Eisenhower Media Network: USA by měly být silou pro mír ve světě

Včera Kosa vydala  zásadní článek

Svět po Ukrajině

k dění kolem Ukrajiny, který pro prestižní web Forregein Affaires napsal bývalý  britský ministr zahraničí David Miliband. V reakci na něj mi poslal přítel Germanicus link na  jiný americký web jménem Eisenhower Media Network, který musím okamžitě  vypustit  na Kosu. Zejména  když slyším ty neustále se  stále  více  zahušťující  válečnické výplody kolektivně západních a  speciálně  českých chciválků. Každý komu zbyl v hlavě  trochu funkční mozek si přijde doopravdy na své. Originál zní

The U.S. Should Be a Force for Peace in the World

podle překladače

USA by měly být silou za mír ve světě

Rusko-ukrajinská válka se stala  velkou  katastrofou. Statisíce už byly zabity nebo zraněny. Miliony lidí byly vysídleny. Ekologická a ekonomická destrukce je nevyčíslitelná. Budoucí devastace by mohla být exponenciálně větší, protože jaderné mocnosti se stále více přibližují k otevřené válce.

Odsuzujeme násilí, válečné zločiny, nevybíravé raketové útoky, terorismus a další zvěrstva, která jsou součástí této války. Řešením tohoto šokujícího násilí není více zbraní nebo více války s jejich zárukou další smrti a ničení.

Jako Američané a experti na národní bezpečnost naléháme na prezidenta Bidena a Kongres, aby využili své plné moci k rychlému ukončení rusko-ukrajinské války prostřednictvím diplomacie, zejména s ohledem na vážná nebezpečí vojenské eskalace, která by se mohla vymknout kontrole.

Před šedesáti lety učinil prezident John F. Kennedy závěr, který je zásadní pro naše dnešní přežití. „Především musí jaderné mocnosti hájit své vlastní životní zájmy a odvrátit ty konfrontace, které přivádějí protivníka k volbě buď ponižující ústup, nebo jaderná válka. Přijmout takový kurz v jaderném věku by byl pouze důkazem úpadku naší politiky – nebo kolektivního přání smrti pro celý svět.“

Bezprostřední příčinou této katastrofální války na Ukrajině je ruská invaze. Přesto plány a akce na rozšíření NATO k ruským hranicím posloužily k vyvolání existenčních  obav v Rusku. A ruští vůdci to tvrdili 30 let. Neúspěch diplomacie vedl k válce. Nyní je naléhavě zapotřebí diplomacie k ukončení rusko-ukrajinské války dříve, než zničí Ukrajinu a ohrozí celé lidstvo.

Potenciál pro mír

Současná geopolitická úzkost Ruska je ovlivněna vzpomínkami na invazi Karla XII., Napoleona, císaře Viléma  a Hitlera. Americké jednotky patřily mezi spojenecké invazní síly, které neúspěšně zasáhly proti vítězné straně v ruské občanské válce po I.ww. Rusko vidí rozšiřování NATO a jeho  přítomnost na svých hranicích jako přímou hrozbu; USA a NATO mluví  pouze obezřetné připravenosti. V diplomacii se člověk musí snažit vidět se strategickou empatií a snažit se pochopit své protivníky. To není slabost: je to moudrost.

Odmítáme myšlenku, že diplomaté, kteří hledají mír, si musí vybrat strany, v tomto případě buď Rusko, nebo Ukrajinu. Ve prospěch diplomacie volíme stranu zdravého rozumu,lidskosti, míru.

Slib prezidenta Bidena podporovat Ukrajinu „dokud to bude potřeba“ považujeme za povolení k prosazování špatně definovaných a nakonec nedosažitelných cílů. Mohlo by to být stejně katastrofální jako loňské rozhodnutí prezidenta Putina zahájit svou kriminální invazi a okupaci. Nemůžeme a nebudeme podporovat strategii boje proti Rusku do posledního Ukrajince.

Zastáváme smysluplný a opravdový závazek k diplomacii, konkrétně okamžité příměří a jednání bez jakýchkoli diskvalifikačních nebo zakazujících podmínek. Záměrné provokace vyvolaly rusko-ukrajinskou válku. Vše může ukončit záměrná diplomacie.

Akce USA a ruská invaze na Ukrajinu

Když se Sovětský svaz zhroutil a studená válka skončila, američtí a západoevropští vůdci ujistili sovětské a poté ruské vůdce, že NATO se nebude rozšiřovat směrem k ruským hranicím. „Nebude žádné rozšíření… NATO o jeden jediný  palec na východ,“ řekl americký ministr zahraničí James Baker sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi 9. února 1990. Podobná ujištění od dalších amerických vůdců, stejně jako od britských, německých a francouzských vůdců v celém devadesátá léta to potvrzují.

