Jediný kolotoč, který nezastavuje – kolotoč lží!

Jako malý  jsem měl rád  kolotoče.  To proto, že  nejezdily příliš  často. Jen někdy. Obyčejně  jen na poutě. Jedna byla  u babi, jedna  ve  vesnici,  poblíž níž  jsme měli chatu  a  pak asi tak dvakrát nebo třikrát  v životě se malý vlkouš  dostal na  Matějskou do Prahy. To bylo něco! Vlastně  – bývalo by  něco, kdyby  nebyl značně  omezený  příděl penízků.  Táta  tehdy vydělával  500  měsíčně, pokud  si to dobře  pamatuji a dobré  boty  stály  stovku. Tím je více méně  řečeno vše. Ale  bylo to  fakt  něco.

Nechápu  proto tak úplně  svého vnuka Rampepurdu, s nímž  jsme  onehdá  byli  u nás  ve  statutárním  městysu  na  výročních trzích a  tam byl kolotoč  jak  fík!  Takový  ten  malovaný. S koníky. S malými pro prcky  a velkými, co stoupali  a klesali  nahoru a dolů. Prostě  krásná stará  věc. Nádhera!  Zakoupená a provozovaná  k radosti  velkých i malých  dokonce  magistrátem.

Nedokázal jsem pochopit,  že  na  otázku, zda se nechce  projet  mi, s převahou svých  devíti let,  odpověděl – ani ne.  A koukal na mne  tak že  mi došlo, že  nějakej  plechovej  nebo dřevěnej  kůn dneska? No dědo??? Jo to takhle  kdyby  tam byl překližkovej model  Bugatti Veyron… Nic. Řekl jsem si  – už není na ten  krásný  kolotoč  a  ty  koníky  dost  malý. Berme to, jak to je. Stejně  jízda trvala  asi jen 5 minut.  minut  šalebné iluze, že  malý  člověk  shlíží na svět  z koňského hřbetu a prohání se krajinou.  A pak šmytec. A  sestup na  pevnou zem  obyčejné a tvrdé reality. Tyhle kolotoče  vytvářejí iluzi  zajímavějšího světa, ale jen dokud  máte  love. A za chvilku  vám tu iluzi seberou, protože  zastaví. A  když  znova nezaplatíte.. ale  to už  bylo řečeno,co pak.

Nicméně  existuje  kolotoč ,  který  nestaví. Jede pořád a pořád  dokola. Kolotoč  politické  lži!  Lístek si kupovat  nemusíte. Jeho provozovatelé  vás  přímo nutí na  něj  vstoupit a  dělají všechno možné, abyste z něj neseskočili a seskočit  nemohli.  Ne  proto, že  vás  chtějí  svést,  nýbrž PODVÉST. což  je  zásadní rozdíl.

Kde je pravda

napsal Leo K.

Předem krátký úryvek z knihy MUDr. Františka Koukolíka Mocenská posedlost z kapitoly, kde píše o

sociálním ovlivňování, které má pět podob, jimiž jsou

učení, reklama, propaganda, indoktrinace a kontrola myšlení,

(kde) je propaganda uprostřed.

Propaganda je pravděpodobně nejmohutnější nástroj debilizace

Pravda a manipulace v praxi pitné vody

autoři -Nadační fond  Voda lidem a místopředseda  sněmovny Jan Bartošek – KDU ČSL nedobrovolně

Vlkův  úvod:

Přetiskuji minimálně. Někdy  ale musím. Dnes je  ten mus dvojnásobný. Jednak pan Leo K. napsal další ze  svých skvělých článků, tentokráte o manipulaci, propagandě a  indoktrinaci a o  tom, jak je  jí svět zasažen. Ten článek je  sám o sobě  úžasně koncipován a vyargumentován a věru nic  dalšího nepotřebuje. Jenže  když  jsem jej  doredigoval, přišel mi  mail od  Nadace  Voda lidem. Která se dlouhodobě  věnuje  dění kolem  vody  v  ČR. A já tam narazil na spor  této Nadace s  vrcholným parlamentním politikem  Janem Bartoškem. Ohledně  vody. Nadace  totiž  vytvořila jednoduchou  anketu ohledně  vody, hospodaření s  vodou a byznysem okolo vody. Tedy  té pitné. Vzhledem k letošnímu enormnímu suchu  a vody jako nenahraditelné věci absolutně potřebná  věc! Díky za ni! Anketu se  čtyřmi  jasnými otázkami dostali všichni poslanci. A  strhla  se, pro mne  naprosto nepochopitelná a nesmyslná  přestřelka a  palba  ze  strany  lidoveckého sněmovního místopředsedy. Rozum mi nad  tím zůstává  stát!  A  rozhodl jsem se to zveřejnit právě v tandemu s  textem pana Lea proto,  že  to v českých podmínkách dokresluje a konkretizuje  to, co on popsal ve svém dnešním sloupku!  Takhle  to  funguje po česku!  Nadace odvedla  stejnou práci jako UDO Uflkotte v Německu. Jenže  tady už nejde „jen“o vymývání mozků. A  za  sebe  konstatuji, že  BOHUZEL a k mé velké lítosti je  ústřední postavou Jan Bartošek,  kterého  osobně  dlouhodobě  považuji, či spíše až do ted  jsem považoval za  daleko  nejrozumějšího a nejpřijatelnějšího lidoveckého politika. Pro tu část veřejnosti, která  tuhle  moc nemusí, ale  chápe  její  potřebu na  české politické scéně. Je mi za  Janem Bartoškem skutečně  smutno. Jenže  voda  je prostě  voda. A nadnárodní koncern a jeho zájem skutečně  není  nic, co v zásobování vodou tato země  nezbytně potřebuje a musí hájit.    Předem odmítám, že by mi šlo o skandalizaci KDU-ČSL nebo poslance Bartoška. Lidovce jsem nikdy nevolila  volit nebudu, tudíž mne  jako voliče  nezklamali a  pana  Bartoška  jsem nikdy  nepotkal, tudíž  mezi námi nic  není.

