Eurozóna už není elitním klubem. Zhoršil se rating Francie, Estonska, Lotyšska i Litvy, zatímco český rating se stále zlepšuje

Vší moudrosti  futrál  – hradní  vizuál  hodil v  novoročním projevu  zcela  nečekaně  tzv. kámen  do  vody , aby  udělal  vlny. Kdy z ničeho  nic,  zcela  bez  jakékoliv  souvislosti vypálil na  českou  veřejnost

zaveďme v  Česku  Euro!

Jak  říkám,  nebyl  k  tomu  tenkrát  žádný  objektivní  důvod. Proč  to udělal?  O  tom pár  slov  až nakonec  tohoto  textu.  Jehož  jádro tvoří nejnovější  produkce  klučíka  Kovandy,  jenž  se  vrátil  k  celé  serii  snížených  ratingů  zemí  eurozony  jak  ho  minulý  týden oznámily  přední světové  ratingové  agentury.  Které  ve  svých  důsledcích udělali  z  fousova „expertního“  výletu  do světa  velkých  financí trhací  kalendář. A  to doslova. Pusťme  tedy  ke  slovu  Kovandu a jeho článek, tak jak vyšel na  finančním webu Kurzy.cz

Eurozóna už není elitním klubem. Zhoršil se rating Francie, Estonska, Lotyšska i Litvy, zatímco český rating se stále zlepšuje

Máloco ukazuje současnou tak častou plytkost české veřejné diskuse zřetelněji než debata o přijetí eura. A vůbec neplatí, že vše v této diskusi již bylo řečeno! Naopak, eurozóna se od roku 2004, kdy se Česko vstupem do EU zavázalo euro přijmout, celkem zásadně proměnila – a proměňuje. A měla by se tedy vyvíjet i diskuse o euru.

Postupnou proměnu eura – a eurozóny – reflektují třeba hodnocení ratingových agentur, zpravidla se zhoršující. Jak to demonstruje třeba páteční zhoršení ratingu Francie agenturou Standard & Poor’s.

Nejde o výjimku. Již jen šest z dvaceti zemí eurozóny má podle agentury Standard & Poor’s lepší rating než Česko. Jedná se o Německo, Rakousko, Nizozemsko, Lucembursko, Finsko a Belgii. Nikdy v historii nemělo tolik zemí eurozóny stejný nebo horší rating než Česko, což samo o sobě staví otazník za výhodnost vstupu Česka do eurozóny. V pátek Standard & Poor’s zhoršila rating nejen Francii, ale také dalším ekonomikám eurozóny, konkrétně Estonsku, Lotyšsku a Litvě, a to kvůli dopadům války na Ukrajině. Dluhová zátěž eurozóny neustále narůstá – a její souhrnný rating se ruku v ruce s tím zhoršuje –, přičemž přímé náklady s tím spojené by v případě přijetí eura neslo i Česko.

Když Česko 1. května 2004 vstupovalo do EU, mělo dle Standard & Poor’s celkem 100 % členských zemí eurozóny, včetně Řecka, lepší rating než ČR. Nyní už je to jen 30 % zemí eurozóny. To je docela sešup za necelých 20 let. Český rating se totiž neustále zlepšuje. Naposledy se zhoršil koncem 90. let, když ještě eurozóna ani neexistovala.

Zhusta se zhoršující ratingy členských zemí eura, zdaleka nejen Francie, Estonska, Lotyšska či Litvy, jasně říkají, že eurozóna dnes již není elitním klubem, jakým bývala třeba právě roku 2004, kdy Česko do EU vstupovalo.

Jenže tuzemští politici, ale i mnozí veřejní komentátoři, pokud jsou vůbec schopni k euru zaujmout alespoň trochu zevrubnější a promyšlenější stanovisko, jako by se zasekli v době před dvaceti lety. Takové zatuhnutí v minulosti je stěžejním důvodem oné plytkosti celé diskuse o euru. Euro je viděno jako všelék na rozličné neduhy – je to přece měna elitního klubu a Česko je postkomunistická, zaostalá země!

