Od „speciální vojenské operace“ k otevřené válce


napsal Homer  Simpson, původně pro svůj blog Homer S. vypravuje

Vlkův úvod:

Homer  Simpson, pokud  vím,na Kose ještě nikdy nepublikoval. Ale sem tam jsme spolu v mailovém kontaktu. Odtud  vím, že jde  o člověka, který to má v hlavě opravdu dobře  srovnané. Jde o někoho, kdo je pro mne zajímavý. Nedávno mne oslovil a nabídl, jestli bych nechtěl převzít jeden text  z jeho čerstvě  založeného blogu.

S tímhle mám velmi špatné zkušenosti. A  to opakovaně. Takže  v odmítnutí jsem se snažil srozumitelně napsat proč tak činím. Přišla mi, k mému velkému překvapení, velmi vlídná a chápavá odpověď. S několika  dodatečnými informacemi. Které  stačily  změnit  můj názor. Zásadní byla  ta, že Homerovi je  celých 80 let! tohle je  něco, co zaslouží obrovský respekt a rozhodl jsem se učinit  ve  svém jasné nastavení pro tyto případy učinit  výjimku. Takže pokud  mi od Homera přijde nějaká  nabídka na text, pečlivě ji prozkoumám a nejspíš  i převezmu a pošlu na sklo Kosy. A už teď  vyvrátím Homerovu obavu  z nějakého mistrování z mé  strany.  Prostě se zařadí  do galerie  velebných členů Rady moudrých  tohoto blogu  k velectěným bardům  Leovi K. Geordynovi a  Xaverovi.

A ještě přidám  motto dnešního autora  z jeho blogu:

Homer Simpson je moje oblíbená postavička. Je hodně lidský, se všemi vadami a nedostatky. A má ztepilou postavu: jako já.

Tak a  teď  už  forbína Kosy  patří jen a jen  Homerovi.

Od „speciální vojenské operace“ k otevřené válce

 Homer Simpson uvádí článek Gilberta Doctorow

Televizní projev Vladimira Putina ráno 21.8.2022 a následné poznámky jeho ministra obrany Šojgu oznamující částečnou mobilizaci ruských armádních rezerv za účelem přidání celkem 300 000 mužů do vojenské kampaně na Ukrajině byly široce komentovány v západním tisku. Západní tisk také informoval o plánech uspořádat tento víkend referenda o přistoupení k Ruské federaci v donbaských republikách a také v Chersonské a Záporožské oblasti ve velmi blízké budoucnosti. Jak je však velmi běžné, vzájemný vztah těchto dvou událostí nebyl pozorován, nebo pokud je viděn, nebyl sdílen s širokou veřejností. Vzhledem k tomu, že přesně tato vzájemná vazba  byla v posledních dvou dnech zdůrazněna v ruských státních televizních talk show, využívám této příležitosti, abych svým čtenářům přinesl klíčová fakta o tom, jaký obrat bude mít probíhající konflikt na Ukrajině, a aktualizovaný pohled na to, kdy skončí a s jakými výsledky.

Samotná myšlenka referend na Donbasu byla zesměšňována mainstreamovými médii ve Spojených státech a Evropě. Jsou odsuzovány jako „falešné“ a je nám řečeno, že výsledky nebudou uznány. Kreml se ve skutečnosti vůbec nestará o to, zda jsou výsledky na Západě uznány za platné. Jejich logika leží jinde. Pokud jde o ruskou veřejnost, jediná kritická poznámka k referendům se týkala načasování, přičemž dokonce i někteří vlastenečtí lidé otevřeně říkají, že je příliš brzy na hlasování vzhledem k tomu, že Doněcká lidová republika, Záporoží a Chersonská oblast ještě nebyly plně „osvobozeny“. I zde leží logika těchto hlasování jinde.

Je předem jasné, že donbaské republiky a další území Ukrajiny, která jsou nyní pod ruskou okupací, budou hlasovat pro připojení k Ruské federaci. V případě Doněcku a Luhanska to bylo jen pod tlakem Moskvy, že jejich referenda v roce 2014 byla o vyhlášení suverenity a ne o tom, že se stanou součástí Ruska. Taková anexe nebo sloučení nebylo tehdy Kremlem vítáno, protože Rusko nebylo připraveno čelit očekávanému masivnímu ekonomickému, politickému a vojenskému útoku ze Západu, který by následoval. Dnes je Moskva více než připravena: skutečně velmi dobře přežila všechny ekonomické sankce uvalené Západem ještě před 24. únorem, stejně jako stále rostoucí dodávky vojenského materiálu a „poradců“ ze zemí NATO na Ukrajinu.