Už zase lůza a pomník v Lidicích -DOPLNĚNO! A doplněno znovu!

Včera  bylo na  Národní  zase rušno. A to hned po půlnoci z pátku na  sobotu. To na  tam dorazili  dva „opravdoví“  bojovníci za  tenhle  národ,  aby se, prý poklonili  památce obětí dne  17.listopadu…

když  jsem tu informaci  ráno nabral, okamžitě mi vyskočila před  očima  říkanka

poctiví  zloději, v noci ve  tmě  chodějí….

ne proto, že  bych dětinštěl,  ale  že nikdy ta  říkanka  nebyla  tak  příhodná, jako včera po ránu.  Zejména  tehdy, když jeden  z těch  dvou čerstvě oznámil národu:

„Nikdy neodstoupím. Nikdy! Ať si to všichni zapamatují,“

Oni si to zapamatovali! A podle toho jednali. V souladu s tou  dětskou  říkánkou. Asi ji také  jako děti  slyšeli  a nyní si to, přesně  jako já, spojili dohromady. A  ten druhý  noční  host  je  taky  prima!  taky nanejvýš  statečný  človíček.  Což  osvědčuje  při  každé příležitosti, kdy může, bez  jakéhokoli rizika – žvanit!

Ani jeden z nich  neriskl přijít osobně ve  dne. Věděli proč. Stejně jako ten  třetí, který nad  nimi  bdí z  Hradčan.

Než  napíši, co bylo výsledkem, ačkoli to víte,  musím se vrátit  k tomu prvnímu  – ten vysvětlil,  že  prostě  musel  v noční tmě, jako ti poctiví,  z té dětské veršovánky- no on přece jede  do Švýcarska  za nemocným  synem!  Jinak by  SAMOZREJMĚ  přišel jako  každý  jiný někdy  v civilizované  ráno…

Věřím jen tomu, že  jede  do Švýcar  za  synem!  Zajímalo by mne, kdy za ním byl  osobně naposled. Ale  chápu,  že  dřív  k tomu neměl  žádný  důvod.  A nyní  ho má.  A  klidně  se  vsadím, že  se  velmi rychle  objeví prohlášení Babiše ml., že  byl  podveden, zneužit,mail ze  čtvrtka, že není od  něj,ale  že  si  Slonková  z Kubíkem vyrobili, že  bylo  už dávno jeho touhou  si  zajet na  Krym  a  vůbec – že  jeho fotr  není  fotr, který  ho chtěl zavřít  do blázince nebo  internovat na  Krymu, kam on se leta  chtěl   dostat až  mu to  nikoli fotr,  ale  nejmilejší a nejhodnější  taťulda   – splnil!  Přímo to vidím před  sebou a  už se těším, až  to Plesl bombasticky  rozvine  v Mladé frontě  Dnes a Léko v Lidovkách….

UŽ JE TO PRYČ!

napsal Xaver

 

Zase se chýlí ke konci jeden z nejpamátnějších dnů naší novodobé historie – „Den boje za svobodu a demokracii“. To, co Pražané předvádějí před celou zemí, zmítající se v problémech v důsledku sucha, nedostatku vody, kolabující dopravy, rostoucí drahoty, kolabujícího zdravotnictví atd., nabízí předělání onoho názvu na: Den vyvolávání chaosu a rozvratu.

Pod uvedeným titulkem jsem napsal článek už 21. listopadu 2014, kdy si s velkou pravděpodobností tytéž davy co dnes „zademonstrovaly“ proti demokraticky zvolenému prezidentovi. Titulek měl vyjadřovat, že veškerý étos toho velkého svátku je ztracen. Můj odsudek v tom článku zněl následovně:

17. listopad a debakl zbrojního průmyslu.

Napsat nějaký  článek s  novým pohledem na  standardní  výročí typu  15. březen , 1. máj,  2o. srpen  nebo jako dnes  17. listopad  je  obrovský problém. Kosa  vychází  už skoro 7 let a  vlastně  už  fungovala  více než další rok před  tím. Takže  invence se  nutně  vyčerpá.