Bez hlubší analýzy tak dnes stoupenci eura tvrdí třeba to, že by s ním Česko v uplynulých letech neprocházelo tak mimořádně vysokou inflací. Ale o co zastánci eura tento svůj názor – předkládaný navíc často jako danost, o níž se snad ani nepochybuje a nediskutuje – opírají? Vždyť jakmile by měli tuto údajnou danost podepřít alespoň trochu validním argumentem, ocitnou se v úzkých. Proto právě celá diskuse o euru „raději“ končí jen u povrchních výkřiků, které jsou nehodné snad i branže politiky, tedy branže nutně zjednodušených hesel a zkratek.

Pravda je tedy jinde, než míní stoupenci eura. Pokud by totiž Česko platilo eurem, pak by dokonce mělo nedávnou mimořádnou inflaci velmi pravděpodobně výraznější, než tomu bylo a je s korunou.

Zaprvé proto, že koruna od začátku ruské invaze na Ukrajinu do konce loňska oslabila – např. vůči dolaru – méně než euro. Oslabování měny je přitom proinflační.

Zadruhé proto, že díky setrvání při koruně Česko mohlo zvýšit základní úrokovou sazbu výrazně výše než eurozóna. Čím vyšší úrok, tím silnější jsou protiinflační tlaky. Jestliže by tedy Česko platilo eurem, a ne korunou, jeho obecná inflace by se podobala třeba té estonské. Tudíž by se nezastavila na úrovni osmnácti procent, ale kulminovala by třeba kolem úrovně 25 procent.

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Tolik  Kovanda!  Za mne  argumentačně  perfektní!  Ano, tohle  jeho

….Jenže tuzemští politici, ale i mnozí veřejní komentátoři, pokud jsou vůbec schopni k euru zaujmout alespoň trochu zevrubnější a promyšlenější stanovisko, jako by se zasekli v době před dvaceti lety. Takové zatuhnutí v minulosti je stěžejním důvodem oné plytkosti celé diskuse o euru. Euro je viděno jako všelék na rozličné neduhy – je to přece měna elitního klubu a Česko je postkomunistická, zaostalá země!

by  se mělo tesat  do kamene!  Nejlépe  nad  vstupem  do Pražského hradu,  Valdštejnské  konírny a  nad  vchod  do Sněmovny.  Jakož  i  řady  těch  nejsprávnějších  ze  všech vždycky a jedině  správných  pražských redakcí.

Ta plytkost je  až  neuvěřitelná a   opřená,  jak jinak, nikoliv  o  argumenty,  nýbrž  o emoce!  Nadkritické  části veřejnosti,  která  si neustále  udržuje  komplex méněcennosti  vůči  tzv. Západu:

je to přece měna elitního klubu a Česko je postkomunistická, zaostalá země!

To  jsou  ti, co  nutně musí  chodit  na  hambáče  do McDonalda, protože  v JůEsEj,  tak přece  činí  úplně  všichni!  To je ten  velký  svět, který  staví  do  kontrastu  k tzv.  české  zaprděnosti,  jak jsem onehdá  četl na internetu. Aby  následně  skákali  na  Staromáku a  vyřvávali  – kdo neskáče , není Čech!!!

Zkrátka  a dobře  – tady  jde  o jednoduché  emoce. Emoce prvoků,  co nejsou  ochotni a mnohdy  ani  schopni  číst a pochopit  jednoduchá  fakta!!!  Jen emoce.

V  úvodu  jste  četli,  že se vrátím  k vysvětlení  PROČ vší moudrosti  futrál  z Hradu  vyrazil na  Nový  rok při svém proslovu  k národu  právě s  přijetím  eura. Opravdu  – neexistoval  žádný relevantní  důvod, proč  by  musel přijít  zrovna  s tímhle. Až  na jeden…

V  téhle  zemi  totiž  nevládne  Pětikoalice  nýbrž  Sedmikoalice.  Pět  destruktivních politikářských  spolků  plus  Ústavní  soud /od  ostudného rozsudku ohledně  Velké důchodové  loupeže/  plus  bohuželprezident!!!

