Fascinuje mne, jak málo pozornosti je v prezidentské kampani oběma kandidáty, ale především mediálními propagandisty věnováno ekonomickým problémů země a to především těch, které se bezprostředně týkají obyvatelstva. Z nichž největší je bezesporu inflace. A ve vztahu k ní drží prezident rozhodující kompetenci – samostatné jmenování členů bankovní rady a jejího guvernéra.
Situace je natolik alarmující, že si toho všimli dokonce i v ekonomické redakci Seznamu.cz a ve specializované příloze Cash Only vydali k tématu následující článek:
Cash Only: Lidé přichází o úspory víc, než bylo nutné. Může za to ČNB.
Rekordně vysoká inflace sebrala za uplynulý rok z reálné hodnoty úspor domácností přes 500 miliard korun a rozhodně to není konečné číslo. S vysokou inflací se budeme potýkat i letos a úspory se znehodnotí o další stovky miliard.
Za loňský a letošní rok tak půjde o největší zdecimování úspor v novodobé historii Česka. Je proto namístě otázka, jaký díl viny na tom nese Česká národní banka, která má ze zákona pečovat o cenovou stabilitu, to znamená držet inflaci kolem dvou procent.
Je jasné, že k růstu inflace muselo dojít. Po dvou covidových letech došlo k vysoké kumulaci úspor, fiskální politika byla expanzivní a ve finále došlo ještě k výraznému snížení daní. Silné inflační tlaky přicházely z domácí ekonomiky a k tomu se přidaly ještě silnější vnější inflační tlaky způsobené růstem cen komodit, energií a potravin na světových trzích.
Bývalá bankovní rada v čele s guvernérem Jiřím Rusnokem si riziko růstu inflace uvědomila relativně včas, a proto v polovině roku 2021 začala nepřetržitě zvyšovat úrokové sazby z 0,25 % až na 7 % v polovině roku 2022.
Poté nastoupil do čela ČNB Aleš Michl, který byl členem Rusnokovy bankovní rady a s kolegou Oldřichem Dědkem po celou dobu zpřísňování měnové politiky hlasoval proti zvyšování sazeb. S novým guvernérem a zásadně obměněnou bankovní radou přestala centrální banka sazby zvyšovat a vyhlásila novou strategii stability sazeb.
Paradoxně až komicky v této situaci vyznívají komentáře guvernéra Michla, který zjednodušeně řečeno ze všeho špatného obviňuje bývalou bankovní radu a očekávané postupné zpomalení růstu inflace vydává za výsledek strategie nové bankovní rady. Lze-li nicnedělání vůbec za protiinflační strategii považovat.
Začne-li v letošním roce inflace postupně slábnout, jde jednoznačně o důsledek zvýšení úrokových sazeb bývalou bankovní radou ČNB a slábnutí inflačních tlaků v eurozóně a USA, kde inflaci krotí zvyšováním úrokových sazeb. Pro pokles inflace v Česku neudělala aktivně současná bankovní rada nic.
Guvernérem Michlem uváděná politika silnější koruny i za cenu devizových intervencí byla nastolená již bývalou bankovní radou a současná v ní pouze pokračovala.
Bankovní rada ČNB by měla být z povahy svého mandátu a své nezávislosti, které požívá proto, aby mohla plnit svůj primární cíl, cenovou stabilitu, spíše pesimističtější. Současná bankovní rada je až přehnaně optimistická. Její členové sice nevylučují, že jsou v případě dalších inflačních impulsů připraveni úrokové sazby zvednout, ale současně hovoří o tom, že po celý letošní rok se pravděpodobně sazby nezmění.
V důsledku zpřísnění měnové politiky, růstu nákladů a omezení spotřeby domácností ekonomika zpomaluje, ale recese se očekává spíše mělká a krátká. Tlaky na růst mezd jsou stále značné a očekávání firem ohledně vývoje inflace spíše pesimistická. Například více než polovina generálních ředitelů velkých firem v Česku podle průzkumu společnosti PWC i letos očekává průměrnou inflaci dvoucifernou.
Strategie nicnedělání tak rozhodně není úspěšná v tom, že by měnila inflační očekávání v ekonomice, což je pro další vývoj inflace dost důležité.
Srovnáme-li strategii bývalé a současné bankovní rady, tak jednoznačně správný postup aplikovala bývalá bankovní rada. Zvyšování sazeb i za ceny většího propadu ekonomiky doporučují i OECD či Mezinárodní měnový fond, ale k tomu je současná bankovní rada ČNB hluchá.
Jasné je, že inflace by ještě nějakou dobu řádila, i kdyby se loni pokračovalo ve zvyšování úrokových sazeb, ale mnohem dříve by se z vrcholu spustila dolů a domácnosti i firmy snad uvěřily, že ČNB opravdu s inflací bojuje, a nejen o tom mluví.
V Česku na vrchol inflace stále čekáme. K otočení trendu tak dojde více než po roce a půl a k cíli dvou procent se přiblížíme nejdříve po dvou a půl letech od zahájení růstu sazeb. A toto očekávání stále stojí na víře, že inflace odezní, i když má ČNB ruce v klíně.
Za sebe říkám, že mi Seznam.cz v tomto případě mluví z duše. V předvolebních debatách před I. kolem a zcela a nepochybně u před finále interjvjůci, všelijací takoví Řezníčkové a podobní doslova plkali s kandidáty o všem možném a především nemožném. Manželství stejnopohlavních párů, vyznamenání pro Mašíny, generálské lampasy pro statečného plukovníka Koudelku, atd. atd. Prostě samé planetárně důležité záležitosti! Ale inflace, boj s ní a obměnění bankovní rady, když obyvatelstvo přišlo o cca 20% svých úspor? To nikoho netankuje! Proč také? Taková titěrnost!!!!
Tohle nejlépe svědčí o celém tom mediálním vyrválu a doslova náboženským zanícením z kategorie vyznavačů Islámského státu, v které se české prezidentské volby změnily!!! To, v podstatě nejdůležitější nikoho nezajímá. Intervjůky proto ne, že se z nich stali dobrovolně šiřitelé toho jediného a vždycky správného džihádu a také že materii nerozumí a kandidáti také ne. Protože jeden má svoje specifické zájmy a ten druhý netuší, která bije.
A volič? tak ten se pere, seč mu síly stačí za jednu nebo druhou stranu. Kdyby mu někdo ukradl šrajtofli s pár drobnými, co v ní má, zuřil by k nepříčetnosti. Když mu ČNB a vláda, protože na tu nesmíme zapomenout, tak ohledně inflace učinila opravdu mimořádně hodně, aby se jí ve Fialalandu hodně a hodně líbilo, tak nereaguje! Oč snazší je nadávat Babišovi/Pavlovi, vymýšlet více či méně vtipné přesmyčky jmen nebo lajkovat na internetu!
Tenhle problém vyžaduje přemýšlet… U všech jmenovaných.