Politický projekt

napsal Leo K.

Dostal jsem mail: Plný sál posluchačů ve Vracově. Podíval jsem se a zjistil, že jde o akci Národní rady obnovy, která na svých stránkách říká:

Představujeme Vám cíle a motivace proč jsme se rozhodli v této době vrcholící společenské a ekonomické krize legalizovat skupinu odborníků, která už vlastně existuje. Nejsme politickým projektem, který má politické ambice. Chceme všechny aktivity spojovat a zastřešovat tím, že budeme připravovat odborné podklady k obnově státu nejen v oblasti energetiky, zemědělství, ale i obrany, zdravotnictví, dopravy, komunikace, … Chceme být alternativou ke krokům či nekrokům vlády, která nedokázala ČR vyvést z energetické, ekologické a ekonomické krize. Záleží nám na nápravě současné situace.

Ano, jde určitě o rozumná expertní stanoviska jak vyváznout ze současné mravní a ekonomické šlamastyky (abych se vyhnul slovu krize), ale ďábel je skryt „v detailu,“ že Národní rada obnovy (NRO) současně říká, že není politickým projektem a nemá politické ambice. Jenže v náčrtu řešení jaksi samozřejmě předpokládá startovní politické podmínky. Tu poruší smlouvy, jinde se rozejde s Bruselem atd. S poměrně velkou mírou neurčitosti by se dala NRO považovat za expertní křídlo spolku Svatopluk z.s. se symbolikou legendy o třech prutech Velké Moravy, který říká:

Spolek nesoucí Svatoplukovo jméno chce přispět k obnově svobody, svébytnosti a demokracie v prostoru, který se s Velkou Moravou částečně překrývá. Globální velmoci, nadnárodní korporace či mezinárodní instituce dnes ve jménu liberalismu a pokroku útočí na národ, rodinu a další pilíře dobrého evropského života: demokracii, sociální spravedlnost, evropské hodnoty či svobodu. Často se jim daří dát těmto základním pojmům zcela opačný význam. Většina společnosti to odmítá, ale je příliš rozdělena, jako hromada rozhozených prutů, z nichž každý může být nepřítelem ohnut či zlomen.

Hned v prvním řádku odstavce Co chceme ale říká: Chceme národ, který se nebojí vzít svůj osud do vlastních rukou a umí odmítnout každého, kdo se ho pokouší podřídit cizím zájmům. A Petr Drulák (jeden ze zakladatelů) pokračuje:

Za největší úkol považuji překonat lokajské myšlení, které nás nutí odvozovat náš pohled na svět včetně identifikace problémů od domnělých či skutečných zájmů našeho momentálního ochránce, většího bratra, učitele, protektora, říkat tomu můžeme různě, dnes je jím zkrátka spojení Washington-Brusel.

To překonání lokajského myšlení ovšem předpokládá existenci politiků, kteří se nebojí samostatného myšlení, kteří se nebojí skutečné diskuse s občany a zároveň rozhodným vystoupením zabránit současným reprezentantům v realizaci obtížně vratných nebo vůbec nevratných kroků. Co míním reprezentací? (viz Václav Bělohradský)

Je to instituce, která reprezentujícím zaručuje právo mluvit za nepřítomné. Autorita reprezentantů tak předpokládá dobrovolné mlčení reprezentovaných, kteří se k němu rozhodli na základě utilitárního kalkulu, protože se jim vyplatí, aby za ně mluvil kompetentní reprezentant. Funkcí veřejného užívání rozumu pod hegemonií argumentující obce, do níž patří infrastruktury, jako jsou školy, média, strany, je zdůvodnit, proč je mlčet pro reprezentované výhodné.

A současní reprezentanti se činí. Obsadili jak školy, media, tak pět stran a všechny demokratické instituce – sněmovnu, senát, Hrad a snad i soudy. Prosakují dokonce zprávy, že hodlají prosadit korespondenční a digitální hlasování, aby jejich pobyt u vesla vlády byl co nejdelší. Dobrovolné mlčení tedy tato úvaha vylučuje, naopak, vyslovení nesouhlasu musí být dostatečně důrazné. Vládnoucí „elita“ musí pochopit, že demokracie je diskusní systém, který především chrání vládu před násilným finišem.

Nikdo si nepřeje krev v ulicích, ale jako první si to musí uvědomit právě ti reprezentanti.

Kde ale vzít politiky hledající neotřelá řešení v ústupu od lokajského myšlení a prosazující politiku všech azimutů? Proč mluvím o pozvolném ústupu od pohledu na svět očima domnělých či skutečných zájmů našeho momentálního ochránce, našeho spojence? Protože zájmy mocností jakéhokoliv řádu nikdy nejsou charitativního druhu, ale výsledkem pragmatického uvažování co to vynese a jaké jsou možné ztráty. A státy naší velikosti se nutně musí ohlížet na ekonomickou a geopolitickou realitu. Jestliže cca 80% našeho vývozu jde do EU, musíme vztahy s touto nadnárodní centrálou vyvažovat s ohledem na tuto skutečnost. Jestliže se chceme vyvázat z elektrické burzy musíme si uvědomit, že tam visí zástava 74 miliard. Zkrátka změna azimutů je během na dlouhou trať i v případě, že se najdou politici hodni svého jména. Změna tady a hned je utopie a nepomůže zaklínání demokracií a odkaz na „naše hodnoty.“ To je spíše znakem toho, že nás někdo chce svést s cesty, že nás někdo chce „ošulit.“ Ostatně sociolog Petr Sak to říká případně a aktuálně:

Politici a jejich novinářští poskokové neustále goebbelsovsky opakují, že máme demokracii, protože máme svobodné a pluralitní volby na rozdíl od minulosti. Ovšem ten rozdíl není zásadní, i v komunistickém režimu existovala a vstupovala do voleb KDÚ-ČSL a další politické strany na společné kandidátce Národní fronty, podobně jako v současnosti na společné kandidátce stran pětikoalice […]

Dokonce i jedna z nejznámějších politických frází, „demokracie je souboj politických programů, prosazovaných politickými stranami“, se dá podle potřeby vládnoucí elity ohnout a upravit, jak ukázaly poslední parlamentní volby. Stačí ústavní soud a jeho předsedu přeměnit z arbitra legislativy a ústavnosti na aktivistický spolek, který místo národních zájmů prosazuje nadnárodní zájmy plutokracie a jejích elit v kolonii. Ve volbách nešlo o tak často deklarovaný princip demokracie, soutěž politických programů jednotlivých politických stran, protože volební slepenec, dílo Pavla Rychetského a jeho kumpánů z ústavního soudu, z politických programů udělal nesmyslnou směsku bez ideového zakotvení a jediným živým principem voleb bylo machiavelistické uchopení moci a následné uplatňování technologie moci […]

Po posledních volbách se vítězové chovají jako barbaři v dobytém území. […] Společenská a politická realita je však v 21. století jiná a genocida má dnes jiné formy než kouřící osvětimské pece. Začíná u těch nejslabších článků společnosti, s nejnižší schopností se bránit, u důchodců, dětí, a to dokonce i u těch nenarozených.

Zdánlivě absurdní souvislost, ale i u nacistického holocaustu, kromě fyzické likvidace Židů, šlo o zabránění jejich reprodukci destrukcí jejich natality. Již jsem i četl v článku provládní novinářky kritiku G. Husáka za vysokou porodnost a vlnu husákových dětí v sedmdesátých letech, což implicitně obsahuje pozitivní hodnocení nízké natality české populace v posledních desetiletích, a to se však na zvyšování natality dokonce do značné míry podílejí migranti. Současné mladé české Rudé gardy jako za velký progres bojují proti starým konzervativním hloupým generacím ve prospěch všech deviací, odchylujících se od normality mužů, žen a rodiny.

Kritická životní situace samoživitelek s dětmi, ale i mnoha úplných rodin s dětmi a obtížná dostupnost bydlení pro mladé lidi, vyvolávají tlak na mladé lidi při rozhodování o tom, zda mít děti. Tento tlak je také skrytá metoda genocidy […]

Jsem samozřejmě hrdý čtu-li řádky napsané respektovaným sociologem a vysokoškolským pedagogem, které říkají totéž, co můžete léta číst na Kose, ale tolikeré opakování má nakonec jenom obdobnou cenu jako sumerská lamentace Nářek nad zkázou města Ur, bez té jeho historické ceny.

Podstatné, pro tuto chvíli, je jasný a nedvojsmyslný signál současné vládě, že:

k zásadním změnám sice může dojít, ale jenom po legální a oběma stranami respektované diskusi. Jinak nás nereprezentují a že drží po cynickém puči (předvolební koalice) moc, je podvod na voličích. Kabinetní politiku, kterou tato vláda praktikuje, demokracie přímo vylučuje. Úděsným příkladem centrální arogance je například rušení poboček České pošty. Bez jakékoliv snahy centrálního orgánu (ministerstva vnitra) získat informace a postoje místních správ.

Pravě tak „úsporný balíček.“ Soubor 58 opatření, které drží pohromadě jenom souhrnná úspora. Ani slovo o efektivitě, ani slovo o synergii. Prostě odfláknutá práce tím nejhorším způsobem, která neodolá ani laické, natož odborné kritice.

Vláda musí diskutovat, jinak tam nemá co pohledávat.

Určitě bude také správné vést široce založenou veřejnou diskusi o tak zvaném energetickém obratu, jehož dogmatická aplikace může vést ke ztrátě tahu – řečeno šachovou terminologií. Řízení planetárního klimatu množstvím emitovaného oxidu uhličitého je totiž natolik fantaskní představa, že nechápu jak tolik, jinak inteligentních lidí, mohlo tomuto náboženství uvěřit. Korelace mezi teplotou a množstvím CO₂ sice nepochybně existuje, ale spor je o to, co je příčinou a co následkem. Mnohá pozorování totiž potvrzují domněnku, že množství CO₂ v atmosféře se zvyšuje v PŘÍMÉ závislosti na předchozím zvýšení teploty a tedy snížením množství CO₂ v atmosféře NELZE teplotu regulovat. Místo této pochybné hypotézy, iniciované Greenpeace (která žádnou odpovědnost nemá), věnovat pozornost metodám prověřeným staletími. Viz Krčínovy rybníky v jižních Čechách, vykrývání tepelných ostrovů a jejich chlazení výsadbou stromové zeleně, zdržování srážkové vody apod. Tolik kritizovaný Babiš Fit for55 odmítl, tolik vychvalovaný Petr Fiala jej přijal.

Kde je jeho odpovědnost?

Napsal jsem, že „politici“ na celém Západě jenom závodu ke dnu přihlížejí. Zapomněl jsem napsat, že se proměnili v mluvící hlavy, které tlumočí, co vyplodí jejich zlobovaný úřednický aparát místo toho, aby to bylo obráceně. Aby politici přišli s rozumnými a jasně formulovanými vizemi, které ten byrokratický aparát rozpracuje. Zase si vzpomeňte na Stanjuru, jak v té první prezentaci lítal v číslech která mu jeho úřad připravil, místo toho aby přesvědčivě udával důvody proč…

A co je nejhorší, ty lobbisty ve formě NGO ještě platí!