Úvodník dnešní Kosy – pozor tanky!

Když  německý  generál, později polní  maršál Heinz Guderian vydal v roce  1937 vydal svou zásadní knihu  Achtung Panzer!  – Pozor tanky! stala se okamžitě  biblí všech, kteří  uměli odhadnout  rozsah a míru, kterou tyto válečné stroje  sehrají  v budoucí  válce.

Nebylo jich tehdy nijak moc. Tedy mimo Německo. Tamní generalita   a dá se  říci, že jako jediná na světě, komplexně pochopila, jaké výhody  armádě, která s nimi  umí  opravdu zacházet,  zejména v součinnosti s motorizovanou pěchotu a  frontovým letectvem, poskytne.  Západní spojenci se o tom  velmi názorně přesvědčili nejprve  v květnu  1940 ve Francii, následně  až do roku  1943 v severní  Africe a naposledy v Ardenách na  Vánoce  1944,  Vlastně  jediným  západním  velitelem, který tehdy zachytil krok s dobou a  trendem se  stal generál de Gaulle. Všichni ostatní, včetně  hvězd  typu Eisenhower, Montgomery, Patton, Bradley a pod.  se   učili  až za pochodu. A  v  Sovětském svazu to nebylo jiné. Velitele  typu Katukov, Leljušenko nebo Rotmistrov  ukovaly v podstatě také až  tankové střety s Wehrmacht  v roce  1941.

Proč  tenhle  historický exkurz? Protože  máme  co do činění  s ještě  začátkem léta  nemyslitelným  – převodem hlavních bojových tanků kolektivního Západu na  ukrajinskou frontu.

Netuším, čím ještě  chceme  my jako ten kolektivní Západ  dál vyeskalovat ukrajinskou  krizi. Co po těch tancích?  V podstatě mne napadá, že  už zbývají  jen letadla – i tady už Holandsko oznámilo,  že  by bylo ochotno Kyjevu předat  část  svých F 16.  A pak už zbývají jen  rakety  dlouhého dosahu…..

Někde mezi tím je ovšem okamžik, kdy si Putina  Rusko řekne  – tak dost!!!! A  použije  taktické jaderné zbraně!!! A pak už svět bude čelit jen dvěma  scénářům  –

1- kolektivní Západ  dostane rozum a  tím válka skončí

nebo

2- rozum nedostane a  odpoví vlastním konvenčním  nebo spíše  jaderným úderem a tím pádem skončí planeta.

Žádná třetí možnost neexistuje.

Zkusme  si položit jednoduchou otázku  – proč  vlastně mají  jít  západní tanky  na Ukrajinu? Zejména když ta, podle  západního  mainstreamu a  českého zejména, jde od vítězství k vítězství a  Rusko dosahuje jen zcela  nevýznamných taktických postupů, navíc  za cenu obrovských ztrát. Jako naposledy  u Soledaru?

Jestliže  Zelenský  tak zoufale  volá  po německých a amerických tancích a  váleční štváči a podpalovači všeho druhu  vytvářejí celozápadně   stejně hysterickou atmosferu, jakou  jsme nyní  zažívali  u nás  před finále prezidentských voleb, pak si dovolím usuzovat,  že

-to s těmi ukrajinskými vítězstvími je  asi hodně jinak

-stejně tak  ony  nevýznamné  a krvavě zaplacené ruské  postupy  bez jakéhokoliv  významu asi představují úplně jinou kvalitu než je nám líčeno

-ztráty  Kyjeva na  technice, zejména  obrněné, dosáhly takového rozměru,  že  je jí prostě nedostatek. nejen pro onu připravovanou ofenzívu, ale dost možná  už i pro obranné  boje.

-ty ztráty  už není čím kompenzovat, všechny rezervoáry  původní sovětské a  ruské techniky  jsou  zřejmě  vyčerpány  a to celosvětově

-takže  nezbývá než sáhnout  po západních obrněncích, Se  všemi riziky, které to s sebou přináší.

Rozhodl jsem se proto věnovat tohle  číslo Kosy monotematicky  dodávkám západních tanků na  Ukrajinu. Protože  je to opravdu moc hezký  příběh o tom, jak vypadá ona  úžasná  západní jednota a solidarita. A oč  se hrálo a hraje  v zákulisí těchto  dodávek.

Určitě se nebudete  nudit! A opět, si nacistickým generálem Heinzem Guderianem připomeneme  jeho zvolání  – Achtung Panzer!  A  opět si zejména  v Berlíně, ale i ve Washingtonu, Londýně, Paříži, Varšavě, Praze a podobně   myslí,  že jde o volání  vítězů!  Nikdy bych nevěřil,  že  nacistický generál je modlou liberálních demokracií… Člověk se učí celý  život.