JAK ŠPEJBLBOTKA PŘIŠEL O MAILY

napsal VFischer

Motto:

A: Zdravíčko, pane doktore, vzpomínáte si na mně?

B: Pan Lorenc – tři dcery, tři domy.

A: Správně, pane doktore. A víte, že ten poslední jsem stačil zkolaudovat těsně před revolucí? A to jsem ještě za komunistů dva roky seděl.

C: Protože si krad, Bohouši!

A: No, museli jsme je přeci ňák zničit, ne? Neslyšel si nic o třetím odboji?

Zdroj: Konec básníků v Čechách (1993)

Pokračování textu

Rubriky: Koláže pana VFischera | Štítky: , ,

Studnička vo Vlčej doline

napsala  paní  EJ a nafotila její  rodina

 

včera  jsem lítal  po doktorech.  Nějak mne to  vysílilo, že  jsme  nebyl schopen  sednout  k počítači. A popravdě – čím dál méně  se  mi chce  psát  o politice. Je jedno  jestli té naší  české  nebo  o  tom, co se děje  za  hranicemi. Obojí  se mi  už  maximálně  ekluje a  ta  zahraniční  navíc  k  smrti děsí.

Naštěstí můj  mail  má  pořád  co do činění s  dozvuky  Velikonoc. Naštěstí. Protože  Vaše  maily a přáníčka  mi  dělají  moc  velkou radost a  říkají mi, že  existuje ještě  jiný  svět, než  jaký  vidím  na obrazovce  monitoru počítače  nebo  televize.

Tak  mne napadlo, že stejný  pocit  beznaděje   může  mít  i leckdo  z  Vás . Takže  se zkusím rozdělit o  subtilní  přání k Velikonocům,  které  mi poslala  paní EJ z  východního Slovenska. Z  míst, kde jsem  před více než  40 roky   vojančil…. Nádherný  čas, nádherné  místo, bezva lidé…. Čas uběhl , ta  místa  jsou pořád  krásná – vlastně ještě  krásnější a  lidé v  tom  kraji  30 km za  Košicemi  jsou pořád  bezva…  To jsem si nemohl nechat pro sebe! Politikou budu  otravovat až příště.

Pokračování textu

Rubriky: Hosté | Štítky:

Vtip na tento den

Dneska  si  dáme jeden komorní, hezký, nepolitický, řekl bych intelektuální. Sám si potřebuji  odpočinout  od  politiky.

Pokračování textu

Rubriky: Politické vtipy | Štítky:

Vtip na tento den

Tenhle  jsem  měl  dát  spíše  včera, jenže  to jsme ho ještě neměl…Takže  dodatečně.

Pokračování textu

Rubriky: Politické vtipy | Štítky:

Jančura , kampaň proti poslancům a registr smluv aneb oligarchové v akci

napsal Vojta

 

V úterý 4.4.2017 vyšel v Právu článek Jančura chystá před volbami antikampaň proti poslancům, ti hovoří o vydírání.

Docela silná káva. O co vlastně jde ?

Postižení mají být poslanci , kterí hlasovali pro NOVELU zákona 340/15 tzv Zákona o registru smluv. (Zákon o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv , uveřejňování těchto smluv a o registru smluv)

Pokračování textu

Rubriky: Hosté | Štítky: , ,

Turecký med vařený z pelyňku a bolehlavu

Turecký  med  netřeba  představovat.  Jde o  klasickou pouťovou  lahůdku, dělanou v  originále  z  bílků,  medu,  oříšků,  mandlí a podobných ingrediencí.  Jistě  jste,  jako  já,  měli v mládí  100x  ulepenou pusu. A taky  víte, že  nejlepší je  ten  pěkně  měkký, čerstvě  udělaný.  A  že ale  na  poutích  většinově  byla  k dostání  jen  tvrdá  varianta, protože  zkrátka  trhovci musí  kupovat  do zásoby a  pak ty  zásoby  prodat.  Ale  jako malý  kluk  pamatuji  poutě, kde  byl  turecký  med  nikoli  balený,  alébrž  v  jednom velkém špalku, odkud  byl  vždy  odsekávaný  příslušný  kus, podle disponibilního obolusu  konkrétního kupujícího. A  ten špalek  byl  vždycky  z toho  tvrdého  tureckého, ba  toho nejtvrdšího. Ta  reminiscence byla  jasná,  vzhledem ke  včerejšímu  referendu  v   Turecku. Ano, to  co v zemi  půlměsíce včera  uvařili,  je  ten  úplně  nejtvrdší  turecká pokroutka, jakou  si  jen  lze  představit. A  není  ani  trochu  sladká. Naopak,  pro  Evropu, respektive  naše  elity  je  to „lahůdka“ ,  která  ani neprojela ani vzdáleně   kolem  nějakých  bílků,  mandlí  nebo  oříšků.  A  k takovému  nějakému  medu  se nepřiblížila  ani  na   10 000 kilometrů.     Ten  čerstvě  uvařený  „med“ z  Turecka je, pro naše vnímání  chutí ukuchtěný z  pelyňku a bolehlavu!!!  Do slova a do písmene.A  to  ať  se  na  to podíváme  z  jakéhokoli  úhlu.

Pokračování textu

Rubriky: Hodina vlka

Co je to křesťanství?

napsal  Řezníček z Brna

Je to 3 roky zpět, co jsem se vracel z Českomoravské vysočiny zpět domů, do Brna. Byla polovina září a den byl ještě doslova letní. Celý den jsem sklízel u tchána na statku na poli brambory a horko a celodenní práce mne zmohly.
Do Brna jsem dojel na Královopolské nádraží a spolu s hordou turistů, převážně důchodového věku jsem čekal na autobus městské dopravy. Nasedli jsem a hned první zastávku nastoupil vysoký mladý muž. Znám jej již několik let od vidění, naneštěstí je evidentně duševně nemocný. Bloumá po ulicích a rád oslovuje lidi, aby mu dali pár drobných.

Pokračování textu

Rubriky: Hosté