Oprátka zafungovala, anebo rozjímání na volbami v Bavorsku

Razím teorii, že  jakékoli  volby v  Německu jsou pro nás  důležitější než  kterékoli volby  u nás. A to hned  ze  dvou důvodů

1- naše  ekonomika  NIKDY v  historii, kromě  období protektorátu nebyla  tak těsně  navázána  na  hospodářství západního souseda

2- německý  vliv   na  Evropu je  neoddiskutovatelný, s výrazným růstovým  potenciálem a to i přesto, že  je velmi tlumen začleněním germánského obra  do struktur  Evropské  unie. Chci psát  dnes  o  zemských volbách v  Bavorsku, nicméně na  tomto místě  musím vyzvat  všechny  , jimž  leží EU  a  Brusel v žaludku,  aby  si zkusili představit,  jakou roli  by  v Evropě a  ještě  lépe u nás  hrál tento  stát, kdyby  se  EU  rozpadla!!! Opravdu  chcete  vyměnit  Brusel, kde máme  nějaká  hlasovací práva a možnosti se vzepřít /viz  V4 a  kvoty/,  za  Berlín, kde  nějaká  Česká/Slovenská republika může  disponovat  maximálně  právem souhlasu s Německem?

Ale  zpět  k dnešní  materii – výsledkům  bavorských zemských  voleb.  Dám zatím jen  základní  grafiky, aby  měl  každý, kdo tento  článek otevře  ty základnější  údaje:

Ideje šíří boj o moc.

napsal Leo K

Ideje šíří boj o moc. Nebo jinak řečeno- boj o moc je rodištěm idejí pro masy. Ale kde se vzal stále častěji citovaný „neomarxismus?“ Máme tu ideologii a nikdo se k ní nehlásí. Kdo stojí za tím pojmem? Kdo je ten, který tady bojuje o moc?

Je to opravdu produkt Frankfurtské školy, jak nás přesvědčují? I když Stanfordská encyklopedie filosofie říká o Frankfurtské škole něco zcela jiného? Je to tedy jenom promyšlené vytváření politického produktu tak, aby vyvolal odpor?

Politické hnutí je z hlediska marketingu produkt, který se snažíte ukázat lidem, říká reklamní guru ANO Marek Prchal…(stačí sledovat do konce druhé minuty). Snažíte se zaujmout prvním dojmem.

Ostatně názornou ukázku máme přímo před nosem. Známe, jistě i osobně, celou spoustu lidí, kteří si jsou „svou pravdou“ skálopevně jistí, a tušíme, že existují i jiní, kteří jsou plni pochybností. Které z nich nazveme hlupáky a které inteligenty není žádným absolutním soudem, ale jenom otázkou našich vlastních preferencí a naší vlastní interpretace. A ta je zase otázkou, do jaké míry jsme ochotni připustit zjednodušování. Protože každé zjednodušování společenských vztahů je zavádějící. A to nemluvím o extrémním černobílém pohledu, který nezná než dobro a zlo.

Podívejme se na naší polarizovanou společnost. Polarizace není různorodost, ale rozštěpení mezi dva póly. Různorodost společnosti neškodí, neškodí ji různé názory, neškodí ani svoboda spolčování, svoboda názorů a už vůbec společnosti neškodí svoboda projevu, svoboda tisku a svoboda jedince žít svůj život v rámci zákonů podle vlastních představ. S trochou škodolibosti bych chtěl připomenout, že všechny ty svobody a ta různorodost jsou umožněny demokracií, kdežto polarizace nebo stejnost anticipuje totalitu.

Kdo nejde s námi…

Dobojováno, sečteno – za 2.kolem senátních voleb

Na  rozdíl od minulého víkendu to tentokráte šlo hladce. Za hodinku po uzavřených volebních  místností bylo jasno, kdo bude získá některé  z  25-ti senátorských křesel a kdo skončil na  štítě  ve  finálové  rovince.

