Bloomberg k zastropování cen ruské roky – Odvolejme celou věc.

Dnešek by  měl být jedním z nejdůležitějších milníků v ukrajinské  válce. Protože  by  kolektivní Západ a zejména  EU , podle svých  dřívějších vyhlášení k tomuto datu  chtěl uvalit  cenový strop na  ruský vývoz  ropy. Kosa o  tomto záměru několikrát  psala, hned jak se ta myšlenka objevila.  V tuto chvíli sebeméně  netuším zda  a na čem se s konečnou platností, ohledně ruské ropy, západní papaláši dohodnou a co světu sdělí.

Sledují několik cílů najednou

1- podvázat  ruské příjmy  z prodeje  uhlovodíků a  donutit  je k ekonomické kapitulaci

2-neodradit  Rusko, aby  úplně přestalo dodávat  ropu na světové trhy, protože to by  vyprovokovalo nejspíš  jen těžko zvládnutelný cenový  šok

3- Rusko pomalu cenovým deklem škrtit. Nejprve ho nastavit  relativně  vysoko, aby mohlo nějak dýchat a  když to bude fungovat, pak postupně  povolenou cenu snižovat a  snižovat a ž  někam pod hranu produkčních  nákladů.

Pro mne se  dnes, pokud  to vyhlásí, bude  pro Putina a jeho zemi  lámat chleba.Kolik zemí se k tomu západnímu projektu přidá? Budou mezi nimi především  Čína a Indie? Jak zareaguje společenství OPEC+?  Vydrží ve  svém odporu vůči snahám kolektivního Západu nebo se nakonec podvolí a přijmou riziko, že  příště  stejné sankce  a praktiky  dopadnou na členské země?

Za mne jde o jeden  z politickoekonomických vrcholů tohoto roku!  Který  rozhodne o budoucnosti světa a zejména kolektivního Západu.

Rozumné by bylo si počkat na detaily a  ty potom okomentovat. Ale není to nezbytně nutné.  Na  Bloombergu vyšel zásadní komentář. Který  jsem se  rozhodl pro Kosu převzít.

You Say Price Cap, I Say Speed Bump. Let’s Call the Whole Thing Off.

podle překladače

Vy říkáte cenový strop, já říkám rychlostní skok. Odvolejme celou věc.

Současná jednání o cenových stropech ropy a plynu, jejichž cílem je ublížit Rusku, jsou nanejvýš nesmyslná.

Evropští lídři se přou o úroveň dvou stropů cen energií: jeden pro evropské velkoobchodní ceny zemního plynu a druhý pro export ruské ropy. Navzdory zaměření na neshody u cenové hladiny se skutečný boj vede  o politiku: Co mají cenové stropy zařídit a zda pro ně existují nějaké přijatelné kompromisy.

Zatím jedinou věcí, na které se evropští lídři shodli, je, že chtějí něco, co by všichni mohli nazvat „stropem“, aby vypadali vůči Rusku jako tvrďáci. Nezáleží na tom, zda konečný produkt vypadá spíše jako jednorožec – velmi žádoucí, ale velmi, velmi vzácný – nebo stále více jako trochu chiméra. Obě omezení jsou určena k vyřešení „všech výše uvedených“ problémů a zároveň ke spuštění „žádného z níže uvedených“ kompromisů. Pokud se dokážou dostat přes všechny ty push-me-pull-yous, nebude to nic menšího než zázrak.

První z energetických stropů je ryze domácí: velkoobchodní cena zemního plynu v Evropské unii. Skupina se zaměřuje na Title Transfer Facility (TTF), nizozemskou cenu plynu, která slouží jako měřítko pro kontinent. Evropská komise navrhla cenový strop na 275 EUR (286,40 USD) za megawatthodinu ve srovnání se současnými cenami asi 125 EUR za MWh. TTF se v letech 2010 až 2020 pohyboval v průměru kolem 20 EUR za MWh.

Uzavření bez uzávěru

Brusel navrhl cenový strop zemního plynu výrazně nad současnou úrovní a s tak nastavenými podmínkami to pravděpodobně nikdy nebude fungovat

Návrh má však dvě další podmínky: strop bude spuštěn pouze v případě, že se smlouva TTF v prvním měsíci vypořádá na 10 po sobě jdoucích obchodních dnů nad 275 EUR za MWh a pokud se obchoduje s významnou prémií oproti globálním cenám LNG. Tyto podmínky jsou extrémní: nebyly splněny dokonce  ani během plynové krize v EU v srpnu, kdy se ceny TTF nakrátko ustálily na rekordu téměř 339 EUR za MWh. Kritici popisují návrh jako „nedostačující“ (Francie), „výsměch“ (Španělsko) nebo „vtip“ (Polsko). Tato cenová čepice nic nezakryje.

