Putinův včerejší projev k ruským elitám.

přeložil Zdenko Onderka

Včera  drželi projevy  jak Biden tak Putin. Zatímco ten Bidenův  si snadno v plné  či zkrácené  verzi snadno najdete, z toho Putinova  se k vám dostane  jen pár  selektivně  vybraných výseků. Opěřených  ještě  náležitě  vysvětlujícím komentářem, jak  ten vybraný kousek má  našinec  správně pochopit. Rozhodoval jsem se jak k oběma proslovům přistoupit. Nakonec  všechno rozsekl Zdenko Onderka, kolega  ze Slobodného vysielača. Který si dal gigantickou práci  s překladačem a  tu Putinovu  řeč prohnal celou. Výsledkem je naprosto nejdelší  článek Kosy, který  kdy vznikl -21 normostran. Uznávám, že je  to k neučtení. Ale nemá smysl, abych to vydával po kouskách. Nehledě k tomu  že Kosa je  do neděle včetně,   naprosto plná. Takže  všechno najednou a  dnes.

A ještě něco  – nedávám žádný  komentář  ani  před,a ni  za  Putinovým projevem. Kosa  není  ani ČT, ani ČRo nebo Seznam, aby  vám cokoliv  vnucovala. Je úplně jedno, jaké nastavení zaujímáte  vůči Putinovi  nebo Rusku. V každém případě  ale  vždycky  platí,  že vaším naprosto nezadatelným právem jest, když o  to projevíte zájem,  zjistit, co vlastně ten Putler  vypustil z úst. A pak to třeba  roztrhat na mraky. Žádný problém. Nedávám to  na Kosu proto, abych  někomu nebo něčemu  fandil. Ale  kvůli  objektivitě a přístupu k originálu. Nic  více , nic méně.

Takže teď  ta  Putinova  řeč nezkráceně, jak ji  dodal Zdenko. Kterému tímto zcela mimořádně za  tu obrovskou práci -DĚKUJI!!!! Ruský originál zde http://kremlin.ru/events/president/news/70565

Dodatek:

Pro ty, co nemají čas  číst, ale možnost poslouchat nabízím Tento projev se  simultánním českým překladem, jak je  k dispozici Tubce

A nyní  tištěná  verze:

21. února 2023

13:50

Moskva

Projev předsedy Spolkového shromáždění

VLADIMIR PUTIN: Dobrý den!

Vážení poslanci Federálního shromáždění – senátoři, poslanci Státní dumy!

Vážení občané Ruska!

Tento projev přednáším v těžké době pro naši zemi – všichni to dobře víme – v době zásadních a nezvratných změn na celém světě, v době významných historických událostí, které rozhodnou o budoucnosti naší země a našeho lidu, v době, kdy každý z nás nese obrovskou odpovědnost.

Před rokem bylo rozhodnuto o provedení speciální vojenské operace na ochranu obyvatelstva na našich historických územích, zajištění bezpečnosti naší země a eliminaci hrozby, kterou představuje neonacistický režim, jenž se na Ukrajině objevil po převratu v roce 2014. A krok za krokem, pečlivě a důsledně budeme řešit výzvy, kterým čelíme.

Od roku 2014 Donbas bojoval, hájil právo žít ve své zemi, mluvit svým rodným jazykem, bojoval a nevzdával se v podmínkách blokády a neustálého ostřelování, neskrývané nenávisti ze strany kyjevského režimu, věřil a čekal, že Rusko přijde na pomoc.

Mezitím – a vy to dobře víte – jsme udělali všechno možné, opravdu všechno možné, abychom tento problém vyřešili mírovou cestou, trpělivě jsme vyjednávali o mírovém východisku z tohoto velmi obtížného konfliktu.

Za našimi zády se však připravoval úplně jiný scénář. Sliby západních vládců, jejich ujišťování o snaze o mír v Donbasu, se ukázaly, jak nyní vidíme, jako podvrh, krutá lež. Prostě jen zdržovali čas, dopouštěli se spousty drobných mlžení, zavírali oči před politickými vraždami, represemi kyjevského režimu vůči nechtěným, šikanováním věřících a stále více podporovali ukrajinské neonacisty v teroristických aktivitách na Donbasu. Důstojníci nacionalistických praporů byli vyškoleni v západních akademiích a vysokých školách a zásobováni zbraněmi.

A rád bych zdůraznil, že ještě před zahájením speciální vojenské operace jednal Kyjev se Západem o dodávkách systémů protivzdušné obrany, bojových letounů a další těžké techniky na Ukrajinu. Pamatujeme také na snahy kyjevského režimu získat jaderné zbraně, o čemž jsme veřejně hovořili.

USA a NATO urychleně rozmisťovaly vojenské základny a tajné biolaboratoře poblíž hranic naší země; v rámci manévrů si osvojovaly divadlo budoucích bojů a připravovaly režim v Kyjevě, zotročené Ukrajině, na velkou válku.

A dnes to přiznávají – veřejně, otevřeně a bez ostychu. Jako by byli pyšní, libují si ve své proradnosti a minské dohody i normandský formát označují za diplomatické představení, za blaf. Ukazuje se, že po celou dobu, kdy Donbas hořel, kdy tekla krev, kdy Rusko upřímně – to chci zdůraznit – upřímně usilovalo o mírové řešení, hráli si s lidskými životy, hráli vlastně, jak se říká ve známých kruzích, s rozsypanými kartami.

Tento nechutný způsob podvodu byl vyzkoušen již mnohokrát. Je to stejný nestoudný, obojetný způsob, jakým se chovali, když zničili Jugoslávii, Irák, Libyi, Sýrii. Nikdy se jim nepodaří smýt ze sebe tuto hanbu. Pojmy čest, důvěra, slušnost nejsou pro ně.

Během dlouhých staletí kolonialismu, diktatury a hegemonie si zvykli, že jim je všechno dovoleno, zvykli si, že je jim celý svět ukradený. Ukazuje se, že stejně pohrdavě a bohorovně se chovají i k národům svých vlastních zemí – i oni se nechali cynicky oklamat či obelhat pohádkami o snaze o mír, o dodržování rezolucí Rady bezpečnosti OSN o Donbasu. Západní elity se skutečně staly symbolem naprosté bezzásadovosti a lži.

Důrazně hájíme nejen naše zájmy, ale také náš postoj, že v dnešním světě by nemělo existovat dělení na tzv. civilizované země a všechny ostatní, že je třeba čestného partnerství, které zásadně odmítá jakoukoli výlučnost, tu agresivnější.

Byli jsme otevřeni a upřímně připraveni ke konstruktivnímu dialogu se Západem, říkali jsme a trvali na tom, že Evropa i celý svět potřebují nedělitelný, rovný bezpečnostní systém pro všechny státy, a po mnoho let jsme našim partnerům navrhovali, abychom o této myšlence společně diskutovali a pracovali na její realizaci. Reakce, které jsme se dočkali, však byla buď netečná, nebo pokrytecká. To je vše, co se dá říci. Ale došlo i na konkrétní činy: rozšíření NATO k našim hranicím, vytvoření nových míst protiraketové obrany v Evropě a Asii – deštníku, který nás před ní ochrání – rozmístění vojenských kontingentů, a to nejen v blízkosti ruských hranic.

Chtěl bych zdůraznit, a všichni to vlastně dobře vědí: žádná země na světě nemá tolik vojenských základen v zahraničí jako Spojené státy americké. Jsou jich stovky, to chci zdůraznit, stovky základen po celém světě, po celé planetě, stačí se podívat na mapu.

Celý svět byl svědkem toho, jak odstoupili od základních dohod o zbrojení, včetně Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu, a jednostranně tak porušili základní dohody, které podporují mír ve světě. Udělali to z nějakého důvodu – jak víte, nedělají nic pro nic za nic.

A konečně, v prosinci 2021 jsme formálně zaslali návrhy smluv o bezpečnostních zárukách USA a NATO. Ve všech pro nás klíčových principiálních bodech jsme však obdrželi v podstatě přímé odmítnutí. Tehdy se konečně ukázalo, že realizaci agresivních plánů byla dána zelená a že se nehodlají zastavit.

Hrozba rostla každým dnem. Nebylo pochyb, že v únoru 2022 je vše připraveno na další krvavou trestnou akci v Donbasu, na který, jak připomínám, kyjevský režim vrhl dělostřelectvo, tanky a letadla už v roce 2014.

Všichni si dobře pamatujeme záběry náletů na Doněck, nálety nejen na něj, ale i na další města. V roce 2015 se opět pokusili o přímý útok na Donbas, přičemž pokračovali v blokádě, ostřelování a teroru proti civilnímu obyvatelstvu. To vše, dovolte mi připomenout, bylo zcela v rozporu s příslušnými dokumenty a rezolucemi přijatými Radou bezpečnosti OSN, zcela – všichni se tvářili, že se nic neděje.

Chci to zopakovat: to oni začali válku a my jsme použili sílu a použijeme sílu, abychom ji zastavili.

Ti, kdo plánovali nový útok na Doněck, Donbas, Luhansk, jasně chápali, že dalším cílem je úder na Krym a Sevastopol, a my jsme to věděli a chápali. A teď se o takových dalekosáhlých plánech otevřeně mluví i v Kyjevě – odhalili to, co jsme už dobře věděli.

Chráníme životy lidí, svůj vlastní domov. A cílem Západu je neomezená moc. Na kupčení s kyjevským režimem a jeho vyzbrojování již vynaložil více než 150 miliard dolarů. Pro srovnání: podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vyčlenily země G7 na pomoc nejchudším zemím světa v letech 2020-2021 asi 60 miliard dolarů. To je přece jasné, ne? Ale nejchudší země, o které se údajně celou dobu starají, dostanou 150 na válku a 60 s určitými požadavky poslušnosti ze strany zemí, které peníze dostanou. A kde jsou všechny ty řeči o snižování chudoby, udržitelném rozvoji a ekologii? Kam se to všechno podělo? Kam se to všechno podělo? Příliv peněz na válku se přitom nezmenšuje. Nešetří se penězi na podporu nepokojů a převratů v jiných zemích, opět po celém světě.

Na nedávné konferenci v Mnichově zazněla nekonečná obvinění na adresu Ruska. Vznikl dojem, že se tak děje jen proto, aby všichni zapomněli, co takzvaný Západ v posledních desetiletích provedl. A že to byli oni, kdo vypustil džina z láhve, kdo uvrhl celé regiony do chaosu.