Od roku 2007 Rusko opakovaně varovalo, že ozbrojené síly NATO na ruských hranicích jsou neúnosné a nepřijatelné– stejně jako ruské síly v Mexiku nebo Kanadě by byly nesnesitelné pro USA nebo jako byly sovětské rakety na Kubě v roce 1962. Rusko dále zdůraznilo rozšíření NATO do Ukrajina jako obzvláště provokativní.

Vidět válku očima Ruska

Náš pokus porozumět ruskému pohledu na jejich válku nepodporuje invazi a okupaci, ani neznamená, že Rusové neměli jinou možnost než tuto válku.

Ale stejně jako Rusko mělo jiné možnosti, také i USA a NATO disponovaly jinými řešeními než jaké do této  chvíle používaly. Rusové dali jasně najevo své červené čáry. V Gruzii a Sýrii dokázali, že k obraně těchto linií použijí sílu. V roce 2014 jejich okamžité obsazení Krymu a jejich podpora donbaských separatistů ukázaly, že to myslí vážně se svým odhodláním bránit své zájmy. Proč to vedení USA a NATO nepochopilo, není jasné; neschopnost, arogance, cynismus nebo nejspíše zrádná směs všech tří  faktorů.

Znovu, i když studená válka skončila, američtí diplomaté, generálové a politici varovali před nebezpečím rozšiřování NATO k ruským hranicím a před zlomyslným zasahováním do ruské sféry vlivu. Bývalí úředníci kabinetu Robert Gates a William Perry vydali tato varování, stejně jako uctívaní diplomaté George Kennan, Jack Matlock a Henry Kissinger. V roce 1997 napsalo padesát vysokých amerických expertů na zahraniční politiku otevřený dopis prezidentu Billu Clintonovi, v němž mu doporučovalo nerozšiřovat NATO, a označilo to za „politickou chybu historických rozměrů“. Prezident Clinton se rozhodl tato varování ignorovat.

Nejdůležitější pro naše pochopení arogance a machiavelistické kalkulace v rozhodování USA kolem rusko-ukrajinské války je odmítnutí varování vydaných Williamsem Burnsem, současným ředitelem Ústřední zpravodajské služby. V depeši ministryni zahraničí Condoleezze Riceové v roce 2008, když sloužil jako velvyslanec v Rusku, Burns napsal o rozšíření NATO a členství Ukrajiny:

„Aspirace Ukrajiny a Gruzie v NATO se nejen dotýkají Ruska, ale vyvolávají vážné obavy z důsledků pro stabilitu v regionu. Rusko nejen vnímá obklíčení a snahu podkopat ruský vliv v regionu, ale také se obává nepředvídatelných a nekontrolovaných důsledků, které by vážně ovlivnily ruské bezpečnostní zájmy. Experti nám říkají, že Rusko se obzvláště obává, že silné rozdělení na Ukrajině ohledně členství v NATO, přičemž velká část etnicko-ruské komunity je proti členství, by mohlo vést k velkému rozkolu, zahrnujícímu násilí nebo v nejhorším případě občanskou válku. V takovém případě by se Rusko muselo rozhodnout, zda zasáhne; rozhodnutí, kterému Rusko nechce čelit.“

Proč USA navzdory takovým varováním setrvávaly v rozšiřování NATO? Hlavním faktorem byl zisk z prodeje zbraní. Skupina neokonzervativců a nejvyšších představitelů amerických výrobců zbraní tváří v tvář opozici vůči rozšiřování NATO vytvořila Americký výbor pro rozšíření NATO.Členy jsou  největší výrobci zbraní V letech 1996 až 1998 utratili 51 milionů dolarů (dnes 94 milionů dolarů) na lobbing a další miliony na příspěvky na kampaň. Díky této štědrosti se rozšiřování NATO rychle stalo hotovou věcí, po které američtí výrobci zbraní prodali novým členům NATO zbraně za miliardy dolarů.

Dosud USA poslaly na Ukrajinu vojenské vybavení a zbraně v hodnotě 30 miliard dolarů, přičemž celková pomoc Ukrajině přesáhla 100 miliard dolarů. Válka, jak se říká, je raketa, která je pro pár vyvolených vysoce zisková.