Hlasování o připojení k Rusku pravděpodobně zasáhne 90% nebo více ve prospěch. Co bude bezprostředně následovat na ruské straně, je také naprosto jasné: během několika hodin po vyhlášení výsledků referenda ruská Státní duma schválí zákon o „znovusjednocení“ těchto území s Ruskem a během jednoho dne bude schválen horní komorou parlamentu a bezprostředně poté bude zákon podepsán prezidentem Putinem.

Podíváme-li se za jeho službu jako agenta zpravodajské služby KGB, což je vše, o čem západní „ruští specialisté“ donekonečna píší ve svých článcích a knihách, vzpomeňme si také na právnický titul Vladimira Putina. Jako prezident se systematicky držel domácího a mezinárodního práva. Učiní tak nyní. Na rozdíl od svého předchůdce Borise Jelcina Vladimir Putin nevládl prezidentským dekretem; vládl podle zákonů vyhlášených dvoukomorovým parlamentem složeným z několika stran. Rozhodoval v souladu s mezinárodním právem vyhlášeným Organizací spojených národů. Právo OSN hovoří o posvátnosti územní celistvosti členských států; ale právo OSN také hovoří o posvátnosti sebeurčení národů.

Co vyplývá z formálního sloučení těchto území s Ruskem? To je také naprosto jasné. Jako nedílná součást Ruska, jakýkoli útok na ně, a určitě tam budou takové útoky ze strany ukrajinských ozbrojených sil, je casus belli. Ale ještě předtím referendům předcházelo oznámení mobilizace, které přímo poukazuje na to, co bude Rusko dělat dál, pokud to bude vyžadovat vývoj na bitevním poli. Progresivní fáze mobilizace budou ruské veřejnosti ospravedlněny jako nezbytné k obraně hranic Ruské federace před útokem NATO.

Sloučení Ruskem okupovaných ukrajinských území s Ruskou federací bude znamenat konec „speciální vojenské operace“. SVO není něco, co provádíte na svém vlastním území, jak před pár dny poznamenali panelisté večera s Vladimirem Solovjovem. Označuje začátek otevřené války proti Ukrajině s cílem bezpodmínečné kapitulace nepřítele. To bude pravděpodobně znamenat odstranění civilního a vojenského vedení a velmi pravděpodobně i rozdělení Ukrajiny. Kreml koneckonců před více než rokem varoval, že USA diktovaný postup členství Ukrajiny v NATO povede ke ztrátě státnosti. Tyto konkrétní cíle však dosud nebyly vyhlášeny; SVO byla o obraně Donbasu před genocidou a o denacifikaci Ukrajiny, což je samo o sobě poněkud vágní pojem.

Přidání dalších 300 000 mužů ve zbrani k silám nasazeným Ruskem na Ukrajině představuje téměř zdvojnásobení a jistě vyřeší nedostatek pěchoty, který omezil schopnost Ruska „dobýt“ Ukrajinu. Právě nedostatek pěchoty vysvětluje bolestné a trapné stažení Ruska z Charkovské oblasti v posledních dvou týdnech. Nemohli odolat masivní koncentraci ukrajinských sil proti jejich vlastnímu slabě střeženému  regionu. Strategická hodnota ukrajinského vítězství je sporná, ale značně posílila jejich morálku, což je hlavní faktor ve výsledku jakékoli války. Kreml to nemohl ignorovat.

Na tiskové konferenci v Samarkandu minulý týden po skončení výročního setkání hlav států Šanghajské organizace pro spolupráci byl Vladimír Putin dotázán, proč projevil tolik zdrženlivosti tváří v tvář ukrajinské protiofenzívě. Odpověděl, že ruské útoky na ukrajinské elektrárny, které následovaly po ztrátě charkovského území, byly jen „varovnými výstřely“ a že přijdou mnohem „účinnější“ akce. V souladu s tím, jak Rusko přechází od SVO k otevřené válce, můžeme očekávat masivní zničení ukrajinské civilní i vojenské infrastruktury, která plně zablokuje veškerý pohyb západem dodávaných zbraní z míst dodání ve Lvovské oblasti a dalších hranic na frontové linie. Nakonec můžeme očekávat bombardování a zničení ukrajinských center rozhodování v Kyjevě.

