Přehršel otázek

Napsal Leo K.

„Nikdy nevěř tomu, že válka jakkoliv nutná a ospravedlnitelná, není zločin.“
Ernest Hemingway

Snad největší znalec hnusné tváře války vůbec. Zúčastnil se Velké války (1. světové), španělské občanské války a 2. světové války. V červnu 1918 se dostal jako řidič sanitky do těžkých bojů u řeky Piavy. Zde byl těžce raněn střepinami z minometu. Přes svá mnohočetná zranění odnesl na zádech do bezpečí italského vojáka, který byl v bezvědomí. Byl prvním Američanem raněným v Itálii a za svůj statečný čin byl vyznamenán italskou stříbrnou medailí. Jeho román, Sbohem armádo, je retrospektivou válečné zkušenosti z Velké války. Sám k tomu řekl:

„Vždycky jsem se styděl za slova posvátný, slavný a oběť…Slyšeli jsme je, někdy jsme stáli v dešti téměř mimo doslech, takže k nám pronikala jen vykřikovaná slova, a četli jsme je v proklamacích, které billboardy plácaly přes jiné proklamace a neviděl jsem v nich nic posvátného, a věci, které byly slavné, nebyly slavné, a oběti byly podobné jatkám v Chicagu, když by se s masem nedělalo nic jiného než se pohřbívalo. Bylo tam mnoho slov, která jste nemohli vystát, a nakonec jen názvy míst měly nějakou důstojnost. Názvy míst byla to jediné, co jste mohli říct a aby to mělo nějaký význam. Abstraktní slova jako čest, sláva, odvaha nebo svátost byla vedle konkrétních názvů obcí, čísel silnic, názvů řek, čísel pluků a dat vlastně sprostá.“

Ve Španělsku Francisco Franco s podporou Německa a Itálie využil své nacionalistické síly k tomu, aby se postavil do čela povstání proti vládě a lidem věrným republice. Když vypukla občanská válka, Hemingway připlul do Španělska jako korespondent Severoamerické novinové aliance. Své zkušenosti později zúročil v knize Komu zvoní hrana. Navzdory svým sympatiím k republice dokumentuje hrůzy, které se udály na obou stranách tohoto zápasu.

V roce 1944 se vrátil do Evropy, aby byl svědkem klíčových okamžiků druhé světové války, včetně vylodění v den D. Hemingway doprovázel americké vojáky, když se řítili ke břehu na pláži Omaha – i když jako civilní dopisovatel nesměl být přitom. O několik týdnů později se vrátil do Normandie a připojil se k 22. pluku. Než tak učinil, vedl Hemingway kontroverzní snahu shromáždit vojenské zpravodajství ve vesnici Rambouillet a s vojenským povolením se sám chopil zbraní se svou malou skupinou pěšáků. Hemingway se dostal do značných problémů, když dělal kapitána pěchoty skupině lidí z odboje, které shromáždil, protože korespondent nemá vést vojáky, i když to dělá dobře.

Při malé slavnosti v červnu 1947 na americkém velvyslanectví na Kubě byla Hemingwayovi udělena Bronzová hvězda za jeho službu válečného zpravodaje, protože se pohyboval „volně pod palbou v bojových oblastech,“ aby získal přesný obraz o podmínkách.

Ale tenhle článek není o Hemingwayovi, nicméně nemohl jsem ho nezmínit. Už jenom proto, že je autorem výroku:

„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku,

by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“

A román, Komu zvoní hrana, končí výrokem, který sice není jeho, ale nejvíce ho proslavil:

„Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

Píšu to proto, že v právě minulé prezidentské kampani byl Andrej Babiš urážen a znectěn, že neeticky vyostřil kampaň, protože volal po míru na Ukrajině. To tedy byl mistrovský kousek médií. Ta vyostřila kampaň tak, že kandidát dostával vzkazy:

Pokud šéf ANO vyhraje volby, tak si „vezmu flintu a vydám se na svůj poslední lov“. „Toho raka, co v sobě nosím, už stejně nepřemůžu, ale pořád se ještě můžu stát pro své syny hrdinou,“ Buďto prohrajete, nebo zemřete. Nebo odstupte a tím si zachráníte nejen život, ale i čest. Je to jen na vás,

Jediné, co je špatně na tom, že Monika dostala kulku v obálce, je to, že ji nedostala mezi oči rovnou z hlavně,

Michal Dlouhý, Poděbrady

Škoda, že tě máma nepotratila, ty prevíte. Tak si vem špagát a udělej to sám.“

A média uvedla, že Andrej Babiš vyostřil kampaň. Neuvěřitelné. Údajně obyvatelstvo strašil válkou.

Na billboardech stálo:

Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják. 

Tím, že se ČR účastní různých protiruských sankcí, posílá na Ukrajinu zbraně, provádí na našem území výcvik ukrajinských vojáků, a kdoví, co je ještě tajné, tak nás do té války zavlékl už Fiala. Jenom to vláda jaksi zapomněla občanům sdělit. I když musím připustit, že nemalý podíl na tom má i Andrej Babiš sám (uznání akce Skripal a Vrbětice). Off topic – bývalý dvojitý agent Karel Köcher, jehož kvalifikaci nelze zpochybnit řekl jednoznačně, že tyto akce nesou jasné známky britských tajných služeb. Ale zpátky k Babišovi – něco, co náš tisk nezmínil. Andrej Babiš vystoupil na klimatické konference COP 26, kde všichni politici pěli „zelenou píseň“ jako jediný s ostře nesouhlasným projevem. Myslím, že tím prokázal, že se nebojí jít proti proudu.

