Bavte se holoto


napsal Leo K.

V Praze demonstrují stovky lidí. Vrabel burcuje proti Pavlovi – zpráva z 21. ledna 2023.

Svolavatel Ladislav Vrabel a spolek ČR na 1. místě v Praze na Václavském náměstí burcovali proti prezidentskému kandidátovi Petru Pavlovi a ohrožení svobody slova v souvislosti s připravovaným zákonem o šíření dezinformací a proti vládní politice. Mezi řečníky vystoupil i expremiér Jiří Paroubek či předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Dav demonstrantů po 16. hodině dorazil k Úřadu vlády. „Tématem dnešní demonstrace je totalita versus svoboda,“ uvedl aktivista Ladislav Vrabel v jednu hodinu odpoledne na Václavském náměstí před několika stovkami lidmi. Malý počet účastníků zdůvodnil sněhovou kalamitou. „Dnes tu nejsme na kvantitu, ale na kvalitu,“ řekl.

Andrej Babiš na sobotní mimořádné tiskové konferenci oznámil, že jeho manželka Monika obdržela obálku s ostrým nábojem a dopisem plným urážek, začali se k věci na sociálních sítích ihned vyjadřovat čeští politici. Výhrůžky odsoudil premiér Petr Fiala (ODS), ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) i Babišův soupeř ve druhém kole prezidentských voleb Petr Pavel. Ten upozornil na fakt, že je to především šéf hnutí ANO, kdo šíří nenávist a prohlubuje propast ve společnosti.

Vít Rakušan @Vit_Rakusan

Odsuzuji jakoukoliv agresi. A jako ministr vnitra garantuji, že policie se výhrůžkou manželce pana Babiše bude zabývat stejně vážně jako výhrůžkou komukoliv jinému v naší zemi. Vyhrožovat rodině je nepřijatelný hnus. Tahle šílená agrese musí skončit, Babiš pro to může hodně udělat.

1:39 odp. · 21. 1. 2023·

Petr Pavel @general_pavel

Odsuzuji projevy nenávisti a výhrůžky A. Babišovi a jeho rodině. Takové věci k demokratickým volbám nepatří. Atmosféra je vypjatá hlavně kvůli strašení voličů a antikampani, kterou AB vede. Vyzývám ho, aby stáhl billboardy vyhrožující válkou a začal i on sám vést slušnou kampaň.

Petr Fiala 2 min • ®

Výstřižek

Je potřeba jednoznačně odsoudit jakékoliv násilí, ať už přímé či ve formě výhrůžek. Takové věci nemají v České republice místo. Jsme a musíme zůstat civilizovanou a demokratickou zemí. Je úkolem nás všech kultivovat společenskou diskusi, pěstovat politickou kulturu a hájit slušnost a respekt ve společnosti.

Stejně jasně je ale třeba odsoudit lži, manipulace a nespravedlivé osobní útoky, které se v našem veřejném prostoru objevují v posledních dnech v souvislosti s prezidentskou volební kampaní. Právě takové jednání rozděluje společnost, rozdmýchává vášně a může oslabit naši demokracii.

Myslím, že je zřejmé, že tyto metody vnáší systematicky do politického souboje právě jeden ze současných prezidentských kandidátů. Nelze se na jednu stranu tvářit ublíženě a na stranu druhou šířit lži, strach a nenávist. Všichni máme zodpovědnost za naši zemi. Musíme si toho být vědomi a zvláště by si to měl uvědomovat ten, kdo se uchází o úřad hlavy státu.

Petr Fiala @P_Fiala
Druhé kolo prezidentské volby bude nelehký souboj mezi hodnotami. Populismus, lži a příklon k Rusku proti demokracii, respektu k ústavě a prozápadní orientaci. Já budu podporovat druhé hodnoty, proto vyzývám všechny, aby podpořili Petra Pavla. (3/3)

5:52 odp. · 14. 1. 2023

Martin Bartkovský @bartkovskym

Společnost tu v paktu s Milošem Zemanem rozesírá 10 let a jen sklízí plody své práce. Ani v řeči, kde mluví o tom, že někdo vyhrožuje jeho ženě, si neodpustí rýpnout do vlády, osočit jinou stranu nebo si vymýšlet, že ho lidi chtěli umačkat. Z prohlášení dělá kampaň. Dobytek.

Tenhle twit opustil i chabou snahu být korektní. Proto si neodpustím možnost komentáře: Martin Bartkovský je zástupcem šéfredaktora Reflexu – a srovnejme si jeho reportáž (v Reflexu) s tím co píše na twitteru. Řekl bych, že je rázem jasno, kde je ten bludný kořen postpubertálního novináře.

