Ztrať se, strýčku Same!

Už delší  čas  mne nenapadlo se podívat, co píše velký vlkův oblíbenec  James Rickards na webu  Daily Reckoning. Samozřejěm, že se ve  velkém věnuje  americké bankovní krizi  a  pořádně si své psaní  užívá. A dává co proto jak Bidenovi, tak Yellenové nebo Powellovi a  mnoha a mnoha  dalším americkým papalášům.

Opravdu zajímavé čtení, jestliže  se zajímáte o finance. Zejména ty americké. Ale tohle není prioritní téma většiny kosířů.

Takže následovalo hledání něčeho, co by  na tomto blogu  zarezonovalo daleko více. Hledání vůbec netrvalo dlouho. Článek

Get Lost, Uncle Sam

podle překladače

Ztrať se, strýčku Same!

USA zavedly dosud nejagresivnější sankční režim ve svém úsilí potrestat Rusko za invazi na Ukrajinu.

První kolo finančních omezení zahrnovalo zjevné útoky, jako je zmrazení amerických dolarových účtů ruských bank a oligarchů. Druhé kolo zvýšilo ante zmrazením dolarových účtů samotné centrální banky Ruska. To bylo bezprecedentní s výjimkou případu darebáckých států, jako je Írán, Severní Korea a Sýrie.

Náhle se centrální banka deváté největší světové ekonomiky a třetího největšího producenta ropy s HDP přes 2,1 bilionu dolarů ocitla mimo globální platební a bankovní systémy.

Sankce šly nad rámec financí a bankovnictví a zahrnovaly zákazy ruského vývozu, zmrazení Ruska na pojistných trzích (jako způsob, jak účinně zakázat dodávky ropy) a zákazy kritického vývozu do Ruska, včetně high-tech zařízení, polovodičů a oblíbeného spotřebního zboží.

Na velké americké a další západní společnosti od Shell Oil po McDonalds byl vyvíjen nátlak, aby ukončily operace v Rusku, a mnohé tak učinily.

Vynech mě z toho

Velká část zbytku světa se však odmítla připojit k finančním sankcím USA/EU/NATO. To se nejlépe ukázalo na nedávné konferenci ministrů financí G20, která se konala v indickém Bengaluru.

Finanční sankce se v nejlepším případě těžko ukládají. Vyžadují rozsáhlou spolupráci mnoha zemí, aby se zabránilo úniku a řešení, která maří účel sankcí.

USA věděly, že se mohou spolehnout na vazalské státy, jako je Německo, Francie, Japonsko a Spojené království, že budou souhlasit se sankcemi. Konference ministrů financí G20 byla perfektním místem pro upevnění spolupráce a nastolení konsenzu s důležitými zeměmi, jako je Brazílie, Indie, Čína a Saúdská Arábie.

Americká ministryně financí Janet Yellenová se zúčastnila akce G20 a tvrdě se snažila vytvořit jednotnou frontu všech účastníků proti Rusku. Selhala.

Klíčoví ekonomičtí hráči jako Čína a Indie odmítli podpořit navrhované závěrečné prohlášení. Teprve podruhé ve své historii nebyla G20 schopna vydat závěrečné komuniké odrážející konsenzus účastníků. Nebyla shoda.

Síla v číslech

USA jsou možná největší světovou ekonomikou (25 bilionů dolarů), ale jejich podíl na globálním HDP měřený jako procento z celkového HDP planety  se zmenšuje,  když velké rozvojové ekonomiky včetně Indie, Brazílie, Číny a Indonésie současně stále rostou.

Ve skutečnosti čtyři největší rozvojové ekonomiky světa (Čína, Indie, Rusko a Írán) mají dohromady HDP větší než Spojené státy. Když budou další tři (Brazílie, Mexiko a Indonésie) zahrnuty jako součást této rozvíjející se ekonomiky G7, propast oproti USA vzroste o dalších 4,6 bilionu dolarů. Dohromady jsou příliš velké na to, aby je bylo možné ignorovat.