Vzorně  pomáhají  jeden  druhému  v  úsilí  jak se udržet  u moci.

A věru , že  neprohádám,  když  si myslím,  že  přesně  tohle  motivovalo  hradního  fouse  k  tomu,  aby  vytáhl  na  světlo denní polozapomenuté  euro a  udělal  z něj  předmět  vášnivých  sporů.  Mezi  těmi,  co  trpí  tím  zatraceným  pocitem  vlastní  nedostatečnosti, když  jako  jim  ve  šrajtofli  nebo  na platební  kartě  necinká  ta  „úžasná“   společná  měna,  která  z  nás  okamžikem  zavedení  jistě  udělá  weltmany  a  alfabety,  kterým se zbytek světa  bude  klanět,  až  čelem  třískat  o podlahu bude!!!  Tedy  v jejich  představách.

I  když  něco praktičnosti  tam  být  také  může  – oni v  cizině  většinově  přepočítávají  ceny  na  korunu…. A  to  víte,  matematika, včetně  kupeckých  počtů,  jak  ukazuje  výsledek  přijímaček  na střední  školy,  není zrovna  jejich  doménou…  Takže  euro, aby je snad  hlavinka  od  té  námahy  nebolela!!

Ale  fouse  k jeho  nevěcným,  ba  nesmyslným  prohlášením  ohledně  eura  vedlo  něco zcela  jiného. Je pevnou  součástí momentální  vládní  většiny. O  tom není sporu.  A  je  si dlouhodobě  vědom,  že  Fiala a Obludárium  dlouhodobě  u lidí  prohrává. Dokonce i  u  svých věrných.  Na  to existují  tvrdá  data. Takže  co  s  tím?  Aby  vstoupil flagrantně  a  jednostranně  do eurovolebního  ringu, ta  na  to si ani jeho khaki  mozek netroufá.   Místo toho  mu  jeho marketéři  evidentně  poradili, aby  vytáhl  polozapomenuté  euro  a zahrál na weltmanské emoce svých  věrných!!!  Aby je  zmobilizoval. A  že  čísla  a fakta  mluví proti  němu a dělají  z něj  dokonalou  gumu?  Nevadí!  Tím  hůř pro ta  čísla  a fakta! My  si  tu světovost  ukrást  nedáme!  Ať  to stojí  třeba  i kalhoty!  Hlavně  když  nedostaneme  výprask  u  eurovoleb!!!

Fakt  chcete  teď  to  Euro,  když  Česko co do ratingu finanční spolehlivosti,  předčí  jen opravdu  ty  nejbohatší  země  eurozony -Německo, Rakousko,  Holandsko, Lucembursko, Belgie a  Finsko?  A  vedle  nich  pak  další  dva  členské  státy  Evropské  uHnie,  které , stejně  jako my  euro  nemají -Švédsko a Dánsko!

Ale fous  nás  zřejmě  opět  hodlá  přiblížit  co nejrychleji  k  Řecku….

Ale  co  by – on  přece  všemu  dokonale  rozumí,  když  je  ta hradní  hlava  pomazaná!

Jo, abych nezapomenul – všimli  jste  si  jak s koncem  eurovoleb  téma  zavedení  eura  všichni náhle opustili a  je  opět  ticho po pěšině?

Z  toho plyne jediný  závěr – Pětihlavá  saň,  hradní futrál vší moudrosti a  vždycky a jedině  správní  psáči a intervjůci  v  zájmu  volebního  výsledku  klidně  zničí  i velmi funkční národní měnu!!!  Ani  by okem nemrkli. Naštěstí  eurovolby  jim  uštědřily  pořádný  výprask.!  Naštěstí!