí a zároveň uvedl, že za nedostatek potravin mohou spíše sankce než blokáda ukrajinských obilných přístavů Kremlem, která se teprve nyní začíná zmírňovat.

Putinův mediální útok na Africkou potravinovou krizi vyvolal v Evropě poplach

Moskva tuto zprávu podpořila mediální palbou. Francouzský prezident Emmanuel Macron na svém vlastním turné po Africe odsoudil Rusko za vedení „nového druhu hybridní světové války“ na kontinentu.

Byla to podobná příručka jako od Číny v Africe. Africké země se střídají s Čínou v pořádání tříletého Fóra spolupráce mezi Čínou a Afrikou, kterého se čínský prezident tradičně účastní a setkává se s téměř každou hlavou státu osobně. Když se FOCAC koná v Pekingu, rozprostře se červený koberec  i pro malou Rovníkovou Novou Guineou, která je zde  stejně důležitá jako Nigérie – taková pozornost ve Washingtonu chybí.

Čína ví, že každý africký stát má v Organizaci spojených národů a jejích institucích jeden hlas, a to se diplomaticky vyplácí. Začátkem tohoto roku USA předložily Radě pro lidská práva se 47 signatáři, většinou evropskými spojenci, dopis odsuzující Čínu za údajné porušování lidských práv v Sin-ťiangu. Kuba odpověděla prohlášením  ve prospěch  Číny podporovaným 62 zeměmi, většinou z globálního Jihu.

Blinkenovo rozhodnutí cestovat 7. srpna z Asie do Jižní Afriky, poté do Demokratické republiky Kongo a Rwandy, vypadá jako pokus o znovuzískání vlivu nejen proti Číně, ale také proti Rusku.

Vládnoucí ANC v Jižní Africe má úzké obchodní vazby s Ruskem. Miliardář oligarcha Viktor Vekselberg byl podle největším dárcem ANC a Chancellor House, investiční společnost ANC, vlastní podíl ve  manganovém dole v Jižní Africe.

Biden řekl, že v prosinci přivítá africké vůdce ve Washingtonu na summitu, který bude „budovat na našich sdílených hodnotách a lépe podporovat novou ekonomickou angažovanost“. Kromě řešení připravenosti na pandemii, změny klimatu a potravinové bezpečnosti toto setkání „posílí závazek USA a Afriky vůči demokracii a lidským právům,“ řekl Biden.

Přesto podle Marie Repnikové , docentky globální komunikace na Georgia State University, čínské pragmatické využití měkké síly – zaměřené na vzdělání a pracovní místa, zatímco ukazuje svůj technologický pokrok a úspěchy ve snižování chudoby – často rezonuje více na globálním Jihu než v snaha USA. zaměřit se na tzv.  hodnoty.

Moskva mezitím používá „různé způsoby, jak oslovovat a mluvit za globální Jih a s ním jako jeho obhájce,“ řekla Repniková v jednom rozhovoru Je to menší  dosah než u Číny,  ale oni „hodně pracovali na své verzi těch příběhů“ prostřednictvím sociálních médií a diplomatického jazyka.

Tento druh přístupu se nevztahuje pouze na Afriku, řekla Repnikovová, ale také na Asii a Latinskou Ameriku, kde Rusko zásobovalo národy svou vakcínou proti Covid-19 a Čína masivně investuje.

Ve vzácném a  důrazném  pohrdání Ukrajinou zamítl jihoamerický obchodní blok Mercosur žádost prezidenta Volodymyra Zelenského o vystoupení na jeho summitu koncem července.

V Indonésii prezident Joko Widodo zachoval tradiční nesouhlas tváří v tvář tlaku na vyloučení Putina ze summitu G-20 v listopadu. Na Bali pozval ruského i ukrajinského prezidenta.

Zatímco Joko Widodo cestoval do Moskvy a Kyjeva, čínský fond Silk Road Fund podepsal dohodu o investování až 3 miliard dolarů do nového indonéského státního investičního fondu. Jednalo se o největší jednotlivou investici Číny zaznamenanou celosvětově programem Belt and Road Monitor společnosti IntelTrak za období od 1. do 15. července.

