Prohnilý proti prohnilým aneb hodný oligarcha proti ještě hodnějšímu aneb těžký problém sousedky Boženky

O své  sousedce a  spolužačce ze základky Božence  jsem se onehdá  zmínil.  Ta má v politice, na  rozdíl ode mne, naprosto jasno. Ten Zeman je báječnej, on nás  zachrání. Babiš? Tak ten je ještě  úžasnější,  ten nám přidal Palackýho a  bez něj by důchody snad nebyly, vopravdu pani, věřte mi, já to vím! I když  von tej  Bruseli  ted nějak nadbíhá, ale  ten Okamura.. no vlastně ten taky neni špatnej,  já to všechno sleduju, na  Barendově!

Nedělám si  lacinou  legraci, takhle to  skutečně má. Sleduje to všechno na tom Barendově. takže  všechno, ale úplně  všechno ví. Jak to dostávám  od své dobré  ženy  Karkule, když  se vrátí  domů ze  společné  procházky uličního sesterstva čaro..  eh  opravuji se, našich lepších poloviček plná dojmů a s  očima na vrch hlavy, co  zase  Boženka  vykládala.

Myslím, že  Božence  středečním velkém Soukupově  odhalení na tom jejím Barendově  nastávají  velmi  těžké  dny. Protože  dalším svatým na jejím soukromém orloji,  je  Jaromír  Soukup. To  vám je  ale  štramák, úplně něco jinýho než ten muj Véna!  A  jak je  chytrej, co všechno ví a  jak to umí srozumitelně  podat! To je  člověk!  Ten kdyby byl v politice…

Boženka  se dočkala!!!  Jaromír  Soukup oznámil, že  do politiky  vstupuje. A  to přesně  tak, jak   to s ním má právě Boženka!

Dnes na Slobodném vysielači TRIKOLORA. Poprvé!

Mám čest a zároveň  trošku  obavy oznámit  všem,  kteří o to mají zájem,  že Slobodný vysielač  dnes  večer, v hlavním vysílacím čase, tedy  ve  20,30 hod. vyjíždí se zbrusu novým pořadem  -Trikolorou.

Představa  je, že  se  s ním, v případě vašeho zájmu, budete  setkávat  pravidelně  každý druhý  čtvrtek.  Nebude to  čistě  vlkův pořad. I tentokrát  zde bude  partner.

Tím není nikdo menší než Roman Michelko. Slovenský publicista, spisovatel a  politolog. Pro mne  renesanční osobnost.

Má toho za  sebou opravdu hodně!  Dráhu  univerzitního pedagoga, vydavatele, pracovníka zahraničního vysílání Slovenského rozhlasu,  šéfa  zpravodajství  radia FM Hviezda  v Nitře, byl poslaneckým asistentem, je  členem Matice slovenské, ředitelem Vydavatelství Spolku  slovenských spisovatelů…  a  nejspíš  ještě mnohým dalším.

Já  ačkoli mám s ním pouze  jednu osobní zkušenost, byl  ne  tak dávno hostem v  Hodině  vlka, která  se věnovala  pozici současné evropské/české/slovenské levice, o něm osobně  vím  to, že má encyklopedické znalosti a  doslova  sloní  paměť.

Zde musím nutně  odbočit – už nejméně  od léta  loňského roku mi bylo naprosto jasné,  že  Dualog  v tehdejším formátu nemá  budoucnost a  že  co nevidět  krachne. Proto jsem s  Borískem vyjednával  o  formátu  nového pořadu. O kterém  jsem měl celkem  jasno.  Chtěl jsem, aby  nebyl ryze  český, nýbrž  česko slovenský. Nikoli jen ve  smyslu  personálního obsazení, nýbrž i co do tématiky.

Prostě  kombinace  několika  slov  z hymen obou států – z té slovenské

:Nad Tatrou sa blýska,
hromy divo bijú.:

a  z té české

zemský  ráj to na pohled…

Protože ono se blýská a  hromy  divo bijů nejen  nad  Tatrou, ale  i nad  Řípem a  zemský  ráj  není  jen v Polabí ,ale  třeba  taky na Horehroní. A měl by jím zůstat. I přes ty hromy  a blesky  tam i  tamhle.

