Co si cvrlikají vrabci na Ukrajině….

pro https://vlkovobloguje.wordpress.com/ napsal Vidlák

Měli jsme ve firmě vánoční večírek. Letos to dopadlo všechno dobře, všechny ukazatele jsme splnili, prémie jsme dostali, tož Vánoce budou veselé a bohaté.  Já jsem shodou okolností dostal židli u velitelského stolu a dvě hodiny jsem poslouchal prognózy našich profíků o vývoji příštího roku. Debata se velmi rychle stočila na Rusko a Ukrajinu, Firma tam dělala velké obchody a vedle Číny a USA je Rusko třetím velkým aktérem na trhu s obilnými komoditami. Z hlediska hnojiv je Rusko v podstatě rozhodující veličina v Evropě. Tito velcí hráči rozhodují svými kroky o tom, zda se o příštích žních bude pšenice vykupovat za dva a nebo za šest tisíc za  tunu.

Máme v Rusku i na Ukrajině několik desítek obchodních agentů a spojenců. Jejich taxy za poslední stouply, rizika také, ale věřte nevěřte, naši šéfíci mají i z Donbasu nebo Mariupolu každodenní čerstvé zprávy. Za dvě hodiny jsem se dozvěděl tolik překvapení, že to budu přežvejkávat ještě pár neděl, ale říkal jsem si, že se s Kosíři podělím alespoň o ty nejzajímavější.

1. Mohu potvrdit to, co Vlk tuší již nějaký ten měsíc. Opolčenci – tedy ti, co se pustili do projektu Novorusko, ti už nemají na situaci žádný vliv. Moskva žádný pozemní koridor na Krym nepotřebuje, nestojí o něj. Stejně tak nepotřebuje ani Donbas, ani okolí. Rusko stojí o lidi, ale ne na Donbase, nýbrž v Rusku. Demografická situace není nic moc a tak se jim hodí milion uprchlíků, kteří budou za pár šupů v Rusku pracovat. Jsou to v podstatě Rusové, stejná kultura, stejná mentalita, jen míň peněz na výplatě a velká pokora, protože to přežili. Současní vůdci Zachračenko a Pušilin už jsou jen figurky, které ještě chvíli budeme vidět na obrazovkách, aby byl někdo, kdo tu „velkou kapitulaci“ v Minsku podepíše a pak kamsi zmizí.

To ale neznamená, že na východě bude klid. Současné Opolčence stále více a stále jistěji střídají místní kozácké oddíly. Moc o nich není slyšet, ale co do lidí i vybavení jsou už dávno nejsilnějším hráčem. A hádejte, kdo je jejich největší kamarád? Nejbohatší Ukrajinec, oligarcha všech oligarchů futrál – Rinat Achmetov. Budoucí nekorunovaný car východní Ukrajiny. Protože Donbas může být klidně v troskách, jen když ty trosky budou říkat „pane“ Achmetovi.

Původně se v nových republikách měl stavět nový řád, podniky se měly zestátnit, mělo vzniknout nové uspořádání, ale velmi rychle všichni pochopili, kdo je největší zvíře a Rinatovi patří pořád všechno a jinak to nebude. Kolomojský je břídil, má pár praporů, které vyzbrojuje ukrajinský stát. Achmetov už má ve zbrani nějakou stovku tisíc kozáků. Je jich tolik a mají takovou sílu, že si ukážou a Opolčenci i ukrajinská armáda sklapnou kufry a tiše se vypaří. Bez palcových titulků v novinách.

2. Kyjev je v háji. Poslouchají jak psíci ty „americký zmrdy“, (jak se vyjádřil náš generální ředitel), kteří tímto způsobem zachraňují svoje upadající pozice. Je úplně jedno, co si u nás nebo v EU kdo přeje, na místě drží moc v rukou velmi velmi pevně americká klika, která kontroluje všechno, co má v zemi ještě nějakou sílu. Žádný bankrot nebude dokud se bude válčit a tak se válčit bude dál . V praxi to bude znamenat posílat mladé kluky na smrt, protože na východě jsou síly, na které Kyjev nemá.

Když jsem před našimi šéfíky řekl o tom, že to teď vypadá na ukrajinský pokus o útok, tak se tomu útrpně zasmáli a vysvětlili mi, že je to jedno. Hraje se už jen o to, jak vysvětlit světu nový statut velkého Rinata a jeho nové země. Jeho moc není, nebyla a nebude vázána na současné hranice vzbouřeneckých republik. Rusko do toho má také co mluvit, protože zde jsou sankce a ukrajinské dluhy a roury, kterými teče plyn do EU.