Věřím, že by vyvinul dostatečné úsilí, aby vznikl silný hlas po míru na Ukrajině.

Od pana generála nemůžeme podobné úsilí očekávat ani náhodou. Válka na Ukrajině se stále více odhaluje jako zástupná válka USA proti Rusku do posledního Ukrajince. Odkazuji na Vlkův článek o Studii think tanku RAND, nebo na švýcarský podcast Die Weltwoche, který odkazuje k témuž. Jenom evropská nobilita a její sluhové stále tvrdí, že jde o naše hodnoty. Když Petr Bystroň (AfD) v Bundestagu volá o pomoc rozum, protože dodávku amerických obrněnců má zaplatit Evropa – tak mainstream předmětné video označí jako Radio Moskau in Bundestag(!)

Hm, USA vyrobí, Evropa nakoupí a zaplatí a pošle ke zničení na Ukrajinu. Ztráty zůstanou Evropě, zisky Spojeným státům. Proboha, to jsou všichni evropští politici tak tupí? Když jsme u těch sluhů amerických (a jiných) zbrojovek, tak zajímavá situace se vyvinula u nás, kde Petr Fiala je navázaný na Brusel, kdežto Petr Pavel je přes Petra Koláře a přes NATO navázaný na Washington. Jestli to bude dělat dobrotu…
Už ale slyším námitky – Rusko je jednoznačně agresor – válka Ukrajiny je spravedlivá!

Žádná válka není spravedlivá!

Média vás blbnou protože z trestního zákoníku víte:

Nutná obrana je takové jednání, kterým je odvracen přímo hrozící, nebo trvající útok na státem chráněný zájem.

Ano, to platí u jednotlivců – jde o odvrácení trestného činu, ale válka je diktatura všem a všichni se musí podřídit. Všichni musí jít do rizikových střetů, kde smrt „je vykoupena“ oslavou – „sláva hrdinům, sláva Ukrajině. Myslíte, že to toho mrtvého hřeje? Padnul mladý člověk. Proč? Když se ta Ukrajina o něj neuměla postarat, když to byl zkorumpovaný a nefunkční stát soupeřící se Somálskem. Ve světovém žebříčku „čistoty“ je podle organizace Transparency International ze 168 sledovaných zemí až stotřicátá.

Opakuji Hemingwayovo zvolání: „Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku,
by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“

Kdo těží z války na Ukrajině? Je to Česko? Je to EU? Podle mne jsou to jenom zbrojaři. Velcí zbrojaři. V jejich zájmu si ničíme hospodářství? V jejich zájmu jsou na Ukrajině desetitisíce mrtvých. Je to tak v pořádku? Zachrání nás od úpadku NATO? Prý chrání Evropu, ale jak to vidím dnes vede Evropu k tomu aby se moci chopily zbrojní korporace. Myslíte, že dvěstě tanků pomůže Ukrajině vyhnat Rusy?

Nevím jak vy, ale mě nikdo nepřesvědčí, že NATO je obranná organizace.

Kde nás bránila? V Jugoslávii 1999? V Afghánistánu? V Iráku? V Lýbii? Proč nás zajímá co se děje v Afghánistánu, Iráku, v Lýbii? Není důležitější co se děje u nás v Česku? Co k tomu říká obdivuhodný glosátor Miroslav Macek: Minulá léta jsem viděl absolutní vládní ponížení. Záda našich páníčků se před tyraniemi farmaceutických, mediálních i korporátních zájmů ohnula tak, že je již nepokládám za naše páníčky, ale za cizí služebníčky.

Když se navíc v minulém roce vláda ohnula i před lobby energetickými a „naše“ elektrárny začaly sloužit světu namísto nám, nevím CO ještě bych měl bránit? „Naše“ elektrárny? „Naše“ média?

„Naše“ zemědělství? „Náš“ průmysl? „Naši“ vládu? „Naše“ školství? „Naši“ kulturu…? Možná bych měl bránit naše životy? O ně tu ale myslím nejde, protože ty nám nikdo zvenčí vzít nechce. Ty chce možná naopak (v cizím zájmu) riskovat „naše“ vláda.

Proč tedy na otázku „zda bych šel bránit naši vlast“ neodpovídám jednoznačné ano? Protože zpochybňuji slovo Vlast. To pochází od slovesa vlastnit a od přijetí něčeho za své. Pokud ale na tomto území vládnou naši správci cizích zájmů, pokud nám vládne cizí politika, pokud nám vládne cizí kultura, pokud si kupuji vlastní elektřinu na cizí burze a pokud nám vládne cizí kapitál, tak již nic nevlastním, ale jsem vlastněn.

Za odměnu si mohu v Bille koupit „clever“ potraviny – to už je zase můj komentář. A když mě po zaplacení nájmu a energií zbude trochu víc, tak i potraviny bez toho dehonestujícího, ale případného označení „chytrý.“ Jak k tomu došlo? Touha každého politika je politický mocenský monopol. To koliduje s demokracií a proto tak jak politici ztráceli půdu pod nohami, tak se podnikatelé postupně zmocnili politiky a celé společnosti. To není o Babišovi. Ten je jen nejviditelnější, protože už ho nebavilo politiku ovlivňovat přes prostředníky. Ale, že se to vůbec mohlo stát, jsme umožnili my, normální lidé, protože jsme žili ideál konzumního života. Štěstí najdeš mezi regály – a tak to dopadlo.