Dobře  víte, že  mám  rád  čísla a  grafy, ale tentokrát s nimi moc operovat  nebudu. Není proč. Uvedu  jen to  úplně  nejzákladnější, co  navíc  znáte  i beze  mne:

Než zavřou volební místnosti na Praze 2

napsal PH

 Pouze zlomek čtenářů Kosy je pravděpodobně oprávněn volit v senátním obvodě pro Prahu 2. Před  2. kolem  proběhla medií třaskavá zpráva o konfliktu protikandidátů postoupivších do druhého kola:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vratte-mi-podporu-zprezidentskych-voleb-a-odstupte-vzkazuje/r~f6a7cd44cc7511e890620cc47ab5f122/?redirected=1539189602

Kde je pravda se asi nedovíme, ale dovolím si uvést můj pohled na věc podpořený obecně známými informacemi:

Bulíš a megapodvod

Bývalý trenér  fotbalové  reprezentace  Jarolím od svých  slávistických časů nesl nelichotrivou přezdívku Jábulím, kterou  mu přišili fandové rudých, protože  neustále v mediích  v té době  fungoval  jako  profesionální plačka na pohřbech jak tu  jeho sešívanou  skvadru všichni  na potkání řežou a  jaké kolosální spiknutí kolem ní je.

Když  jsem viděl  fňukat   Andreje  Babiše  do televizních kamer, po  oznámení, že  v Brně  se bude pakovat z  radnice  jeho primátor  Vokřál, protože  ANOšéfe zkrátka  nesehnalo  koaliční partnery, vzpomněl jsem si okamžitě  na Jábulíma a  naskočil mi  Bulíš!  Andrej  Bulíš! Tím pádem světu oznamuji, že  mám na tenhle  termín copyright.

Mimo to se mi ten název  líbí. Psát  o Babišovi, ANOšéfovi, Andym  nebo Burešovi je  už  vážně  nuda. Ale  Bulíš  je  aktuální,  vystihující a hlavně  originální. I   malý  bloger  touží po originalitě, heč!  🙂  🙂  🙂

Ale je nejvyšší čas nechat  vtípků a přejít  k hlavnímu tématu dnešního článku – tedy  k tomu, co Bulíš  nazývá  megapodvodem –  vyšachování z brněnské radnice.

Čestní občané a neuvěřitelná česká hloupost!

Je mi jasné, že  jestliže  ještě  dneska jednou zavadím o věci, související nějak s Mnichovem,  spousta  z návštěvníků, přejede  jen  tuhle první větu a  článek  ani neotevře a půjde  o dům  dál. Viděl jsem  to plasticky ve  čtvrtek,  kdy  na Kose článek vyšel  článek , dokumentující  postoj tehdejší vlády  USA,  včetně  prezidenta  Roosevelta  v  době Mnichova. Věci v tuzemsku nepublikované, zásadní pro pochopení celé  mnichovské konstrukce. Očekával jsem  daleko větší  návštěvnost. Ale projevila se únava  materiálem, respektive  tématem.

Beru  na vědomí.    Nic  s  tím nenadělám a  nikoho nebudu  tahat  za  rukáv.  Ale  tohle  téma  nemohu  ještě  vzdát, ačkoli už dávno nebylo plánováno. Je  výsledkem jednak reakcí čtenářů, kteří se  ozvali  k jednotlivým  článkům a poslali  věci, jež prostě musím dát  na Kosu. Minimálně  kvůli sobě, rodině mého  syna  a  jeho  dětem – vnukovi  Rampepurdovi a  vnučce Kuliferdě. Chci aby  nemuseli prožívat  to, co  generace  mých rodičů a prarodičů  v  době Mnichova, což znamená  si  pamatovat, co bylo, vědět proč  to bylo a  co z toho platí pro dnešek a zítřek a  co už je opravdu jen  historie. Ostatně,  koneckonců, tohle  je můj  blog   a byl založen proto, že  mne  dosáhla  nutkavá potřeba  se z některých věcí  vypsat. A  to je  dnešní případ. Ano, chci se vypsat, bezmoc,  vztek a dodávám zoufalství. Nemohu jinak. I když  půjde o věci, které spolu  zdánlivě  nesouvisejí.

Jak prohrát neprohratelné

napsal Ing. Zdeněk Maštalíř

 

Komunální volby ukázaly, jak růžová či šedivá budoucnost čeká současné parlamentní strany. Jako bývalý místopředseda i bývalý člen plzeňské organizace SPD si dovolím vyjádřit se k mizernému výsledku SPD v komunálních volbách a k důvodům tohoto masakru.

V parlametních volbách 2017 získala SPD stejný počet poslanců jako Piráti. SPD zaostala za Piráty o pár desetin procenta. V komunálních volbách 2018 Piráti značně posílili a SPD sesbírala pár drobků ze stolu. Pouhý jeden rok a jedni ze stejné výchozí pozice jedou na vítězné vlně a druzí se mohou začít obávat, z jaké strany se po příštích volbách budou dívat na pětiprocentní hranici.