Pomáhám si  občas  berličkou, že požádám někoho z dalších autorů Kosy  – nejčastěji  pana Lea  nebo pana  Xavera, takto dva  autorské seniory  Kosy o výpomoc  s výročním textem. Vím, že  dostanu kvalitu a jiný úhel pohledu. Ale  to nejde vždycky. Proto  jsem vděčen za  šťastnou náhodu – v daném případě za  čtenářský  tip. Tenhle  se navíc  zrodil zcela mimo předmětnou souvislost – kosíř  JŠ  reagoval  mailem na Hodinu vlka na  SVSK, kterou jsme  s Borískem věnovali 100. výročí založení Republiky  Československé. Kde jeden  ze  slovenských posluchačů vytáhl  jako  velkou  křivdu  Čechů na  slovenském národu útlum zbrojního průmyslu na Slovensku po 17. listopadu. S  tím, že  za  to může Čehůn  Havel. Jak se dlouhodobě  traduje  po slovenských luzích a hájích! A nejen tam. Stejný argument  s  gustem opakují do omrzení  i  čeští antihavlisté. Tuto větu připojuji proto,  aby slovenským čtenářům  předvedl,  že  dnešní článek nebude vystavěn na nějaké  protislovenské linii.Na  tom nemám sebemenší zájem. Rád a  znovu opakuji,  že  jsem nadšen z  výkonu, který Slováci předvedli po osamostatnění a  s pokorou dodávám, že  jim  ten jejich  rozmach, kterého dosáhli – upřímně, bezelstně   ZÁVIDÍM. A také jim k tomu gratuluji! Nicméně  bych byl velmi rád, kdybychom se ve vzájemných  vztazích a stycích oprostili  od  věčného klubka DOMNĚLÝCH  křivd a  historických rekriminací. Stačí  ty skutečné! Umělé   hloupostí ,živené ještě  hloupější propagandou, opravdu  vzájemně nepotřebujeme.

Jedním z  takovýchto  věčně  omílaných  křivd, spáchaných  Čechy  na  Slovácích je debakl konverze  slovenské zbrojní  výroby  na  Slovensku v souvislosti   se 17. listopadem. A  právě k téhle  tématice mi  JŠ poslal dva  naprosto  skvělé linky. S koncentrací nezpochybnitelných dat a  navíc SLOVENSKÉ provenience!  Žádný  článek psaný  českou rukou! Automaticky  odpadá podezření, že nějaký  český nacionalista překrucuje účelově   historii!

JŠ  mi to posílal  s  tím, že  to mám použít  v nějaké příští debatě  u Boríska, až zase  na tohle  téma dojde řeč, protože  se tak nepochybně stane.  Má samozřejmě pravdu – určitě  se to na Slobodném vysielači  někdy vrátí, ale  mne napadlo, že  by  to byl prima námět na  článek k dnešnímu výročí. Protože  panuje  hluboké přesvědčení a  to  u značné  části veřejnosti, jak slovenské, tak  české,   že  kdyby  nebylo 17. listopadu,  nebyl  by  Václav Havel a  kdyby nebylo Havla,  tak slovenské zbrojovky jely na plný plyn   a  dělaly  by  po celém světě  úžasný  zbrojní byznys a naši východní sousedé by  se měli, když ne jako v ráji, tak určitě  daleko lépe, protože  zbrojní výroba  byla  a je úžasný byznys s  velkým ziskem  a jejich hospodářství  by  prošlo daleko menšími transformačními problémy v  90-tých létech. Máme  dnes onoho 17. listopadu a já si dovolím tvrdit,  že nic  z toho není pravda!

Ten zdánlivě logický řetězec  je nesmyslem. Což  se  za vydatné pomoci dvou  fakty opravdu  nabitých slovenských  textů, dokáži. Ovšem jen těm,  kteří  k téhle  zvláštní materii k 17. listopadu přistoupí  bez  předsudků a  jsou ochotni přijmout  tvrdé údaje, které  nemusí korespondovat s jejich  dosavadním viděním světa. Jste li názoru, že  vlk  vám hodlá  lhát, účelově  vymývat mozek, překrucovat skutečnost, dělat /kdo ví proč/  propagandu,  pak nemá  sebemenší smysl, abyste  ve  čtení  tohoto textu – pokračovali.

A máme to.

napsal IP

 Moudrý Stařec z Hory (pardon, z Hradu) poradil panu Babišovi, aby neztrácel nervy a aby ho duševně podpořil, tak oznámil, že v případě pádu vlády bude Andy znovu premiérem i kdyby trakaře z nebe padaly. A aby tomu přidal na důrazu, tak prohlásil, že nová Andyho vláda může fungovat i několik měsíců a navíc má v záloze další pokus. Takže může zlobivým klukům před volbami do Evropského parlamentu mediálně i jinak přistřihnout křidélka.