Tahá za kratší konec ruské, nebo evropské (tj. i české) zemědělství?


napsal Funes

Vlkův úvod:

Nick Funes má na Kose premieru. Došlo k ní  zcela  náhodou. Poslal mi mail s reakcí  na  analýzu dopadů sankcí  na Rusko, tak , jak  ji vydal nejprve Bloomberg a  následně i Kosa.  Ten mail byl krátký, ale obsahově hutný. Okamžitě  mi doklaplo,  že ho napsal někdo,  kdo je v zemědělské problematice  opravdu  doma a má hodně  co sdělit!  A vedle toho to také  umí, což není samozřejmé. Když k tomu připočtu  skutečnost,  že jsem zemědělský ignor, který si to na  rozdíl od Fialy uvědomuje a proto  se Kosa  tomuto tématu  vyhýbá, následovala  z mé strany okamžitě  žádost o článek  na  dané  téma.

A vzápětí  přiletěl. přesně  takový , jaký  jsem si přál a čekal. Však uvidíte  sami!

Takový  v mainstreamu, nikde, nenaleznete!

Funesi  – velké poděkování a věřím, že nezůstane  jen u jednoho.  Takže  vyklízím jeviště  pro Funesovu jízdu!

Tahá za kratší konec ruské, nebo evropské (tj. i české) zemědělství?

V pátek byl všem kosířům nabídnut článek o hloubkové ekonomické analýze Ruska. Mě osobně zaujala část týkající se zemědělské výroby, resp. konstatování, že Rusko bude mít problém jak s chovem mléčného skotu („30 % holštýnského skotu“), tak i s chovem drůbeže. Nevím, o jaká data se tato studie, resp. její závěry opírají, ale nemohu se zbavit pocitu, že evropské zemědělství zapláče mnohem více. Pokud bych měl dvěma slovy definovat české a potažmo evropské zemědělství, pak bych řekl náročnost a s tím spojená křehkost.

Pokusím se vysvětlit proč.

Vynechme anachronisty jako já, který dojí ručně a má 60 let starý traktor. Evropské zemědělství je dnes již v podstatě hi-tech. Nejde pouze o traktory na GPS, družicové snímky polí apod. V chovu zvířat to znamená: máme „výkonné stroje“. Těmi „stroji“ rozumím geneticky vysoce prošlechtěná zvířata – u nás nejlepší stáje nadojí třeba 13 tisíc litrů za 305 dní/kráva; máme vymakanou digitalizaci (centrální servery, monitoring chování zvířat, krmení atd); máme normy živin, o kterých se lidem nebo paní Cajthamlové ani nezdá; moderní stáje, kde se reguluje teplota, vlhkost, intenzita světla; máme proškolený personál a sladěné pracovní postupy tak, aby byl maximalizován komfort zvířat. A každá hi-tech věcička je mimořádně náročná na logistiku, energie a celkově na kvalitu vstupů. A je super pouze do doby, dokud nějaký ten dodavatelský článek nevypadne. Pamatujete na čipy do automobilů? A obdobně je to v zemědělství. Typickým znakem evropského zemědělství je totiž obrovský pohyb surovin a krmiv!

Každý podnik si část krmiv vyrobí sám (senáže, seno, obilí, siláž), ale ostatní je o nákupu. Vozí se kukuřičné zrno z Maďarska, sójové šroty jezdí z Brazílie, výpalky jezdí z Polska nebo Maďarska, sušené mléko se importuje z Francie a Nizozemska atd.

Chci tím naznačit, že evropské zemědělství je závislé na obrovském množství vstupů, které je v současné době díky cenám energií mnohem dražší a také nákladnější na dopravu a přepravu. Vezměte v úvahu, že jen obilí se musí dosušovat a i další zpracování zemědělských produktů vyžaduje obrovská kvanta energie. Například cukrovary už dnes avizují, že melasa pro krmení zvířat bude stát cca 2x tolik a bude ji k dispozici mnohem méně – a to jsme na domácí scéně!! Až nám takto vypadnou další 2-3 komponenty, nebo budou tak drahé, že se nevyplatí je kupovat, tak nám všechny ty krávy, prasata a hlavně drůbež začnou padat s produkcí a vlivem podvýživy se zhorší zdravotní stav. Vitamíny a syntetické aminokyseliny (uplatňují se ve výživě drůbeže a prasat) se vozí už jen z Číny. A to se nebavím o cenách elektriky. U plynu je to ještě horší, například ve výkrmu drůbeže (cca 37 dní/turnus) musíte udržovat teplotu. Někteří chovatelé přestávají vykrmovat drůbež v podzimních a zimních měsících.