Když novinář, zpravodaj napíše článek (zprávu) o události, tak z té zprávy nesmí být zřejmý vlastní názor zpravodajce, jinak nemá u novin co dělat a šéfredaktor by s ním měl vyrazit dveře a pokud by byl jemnocitný, tak by mohl ty dveře i předem otevřít. Miloš Zeman se nevhodně o občanech zmínil jenom jednou a to nebyl prezidentem, ale premiérem. A jenom citoval Cyrila Höschla z pražského Karolina 24. září 1991, když mu tam byla udělována profesura. Pro představu citujme:

Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel v této zemi má podprůměrný intelekt […] Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem, a je to tedy polovina národa, uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa; a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení.“

Čili jednodušeji řečeno: Skutečnost nikdy není černobílá. Má tisícero barev a přechodů, kterým nelze rozumět díváte-li se na ně brýlemi, které vám vrací jenom černobílý obraz. Jenom dobro a zlo.

Daleko horší je to, co říkají dnešní vrcholní vládní činitelé v čele s premiérem Petrem Fialou. Babiše volilo v prvním kole ze zhruba pěti a půl milionů voličů 1 952 213, tedy bezmála 2 miliony.

A premiér o nich prohlásil, že volili populismus, lži a příklon k Rusku a vůbec proti demokracii.

Miloš Zeman měl špatnou pověst nejen proto, že řada jeho kroků byla evidentně vedena touhou se něčemu a někomu pomstít, ale z největší části proto, že až na výjimky neměl rád novináře. A já říkám za sebe – právem. Já vlastně nevím od jaké doby se odvíjel ve veřejnosti názor,že novináři jsou hlídací psi demokracie.

Pravděpodobně jde o dědictví První republiky. Tenhle názor je v dnešní době nedostižným ideálem, protože novináři mohou hlídat demokratické instituce a demokratické postupy jenom tehdy, jestliže důsledně a urputně hlídají jejich uživatele. Ať jde o vládu nebo instituce (včetně vládních agentur, ale i neziskovek).

A to se neděje.

Naopak vláda, její agentury a provládní neziskovky si chrání svůj příběh tím, že totálně zkorumpovala média. V připravovaném zákonu to snad i přiznává, kdy těm, které chrání její narativ chce rozdělovat sto milionů a spřízněným neziskovkám pak padesát. Z pohledu naší nobility je největším problémem svobodné společnosti to, že si lidi dělají a říkají, co se jim zachce. A to je podle Jourové, stejně jako podle Fialy či Rakušana samozřejmě špatně a je to potřeba kontrolovat, jinak tu společnost ke světlým zítřkům nevychovají!

A proto už řadu let probíhá eroze svobody slova pod záminkou, že slovo je vlastně jenom takový nedokonaný čin. Samozvaní bojovníci za spravedlnost se sami stávají monstry, se kterými jakoby bojují. A nepřestávají, stále tlačí dál a dál a žádají další nástroje, jak kontrolovat mediální prostor. A to je velice, velice špatný trend.

Svoboda projevu je základním a zcela zásadním předpokladem svobodné společnosti, právního státu a moderní civilizace.

A to, podle vlády není možné tolerovat, protože když si každý bude říkat, co ho vlastně napadne, tak tu společnost ke světlým zítřkům jednoduše nevychovají. To věděli ti staří totalitáři – a objevují to i ti noví. Ti staří to měli složité, mohli monitorovat jen podezřelé osoby a museli se spoléhat na udavače. Ti noví na to mají techniku!

To není žádná fikce: 26. května 2021 většina členů Committee on Civil Liberties, Justice and Home Affairs (LIBE) hlasovala pro zavedení kontrol chatů. 6. července 2021 většina členů Evropského Parlamentu hlasovala také pro – včetně křesťanských demokratů, sociálních demokratů, konzervativců i pravice. Celkem 537 členů parlamentu bylo pro a jenom 133 proti – prostě se jim podařilo prodat hromadné monitorování zabalené do tenkého plátku šunky zvaného „ochrana dětí“.

Mít kontroverzní témata je normální. Vést kontroverzní debaty je normální. Ač nobilita říká něco jiného, pluralita názorů a jejich vzájemný neagresivní střet je nejen možný, ale naopak velmi plodný a užitečný. Naše společnost je unikátní tím, že se snaží být svobodná, protože ve svobodné společnosti myšlenky putují a konfrontují se mezi sebou. To je základem kreativity a myšlenkové produktivity. Pokaždé, když se intelektuální otěže uvolnily se kreativita rozjela, kdežto cenzura a ničení knih přinesly jen dobu temna. V možnosti konfrontovat neomezeně informace je síla demokracie. Pokud se pokusíme vybudovat něco, co zdálky vypadá jako demokracie, ale o vážných věcech budou rozhodovat jen elity a přístup k informacím bude vyhrazen jen pro elity, nic nevyřešíme, jenom pod kreativitou zase podřízneme větev tak, jak se to v minulosti stalo už tolikrát.