Sami američtí odborníci odhadují, že v důsledku válek – chci na to upozornit: my jsme s těmito čísly nepřišli, uvádějí je sami Američané – ve válkách, které Spojené státy rozpoutaly po roce 2001, zahynulo téměř 900 000 lidí, více než 38 milionů se stalo uprchlíky. To vše chtějí vymazat z paměti lidstva a předstírat, že se to nikdy nestalo. Ale nikdo na světě nezapomněl a nezapomene.

Nikdo z nich nepočítá s lidskými oběťmi a tragédiemi, protože v sázce jsou samozřejmě biliony, biliony dolarů; možnost nadále okrádat všechny; pod rouškou slov o demokracii a svobodách vnucovat neoliberální a totalitní hodnoty; nálepkovat celé země a národy, veřejně urážet jejich vůdce; potlačovat nesouhlas ve vlastních zemích; vytvářet obraz nepřítele, aby se odvedla pozornost lidí od korupčních skandálů – to vše vidíme na obrazovkách – od rostoucích domácích ekonomických, sociálních, mezietnických problémů a rozporů.

Dovolte mi připomenout, že ve 30. letech 20. století Západ vlastně otevřel nacistům cestu k moci v Německu. A dnes začali dělat z Ukrajiny „antiruskou“ zemi. Tento projekt skutečně není nový. Lidé, kteří jsou alespoň trochu ponořeni do historie, dobře vědí: tento projekt má své kořeny v 19. století, byl pěstován v Rakousku-Uhersku a v Polsku a dalších zemích s jediným cílem – odtrhnout tato historická území, která se dnes nazývají Ukrajina, od naší země. To je tento cíl. Není v tom nic nového, žádná novinka, všechno se opakuje.

Západ si realizaci tohoto projektu vynutil podporou převratu v roce 2014. Vždyť převrat byl krvavý, protistátní, protiústavní – jako by se nic nestalo, jako by se to muselo udělat, dokonce uváděli, kolik peněz na něj bylo vynaloženo. Do ideologického základu byla vložena rusofobie a mimořádně agresivní nacionalismus.

Nedávno jedna z brigád ukrajinských ozbrojených sil – hanba nám, hanba jim – dostala název „Edelweiss“ jako hitlerovská divize, která se podílela na deportacích Židů, popravách válečných zajatců, na trestných operacích proti partyzánům v Jugoslávii, Itálii, Československu a Řecku. Obzvláště oblíbené jsou ukrajinské ozbrojené síly a Národní garda Das Reich, Mrtvá hlava, Galicia a další jednotky SS, které mají rovněž krev na rukou. Ukrajinská obrněná vozidla nesou znaky Wehrmachtu nacistického Německa.

Neonacisté se netají tím, za čí dědice se považují. Je s podivem, že si toho nikdo z vládnoucích představitelů Západu nevšiml. Proč? Protože je jim to jedno, promiňte mi ten mauvais ton. Je jim jedno, na koho vsadit v boji proti nám, proti Rusku. Hlavní je bojovat proti nám, proti naší zemi, což znamená, že každý může být využit. A viděli jsme to: teroristé, neonacisté, dokonce i holohlavý čert může být použit, nedej bože, pokud plní jejich příkazy a slouží jako zbraň proti Rusku.

Projekt „proti Rusku“ je v podstatě součástí revanšistické politiky vůči naší zemi, jejímž cílem je vytvořit ohniska nestability a konfliktu v blízkosti našich hranic. Jak tehdy, ve třicátých letech minulého století, tak nyní jde o totéž – nasměrovat agresi na východ, podnítit válku v Evropě a zlikvidovat konkurenty cizíma rukama.

Jak jsem již mnohokrát řekl, nejsme ve válce s ukrajinským lidem. Samotný ukrajinský lid se stal rukojmím kyjevského režimu a jeho západních pánů, kteří tuto zemi fakticky politicky, vojensky a ekonomicky okupovali, po desetiletí ničili ukrajinský průmysl a drancovali její přírodní zdroje. Logickým důsledkem byla sociální degradace, obrovský nárůst chudoby a nerovnosti. A v takových podmínkách je samozřejmě snadné čerpat materiál pro vojenské operace. Na lidi nikdo nemyslel, byli připraveni na porážku a nakonec se z nich stal spotřební materiál. Je to smutné, prostě děsivé o tom mluvit, ale je to fakt.

Odpovědnost za rozdmýchání ukrajinského konfliktu, za jeho eskalaci a za rostoucí počet obětí nesou výhradně západní elity a samozřejmě současný režim v Kyjevě, pro který je ukrajinský lid v podstatě cizí. Současný ukrajinský režim neslouží svým národním zájmům, ale zájmům třetích zemí.

Západ využívá Ukrajinu jako beranidlo proti Rusku i jako cvičiště. Nebudu se nyní zabývat pokusy Západu zvrátit průběh nepřátelství a jeho plány na zvýšení vojenských dodávek – to všichni dostatečně dobře vědí. Ale jedno by mělo být každému jasné: čím více západních systémů dlouhého dosahu na Ukrajinu dorazí, tím více budeme nuceni odsunout hrozbu od našich hranic. Je to přirozené.

Západní elity se netají svým cílem: způsobit – jak říkají v přímé řeči – „strategickou porážku Rusku“. Co to znamená? Co to pro nás znamená? Znamená to skoncovat s námi jednou provždy, to znamená, že mají v úmyslu proměnit lokální konflikt ve fázi globální konfrontace. Takto tomu všemu rozumíme a budeme podle toho reagovat, protože v tomto případě již jde o existenci naší země.

Jsou si však také vědomi toho, že porazit Rusko na bojišti je nemožné, a proto proti nám podnikají stále agresivnější informační útoky. Zaměřují se samozřejmě na mladé lidi, na mladou generaci. A i zde neustále lžou, překrucují historická fakta, nepřestávají útočit na naši kulturu, ruskou pravoslavnou církev a další tradiční náboženské organizace v naší zemi.

Podívejte se, co dělají se svými vlastními národy: ničení rodiny, kulturní a národní identity, zvrácenost, zneužívání dětí až po pedofilii jsou prohlášeny za normu, za součást jejich života, a duchovní, kněží jsou nuceni žehnat sňatkům osob stejného pohlaví. K čertu s nimi, ať si dělají, co chtějí. Co tím chci říct? Dospělí mají právo žít, jak chtějí, tak jsme se k tomu v Rusku chovali a vždycky se k tomu tak chovat budeme: nikdo se jim do soukromého života nevměšuje a my to dělat nebudeme.

Chtěl bych jim však říci: „Ale podívejte se, promiňte, na svatá písma, hlavní knihy všech ostatních světových náboženství. Tam se píše všechno, včetně toho, že rodina je svazek muže a ženy, ale i tyto posvátné texty jsou nyní zpochybňovány. Stalo se známým, že například anglikánská církev plánuje – zatím však jen plánuje – uvažovat o myšlence genderově neutrálního Boha. Co na to říci? Chraň bůh, že „nevědí, co činí“.

Miliony lidí na Západě si uvědomují, že jsou vedeni ke skutečné duchovní katastrofě. Elity se, bez obalu řečeno, prostě zbláznily a zdá se, že na to není lék. Ale to je jejich problém, jak jsem řekl, a my máme povinnost chránit naše děti a také to uděláme: ochráníme naše děti před degradací a degenerací.

Je zřejmé, že Západ se bude snažit podkopat a rozdělit naši společnost, vsadit na národní zrádce, kteří za všech okolností – to chci zdůraznit – mají stejný jed pohrdání vlastní vlastí a touhu vydělat peníze prodejem tohoto jedu těm, kteří jsou ochotni za něj zaplatit. Tak tomu bylo vždycky.

Ti, kteří se vydali cestou přímé zrady a spáchali teroristické a jiné zločiny proti bezpečnosti naší společnosti a územní celistvosti země, budou pohnáni k právní odpovědnosti. Nikdy však nebudeme jako režim v Kyjevě a západní elity, které se zabývají a zabývaly honem na čarodějnice, a nebudeme si vyřizovat účty s těmi, kteří udělali krok stranou a odpadli od naší vlasti. Ať jim to zůstane na svědomí, ať s tím žijí. Hlavní je, že jim lid, občané Ruska, dali morální hodnocení.

Jsem hrdý – myslím, že jsme hrdí všichni – na to, že náš mnohonárodnostní národ, naprostá většina občanů zaujala zásadní postoj ke speciální vojenské operaci, pochopila smysl našich akcí a podpořila naše kroky na ochranu Donbasu. Tato podpora byla především projevem skutečného vlastenectví, pocitu, který je našemu lidu historicky vlastní. Je ohromující svou důstojností a hlubokým vědomím neoddělitelnosti osudu každého, zdůrazňuji, každého člověka s osudem vlasti.

Vážení přátelé, chtěl bych poděkovat všem, celému ruskému lidu za jeho odvahu a odhodlání, poděkovat našim hrdinům, vojákům a důstojníkům armády a námořnictva, Rosgvardie, speciálních služeb a všech bezpečnostních složek, bojovníkům Doněckého a Luhanského sboru, dobrovolníkům, vlastencům, kteří bojují v řadách bojové armádní zálohy BARS.

Chtěl bych se omluvit: je mi líto, že během dnešního projevu nebudu moci jmenovat všechny. Víte, když jsem připravoval tento projev, napsal jsem dlouhý, dlouhý seznam těchto hrdinských jednotek, pak jsem ho z dnešního projevu vyřadil, protože, jak jsem řekl, není možné všechny jmenovat a já jsem se prostě bál, abych neurazil ty, které bych nejmenoval.

Skláníme se před rodiči, manželkami a rodinami našich obránců, před lékaři a zdravotníky, před zdravotními sestrami, které zachraňují raněné, před železničáři a řidiči, kteří zásobují frontu, před stavbaři, kteří budují opevnění a obnovují obydlí, silnice a civilní zařízení, před dělníky a inženýry obranných závodů, kteří dnes pracují prakticky nepřetržitě, v několika směnách, před zemědělskými dělníky, kteří spolehlivě zajišťují potravinovou bezpečnost země.

Děkuji učitelům, kteří se upřímně starají o mladé generace v Rusku, zejména těm, kteří pracují v těch nejtěžších, vlastně frontových podmínkách; kulturním činitelům, kteří přicházejí do válečné zóny, do nemocnic, aby podpořili vojáky a důstojníky; dobrovolníkům, kteří pomáhají frontě a civilistům; novinářům, především válečným zpravodajům, kteří riskují frontu, aby celému světu sdělili pravdu; pastorům ruských tradičních náboženství, vojenským kněžím, jejichž moudré slovo podporuje a inspiruje.