Proto vždycky  před  další relací  dáme  s  Romanem hlavy  dohromady  a vybereme  vždycky to nejžhavější  a  nejbrisantnější slovenské a české téma, které momentálně bude a pokusíme se  je  vždy  jak slovenským tak českým pohledem okomentovat a rozebrat. A když náhodou v jedné  z našich republik bude okurková sezona, či naopak přijde nějaká  superpecka  /třeba  typu Kuciak/ nebudeme  vůbec  trvat na  nějaké paritě a poperem se  s jednonárodnostním hromobitím.

To je ten  důvod, proč  to bude pro mne  těžké. Já si od prvního vystoupení na Slobodném vysielači zakázal komentovat  dění na Slovensku. Dobrých důvodů pro to existuje  více něž  dost. Zkrátka nemohu mít  načteno a naposloucháno tolik, aby  výsledná argumentace byla bez  chyby. Asi si říkáte, tak proč  do toho nyní  lezu?

Z jednoduchého důvodu – protože  jakékoli dění uvnitř jednoho státu je vnímáno přirozeně  i v zahraničí.  A já  slovenským posluchačům SVSK  nabídnu možnost zjistit, jak je ta která  událost  u nich vnímána  jinde. Nikoli jak se  co stalo nebo v  důsledku  stane, ale  jak je to vnímáno za hranicemi. Někým, kdo o Slovensku a  jeho problémech ví  zatraceně  více  než průměrný Rakušák, Němec, Maďar, Polák. O nějakých  Francouzích, Italech , Britech nemluvě…. Takže  jejich pohled  na  slovenské  události je ještě  daleko  zamlženější než  můj. Nehodlám soudit a  radit, to si nechám  pro česskou  část pořadu,  hodlám  být  zrcadlem a  ozvěnou. Možné pokřivení a  nedokonalost  je  součástí  „zařízení“.

Od  Romana  Michelka vím, po té jedné  zkušenosti, že  mohu čekat, co se  týče  českých reálií  daleko více. Jeho výkon v  té Hodině  vlka, kterou jsme  spolu absolvovali,  byl natolik fundovaný a  přesvědčivý, že  jsem okamžitě  požádal Boríska, aby  zprostředkoval kontakt a  Romanovi dal nabídku. Je informačně  i analyticky  nabušený a  je také o generaci mladší. Bude pro mne těžké  držet s ním krok.  Ale chtěl jsem  kvalitu do tohohle pořadu. Nejvyšší možnou a dostupnou. Mám ji. Když se ukáže, že  na ni  nestačím, nic  se neděje. Prostě přijde čas  odejít. Zcela vědomě  a záměrně  píši  při  anancování premiery u  svojí pořadovou dernieru. Dávám totiž  slib. Vám. Nechci a nehodlám  vás  zklamat  a být někde za brzdu.

Takže budeme  s  Romanem vždycky  pečlivě  zkoumat kde bijí  ty hromy  zpod  Gerlachu a  kam ty  z poza  Řípu. Proč  bijí a  co asi tak způsobily  nebo způsobí.

Aby  nám Český i Slovneský ráj  zůstal, pokud možno  – nedotčený.

Tohle je jediná  ambice Trikolory.

A proč  se  jmenuje  právě  Trikolora?

Tak to dozvíte dnes večer, když si nás  na Slobodném vysielači pustíte.

A ještě  jedna  důležitá informace, omlouvám se, že jde až  nyní nakonec, ale  v dokonalém  smyslu příslovečného anglického last but not least se musím zmínit o moderátorovi  pořadu. Nebude jím Borísek,  nýbrž Intibo. Představovat jej nemusím!