Nenormální je kritizovat Mikeše za to, že je rasistický vůči cikánům. Nenormální je umlčovat autory, se kterými nesouhlasíme. Nenormální je pálit jejich knihy. Nenormální je mazat lidem účty na twitteru nebo facebooku. Nenormální je odepírat jim služby. Nenormální je vykřikovat, že u nás takové a onaké neobsluhujeme. Nenormální je zasahovat do obsahu knihoven, nenormální je editovat podobu starých děl, cenzurovat je a předělávat.

„Ministerstvo pravdy“ je ostatně klasickou orwellovskou vizí, něčím velice děsivým a proto bychom si měli dávat pozor na to, čím nás krmí oficiální propaganda. Pointa je ale v tom, že bychom neměli ignorovat názory jakékoliv strany. Každá by měla mít prostor ke svému vyjádření –

nikdy bychom se na takové vyjádření neměli dívat jako na čistou pravdu, ani na jako čistou lež,

ale na vyjádření své vlastní pozice, svého pohledu. Každý člověk si konstruuje vlastní pravdu z dostupných faktů a na jejím základě se sám rozhoduje. To, co je podstatné, je to, že by se neměl apriori uzavírat pohledům jednotlivých stran a měl by přemýšlet sám za sebe,

na základě událostí, statistik, zpovědí, na základě všech dostupných informací.

Svobodný je jenom ten, kdo se nenechá ovládat žádnou propagandou – tvoří si sám svůj vlastní názor, ať už je jakýkoliv. Možná, že žije v omylu: Ale je to jeho vlastní, dobře zvážený omyl.

Hlášky o Zemanovi typu „stupidní venkovští burani zvolili lháře a idiota“ jsou dostatečným důkazem

změny poctivého novinářského řemesla v soustavné práci na zblbnutí národa,

v hospodské žvanění po čtvrtém půllitru. Místo hlídání vlády (což je primárním úkolem médií) vytvářejí mainstream lidového čtení na téma o hodné vládě a zlých oportunistech. A jakmile nechcete nějak moc přemýšlet a mít „klid na práci“ a moc nepřemýšlet, což je přesně to, o co se tenhle tisk snaží, tak je jasno:

Tito jsou našim nepřítelem a naše neotřesitelné hodnoty jsou demokracie a vláda práva.

Jestliže svoboda slova vůbec něco znamená, potom je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet. Je naprosto normální, že si něčím nejsme jistí. Přesto je možné žít a nevědět. Bohužel nevím, zda si každý uvědomuje, že je to pravda. Jistota je sice pohodlná, ale nic nepřináší. Svoboda pochybovat se zrodila ze zápasu proti církevním autoritám v počátcích vědy. Byl to velmi intenzivní a obrovský zápas. Je životně důležité brát věci v potaz, pochybovat a nebýt si jistým. Jen tím jde lidstvo vpřed.

Pokud na ten zápas zapomeneme, je možné ztratit vše, co jsme získali.

„Zneužívání autority, ponižování a ovládání jiných lidí dodává zlu živiny a slepá poslušnost a lhostejná víra v donucovací pravidla může vést k proměně mírumilovných demokracií v totalitní diktatury.“ to neřekl proruský trol, ale Jørn Lier Horst (oceněný norský autor kriminálních románů a bývalý vrchní vyšetřovací důstojník v policejní čtvrti Vestfold ).

Po převratu z listopadu 1989 jsme neobnovili  demokratické tradice První republiky. Jakkoliv byla plna problémů – vzpomeňte si na květen 1945:

„Vybudujeme si nový spravedlivý stát!“

A poddali jsme se Sovětskému svazu. A když jsme se z poddanství vymanili vytvořili jsme státní zřízení pro odcizenou transformaci. Zbožnili jsme hodnoty ekonomické, „zelenou“ dostala nenaplněná touha vlastnit a konzumovat, obohacovat se i na úkor dříve společného vlastnictví. Vlivní politici nemluvili o občanské morálce, úctě k práci, k přírodním zdrojům a materiálnímu i duchovnímu dědictví po předcích, ale o trhu, o zisku, o podnikavosti bez zábran, o tom, že při privatizaci je třeba na „chvíli zhasnout,“ aby na nekalosti nebylo vidět. Neříkali jsme si jako kdysi „stát jsme my,“ starejme se poctivě o jeho dokonalost a pečujme nezištně o obecné dobro. Místo toho jsme slyšeli, že „státu má být co nejméně“ a každý se má starat sám o sebe a vlastní prosperitu.

Ať tomu říkáme Overtonovo okno nebo salámová metoda trend je jasný. Je jím totalita. Příznaky jsou jasné – premiérem je usvědčený lhář v masce neškodného profesora, ministrem financí je asociální elektrikář, ministrem vnitra zakomplexovaný učitel a ministrem zahraničí je (to by bylo žalovatelné).

Divíte se zásahům do svobody slova, když si taková sebranka chrání svůj příběh?

Poznámka: Fotografie Petra Fialy s jeho výrokem je z videa xTv

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.