Zvláštní slovo obyvatelům Doněcké a Luhanské lidové republiky, Záporožské a Chersonské oblasti. Vy sami, drazí přátelé, jste v referendech rozhodli o své budoucnosti a učinili pevnou volbu navzdory hrozbám a teroru neonacistů, v době, kdy nedaleko zuřily válečné akce, ale nebylo a není nic silnějšího než vaše odhodlání být s Ruskem, se svou vlastí.

(Potlesk.)

Chtěl bych zdůraznit, že jde o reakci publika na obyvatele Doněcké a Luhanské lidové republiky, Záporožské a Chersonské republiky. Ještě jednou jim všem patří velký dík.

Již jsme zahájili a budeme pokračovat v budování rozsáhlého programu socioekonomické obnovy a rozvoje těchto nových složek. To zahrnuje obnovu podniků a pracovních míst, přístavů Azovského moře, které se opět stalo vnitrozemským mořem Ruska, a výstavbu nových moderních silnic, jak jsme to udělali na Krymu, který má nyní spolehlivé pozemní spojení s celým Ruskem. Všechny tyto plány společnými silami rozhodně uskutečníme.

Regiony země dnes poskytují přímou podporu městům, okresům a obcím Doněcké a Luhanské lidové republiky, Záporožské a Chersonské oblasti a činí tak upřímně, jako skuteční bratři a sestry. Nyní jsme opět pohromadě, takže jsme se stali ještě silnějšími a uděláme vše pro to, aby se do této naší země vrátil dlouho očekávaný mír, aby byla zajištěna bezpečnost našich lidí. Za to, za naše předky, za budoucnost našich dětí a vnuků, za obnovení historické spravedlnosti, za sjednocení našeho lidu, dnes bojují naši hrdinové.

Vážení přátelé, žádám vás, abyste uctili památku našich spolubojovníků, kteří položili své životy za Rusko, civilistů, starců, žen a dětí, kteří zemřeli pod palbou neonacistů a karatelů.

(Chvíle ticha.)

Děkujeme.

Všichni chápeme a já chápu, jak nesnesitelně těžké je to pro manželky, syny a dcery padlých vojáků a jejich rodiče, kteří vychovali důstojné obránce vlasti – jako mladá garda Krasnodonu, jako mladí muži a ženy, kteří bojovali proti nacismu během Velké vlastenecké války a bránili Donbas. Jejich odvahu, nezlomnost, velkou statečnost a obětavost si dodnes připomíná celé Rusko.

Naší povinností je podporovat rodiny, které ztratily své příbuzné, blízké, pomáhat jim vychovávat děti a dát jim vzdělání a profesi. Rodině každého účastníka speciální vojenské operace je třeba věnovat stálou pozornost, péči a úctu. Jejich potřeby by měly být řešeny okamžitě, bez jakékoli byrokracie.

Navrhuji vytvoření zvláštního státního fondu. Jeho úkolem bude poskytovat cílenou osobní pomoc rodinám padlých vojáků a veteránů speciální vojenské operace. Bude koordinovat poskytování sociální, zdravotní a psychologické podpory, řešit otázky sanatorní léčby a rehabilitace, pomáhat při vzdělávání, sportu, zaměstnávání, podnikání, profesním rozvoji a získávání nové profese. Samostatným, nejdůležitějším úkolem nadace je organizování dlouhodobé domácí péče a špičkové protetiky pro všechny, kteří ji potřebují.

Žádám vládu, aby společně s Komisí Státní rady pro sociální politiku a regiony co nejdříve vyřešila všechny organizační otázky.

Činnost státního fondu by měla být otevřená a postup poskytování pomoci by měl být jednoduchý, založený na principu „jednoho správního místa“, bez byrokracie a administrativy. Každé rodině, zdůrazňuji, každé rodině zemřelého, každému veteránovi by měl být přidělen osobní sociální pracovník, koordinátor, který bude řešit problémy, které se objeví při osobním kontaktu v reálném čase. Chtěl bych upozornit na to, že v letošním roce by měly být struktury fondu rozmístěny ve všech regionech Ruské federace.

Již máme zavedena opatření na podporu veteránů Velké vlastenecké války, veteránů bojových operací a účastníků místních konfliktů. Myslím si, že v budoucnu by se těmito důležitými otázkami mohl zabývat i mnou zmíněný státní fond. Je třeba na tom pracovat a žádám vládu, aby tak učinila.

Zdůrazňuji, že vytvoření zvláštního fondu nezbavuje ostatní struktury a úrovně veřejné správy jejich odpovědnosti. Očekávám, že všechny federální resorty, regiony a obce budou i nadále věnovat maximální pozornost veteránům, vojákům a jejich rodinám. V této souvislosti bych chtěl poděkovat vedoucím složek federace, starostům měst a hejtmanům regionů, kteří se pravidelně setkávají s lidmi, a to i cestami na linii kontaktu, a podporují své krajany.

Co byste chtěli zdůraznit? Profesionální vojáci, mobilizovaní i dobrovolníci dnes společně snášejí útrapy fronty – jde o zásobování a vybavení, o peněžní dávky a pojistné plnění v souvislosti se zraněními, o lékařskou péči. Podněty, které já i hejtmani dostáváme – také se mi hlásí – na vojenskou prokuraturu a k ombudsmanovi pro lidská práva, však ukazují, že ne všechny tyto záležitosti jsou vyřešeny. Je nutné řešit každý případ zvlášť.

A ještě jedna věc: služba v zóně speciální vojenské operace – to všichni dobře chápou – je spojena s obrovskou fyzickou a psychickou zátěží, s každodenním ohrožením zdraví a života. Proto se domnívám, že je nutné zavést pravidelnou dovolenou v délce nejméně 14 dnů, a to nejméně jednou za půl roku pro mobilizované vojáky a veškerý vojenský personál, pro všechny účastníky zvláštní vojenské operace, včetně dobrovolníků, bez ohledu na dobu cestování, aby měl každý voják možnost navštívit svou rodinu, být nablízku svým příbuzným a blízkým.

Vážení kolegové!

Jak víte, prezidentským dekretem byl schválen plán výstavby a rozvoje ozbrojených sil na období 2021-2025. V současné době probíhají práce na jeho realizaci a provádějí se nezbytné úpravy. A chci zdůraznit, že bychom měli naše další kroky k posílení armády a námořnictva, stejně jako probíhající a budoucí rozvoj ozbrojených sil, založit na reálných bojových zkušenostech získaných během speciální vojenské operace. Ta je pro nás nesmírně důležitá, navíc naprosto neocenitelná.

Nyní je například úroveň vybavení ruských jaderných odstrašujících sil nejnovějšími systémy více než 91 procent, 91,3 procenta. A nyní, opakuji, s ohledem na získané zkušenosti musíme dosáhnout stejně vysoké úrovně kvality ve všech složkách ozbrojených sil.

Důstojníci a rotmistři, kteří se osvědčili jako schopní, moderní a rozhodní velitelé – je jich velmi mnoho – budou přednostně povyšováni do vyšších funkcí, posíláni na vojenské univerzity a akademie a budou sloužit jako silná personální rezerva ozbrojených sil. A samozřejmě po nich musí být poptávka na všech úrovních státní správy. Na to chci své kolegy jednoduše upozornit. Je to velmi důležité. Lidé musí pochopit, že si jejich příspěvku k obraně vlasti vlast váží.

Budeme aktivně zavádět nejmodernější technologie, které zlepší kvalitativní potenciál armády a námořnictva. Máme takový vývoj a vzorky zbraní a vybavení v každé oblasti. Mnohé z nich výrazně převyšují své zahraniční analogy. Naším úkolem je nyní zahájit jejich masovou, sériovou výrobu. Tuto práci děláme neustále, a to na vlastní – chci to zdůraznit – ruské vědecko-průmyslové základně, díky aktivnímu zapojení malých a středních high-tech podniků do plnění státních obranných zakázek.

V našich továrnách, konstrukčních kancelářích a výzkumných týmech dnes pracují jak zkušení odborníci, tak stále více mladých lidí, talentovaných, kvalifikovaných a odhodlaných prorazit, věrných tradici ruských zbrojovek – udělat vše pro vítězství.

Rozhodně posílíme záruky pro pracovní sílu. To se týká i platů a sociálního zabezpečení. Navrhuji spustit zvláštní program zvýhodněného nájemního bydlení pro zaměstnance vojensko-průmyslového komplexu. Nájemné pro ně bude výrazně nižší než tržní, protože značnou část poplatku za bydlení bude hradit stát.

O této otázce jsme s vládou určitě jednali. Pověřuji vás, abyste vypracovali všechny podrobnosti tohoto programu a neprodleně zahájili výstavbu těchto nájemních bytů, samozřejmě v první řadě ve městech – našich důležitých obranných, průmyslových a výzkumných centrech.

Vážení kolegové!

Jak jsem řekl, Západ proti nám nasadil nejen vojenskou, informační, ale i ekonomickou frontu. Nikde však ničeho nedosáhl a nedosáhne. Navíc iniciátoři sankcí trestají sami sebe: vyvolali ve svých zemích růst cen, ztrátu pracovních míst, zavírání podniků, energetickou krizi a svým občanům říkají – můžeme to slyšet – že za všechno mohou Rusové.

Jaké prostředky byly proti nám použity v rámci této sankční agrese? Snažili se přerušit ekonomické vazby s ruskými společnostmi, odříznout finanční systém od komunikačních kanálů, aby rozdrtili naši ekonomiku, zbavit nás přístupu na exportní trhy, aby zasáhli naše příjmy. Patří sem i krádež – jinak se to říci nedá – našich devizových rezerv, pokusy o zhroucení rublu a vyvolání ničivé inflace.

Protiruské sankce jsou opět jen prostředkem k dosažení cíle. A cílem, jak sami západní představitelé prohlašují – přímá citace – je „nechat naše občany trpět“. „Aby trpěli“ – takoví humanisté. Chtějí, aby lidé trpěli, a tím destabilizovali naši společnost zevnitř.