Mladý, chytrý, pohotový, vždycky připravený! Jako Borísek. Když jsme  včera  trochu na dnešní večer  ladili  noty, tak napsal mně i Romanovi, že  nám  bude  fungovat jako držák mikrofonu, zvedač  telefonů a předčitatel mail. Jen jsem se  zasmál. Vím, že nebude. Na to by ho opravdu bylo škoda. Talenty se neplýtvá a on talent, od přírody, je.

Takže  večer  nashle!

Trikolora, Trikolora, Trikolora……..

P.S:

Speciálně pro dámy

Roman  Michelko je  nejen  velký znalec politiky, ale  také velký fešák 🙂

Snad  abych to s ním ani nezkoušel….

Nezavřeli oči, nemysleli na Anglii, aneb britský parlament jako Putinova bezmocná loutka!

Že  Teresa  Mayová  dostane  při  hlasování  o brexitové smlouvě  velkou  nakládačku  bylo předem jasné. Řešilo se jen, jak velkou. Ovšem  že  bude až taková,  jak se nakonec  stalo? To  nečekal naprosto nikdo. Prohrála o neuvěřitelných  230 hlasů vymazala  z britských historických tabulek parlamentních rekordů debakl premiera  MacDonalda. Ten v roce 1924 prohrál  hlasování „jen“ o malicherných 166 hlasů.

Většina těch, kteří  od předvčerejšího pozdního večera  tento nářez komentují se pochopitelně  zabývá  zejména  tím, co bude dál. Udělám to v  dalším i já. Protože  to je opravdu to nejdůležitější.  Ale  jsou  prostě  důvody, proč  se alespoň trochu  zabývat tím výsledkem a  jeho bezprostředními  příčinami a   tím, co z něj plyne, mimo brexit samotný. A  je to věru  neradostný přehled!

Výsledek je pro mne  absurditou všech absurdit. Nikdy by mne nenapadlo, že  něco takového bude ve vysoce  rozvinuté a  těžce demokratické zemi,  s tradicí té demokracie  jako nikde jinde na světě – je možné.  Zejména  v situaci,  kdy je  Británie postavena  před osudové rozhodnutí, ovlivňující zemi a její obyvatele  stejně jako vyhlášení  války v  roce 1918  a  1939 nebo,  chcete li neválečný případ, pak posloužím   datem 15. srpna 1947, kdy  tentýž parlament  schválil  zákon o nezávislosti Indie.  Z britské  korunní  kolonie, kdy  byla označována  za perlu v  královské koruně  vznikly  zanedlouho dva  státy – Indie a Pakistán.  Jenže  nešlo jen o  vznik dvou nových států, nýbrž  o   akt definitivního konce  Britského imperia a jeho koloniální  říše, nad  níž  slunce nezapadalo. Tím to okamžikem se z Velké Británie  stala Británie  malá. Respektive  Británie se smršťující. Nepochybuji, že  hlasování o Brexitu má  stejnou dějinnou váhu. Ačkoli nejsem  britský občan, nemůže  mi  být jedno, co se v úterý večer  ve  Westminsteru stalo. A to hned z několika  důvodů:

Padesát let s pochodněmi…. DOPLNĚNO! A ještě jednou NAPROSTO NEČEKANĚ A ZÁSADNĚ DOPLNĚNO!

Je  hrozně  těžké  napsat článek k dnešnímu  půlstoletému výročí a  nebýt šablonivitý až  stádní. Povinně  dojatý a sentimentálně světodějný, atd. atd. Toho nepochybně bude plný český mediální mikrokosmos. Takže  co s tím?

Mstivý strařec z Hradu nezklamal a opět se mstil

Ne, Zeman opravdu nemůže  nikdy  a nijak překvapit. Že  by  někdy  dal přednost nikoli jen obyčejné lidské slušnosti, ale  dokonce i znění zákona, který se zavázal v prezidentském slibu dodržovat, navíc  posílené absolutně  soudním výrokem, před  svou osobní ješitností a  mstou?  Ani nápad!