Rozšiřování NATO je v souhrnu klíčovým rysem militarizované zahraniční politiky USA charakterizované unilateralismem se změnami režimů a preventivními válkami. Neúspěšné války, naposledy v Iráku a Afghánistánu, přinesly masakr a další konfrontaci, krutou realitu, kterou si Amerika sama vytvořila. Rusko-ukrajinská válka otevřela novou arénu konfrontace a vraždění. Tato realita není zcela naší vlastní zásluhou, ale může to být naše zkázu, pokud se nezasvětíme uzavření diplomatického urovnání, které zastaví zabíjení a zmírní napětí.

Udělejme z Ameriky sílu pro mír ve světě.

ČASOVÁ OSA

1990 – USA ujistily Rusko, že NATO se nebude rozšiřovat směrem k jeho hranici „…nedošlo by k rozšíření… NATO o jeden palec na východ,“ říká americký ministr zahraničí James Baker.

1996 – Američtí výrobci zbraní vytvořili Výbor pro rozšíření NATO a utratili více než 51 milionů dolarů za lobbování v Kongresu.

1997 – 50 expertů na zahraniční politiku včetně bývalých senátorů, vojenských důstojníků a diplomatů ve výslužbě podepsalo otevřený dopis, v němž se uvádí, že rozšíření NATO je „ politickou chybou historických rozměrů “.

1999 – NATO přijímá Maďarsko, Polsko a Českou republiku do NATO. USA a NATO bombardují ruského spojence Srbsko.

2001 – USA jednostranně odstoupily od smlouvy o antibalistických raketách.

2004 – Sedm dalších východoevropských zemí vstoupilo do NATO. Jednotky NATO jsou nyní přímo na ruských hranicích.

2004 – Ruský parlament schválil rezoluci odsuzující expanzi NATO. Putin odpověděl, že Rusko „bude naši obrannou a bezpečnostní politiku odpovídajícím způsobem“.

2008 – Vedoucí představitelé NATO oznámili plány na začlenění Ukrajiny a Gruzie, rovněž na ruských hranicích, do NATO.

2009 – USA oznámily plány na umístění raketových systémů do Polska a Rumunska.

2014 – Legálně zvolený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč uprchl před násilím do Moskvy. Rusko považuje vypuzení za převrat ze strany USA a států NATO.

2016 – USA zahajují hromadění vojáků v Evropě.

2019 – USA jednostranně odstoupí od smlouvy o zprostředkování jaderných sil .

2020 – USA jednostranně odstoupí od Smlouvy o otevřeném nebi.

2021 – Rusko předkládá návrhy na vyjednávání a zároveň posílá více sil na hranici s Ukrajinou. Představitelé USA a NATO odmítají . ruské návrhy okamžitě

24. února 2022 – Rusko napadlo Ukrajinu a zahájilo rusko-ukrajinskou válku.

———————————————————————————————————————-

Tak takhle  rusko ukrajinskou válku vidí americký  analytický web Eisenhower Media Network a jeho autoři! Nepochybně  ti vždycky  a jedině správní okamžitě usoudí,  že  jde  o jakési americké samozvance a  ztroskotance. Přirozeně , že  v ruském/Putlerově  žoldu. Tudíž ještě přidám seznam signatářů článku:

Dennis Fritz , ředitel Eisenhower Media Network; Velitelský vrchní seržant, US Air Force (ve výslužbě)
Matthew Hoh , zástupce ředitele, Eisenhower Media Network; Bývalý důstojník námořní pěchoty a úředník státu a obrany.
William J. Astore , podplukovník, US Air Force (ve výslužbě)
Karen Kwiatkowski , podplukovník, US Air Force (ve výslužbě)
Dennis Laich , generálmajor, americká armáda (ve výslužbě)
Jack Matlock , americký velvyslanec v SSSR, 1987-91; autor knihy Reagan a Gorbačov: Jak skončila studená válka
Todd E. Pierce , major, soudce advokát, americká armáda (ve výslužbě)
Coleen Rowley , zvláštní agent, FBI (ve výslužbě)
Jeffrey Sachs , univerzitní profesor na Kolumbijské univerzitě
Christian Sorensen , bývalý arabský lingvista, americké letectvo
Chuck Spinney , inženýr/analytik v důchodu, Úřad ministra obrany
Winslow Wheeler , poradce pro národní bezpečnost čtyř republikánských a demokratických USA
Lawrence B. Wilkerson , plukovník, americká armáda (ve výslužbě)
Ann Wright , plukovník, americká armáda (ve výslužbě) a bývalý americký diplomat

Jeden větší  proruský zaprodanec a celoživotní zrádce  USA  než druhý!