Jejich kalkulace se však nenaplnily – ruská ekonomika a systém řízení se ukázaly být mnohem silnější, než si Západ myslel. Díky společné práci vlády, parlamentu, Ruské banky, složek federace a samozřejmě podnikatelské sféry a pracovních kolektivů jsme zajistili udržitelnost ekonomické situace, ochránili občany, zachránili pracovní místa, zabránili nedostatku na trhu, včetně základního zboží, podpořili finanční systém a podnikatele, kteří investují do rozvoje svého podnikání, a tím i do rozvoje země.

Proto byl již v březnu loňského roku zahájen balíček opatření na podporu podnikání a ekonomiky v celkové výši přibližně bilion rublů. Chci zdůraznit: nejedná se o emisní politiku, ne, ne, vše se u nás děje na pevném tržním základě.

Na konci roku 2022 došlo k poklesu hrubého domácího produktu. Michail Vladimirovič zavolal a řekl: Byl bych rád, kdybyste nám o tom řekl. Včera byla tato informace myslím zveřejněna, a to správně, včas, jak má být, všechno je podle plánu.

Předpovídali nám, vzpomeňte si, hospodářský pokles o 20-25 procent, tedy o deset procent. Zrovna nedávno jsme říkali 2,9 – řekl jsem 2,9. O něco později 2,5. Hrubý domácí produkt v roce 2022 klesl o 2,1 procenta – to jsou nejnovější údaje. Zároveň připomínám, že ještě v únoru a březnu loňského roku, jak jsem řekl, předpovídali kolaps ekonomiky.

Ruský byznys obnovil logistiku a posílil vazby s odpovědnými a předvídatelnými partnery – a těch je mnoho, většina z nich ve světě.

Rád bych upozornil, že podíl ruského rublu na našem mezinárodním zúčtování se oproti prosinci 2021 zdvojnásobil na jednu třetinu a spolu s měnami spřátelených zemí je již více než poloviční.

Společně s našimi partnery budeme i nadále usilovat o vytvoření stabilního a bezpečného systému mezinárodního zúčtování, nezávislého na dolaru a dalších západních rezervních měnách, které v rámci takové politiky západních elit a západních vládců nevyhnutelně ztratí svůj univerzální charakter. Jsme to my, kdo to všechno dělá vlastníma rukama. Nejsme to my, kdo omezuje zúčtování v dolarech nebo jiných tzv. univerzálních měnách – oni vše dělají vlastníma rukama.

Víte, že se říká: zbraně místo ropy. Obrana země je samozřejmě nejdůležitější prioritou, ale při řešení strategických úkolů v této oblasti nesmíme opakovat chyby minulosti, nesmíme si zničit vlastní ekonomiku. Máme vše, co potřebujeme k zajištění bezpečnosti a vytvoření podmínek pro stabilní rozvoj země. V této logice jednáme a budeme jednat i nadále.

Například v loňském roce řada základních, zdůrazňuji, civilních odvětví národního hospodářství nejenže nesnížila produkci, ale naopak ji výrazně zvýšila. Poprvé v novodobé historii naší země přesáhl objem zadané bytové výstavby 100 milionů metrů čtverečních.

Pokud jde o naši zemědělskou produkci, ta v loňském roce vykázala dvouciferné tempo růstu. Děkuji mnohokrát, poklona zemědělským producentům. Ruští zemědělci sklidili rekordní úrodu: přes 150 milionů tun obilí, z toho přes 100 milionů tun pšenice. Do konce zemědělského roku, tedy do 30. června 2023, se nám podaří dosáhnout celkového objemu vývozu obilí na 5 560 milionů tun.

Ještě před 10-15 lety se to zdálo jako pohádka, naprosto nereálný plán. Jestli si vzpomínáte – a jistě si to někteří tady pamatují, bývalý místopředseda vlády a ministr zemědělství tady – ještě nedávno jsme vůbec inkasovali 60 milionů – rok co rok, a teď 55-60 bude jenom exportní potenciál. Jsem přesvědčen, že máme všechny předpoklady k podobnému průlomu i v jiných oblastech.

Na trhu práce nedošlo k propadu, naopak, v dnešních podmínkách jsme dosáhli snížení nezaměstnanosti. Dnes – při tak velkých obtížích na všech stranách – je náš trh práce komfortnější než dříve. Vzpomeňte si, že před pandemií byla naše míra nezaměstnanosti 4,7 procenta, nyní je to, myslím, 3,7 procenta. Pane předsedající, kolik je 3,7? 3,7 je historicky nejnižší hodnota.

Ruská ekonomika opět překonala rizika – překonala je. Ano, mnohá z těchto rizik nebylo možné předem vypočítat, museli jsme reagovat doslova za pochodu, jak se problémy objevovaly. Jak na vládní, tak na podnikatelské úrovni byla rozhodnutí přijímána co nejrychleji. Podotýkám, že velkou roli zde sehrála soukromá iniciativa a malé a střední podniky. Vyhnuli jsme se nadměrné administrativní regulaci a pokřivení ekonomiky ve prospěch státu.

Na čem ještě záleží? Hospodářský pokles byl v loňském roce zaznamenán pouze ve druhém čtvrtletí – již ve třetím a čtvrtém čtvrtletí došlo k růstu, k oživení. Ve skutečnosti jsme vstoupili do nového cyklu hospodářského růstu. Podle odborníků se jeho model a struktura začínají kvalitativně lišit. Do popředí se dostávají nové a perspektivní světové trhy, včetně APR [asijsko-pacifického regionu], náš vlastní domácí trh, vědecká, technologická a personální základna: nikoli dodávky surovin do zahraničí, ale výroba zboží s vysokou přidanou hodnotou. To nám umožňuje uvolnit obrovský potenciál Ruska ve všech sférách a oblastech.

Již v letošním roce se předpokládá výrazný nárůst domácí poptávky. Jsem přesvědčen, že naše podniky využijí této příležitosti ke zvýšení výroby, k výrobě nejžádanějších produktů a k obsazení mezer, které se uvolnily nebo uvolňují po odchodu západních firem.

Dnes vidíme celý obraz, chápeme strukturální problémy, které musíme řešit v oblasti logistiky, technologií, financí a lidských zdrojů. V posledních letech jsme hodně a neustále hovořili o nutnosti změnit strukturu naší ekonomiky a nyní jsou tyto změny nezbytnou nutností a mění situaci, a to v tomto případě k lepšímu. Víme, co je třeba udělat, abychom zajistili stabilní progresivní rozvoj Ruska, suverénní, nezávislý rozvoj navzdory všem vnějším tlakům a hrozbám, se spolehlivou garancí bezpečnosti a zájmů státu.

Rád bych zdůraznil, že smyslem naší práce není přizpůsobit se současným podmínkám. Strategickým cílem je dovést naši ekonomiku k novým hranicím. Vše se nyní mění, a to velmi, velmi rychle. Je to doba výzev, ale také příležitostí – dnes tomu tak skutečně je a naše budoucnost závisí na tom, jak je budeme realizovat. Musíme odstranit – to chci zdůraznit – všechny meziresortní rozpory, formality, zášti, nedorozumění a další nesmysly. Vše je pro věc, vše je pro výsledek – k tomu by mělo vše směřovat.

Úspěšný rozjezd ruských firem, malých rodinných podniků, je již vítězstvím. Otevření moderních továren a kilometry nových silnic jsou vítězstvím. Nová škola nebo školka je vítězství. Vědecké objevy a technologie – to je samozřejmě také vítězství. Důležitý je příspěvek každého z nás k celkovému úspěchu.

Na které oblasti by se měla zaměřit partnerská práce státu, regionů a tuzemských podniků?

Za prvé. Rozšíříme slibné zahraniční hospodářské vztahy a vybudujeme nové logistické koridory. Již jsme se rozhodli prodloužit rychlostní silnici Moskva-Kazaň do Jekatěrinburgu, Čeljabinsku a Ťumeni a v budoucnu do Irkutsku a Vladivostoku s přístupem do Kazachstánu, Mongolska a Číny, což také významně rozšíří naše hospodářské vztahy s trhy jihovýchodní Asie.

Budeme rozvíjet přístavy v Černém a Azovském moři. Zvláštní pozornost budeme věnovat mezinárodnímu koridoru Sever-Jih. Již letos budou moci Volžsko-kaspickým průlivem proplouvat lodě s ponorem nejméně 4,5 metru. To otevře nové cesty pro obchodní spolupráci s Indií, Íránem, Pákistánem a zeměmi Blízkého východu. Tento koridor budeme i nadále rozvíjet.

Naše plány zahrnují urychlenou modernizaci východního směru železnic, Transsibiřské magistrály a Bajkalsko-amurské magistrály, a zvýšení kapacity Severní námořní cesty. To je nejen další nákladní doprava, ale také základ pro řešení celostátních úkolů rozvoje Sibiře, Arktidy a Dálného východu.

Silný impuls dostane regionální infrastruktura, rozvoj infrastruktury, včetně komunikací, telekomunikací a silniční sítě. Do příštího roku 2024 bude uvedeno do standardního stavu nejméně 85 % silnic v největších aglomeracích země a více než polovina regionálních a meziobecních silnic. Jsem přesvědčen, že se nám to podaří.

Budeme také pokračovat v programu bezplatné plynofikace. Již bylo rozhodnuto o jeho rozšíření na sociální zařízení: školky a školy, kliniky, nemocnice, lékařské a porodnické stanice. A pro občany bude tento program nyní fungovat trvale: vždy budou moci požádat o připojení k plynárenské síti.

Od letošního roku bude zahájen rozsáhlý program výstavby a oprav bytového fondu a inženýrských sítí. Během deseti let se do této oblasti plánuje investovat nejméně 4,5 bilionu rublů. Víme, jak je to pro občany důležité a jak je tato sféra zanedbaná – musíme pracovat a budeme pracovat. Je důležité, aby se program hned rozběhl, proto žádám vládu, aby zajistila jeho stabilní financování.

Druhý. Musíme výrazně rozšířit technologické možnosti ruské ekonomiky a zajistit růst domácího průmyslu.

Byl spuštěn nástroj průmyslové hypotéky a nyní je možné si vzít zvýhodněný úvěr nejen na nákup výrobních zařízení, ale také na jejich výstavbu nebo modernizaci. O výši takového úvěru se již mnohokrát diskutovalo a chtěli ji zvýšit, slušná částka jako první krok je velmi dobrá: výše takového úvěru je až 500 milionů rublů. Kč a poskytuje se s úrokem tři nebo pět procent na dobu až sedmi let. Myslím, že je to velmi dobrý program a měl by se využít.