To by  si nemohl připadat jako  řiditel vesmíru a zeměkoule dohromady. Sám před sebou by  se dostal do role  obyčejného občana. A  jestli něco on evidentně nesnáší, je právě tahle  pozice. On je přece povolán  být  ten  největší, nejchytřejší, nejgeniálnější, na něhož  nikdo nemá. Ani nějakej blbej soud.

Takže  ačkoli loni na jaře pražský městský soud a to na základě žalob docentů  Fajta, Ošťádala a Univerzity Karlovy jej tehdy upozornil  na to, že žádný orgán výkonné moci, včetně prezidenta, nemůže po řádném řízení o jmenování profesorem, provedený  univerzirou, sám znovu posuzovat, zda kandidát splňuje podmínky udělení profesur. Nepřípustně by tím totiž zasáhl do autonomie vysokých škol. Jednalo by  se o flagrantní porušení  akademické svobody.

Ale  co je nějaký  výrok soudu a nějaká  akademická svoboda?  Ty  přece  začínají, končí  a  zejména  jsou významově  vymezeny  tím, jak příslušnou věc  vidí ON.

Takže  pánové Oštádal a  Fajt opět utřeli a Zeman je  profesory University  Karlovy opět nejmenoval. A zjevně  tak nehodlá učinit  ani v budoucnu.

Břímě českých Quislingů

napsal Leo K.

 

Sledoval jsem pořad Události, komentáře 7. ledna tohoto roku, kde na otázku moderátorky Daniely Písařovicové „Jsou výrobky Huawei prodlouženou rukou čínské špionáže?“ odpovídaly dvě dvojice – ředitel NÚKIB Dušan Navrátil a z nepochopitelných důvodů Pavel Telička. Stejně nepochopitelné důvody vedly ČT, aby k Radku Kotenovi, předsedovi výboru pro bezpečnost PS přizvala senátora, bývalého diplomata Pavla Fischera.

Ty nepochopitelné důvody zmiňuji proto, že čím toho tito „znalci“ méně věděli, tím razantněji vstupovali do diskuse. Pavel Telička sice alespoň přiznal „že na to nemá hlavu,“ ale vyhrožoval Daniele Písařovicové, že v 5G síti ovlivní chod její domácnosti skrze „haknutou“ ledničku. Pavel Fischer zase prohlásil, že je nutno okamžitě a bez váhání zakázat veškerý hardware firem Huawei a ZTE, dokud není pozdě.

Mírně zrozpačitěl, když zjistil, že jej téměř výhradně používají všichni operátoři, jak tuzemští, tak z blízkého zahraničí. Moderátorka měla mírně navrch, ale ani jednou nezasáhla proti vágním tvrzením „mohli by,“ „latentní riziko“ tím, že skutečně prokázané úniky dat nebyly z čínského zařízení, ale z hardware firem Apple a Cisco prostřednictvím programu PRISM NSA.

Respekt pro Milana Chovance!

Včera odpoledne byla  zveřejněna  zpráva, že  bývalý  statutární místopředseda a exministr  vnitra se rozhodl rezignovat na  svůj poslanecký  mandát. Oficiální oznámení  zaznělo na  krajské konferenci soc dem v neděli v Plzni. S  tím, že předseda  strany  Hamáček měl mít  tuto informaci už někdy v prosinci.

Důvod?  Jasné Chovancovo prohlášení:

„Nechci ve své podstatě kazit integritu klubu sociální demokracie, protože já se opravdu neumím radovat z toho, že vládneme s ANO a myslím si, že je lépe odejít,”

Velmi a tvrdě  jsem  Chovancovi  vyčítal a tvrdě jej tady  na Kose zkritizoval, za to, že  se  objevil jako nedůstojné  křoví za  slavícím Milošem Zemanem, po druhém kole prezidentské  volby. A  učinil bych to klidně  znovu  ve stejné situaci. To opravdu bylo krajně  nedůstojné, či spíše  – trapné a Milan Chovanec  si tuhle  pokleslou servilnost  tenkrát před  rokem  měl a mohl odpustit. Nicméně  platí ono biblické  – hod kamenem, kdož  jsi bez viny!