Samozřejmě, Rusko se také snaží zvyšovat svou produkci mléka a masa, ale protože šlechtění je běh na dlouhou trať, tak je nejjednodušší a nejrychlejší cestou nakupovat genetický materiál (např. ty holštýnské jalovice, ale také jednodenní kuřata). Pro neznalé je Holštýnské plemeno nejprošlechtěnější plemeno s nejvyšší dojivostí. Do Ruska se vozil materiál z Holandska, Německa a mimochodem i od nás. „Problém“ ruského zemědělství je, že nejsou schopni těmto vysoce výkonným zvířatům nabídnout ideální podmínky. V praxi to znamená, že po 1. laktaci ( 1 sezóna dojení) jdou tato zvířata na jatky (u nás je průměr 2,5 laktace). Osobně znám jednoho Američana, který jezdí do Ruska školit lidi, jak zacházet se zvířaty.. Pro západní chovatele a všelijaké poradce to byl skvělý byznys a v podstatě se stálým odbytem. Rusko má sice horší genetiku, ale ono bohužel pro nás platí, že s nižším prošlechtěním a užitkovostí roste odolnost a klesá náročnost. My tomu říkáme blbovzdornost. Populace našeho skotu je Holštýnem tvořena z cca 50 %, zbytek jsou ty naše stračenky. Pokud jste si oddechli, pak vás musím zklamat. I naše národní plemeno, tj. Česká straka prošla obrovským prošlechtěním. Se všemi z toho plynoucími důsledky.

Potud jsme se bavili pouze o zootechnické stránce, ale evropské zemědělství má ještě další specifika, kterých je to ruské ušetřeno. Namátkou: legislativa – hitem současnosti je například urputná snaha omezovat používání antibiotik ne pro krmné, nýbrž pro léčebné účely! Když například kráva končí laktaci, musí se tzv. zasušit. Ovšem současné krávy dojí na konci laktace 25-30 litrů/den. Bez použití antibiotik při zasušení dostane kráva zánět vemene, které mohou vést až k sepsi a úhynu zvířete. Minulý týden se ke mně dostala od jednoho veterináře informace, že v podstatě společnosti vyrábějící veterinární léčiva úplně zastavila jejich vývoj. EU chce zakázat používání antibiotik, ale nenabízí žádnou efektivní a funkční a cenově dostupnou alternativu. Evropské (ale hlavně to české) zemědělství je mimořádně sešněrováno zákony a vyhláškami. Tím nechci říct, že v Rusku neexistuje legislativa – ono exportovat zvířata směrem na východ (ale také například do Turecka) vyžaduje celou řadu vyšetření zvířat na výskyt chorob.

Dalším specifikem evropského zemědělství je v podstatě boj o půdu, kterou zabírají spekulanti, developeři a ostatní vychcánci. A my bohužel žádnou Sibiř, kde rozoráme 1000 ha panenské půdy nemáme. Zužuje se prostor pro produkci a EU se snaží snížit intenzitu výroby. V pondělí jsem se bavil s jedním agronomem, který mimochodem sám hospodaří a když po něm chtěl pan majitel pachtovné 7000 Kč/ha louky, poslal ho slušně do Brusele.

V evropském měřítku také nesmím také zapomenout na obrovské množství zeleného ochranářského aktivistického ksindlu, který je zaměřený na současné zemědělství, snaží se ho vykreslovat jako kruté a samozřejmě, jakožto nátlakové organizace, se snaží mluvit do legislativy.

Shrnu to asi takto, naše a evropské zemědělství jede na mnohem vyšší produktivitě a technické úrovni než to ruské, ale za cenu vysokých vstupů, které už dnes mají výpadky, bez ekvivalentní náhrady se zakazují, nebo přestávají být ekonomicky zajímavé. Do toho si prosím připočtěte například letošní mizerné sklizně krmných plodin pro zvířata (sever Francie, sever Itálie, Německo) a s tím spojený nedostatek mléka. A mám takovou nepříjemnou obavu, že za nějakou dobu to nebude jen teplota vytápění bytů a ohřevu vody, která se bude regulovat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.