Od letošního roku také platí nový režim pro průmyslové klastry, který snižuje daňovou a administrativní zátěž rezidentských podniků, a poptávka po jejich inovativních výrobcích, které právě vstupují na trh, je podporována dlouhodobými zakázkami a dotacemi od státu.

Odhaduje se, že tato opatření zajistí do roku 2030 realizaci poptávaných projektů v hodnotě více než deseti bilionů rublů, přičemž již v letošním roce se očekávají investice ve výši přibližně dvou bilionů rublů. Upozornění: nejedná se o pouhé prognózy, ale o jasně stanovená měřítka.

Proto žádám vládu, aby zahájení těchto projektů co nejvíce urychlila, aby podnikatelům poskytla zázemí, nabídla systémová podpůrná opatření včetně daňových pobídek. Vím, jak finanční blok nerad poskytuje výhody, a částečně tento postoj sdílím: daňový systém by měl být celistvý, bez jakýchkoli výklenků, výjimek – ale kreativní přístup je v tomto případě nutný.

Od letošního roku si například ruské společnosti mohou snížit daň ze zisku, pokud nakoupí pokročilá domácí IT řešení a produkty využívající umělou inteligenci. Tyto náklady jsou navíc zohledněny vyšším koeficientem, a to jedenapůlnásobkem skutečných nákladů. Jinými slovy, za každý rubl investovaný společností do nákupu takových produktů, o kterých jsem se právě zmínil, je daňový odpočet jeden a půl rublu.

Navrhuji rozšířit toto osvobození od daně na nákup ruského high-tech vybavení obecně. Žádám vládu, aby předložila návrhy na seznam těchto zařízení podle odvětví, v nichž se používají, a na postup pro udělení osvobození. Je to dobré řešení, které oživí ekonomiku.

Třetí. Nejdůležitějším tématem agendy hospodářského růstu jsou nové zdroje financování investic, o kterých také hodně mluvíme.

Díky silné platební bilanci Ruska si není třeba půjčovat v zahraničí, klanět se, prosit o peníze a pak vést dlouhé dialogy o tom, co, kolik a za jakých podmínek vrátit. Domácí banky pracují stabilně a udržitelně a mají solidní bezpečnostní rezervu.

V roce 2022 se objem bankovních úvěrů podnikovému sektoru zvýšil, víte, zvýšil. Bylo z toho hodně obav, ale byl zaznamenán nárůst a zvýšil se o 14 procent, což je více než v roce 2021, a to bez jakékoli vojenské operace. V roce 2021 to bylo 11,7 procenta a nyní je to 14 procent. Hypoteční portfolio také přidalo 20,4 procenta. Vývoj pokračuje dál.

Bankovní sektor jako celek dosáhl v loňském roce zisku. Ano, nebyl tak velký jako v předchozích letech, ale byl slušný: zisk 203 miliard rublů. To je také ukazatel udržitelnosti ruského finančního sektoru.

Podle odhadů se inflace v Rusku již ve druhém čtvrtletí letošního roku přiblíží k cílové úrovni čtyř procent. Připomínám, že v některých zemích EU je inflace už 12, 17, 20 procent, u nás jsou to čtyři, no pět procent – centrální banka a ministerstvo financí si to mezi sebou vyřizují, ale bude to blízko cílové úrovně. Vzhledem k pozitivní dynamice tohoto i dalších makroekonomických parametrů se vytvářejí objektivní podmínky pro snižování dlouhodobých úvěrových sazeb v ekonomice, což znamená, že úvěry pro reálný sektor by měly být dostupnější.

Dlouhodobé úspory občanů jsou všude na světě důležitým zdrojem investičních prostředků a je třeba stimulovat jejich příliv do investiční sféry. Chtěl bych požádat vládu, aby urychleně předložila Státní dumě návrhy zákonů, které by již v dubnu letošního roku spustily příslušný státní program.

Je důležité vytvořit další podmínky, aby občané mohli investovat peníze a vydělávat doma, v rámci země. Zároveň je třeba zaručit bezpečnost investic občanů do dobrovolného důchodového spoření. Měl by existovat stejný mechanismus jako v systému pojištění bankovních vkladů. Připomínám, že tyto vklady do výše jednoho milionu a 400 tisíc rublů jsou pojištěny státem a jejich návratnost je garantována. Navrhuji zdvojnásobit částku pro dobrovolné penzijní spoření – až na dva miliony 800

tisíc rublů. Musíme také chránit investice lidí do dalších dlouhodobých investičních nástrojů, a to i proti případnému úpadku finančních zprostředkovatelů.

K přilákání kapitálu do rychle rostoucích a technologicky vyspělých podniků jsou zapotřebí samostatná řešení. Pro ně bude existovat podpora nabídky akcií na domácím trhu, včetně daňových pobídek jak pro společnosti, tak pro kupce těchto akcií.

Nejdůležitějším prvkem hospodářské suverenity je svoboda podnikání. Dovolte mi, abych zopakoval: je to právě soukromé podnikání, které na pozadí vnějších pokusů o zadržování Ruska prokázalo, že se umí přizpůsobit rychle se měnící konjunktuře a zajistit hospodářský růst v obtížném prostředí. Proto je třeba podporovat každou podnikatelskou iniciativu, která má být pro zemi přínosem.

V této souvislosti považuji za správné vrátit se k otázce revize řady norem trestního práva ve vztahu k tzv. hospodářským trestným činům. Stát by samozřejmě měl kontrolovat, co se v této sféře děje, nemůžeme připustit permisivitu v této oblasti, ale není třeba zacházet příliš daleko. Je třeba aktivněji směřovat k dekriminalizaci, o níž jsem se zmínil. Věřím, že vláda spolu s parlamentem, orgány činnými v trestním řízení a podnikatelskými svazy bude tuto práci důsledně a důkladně vykonávat.

Zároveň žádám vládu, aby v úzkém kontaktu s Parlamentem navrhla další opatření k urychlení procesu deoffshorizace ekonomiky. Podnikání, především v klíčových odvětvích a oborech, by mělo probíhat v ruské jurisdikci – to je základní princip.

A v této souvislosti, milí kolegové, malá filozofická odbočka. Co byste chtěli říci samostatně?

Pamatujeme si, s jakými problémy a nerovnováhou se potýkala pozdní sovětská ekonomika. Takže po rozpadu Sovětského svazu, jeho plánovaného systému, se v chaosu 90. let začala vytvářet ekonomika založená na tržních vztazích, soukromém vlastnictví – obecně na všem a správně. Jako vzor zde do značné míry sloužily západní země – jak víte, měly tucet poradců – a zdálo se, že stačí jen kopírovat jejich modely. Je pravda, že se mezi sebou stále dohadovali, vzpomínám si na to: Evropané se dohadovali s Američany o tom, jak rozvíjet ruskou ekonomiku.

Co se v důsledku toho stalo? Naše národní hospodářství se do značné míry orientovalo na Západ, především jako zdroj surovin. Byly tam samozřejmě různé nuance, ale celkově jako na zdroj surovin. Důvody jsou také jasné: nový, vznikající ruský byznys byl přirozeně, stejně jako všechny podniky ve všech ostatních zemích, zaměřen především na dosažení zisku, a to rychlého a snadného. A co to přineslo? Právě prodej surovin: ropy, plynu, kovů, dřeva.

Málokdo o tom přemýšlel, nebo možná neexistovala taková příležitost k dlouhodobému investování, takže jiná, sofistikovanější odvětví ekonomiky nebyla dostatečně rozvinutá. A zlomit tento negativní trend – všichni to viděli naprosto přesně, ve všech vládách – nám trvalo léta, úpravu daňového systému a rozsáhlé veřejné investice.

Dosáhli jsme zde skutečných a viditelných změn. Ano, výsledek tu je, ale opět musíme vzít v úvahu situaci, v níž se vyvíjel náš byznys, zejména velký byznys. Technologie jsou na Západě, levnější finanční zdroje a ziskové trhy jsou na Západě a přirozeně tam začal proudit i kapitál. Bohužel místo toho, aby se rozšiřovala výroba, nakupovalo vybavení a technologie a vytvářela nová pracovní místa zde v Rusku, byly peníze utraceny za zahraniční statky, jachty a luxusní nemovitosti.

Ano, pak samozřejmě začali investovat i do rozvoje, ale v první fázi šlo všechno převážně na tento účel – na spotřebu. A kde je bohatství, tam jsou samozřejmě i děti, jejich vzdělání, jejich život, jejich budoucnost. A pro stát bylo velmi obtížné, téměř nemožné tento vývoj sledovat, zabránit mu – žili jsme v paradigmatu volného trhu.

Nedávné události přesvědčivě ukázaly, že představa Západu jako bezpečného útočiště a přístavu pro kapitál se ukázala jako falešná. A ti, kteří si to včas neuvědomili, kteří Rusko považovali jen za zdroj příjmů a plánovali žít hlavně v zahraničí, o hodně přišli: byli tam jednoduše okradeni, dokonce jim byly odebrány i legálně vydělané peníze.

Kdysi jsem z legrace – mnozí z vás si možná vzpomenou – na adresu ruských podnikatelů řekl: unaví vás polykat prach, běhat po soudech a úřadech západních úředníků, abyste zachránili své peníze. A přesně tak to dopadlo.

Víte, teď dodám velmi důležitou – jednoduchou, ale velmi důležitou – věc: nikdo z běžných občanů této země, věřte mi, nelitoval těch, kteří přišli o své peníze v zahraničních bankách, nelitoval těch, kteří přišli o své jachty, paláce v zahraničí a tak dále a tak dále, a v kuchyňských rozhovorech si lidé pravděpodobně vzpomněli na privatizaci 90. let, kdy se za hubičku prodávaly podniky vytvořené celou zemí, a na demonstrativní, demonstrativní luxus takzvaných nových elit.

Co je ještě zásadně důležité? Za celá léta od rozpadu Sovětského svazu Západ neopustil své pokusy spálit postsovětské státy a především definitivně dorazit Rusko jako největší přežívající část našeho historického státního prostoru. Podporovali a poštvávali na nás mezinárodní teroristy, vyvolávali regionální konflikty podél našich hranic, ignorovali naše zájmy a používali ekonomické odstrašování a potlačování.

A velký ruský byznys – to vše říkám proto, že je zodpovědný za chod strategických podniků, za tisíce pracovních kolektivů a určuje sociální a ekonomickou situaci v mnoha regionech, což znamená, že situace, kdy se manažeři a majitelé těchto podniků ocitají v závislosti na vládách, které vedou vůči Rusku nepřátelskou politiku, je pro nás velkou hrozbou, nebezpečím – nebezpečím pro naši zemi. Takovou situaci nelze tolerovat.