Ale to je pravděpodobně záměrně. Technický personál Evropské komise ví, že regulovat světové ceny energie vyhláškou je marné. Co může Evropa udělat – a Brusel navrhl spolu s myšlenkou stropu – je postavit zpomalovací hrboly, takzvané jističe /nebo spíše  retardér -pozn.vlk/, které mohou cenovou  rally zpomalit, ale neukončit. Německo a Nizozemsko jsou proti cenovému stropu – alespoň takovému, který funguje –, protože se domnívají, že to ohrozí bezpečnost jejich  dodávek plynu. Země, které chtějí pevný strop, v čele s Itálií, nedokázaly vysvětlit, jak jejich politika nepovede k nedostatku.

Ve skutečnosti bude pevný cenový strop fungovat pouze tehdy, když vlády EU zavedou pevný strop na vyžádání. Ale nikdo v Evropě není připraven regulovat, kdo a v jakém množství může spotřebovávat plyn. Takže cenový strop tohoto zdroje energie je odsouzen k neúspěchu.

Skutečným problémem, který je základem debaty, je fiskální kapacita. Každý národ EU ví, že bude muset dotovat spotřebu energie – a zachraňovat společnosti – pokud ceny plynu zůstanou vysoké. To je pravděpodobný scénář nejen letos v zimě, ale také v sezóně 2023-24. Německo má finanční sílu, aby si dotace mohlo dovolit; ostatní země EU ne. Ty potřebují cenový strop, aby omezily své výdaje na dotace na energii. V mocenských kuloárech v Bruselu někteří diplomaté vtipkují, možná krutě, že se v otázce plynu bojí více Německa než Ruska. Řešením je solidarita EU: opustit strop a dát dohromady fiskální zdroje. Jak ale vidíme, cesta k řešení vedla do současné slepé uličky.

Jednání o druhém stropu – pro ropu – probíhají souběžně, ale zahrnují širší soubor národních zájmů. Rozhovory jsou součástí plánu skupiny G7 uvalit spojenecký strop na cenu vývozu ruské ropy jako ránu Moskvě. Navrhovaný strop je kolem 65–70 USD za barel ropy. Toto rozmezí je nad úrovní, za kterou  se aktuálně prodává Putinova ropa.

Opět je to cenový strop, který nic nestropuje. A opět, to je tajný cíl.

Washington a další chtějí, aby ruská ropa proudila na trh, takže globální ceny by zůstaly pod 100 dolary za barel, i když kompromis spočívá v tom, že Kreml se nadále těší silnému toku petrodolarů. Polsko a další chtějí v Evropě cenový strop, který by zbavil peněz Kreml, protože věří, že by to mohlo urychlit konec války na Ukrajině. Vyšší ceny benzinu jsou pro ně přijatelným kompromisem.

Kde je strop?

Současný návrh cenového stropu G7 pro ruskou ropu je stanoven nad cenou, kterou Moskva za svou ropu dosahuje, a proto je nadbytečný

Co je tedy prioritou? Představa, že cenový strop na 65 až 70 dolarech za barel bude mít dopad na ruského prezidenta Vladimira Putina, je směšná. S těžbou ropy téměř tak vysokou, jako byla před zahájením invaze v únoru, vydělává Kreml více než dost peněz na financování své válečné mašinérie. Abychom Putina poškodili, bude muset být cenový strop mnohem nižší, a rozhodně ne vyšší než 45 dolarů za barel, které evropští diplomaté navrhují svým americkým protějškům. A bude muset být přísný. Současný plán má více děr než švýcarský sýr, s výjimkou pro mnoho zemí od Japonska po Maďarsko.

Může silný cenový strop ropy G7 ukončit válku? Jsem skeptický k tomu, že Putina lze srazit na kolena prostým omezením toku petrodolaru. Stejná politika nefungovala s Íránem a Venezuelou a obě země jsou finančně mnohem slabší než dnes Rusko. Účinek přísného stropu cen ropy G7 bude také hrozný: povede to k cenám nad 100 USD v globální ekonomice, která je již zatížena nejvyšší inflací za 40 let. Velcí dovozci ruské ropy – vzpomeňte si na Čínu, Indii a Turecko – najdou způsoby, jak pokračovat v nákupu.

Existuje pouze jedna politika, která může omezit tok petrodolarů k Putinovi. To by bylo úplné ropné embargo, podobné tomu, které bylo uvaleno na Irák v roce 1990 poté, co napadl Kuvajt. Náklady z hlediska cen ropy budou obrovské. Nikdo na Západě není připraven to zavést. Kromě toho je však cenový strop ropy G7 odsouzen k neúspěchu.

Autor:

Javier Blas Javier Blas je publicista Bloomberg Opinion a zabývá se  energií a komoditami. Bývalý reportér  Bloomberg News a editor komodit ve Financial Times, je spoluautorem knihy „Svět na prodej: Peníze, moc a obchodníci, kteří vyměňují zdroje Země“.

Uvidíme, co dnes. A zda má  specialista  na ropu a energie  Bloombergu pravdu nebo ne. A  co tomu řeknou  ostatní národy s věta. Které s kolektivním Západem mají  vlastní a  to velmi neblahé zkušenosti za posledních  nejméně  400 let.