Podle Repnikové nedávné události ukazují, jak je soutěž o vliv stále pevnější. To ponechává malou šanci mobilizovat státy, aby změnily své pozice – „pokud se nenabídne něco velmi významného“.

Počteníčko jedna  báseň!  Bloomberg  nyní píše  to,  co jste  si  na  Kose mohli přečíst někdy  v  polovině  března. A  od  té doby několikráte.

Západ  předkládá  ukrajinskou kauzu  jako souboj  dobra  a zla  – boj  demokratických  států  s  krvelačným diktátorem, v němž  vítězství temné síly  znamená konec Lidstva. Mnohokrát  už  jste  tu viděli konstatování,  že  6,5 miliardy  obyvatel planety  ze  7,5 to takhle  nevidí. Kvůli  500 letům  zkušeností  s dnešním Západem. Jeho  pravidly, principy,  dodržováním  smluv, humanismem a tak podobně. Vlastní zkušenost za  všechny peníze!

Ad  peníze….. několikrát  už  jsem použil bonmot,  že  státy  třetího světa  mají rády  naše  peníze, ale nikoliv  nás. A  nyní jim došlo,  že  Západ  už  vlastně   nemá  ani ty peníze.  Dokonce  už  ani dost potravin, aby  uspokojil potravinovou  potřebu  hladové  části světa. V čemž  ji utvrdila  záměrně  vyvolaná  západní hysterie  ohledně  hrozícího hladomoru, pokud  se ukrajinské obilí  nedostane námořní  cestou  do světa. Podle mne  je  to sice nesmysl,  ale  takhle  to zkoušel světovému společenství samotný  Západ, aby  ukázal  ruskou bestialitu. V daném případě  ovšem jde o  další  ránu  do vlastního nosu. Protože  třetí svět  si snadno spočítal,  že  jestli  hlad  vyvolá  chybějící  ukrajinské obilí,  tím spíše  by  ke  globálnímu hladomoru  došlo, pokud  by  dodávky  na světové  trhy  zastavil Putin a jeho země. To  už by opravdu nešlo nijak nahradit. A protože  Rusko je dominantním výrobcem hnojiv na Zeměkouli,  tak příští úrody  závisí  od  jeho  dodávek agrochemikálií!!!!

To se potom  těžce získávají spojenci proti  Rusku!  Zejména, když  Západ, který  po staletí brutálně  vysával a vysává  Afriku, Asii a Latinskou  Ameriku neví nic  lepšího,  než  opět a opět, jak je jeho zavedeným zvykem nabízí  další a další poučování  o demokracii  a liberálních hodnotách!!!

Moc  se mi v té souvislosti líbí  ty nářky Bloombergu o Číně!  Podívejte  s e dobře na  ten  graf. Na první pohled  je z něj  zřejmé,  že pro země  G20 je  Čína  už dnes /daleko/ důležitějším obchodním partnerem  než  USA!!!! Čestnou  výjimku představuje  Indie, která to má  fifty fifty.A  s přihmouřením obou očí ještě  Francie. A tím to končí.

Baví mne  v  téhle souvislosti  ty silácké  řeči  G7 a EU ohledně  čínské reakce  na  Nany  Pelosi. O tom, že by se Čína měla zdržet, vystříhat, atd.atd.jinak  že …. To si jako opravdu  G7 a  EU může  dovolit  jít  do obchodní  války  s Pekingem a podrobit  ho restrikcím?

Není to takhle náhodou  úplně  opačně? Že  Čína  už  přebrala, díky  svému trhu pozici USA, o níž  si nemůže  nikdo  dovolit přijít?

Přijde mi zvláštní, že  tohle  Bloomberg  nevidí. Naproti tomu  nepřekvapuje,  že  západní papalášstvo je  raněno totální slepotou. Tu   osvědčuje někdy  od  roku  2008, kdy byly položeny  v Bukurešti  základy  dnešní ukrajinské krize. Ta se jen  stále zhoršuje. Ta slepota. Jinak  k ukrajinské válce nikdy nemohlo dojít.

Ale  u Bloombergu  bych  čekal  lepší  analytický  výstup, protože  jinak se  ten článek vyargumentován  správně. Jen  závěrečná  syntéza kulhá na obě  nohy.