Ano, každý má možnost volby: někdo bude chtít dožít v zatčeném sídle se zablokovanými účty, bude se snažit najít si místo, zdá se, v atraktivní západní metropoli nebo v letovisku, v jiném teplém místě v zahraničí – to je právo každého člověka, do toho my ani nezasahujeme. Je však načase pochopit, že pro Západ takoví lidé byli a zůstanou druhořadými outsidery, s nimiž se dá dělat cokoli, a peníze, konexe a koupené tituly hrabat, peerů a starostů jim v tom vůbec nepomohou. Musí pochopit: jsou tam druhořadí.

Ale je tu i jiná možnost: být se svou vlastí, pracovat pro své krajany, nejen otevírat nové podniky, ale také měnit život kolem sebe – ve svých městech, ve svých vesnicích, ve své zemi. A takových podnikatelů, takových skutečných bojovníků v podnikání, máme mnoho – právě oni budou hnacím motorem budoucnosti domácího podnikání. Každý musí pochopit, že zdroje prosperity i budoucnosti musí být jen zde, v rodné zemi, v Rusku.

Pak skutečně vytvoříme silnou, soběstačnou ekonomiku, která se neuzavře před světem, ale využije všech svých konkurenčních výhod. Ruský kapitál, peníze, které zde vznikají, by měly pracovat pro zemi, pro její národní rozvoj. Dnes máme obrovské perspektivy v rozvoji infrastruktury, výroby, domácího cestovního ruchu a mnoha dalších odvětví.

Chci, aby mě ti, kdo se setkali s vlčími způsoby Západu, vyslechli: je zbytečné a hlavně marné snažit se běhat s nataženou rukou, plazit se a žádat o peníze, zvláště teď, když dobře víte, s kým máte tu čest. Teď už nemá smysl lpět na minulosti a snažit se vysoudit peníze. Musíte znovu vybudovat svůj život a svou práci, tím spíše, že jste silní lidé – mluvím k představitelům našeho podniku, mnohé z nich znám osobně a mnoho let -, kteří prošli těžkou školou života.

Zahajte nové projekty, vydělejte peníze, investujte v Rusku, investujte do podniků a pracovních míst, pomáhejte školám a univerzitám, vědě a zdravotnictví, kultuře a sportu. Takto rozmnožíte svůj kapitál a získáte uznání a vděčnost lidí na další generace a stát a společnost vás jistě podpoří.

Budeme to považovat za předsevzetí, aby náš podnik pracoval správným směrem.

Vážení kolegové!

Rusko je otevřená země a zároveň svébytná civilizace. V tomto tvrzení není žádný nárok na výlučnost a nadřazenost, ale tato civilizace je naše – to je hlavní. Předali nám ji naši předkové a my ji musíme zachovat pro naše potomky a předat ji dál.

Budeme rozvíjet spolupráci s přáteli, se všemi, kdo jsou připraveni spolupracovat, budeme přebírat to nejlepší, ale především se budeme spoléhat na vlastní potenciál, na tvůrčí energii ruské společnosti, na vlastní tradice a hodnoty.

A zde bych rád promluvil o charakteru našeho lidu: vždy se vyznačoval velkorysostí, štědrostí duše, milosrdenstvím a soucitem a Rusko jako země v sobě tyto vlastnosti plně odráží. Umíme být přáteli, držet slovo, nikdy nikoho nezklamat a vždy podpořit kohokoli v těžké situaci a nikdy neváhat přijít na pomoc těm, kteří se ocitli v nesnázích.

Všichni si pamatují, jak jsme během pandemie jako první poskytli podporu některým evropským zemím, včetně Itálie, a dalším zemím během nejtěžších týdnů vypuknutí pandemie. Nezapomeňme také, jak jsme přišli na pomoc při zemětřesení v Sýrii, v Turecku.

Právě ruský lid je základem suverenity země a zdrojem moci. Práva a svobody našich občanů jsou nedotknutelné, jsou zaručeny ústavou a navzdory vnějším výzvám a hrozbám od nich neustoupíme.

V této souvislosti bych rád zdůraznil, že jak komunální a regionální volby v září tohoto roku, tak prezidentské volby v roce 2024 proběhnou v přísném souladu se zákonem a při dodržení všech demokratických a ústavních postupů.

Volby vždy představují různé přístupy k řešení sociálních a ekonomických problémů. Vedoucí politické síly jsou přitom konsolidované a sjednocené v tom nejdůležitějším, základním pro nás všechny je bezpečnost a blaho lidu, suverenita a národní zájmy.

Chci vám poděkovat za tak odpovědný a pevný postoj a připomenout slova vlastence a státníka Pjotra Arkadjeviče Stolypina, která zazněla ve Státní dumě před více než sto lety, ale plně odpovídají dnešní době. Řekl: „Při obraně Ruska se musíme všichni spojit, koordinovat své úsilí, své povinnosti a svá práva, abychom uhájili jedno historicky nejvyšší právo – právo Ruska být silné.

Mezi dobrovolníky, kteří jsou nyní v první linii, jsou poslanci Státní dumy a regionálních parlamentů, zástupci výkonných orgánů na různých úrovních, obcí, měst, okresů a venkovských sídel. Do sběru humanitárních zásob a pomoci v první linii jsou zapojeny všechny parlamentní strany a přední veřejná sdružení.

Ještě jednou děkuji – děkuji za takový vlastenecký postoj.

Místní samospráva, která je nejbližší úrovní veřejné moci občanům, hraje obrovskou roli při posilování občanské společnosti a řešení každodenních problémů. Na její práci do značné míry závisí důvěra ve stát jako celek, sociální pohoda občanů a jejich důvěra v úspěšný rozvoj celé země.

Žádám prezidentskou kancelář, aby společně s vládou předložila návrhy na vytvoření nástrojů přímé podpory nejlepších manažerských týmů, postupů ve velkých, středních a malých obcích.

Svobodný rozvoj společnosti je ochota převzít odpovědnost za sebe, své blízké a svou zemi. Tyto vlastnosti začínají v dětství, v rodině. A samozřejmě je pro posílení našich společných hodnot a národní identity zásadní vzdělávací systém a národní kultura.

Stát bude prostřednictvím Grantového fondu prezidenta republiky, Fondu kulturních iniciativ, Institutu pro rozvoj internetu a dalších nástrojů podporovat všechny formy tvůrčí činnosti – současné i tradiční umění, realismus i avantgardu, klasiku i inovace. Nejde o žánry a směry. Kultura je povolána sloužit dobru, kráse a harmonii, zamýšlet se nad někdy velmi složitými a rozporuplnými otázkami života a hlavně neničit společnost, ale probouzet nejlepší lidské vlastnosti.

Rozvoj kulturního sektoru bude prioritou pro obnovu mírového života v Donbasu a Novorossiji. Bude zde třeba obnovit, opravit a vybavit stovky kulturních institucí, včetně muzejních sbírek a budov, tedy věcí, které dávají lidem možnost pocítit propojení minulosti a současnosti, spojit ji s budoucností, pocítit, že patří do jednotného kulturního, historického a vzdělávacího prostoru staletého, velkého Ruska.

Za účasti učitelů, vědců a odborníků musíme vážně zkvalitnit školní a univerzitní výuku humanitních oborů – především dějepisu, společenských věd, literatury a zeměpisu – aby se mladí lidé mohli co nejvíce dozvědět o Rusku, jeho velké minulosti, naší kultuře a tradicích.

Máme velmi inteligentní a talentovanou mladou generaci, která je připravena pracovat pro dobro země v oblasti vědy, kultury, sociální sféry, podnikání a veřejné správy. Právě takovým lidem otevírá soutěž Lídři Ruska, stejně jako soutěž Lídři renesance, která nyní probíhá v nových složkách federace, nové obzory pro profesní růst.

Chtěl bych poznamenat, že řada vítězů a finalistů těchto projektů se dobrovolně zapojila do bojových jednotek a mnozí z nich nyní pracují na osvobozených územích, kde pomáhají nastolit hospodářský a sociální život, přičemž jednají profesionálně, odhodlaně a odvážně.

Obecně platí, že bojovou školu nelze nahradit. Lidé z ní vycházejí jiní a jsou připraveni položit život za vlast, ať už pracují kdekoli.

Chtěl bych zdůraznit, že ti, kteří se narodili a vyrostli v Donbasu a Novorosii, kteří za ně bojovali, budou hlavní oporou, měli by být hlavním pilířem v celkové práci na rozvoji těchto regionů. Chtěl bych se na ně obrátit a říci: Rusko s vámi počítá.

Vzhledem k obrovským výzvám, kterým země čelí, musíme vážně aktualizovat náš přístup k systému vzdělávání a naší vědecké a technologické politice.

Na nedávném zasedání Rady pro vědu a vzdělávání jsme hovořili o potřebě stanovit jasné priority, soustředit prostředky na získání konkrétních, zásadně důležitých vědeckých výsledků, a to především v těch oblastech, kde máme dobré základy a které jsou pro život země klíčové, včetně dopravy, energetiky, systému bydlení a veřejných služeb, medicíny, zemědělství a průmyslu.

Nové technologie jsou téměř vždy založeny na základním výzkumu, jednou provedeném základním výzkumu, a v této oblasti, stejně jako v kultuře – to chci zdůraznit – musíme dát vědcům, výzkumníkům více svobody pro kreativitu. Nemůžeme být všichni nuceni do Prokrustova lože zítřejších výsledků. Základní věda žije podle svých vlastních zákonů.

A dodal bych, že zadávání a řešení ambiciózních úkolů je pro mladé lidi silnou pobídkou, aby se věnovali vědě, příležitostí dokázat, že jste lídrem, že jste nejlepší na světě. A naše vědecké týmy mají být na co hrdé.

V prosinci loňského roku jsem se setkal s mladými výzkumníky. Jedna z jejich otázek se týkala bydlení. Je to otázka všední, ale důležitá. Pro mladé vědce již máme certifikáty na bydlení. V loňském roce byla na tento účel vyčleněna další miliarda rublů. Ukládám vládě, aby určila rezervy pro rozšíření tohoto programu.

V posledních letech výrazně vzrostla prestiž a vážnost středního odborného vzdělávání. Poptávka po absolventech technických škol a učilišť je obrovská, kolosální. Víte, jestliže naše míra nezaměstnanosti klesla na historické minimum 3,7 procenta, znamená to, že lidé pracují a že potřebujeme nové zaměstnance.