A nejde jen o velikost. Tytéž rozvíjející se ekonomiky a několik dalších mohou ovlivnit světové ceny klíčových komodit, jako je ropa, zemní plyn, sójové boby a průmyslového zboží včetně automobilů a komunikačních technologií. Proto je účast těchto ekonomik na finančních sankcích proti Rusku vedených Spojenými státy kritická.

Pokud se tyto rozvíjející se ekonomiky nezúčastní sankcionování, zbyde příliš mnoho obchodních partnerů s Ruskem na to, aby sankce mohly být účinné. A tyto národy se nezapojily.

Promiň USA, byznys je byznys

Faktem je, že svět je mnohem rozbitější, než USA předpokládaly. Není to tak, že by tyto země nutně podporovaly ruskou invazi. Jen si nepřejí, aby americké sankce narušily jejich obchodní vztahy s Ruskem, na kterém jsou závislí. Nejsou ochotni poškozovat své ekonomiky kvůli něčemu, co na ně nemá vliv, v mnoha případech se odehrává  na druhém konci světa.

Podívejte se na Indii a Čínu. Jsou největšími odběrateli ropy, kterou by Rusko jinak prodalo Evropě. Čína sama prodává automobily, polovodiče a stroje do Ruska.

Mezitím Turecko značně rozšířilo svůj export do Ruska, zatímco Írán prodává Rusku zbraně včetně „kamikadze“ bezpilotních letounů, které fungují jako zpomalené střely s plochou dráhou letu, které mohou zdržovat nad cíli.

Kromě vnitřních nedostatků a omezení v sankčním procesu vedeném USA tento nedostatek spolupráce ze strany hlavních rozvojových ekonomik vážně oslabuje dopad sankcí.

Sankční bumerang

A co je důležité, čím více budou tyto neutrální ekonomiky obchodovat s Ruskem, tím méně bude některá z nich potřebovat americké dolary jako prostředek směny. Americké sankce tedy nejen selhávají, ale přispívají k dlouhodobému poklesu dolaru jako přední světové platební měny.

To je dobrý příklad toho, před čím jsem varoval před rokem krátce po ruské invazi. Nejenže sankce selhaly (ruský růst výrazně předčil očekávání a ruský rubl je silnější než před začátkem války), ale vyvolaly bumerang na USA a jejich partnery.

Způsobují škody západním ekonomikám a rozbíjejí multilaterální instituce, které byly pečlivě vybudovány během posledních patnácti let od globální finanční krize v roce 2008. Co se tedy USA chystají udělat dál? Zdvojnásobte úsilí  při selhání…

Kde jsou dospělí?

V souladu s nebezpečným modelem eskalace zvažují USA sekundární bojkot. Zde není cílem sankcí nepřítel, ale obchoduje s nepřítelem způsoby, které USA neschvalují. Jedním z nejvýznamnějších sekundárních cílů bojkotu je Čína.

Čína zvažuje poskytnutí vojenské pomoci Rusku, včetně dronů, které se na bojišti ukázaly jako vysoce účinné.

USA varovaly Čínu, že pokud poskytne takovou pomoc Rusku, bude čelit „vážným následkům“ a že USA uvalí na Čínu „skutečné náklady“.

Není jasné, jak účinné by byly americké sankce vůči Číně, vezmeme-li v úvahu, že Rusko a Čína v posledních letech úzce spolupracovaly a že Čína v každém případě aktivně odděluje svou ekonomiku od ekonomiky USA (a naopak).

Sekundární sankce uvalené na Čínu spíše sblíží Rusko a Čínu a ještě více marginalizují USA. Všichni víme, že eskalace na vojenské frontě je vysoce nebezpečná a mohla by vyvolat jadernou válku.

Ale eskalace na finanční a ekonomické frontě je stejně nebezpečná a mohla by přispět ke globální recesi. Američtí politici se zdají být příliš hloupí a příliš krátkozrací na to, aby uvažovali o obou vyhlídkách.

Kde jsou nějací skuteční  dospělí?

---

K Jamesi Rickardsovi  opravdu  není potřeba nic  dalšího dodávat. A tentokráte zejména!