Pokud jde o další západní intervenci, západní média zachytila slabě zahalenou jadernou hrozbu prezidenta Putina potenciálním ukrajinským  spolubojovníkům. Rusko výslovně uvedlo, že jakákoli agrese proti jeho vlastní bezpečnosti a územní celistvosti, jaká byla vznesena generály v důchodu v USA, kteří v posledních několika týdnech hovořili s národní televizí o rozpadu Ruska, se setká s jadernou reakcí. Když je ruská jaderná hrozba namířena proti Washingtonu, spíše než proti Kyjevu nebo Bruselu, je nepravděpodobné, že tvůrci politiky na Capitol Hill zůstanou dlouho přezíraví ohledně ruských vojenských schopností a budou usilovat o další eskalaci.

Ve světle všech těchto událostí jsem nucen přehodnotit své ocenění toho, co se stalo na zasedání Šanghajské organizace pro spolupráci. Západní média zaměřila plnou pozornost pouze na jedno téma: údajné třenice mezi Ruskem a jeho hlavními globálními přáteli, Indií a Čínou, kvůli jeho válce na Ukrajině. To se mi zdálo hrubě přehnané. Teď se to jeví jako naprostý nesmysl. Je nepředstavitelné, že Putin nediskutoval se Si a Módím o tom, co se chystá udělat na Ukrajině. Pokud Rusko skutečně nyní dodává do svého válečného úsilí mnohem větší část svého vojenského potenciálu, pak je zcela rozumné očekávat, že válka skončí ruským vítězstvím do 31. prosince tohoto roku, jak se zdá, Kreml slíbil svým věrným stoupencům.

Odhlédneme-li od možné ztráty státnosti Ukrajiny, ruské vítězství bude pro Washington znamenat víc než jen krvavý nos podobný Afghánistánu. Odhalí nízkou hodnotu amerického vojenského deštníku pro členské státy EU a nutně povede k přehodnocení evropské bezpečnostní architektury, což je to, co Rusové požadovali před zahájením jejich vpádu na Ukrajinu v únoru.

©Gilbert Doctorow, 2022

https://gilbertdoctorow.com/

Vlkův  dovětek:

Patříte  k těm, co si právě odplivli,  že jde o obludnou  ruskou propagandu?  Omyl. Gilbert Doctorow  NENÍ  Rus. Je to Američan. Navíc  specialista na Rusko. Nikoliv  rychlokvašený, jak je v tuzemsku  zavedeným zvykem. A  na  webu Amazonu, která ve velkém prodává jeho knihy  se v jeho autorské vizitce píše  toto:

Gilbert Doctorow je profesionální pozorovatel Ruska a přímý  aktér  ruských záležitostí od roku 1965. Je absolventem Harvard College s vyznamenáním (1967), bývalým Fulbrightovým stipendistou  a držitelem Ph.D. s vyznamenáním v oboru historie na Kolumbijské univerzitě (1975).

Po dokončení studií se pan Doctorow věnoval obchodní kariéře zaměřené na SSSR a východní Evropu. Dvacet pět let pracoval pro americké a evropské nadnárodní společnosti v marketingu a obecném managementu s regionální odpovědností.

V letech 1998-2002 působil Doctorow jako předseda ruské Bookerovy literární ceny v Moskvě. Během akademického roku 2010-2011 byl hostujícím učencem Harrimanova institutu na Kolumbijské univerzitě.

Od roku 2008 pan Doctorow pravidelně publikuje analytické články o mezinárodních záležitostech na portálu belgického deníku La Libre Belgique. Z tohoto materiálu vytvořil čtyři sbírky esejů, z nichž nejnovější vyšla v říjnu 2017: „Mají Spojené státy budoucnost?“

Dalším projektem pana Doctorowa bude vzpomínka na jeho profesní činnost  v Moskvě v divokých 90. letech.

Pan Doctorow je americký občan a dlouholetý obyvatel Bruselu v Belgii.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.