Domnívám se, že bychom měli výrazně rozšířit projekt Profesionalita, v jehož rámci se vytvářejí vzdělávací a výrobní klastry, aktualizuje se vzdělávací základna a podniky a zaměstnavatelé v úzkém kontaktu s vysokými a odbornými školami vytvářejí vzdělávací programy vycházející z potřeb ekonomiky. A samozřejmě je velmi důležité mít mentory se zkušenostmi z reálné, komplexní výroby.

Úkol je konkrétní – v příštích pěti letech vyškolit přibližně milion kvalifikovaných pracovníků pro elektroniku, robotiku, strojírenství, hutnictví, farmacii, zemědělství a vojensko-průmyslový komplex, stavebnictví, dopravu, jaderný průmysl a další odvětví, která jsou klíčová pro bezpečnost, suverenitu a konkurenceschopnost Ruska.

A konečně velmi důležitá otázka se týká našeho systému vysokoškolského vzdělávání. I zde jsou nutné výrazné změny, které zohlední nové požadavky na odborníky v hospodářství, sociálních odvětvích a všech oblastech našeho života. Potřebujeme syntézu toho nejlepšího ze sovětského vzdělávacího systému a zkušeností posledních desetiletí.

Navrhuje se proto následující.

Prvním z nich je návrat k tradičnímu základnímu vzdělávání odborníků s vysokoškolským vzděláním v naší zemi. Doba studia se může pohybovat od čtyř do šesti let. Dokonce i v rámci jedné profese a jedné vysoké školy mohou být nabízeny programy s různou délkou vzdělávání v závislosti na konkrétní profesi, odvětví a poptávce na trhu práce.

Druhým důvodem je, že pokud profese vyžaduje další vzdělání, úzkou specializaci, pak mladý člověk bude moci pokračovat ve vzdělávání v magisterském nebo rezidentském programu.

Za třetí, postgraduální vzdělávání se stane samostatným stupněm odborného vzdělávání a přípravy s cílem připravit pracovníky pro vědeckou a pedagogickou činnost.

Chci zdůraznit, že přechod na nový systém musí být plynulý. Vláda spolu s poslanci bude muset provést řadu změn v legislativě týkající se vzdělávání, trhu práce atd. Vše musí být promyšleno a propracováno do posledního detailu. Mladí lidé, naši občané, by měli mít nové možnosti kvalitního vzdělání, zaměstnání a profesního růstu. Opakuji: příležitosti, ne problémy.

A rád bych zdůraznil, že studenti, kteří studují nyní, budou moci pokračovat ve studiu v současných programech. A úroveň vzdělání a vysokoškolské diplomy občanů, kteří již absolvovali současné bakalářské, specializační nebo magisterské studijní programy, nejsou předmětem revize. O svá práva nesmí přijít. Žádám Všeruskou lidovou frontu, aby všechny otázky týkající se změn ve vysokoškolském vzdělávání vzala pod svou zvláštní kontrolu.

Letošní rok byl v Rusku vyhlášen Rokem učitele a mentora. Učitelé se přímo podílejí na budování budoucnosti země a je důležité, aby se učitelství dostalo do povědomí veřejnosti, aby rodiče více mluvili se svými dětmi o tom, že si váží učitelů, a učitelé více mluvili o úctě a lásce k rodičům. Mějme to stále na paměti.

Rád bych se zvlášť zaměřil na podporu dětí a ruských rodin.

Rád bych upozornil, že takzvaný dětský rozpočet, tedy výše rozpočtových výdajů na podporu rodin, v Rusku v posledních letech skokově vzrostl. Je to nejrychleji rostoucí část hlavního finančního dokumentu země, rozpočtu, zákona o rozpočtu. Chtěl bych poděkovat poslancům a vládě za toto jednotné, konsolidované chápání našich národních priorit.

Od 1. února byl mateřský kapitál v Rusku opět valorizován, jak jsme již uvedli, podle skutečné míry inflace za předchozí rok, tj. o 11,9 %. Na toto podpůrné opatření mají nyní nárok i ruští občané, kteří mají bydliště v nových složkách federace. Navrhuji poskytovat mateřský kapitál v Doněcké a Luhanské lidové republice a v Záporožské a Chersonské oblasti rodinám, kterým se narodily děti od roku 2007, tj. od zavedení programu v celém Rusku. Připomínám, že stejné rozhodnutí jsme v řádném termínu učinili i pro obyvatele Krymu a Sevastopolu.

Budeme pokračovat v realizaci rozsáhlých programů zaměřených na zlepšení blahobytu ruských rodin.

Chtěl bych zdůraznit, že vláda a složky federace dostaly konkrétní úkol zajistit viditelný a hmatatelný růst reálných mezd v Rusku.

Důležitým ukazatelem a referenčním bodem je minimální mzda, jak dobře víme. V loňském roce byla zvýšena dvakrát, celkem téměř o 20 %.

Budeme pokračovat ve zvyšování minimální mzdy tempem vyšším než inflace a růst mezd. Od začátku letošního roku byla minimální mzda valorizována o 6,3 %.

Navrhuji, aby k 1. lednu příštího roku došlo kromě plánovaného zvýšení ještě k dalšímu, a to o dalších deset procent. Minimální mzda se tedy zvýší o 18,5 procenta na 19 242 rublů.

Nyní k vyladění daňového systému ve prospěch ruských rodin: od loňského roku jsou rodiny se dvěma a více dětmi osvobozeny od daně z prodeje domu, pokud se rozhodnou koupit nový, větší byt nebo dům.

Musíme tyto nástroje více využívat – ukázalo se, že je o ně zájem -, aby rodiny měly více peněz ve svých rozpočtech a mohly řešit své nejdůležitější a nejnaléhavější problémy.

Navrhuji zvýšit sociální daňový odpočet na vzdělávání dětí ze současných 50 000 rublů na 110 000 rublů ročně a na jejich vlastní vzdělávání, léčbu a nákup léků ze 120 000 na 150 000 rublů. Z těchto zvýšených částek bude stát občanům vracet 13 procent z jimi zaplacené daně z příjmu.

A samozřejmě je nutné nejen zvýšit výši odpočtu, ale také zvýšit poptávku po něm, aby mohl být odpočet poskytován aktivně, rychle a na dálku, aniž by zatěžoval občany.

Dále: blahobyt, kvalita života ruských rodin, a tedy i demografická situace, přímo závisí na stavu věcí v sociální oblasti.

Vím, že řada složek federace je připravena výrazně urychlit obnovu sociální infrastruktury, kulturních a sportovních zařízení, přesídlení nouzového bydlení a komplexní rozvoj venkova. Tento postoj jistě podpoříme.

Využíváme přitom následujícího mechanismu: regiony budou moci získat a využít prostředky na národní projekty, které jsou rezervovány ve federálním rozpočtu na rok 2024, prostřednictvím bezúročných půjček ze státní pokladny již nyní – automaticky budou splaceny v dubnu příštího roku. Je to dobrý nástroj.

Tuto otázku budeme neustále sledovat a žádám Komisi pro hospodářství a finance Státní rady, aby se do této práce zapojila.

Nemusíme spěchat a honit se za objemem, zejména ne na úkor kvality budovaných zařízení. Dodatečné finanční zdroje by měly pracovat s vysokou účinností a efektivitou.

To je důležité zejména pro modernizaci primární zdravotní péče, což je rozsáhlý program, který zahajujeme v roce 2021. Žádám vládu a regionální lídry, aby nezapomínali, že hlavním kritériem – už jsem to říkal mnohokrát – nejsou čísla ve zprávách, ale konkrétní, viditelné, hmatatelné změny v dostupnosti a kvalitě lékařské péče.

Vládě rovněž ukládám, aby upravila regulační rámec pro pořizování sanitních vozů se sadou diagnostických zařízení. Umožňují lékařské prohlídky a preventivní vyšetření přímo v podnicích, školách, institucích a v odlehlých obcích.

Zahájili jsme rozsáhlý program renovace škol. Do konce letošního roku bude vyčištěno celkem téměř tři a půl tisíce školních budov. Rád bych zdůraznil, že většina z nich je ve venkovských oblastech a že jsme to udělali záměrně. V letošním roce se tyto práce provádějí také v Doněcké a Luhanské lidové republice, v Chersonské a Záporožské oblasti. Je to smysluplné a viditelné, lidé skutečně vidí, co se děje. To je velmi dobré.

Od roku 2025 budou regionům pravidelně a systematicky přidělovány spolkové prostředky na renovaci školek, škol, odborných učilišť a vysokých škol, aby se předešlo situacím, kdy jsou budovy v zásadě zanedbávány.

Dále: stanovili jsme si smysluplný cíl postavit v letech 2019 až 2024 více než 1 300 nových škol. 850 z nich již bylo otevřeno. Dalších 400 plánujeme uvést do provozu v letošním roce. Žádám kraje, aby se těchto plánů držely. Objem federálních finančních prostředků na tento program v letech 2019 až 2024 činí téměř 490 miliard rublů. Tyto výdaje nesnižujeme, všechny je zachováme.

V letošním roce jsme zvýšili objem úvěrů z rozpočtu na infrastrukturu. Vyčleňujeme dalších 250 miliard rublů – chci to zdůraznit: ne tak, jak jsme plánovali dříve, ale dalších 250 miliard rublů na rozvoj dopravy, inženýrských sítí a další infrastruktury v regionech.

Ukládám vládě, aby kromě těchto prostředků vyčlenila dalších 50 miliard rublů, které budou v letošním roce použity na obnovu veřejné dopravy ve složkách federace s využitím moderních technologií. Žádám, aby zvláštní pozornost byla věnována malým městům a venkovským oblastem.

Již jsme se rozhodli prodloužit projekt Čisté ovzduší do roku 2030, jehož cílem je zlepšit stav životního prostředí ve velkých průmyslových centrech. Rád bych upozornil průmyslové podniky i regionální a místní orgány na to, že úkol výrazně snížit škodlivé emise je stále na pořadu dne.

Měl bych dodat, že jsme dosáhli značného pokroku v reformě odpadového hospodářství. Budujeme recyklační a třídicí kapacity, abychom se posunuli směrem k hospodářství s uzavřeným cyklem. Prioritou je pokračovat v odstraňování starých skládek a nebezpečných míst nahromaděných škod. Žádám vládu, aby společně s kraji nyní připravila seznam nahromaděných nebezpečných odpadů, které budou po dokončení současného programu zlikvidovány.