3. Budoucnost Ukrajiny je jednoduchá… postupně na východě kozáci vyhrají (jen tak mimochodem,bez sdělovacích prostředků i sociálních sítí), znovu vznikne rádoby jediná Ukrajina, ale půlku bude mít Achmetov a i když na hranicích s Ruskem bude muset postavit plot, nebude to hrát žádnou roli – kontakty zůstanou. Stát zkrachuje, připraví lidi i o to málo co budou mít a v Německu vedle syrských uprchlických táborů vzniknou ještě ukrajinské a brzy se zjistí, že islámský terorismus není nic proti ukrajinské mafii. Mým opatrně vyslovovaným hodnocením o opolčenecké armádě se všichni vysmáli. Všichni už jednají s Rinatem a ne Pušilinem.

Mezitím se v obilnici Evropy nezaselo a tak se ani nesklidí. Ukrajina v Evropě hrála poměrně významnou roli. Když začal Čína nakupovat obilí, stáhla zpravidla do Šanghaje všechny lodě s obilím. V Evropě tak šla cena nahoru, ale naštěstí tu byla Ukrajina, která dokázala několik měsíců sanovat i velký obilný výpadek – prostě to poslala po železnici. Teď už to nebude. EU bude muset ještě víc investovat do skladovacích kapacit a bude muset ještě víc dotovat zemědělce, ale nás spekulantů se to netýká, my levně koupíme, draze prodáme a nikdo nebude našim machinacím stát v cestě velkou zásobou obilí okamžitě k dispozici.

Budeme mít  kousek od hranic takové přerostlé Kosovo. Nejspíš tam vznikne nový Camp Bondsteel s americkou armádou, ale samozřejmě mimo NATO. Plynové potrubí koupí RWE a zanedlouho budou kolem trubek jezdit po zuby ozbrojené hlídky, protože se zjistí, že západní hodnoty ohrožují nějací separatisté. Mluvit budou různě, protože hlad bude ve Lvově stejný jako v Kyjevě.

Naši vojáci nebudou muset bránit demokratické hodnoty na druhém konci světa, budou to mít za rohem. Pandury tam nebudou muset posílat letecky, v klidu a pohodlně to dojedou přes Košice po vlastní ose. Ukáže se, že separatismus není vlastní jen Arabům, ale i Slovanům.

4. Rusko má potíže, to opravdu má, ale jsou to jiné potíže, než v roce 1998. Tehdy Rusové horečně nakupovali brambory, konzervy, maso, snažili se předzásobit moukou, netekla voda, byly výpadky proudu. Dnes Rusové horečně nakupují auta, elektroniku, mobilní telefony a podobné serepetičky, které vůbec nepotřebují. Nákup potravin je v běžných mezích. Putin teď nemusí dělat nic. Současnou poptávku po ropě uspokojí  bez potíží ze sibiřských vrtů, které se ještě nemusejí čerpat a barel ropy z nich má náklady tak 15 USD. V ostatních vrtech přivřeli kohoutky a počkají si. Rubl padal rychleji než cena ropy, Ruský federální rozpočet je v přebytku. Do tří měsíců se zřejmě vyhlásí moratorium na splácení půjček v zahraničních měnách a nebo ho ani nevyhlásí a prostě jen nebudou platit. Do zahraničí sice odtékají dolary, ale to jsou jen papírky. Stroje, technologie, továrny, linky a zlato, to pěkně zůstává pod kontrolou ruské armády a v té chvíli může být Putinovi jedno, že je u vchodu závodu na turbíny napsáno Siemens.

Málo platné, Američanům se to povedlo. Opatrné stavění můstků mezi největším surovinovou bonanzou a nejvyspělejšími technologiemi je zaseknuté a i když se Rus otočí do Asie, dálnice tam ještě nevedou, trubky tam ještě nevedou a železnice je jen jedna jediná.  Příštích pět let bude mít Moskva co dělat, aby to celé vůbec zaplatila a udržela pohromadě. Kolébka demokracie si tak zajistila dalších deset let na bohatnutí bohatých a chudnutí chudých. TTIP se dotáhne do konce (už se na něj chystáme i my) a mejdan s majdany bude pokračovat, než nás definitivně zasypou nekryté dolary. Když jsem se ptal, co s tím, odpověď byla jednoduchá – zlato v pytlíku, uhlí ve sklepě, pokud možno i nádrž nafty, prase v chlívku a hlavně hodně a hodně kořalky na úplatky.