Budeme také pokračovat v obnově unikátních vodních ploch, včetně Bajkalu a Volhy, a ve střednědobém horizontu rozšíříme tuto činnost na takové naše řeky, jako jsou Don, Kama, Irtyš, Ural, Terek, Volchov a Něva a jezero Ilmeň. Nesmíme zapomínat na naše střední a malé řeky. Upozorňuji na to všechny úrovně moci.

Byl také připraven návrh zákona o rozvoji cestovního ruchu ve zvláště chráněných přírodních oblastech, jak bylo již dříve uloženo. Nedávno jsme o něm jednali s kolegy z vlády. Měl by jasně definovat, co a kde se smí a nesmí stavět, a obecně zásady ekoturistického průmyslu. Je to pro naši zemi velmi důležitá záležitost. Žádám Státní dumu, aby urychlila projednání tohoto návrhu zákona.

Nyní ještě několik slov o tom, co se děje kolem nás.

Vážení kolegové, rád bych se zaměřil ještě na jedno téma.

Na začátku února letošního roku vydala Severoatlantická aliance prohlášení, v němž de facto požadovala, aby se Rusko vrátilo k dodržování Smlouvy o omezení strategických zbraní, včetně umožnění inspekcí našich zařízení jaderné obrany. Ale ani nevím, jak to nazvat. Je to divadlo absurdity.

Víme, že Západ se přímo podílel na pokusech kyjevského režimu zasáhnout naše strategické letecké základny. Bezpilotní letouny použité k tomuto účelu byly vybaveny a modernizovány za pomoci specialistů NATO. A nyní chtějí kontrolovat i naše obranná zařízení? V současných podmínkách dnešní konfrontace to zní jako holý nesmysl.

Nicméně – a to bych rád zdůraznil – na základě této dohody nemůžeme provádět plnohodnotné inspekce. Naše opakované žádosti o inspekci některých míst zůstávají bez odpovědi nebo jsou zamítnuty z formálních důvodů a my nejsme schopni na druhé straně vůbec nic ověřit.

Chci zdůraznit: USA a NATO výslovně říkají, že jejich cílem je způsobit Rusku strategickou porážku. A co potom, budou objíždět naše obranná zařízení, včetně těch nejnovějších, jako by se nic nestalo? Před týdnem jsem například podepsal dekret o uvedení nových pozemních strategických komplexů do bojové služby. Budou strkat nos i tam? A oni si myslí, že je tam jen tak pustíme?

Vydáním společného prohlášení se NATO fakticky přihlásilo ke Smlouvě o omezení strategických zbraní. S tím prosím souhlasíme. Navíc si myslíme, že to bylo dávno na čase, protože NATO, dovolte mi připomenout, má více než jednu jadernou mocnost, Spojené státy, Velká Británie a Francie mají také jaderné arzenály, zdokonalují se a rozvíjejí a jsou namířeny i proti nám, jsou namířeny i proti Rusku. Poslední prohlášení jejich představitelů to jen potvrzují – poslouchejte.

To prostě nemůžeme a nesmíme přehlížet, zejména dnes, a nemůžeme ignorovat ani skutečnost, že první smlouva o omezení strategických zbraní byla původně uzavřena Sovětským svazem a Spojenými státy v roce 1991 v zásadně odlišné situaci: v situaci, kdy panovalo menší napětí a větší vzájemná důvěra. Později se naše vztahy dostaly na úroveň, kdy Rusko a Spojené státy prohlásily, že se již navzájem nepovažují za protivníky. Pozoruhodné je, že situace byla velmi dobrá.

Platná smlouva z roku 2010 obsahuje zásadní ustanovení o nedělitelnosti bezpečnosti, o přímé vazbě mezi strategickými útočnými a obrannými zbraněmi. To vše je již dávno zapomenuto, USA od Smlouvy ABM odstoupily, jak víte, to vše v minulosti. Naše vztahy se, což je velmi důležité, zhoršily, a to zcela zásluhou Spojených států.

Byli to oni, kdo se po rozpadu Sovětského svazu pustili do revize výsledků druhé světové války, do budování světa amerického typu, kde je jen jeden pán, jeden pán. Za tímto účelem začali bezostyšně ničit všechny základy světového řádu po druhé světové válce, aby popřeli odkaz Jalty i Postupimi. Krok za krokem začali revidovat zavedený světový řád, demontovali bezpečnostní systémy a systémy kontroly zbrojení a naplánovali a realizovali řadu válek po celém světě.

A to vše, opakuji, s jediným cílem – rozbít architekturu mezinárodních vztahů vytvořenou po druhé světové válce. To není řečnická figura – tak to funguje v praxi, v životě: po rozpadu SSSR chtějí navždy zafixovat svou globální dominanci, aniž by brali v úvahu zájmy současného Ruska a také zájmy dalších zemí.

Situace ve světě po roce 1945 se samozřejmě změnila. Vznikla a rychle se rozvíjejí nová centra rozvoje a vlivu. To je přirozený, objektivní proces, který nelze ignorovat. Je však nepřijatelné, aby Spojené státy začaly přetvářet světový řád podle svých představ, a to výhradně ve svém vlastním, egoistickém zájmu.

Nyní nám prostřednictvím představitelů NATO vysílají signály, vlastně nám dávají ultimátum: vy, Rusko, bezpodmínečně splňte vše, k čemu jste se zavázali, včetně smlouvy START, a my se budeme chovat, jak se nám zlíbí. Tvrdí, že neexistuje žádná souvislost mezi otázkou START a, řekněme, konfliktem na Ukrajině a dalšími nepřátelskými akcemi Západu vůči naší zemi, a nezaznívají žádná hlasitá prohlášení, že nám chtějí způsobit strategickou porážku. To je buď vrchol pokrytectví a cynismu, nebo vrchol hlouposti, ale idioty je nazvat nelze – hloupí lidé to přece nejsou. Chtějí nás strategicky porazit a chtějí proniknout do našich jaderných zařízení.

V této souvislosti jsem dnes nucen oznámit, že Rusko pozastavuje svou účast ve Smlouvě o omezení strategických zbraní. Opakuji, že od smlouvy neodstupuje, ne, pozastavuje svou účast. Než se však vrátíme k projednávání této otázky, musíme si sami uvědomit, na co mají nárok takové země Severoatlantické aliance jako Francie a Velká Británie a jak budeme zohledňovat jejich strategický arzenál, tedy souhrnnou údernou kapacitu Aliance.

Svým prohlášením se nyní v podstatě přihlásili k účasti na tomto procesu. Díky bohu, no tak, nám to nevadí. Není třeba se znovu snažit všem lhát a hrát si na zastánce míru a détente. Známe všechny podklady: víme, že některým typům amerických jaderných hlavic končí záruka. S jistotou víme, ţe v této souvislosti někteří lidé ve Washingtonu uvaţují o moţných přirozených testech svých jaderných zbraní s ohledem na to, ţe USA vyvíjejí nové typy jaderných hlavic. Takové informace existují.

V této situaci by ruské ministerstvo obrany a Rosatom měly zajistit, aby byly připraveny testovat ruské jaderné zbraně. Samozřejmě nebudeme první, kdo tak učiní, ale pokud Spojené státy test provedou, uděláme to také. Nikdo by si neměl dělat nebezpečné iluze, že by mohlo dojít ke zničení globální strategické parity.

Vážení kolegové! Vážení občané Ruska!

Dnes společně procházíme obtížnou a náročnou cestou a všechny těžkosti překonáváme společně. Nemůže tomu být jinak, protože jsme byli vychováni na příkladu našich velkých předků a máme povinnost být hodni jejich odkazu, který se předával z generace na generaci. Jdeme kupředu jen díky naší oddanosti vlasti, naší vůli a naší jednotě.

Tato jednota se projevovala doslova od prvních dnů speciální vojenské operace: stovky dobrovolníků, zástupců všech národů naší země, přicházely na vojenské registrační a náborové úřady a rozhodly se stát po boku obránců Donbasu a bojovat za svou rodnou zem, za vlast, za pravdu a spravedlnost. Vojáci ze všech regionů naší mnohonárodnostní vlasti bojují bok po boku v předních liniích. Jejich modlitby jsou v různých jazycích, ale všechny jsou za vítězství, za spolubojovníky, za vlast. (Potlesk.)

Jejich těžká válečná práce a jejich výkony silně rezonují v celém Rusku. Lidé naše bojovníky podporují, nechtějí, nemohou zůstat stranou. Fronta nyní prochází srdci milionů našich lidí, posílají na frontu léky, spojovací prostředky, dopravní prostředky, teplé oblečení, maskovací sítě a tak dále – vše, co pomáhá udržet naše chlapce při životě.

Vím, jak dopisy od dětí a školáků hřejí bojovníky. Berou si je s sebou do boje jako to nejdražší, protože upřímnost a čistota dětských přání je dojímá k slzám a vojáci si lépe uvědomují, za co bojují a koho chrání.

Velmi důležitá je pro ně také péče, s jakou dobrovolníci obklopují vojáky a jejich rodiny i civilisty. Od začátku speciální operace jednají odvážně a odhodlaně: pod palbou a ostřelováním vynášeli ze sklepů děti, staré lidi a všechny potřebné, do horkých míst dodávali a dodnes dodávají jídlo, vodu a oblečení; zřizovali střediska humanitární pomoci pro uprchlíky, pomáhali v polních nemocnicích a na linii kontaktu, sami riskovali, aby zachránili a nadále zachraňují ostatní.

Jen iniciativa Lidové fronty „Vše pro vítězství!“ vynesla více než pět miliard rublů. Tento tok darů stále pokračuje. Příspěvek všech je zde stejně důležitý: velkých firem i podnikatelů – ale obzvlášť dojemné a inspirativní je, když lidé se skromnými příjmy věnují část svých úspor, platů a důchodů. Taková jednota na pomoc našim bojovníkům, civilistům ve válečných oblastech a uprchlíkům stojí za to.

Děkujeme vám za upřímnou podporu, jednotu a vzájemnou pomoc. Nelze je přeceňovat.

Rusko zvládne každou výzvu, protože jsme jedna země, jeden velký a jednotný národ. Jsme si jisti sami sebou, věříme ve svou sílu. Pravda stojí za námi. (Potlesk.)

Děkujeme.

Zazní hymna Ruské federace.

Přeloženo překladačem Deepl