Biden hrozil Putinovi ekonomickým Armagedonem

Český/světový mainstream vede doslova  sladký život! Zejména co se týče komentování zahraničně politických událostí. Jeho myšlenková  rovnice  je krajně  jednoduchá

-USA, NATO, EU  ať udělají co udělají = vždycky a za všech okolností správně a  dobře!

-Rusko vždycky, naprosto vždycky  – špatně!

-Čína no vlastně  také špatně, ale pšttt! Pšt!  Ne moc nahlas, mohli by to v Pekingu slyšet!

Ale dnes to není o Číně, jakkoliv  jestli někdy  náš  civilizační okruh stál před osudovou hrozbou, pak ji nepředstavoval ani Hitler, ani  císařské Japonsko, jakkoliv jej zásadně ohrozili, nýbrž   až dnes Čína! Její ekonomická síla a expanze, naše závislost  na ní ohledně dodávek všeho možného, naše  zaostávání za ní, naše vlastní podřezávání větve na níž sedíme různými ekošílenostmi, naše nesmyslné trvání  na  kontraproduktivním individualismu, naše  naprostá ztráta  jakékoliv hodnotové orientace nás  do téhle situace  dostaly.

Ale opakuji, dnešní  článek Kosy není a nebude  na čínskou notu. Nýbrž je reakcí na  videorozhovor  Putin -Biden. Jakkoliv  vím, že přicházím pozdě. Ale  musel jsem  umazat  nějaké resty z dlouhodobě  přesouvaných textů. A  další stále hrnu před sebou.

Ta  Čína ovšem do komentu  potlachu Buden -Putinale  patří.  Respektive – patřila by  tam, kdyby… Kdyby  si elity Spojených států ráčily  uvědomit, na jak osudové křižovatce právě  stojí a za jakých podmínek asi tak obstojí /pokud vůbec/  v už dávno naprogramované konfrontaci s  Pekingem.

Že je těžce kontraproduktivní  hrát  tzv. ruskou kartu a  to až do krajnosti.Ať to stojí co to stojí! Zřejmě  nějaký  washingtonský supermozek napadlo,  že  nejlepší, co lze  pro vítězství v duelu o všechno  s  Čínou učinit, je  nahnat  jí Rusko, s jeho obrovskými surovinovými zdroji doslova  do náruče….

Protože přesně tohle je pro mne  hlavní závěr  z toho videorozhovoru  mezi Putinem a Bidenem.

Jak  už řečeno mainstream, zejména ten český si doslova  bahní, jak to Biden tomu Putlerovi zase jednou nandal! Jak prý mu suše  sdělil – jestli vtrhnete na Ukrajinu,  tak vás ekonomicky  zašlapeme do země  a z Ruska  učiníme ekonomickou poušť  a vrátíme  vás  hospodářsky  do doby  kamenné! Vy opilí mužici!

Ohledně Putinovy  reakce nás  přirozeně  ušetřili  sebemenších informací. S jednou jedinou výjimkou – Putin prý  žádal,  aby Rusko dostalo písemné záruky, že  NATO už  dále neexpanduje  směrem na východ, k ruským hranicím a že  se zejména zdrží  úsilí získat jako členskou zemi Ukrajinu a Gruzii. Tohle  zřejmě  představuje pro Moskvu onu  příslovečnou červenou linii, jejíž překročení nehodlá tolerovat a tím pádem ani dopustit.

Všelijací  nájemní  brci  a psáči typu Mitrofanov, Šafr a další  se mohou pominout  radostí nad  tím, že Biden už předem Putinův požadavek odmítl hláškou, že ho nějaké ruské červené čáry nezajímají a po Stoltenbergově  výroku, že Rusko na nějaké své zájmové sféry nemá nárok.

Jinak o výsledku konferenčního videomostu se  celý svět jen dohaduje a přicházejí  jen  drobné a dílčí informace. 

Biden tedy  příkře  Putina  odmítl.. Opravdu?

Jak s tímhle odmítnutím koresponduje  jeho vyjádření,  že  se  setká s ruskými emisary  co nevidět a  že  v dialogu je potřeba pokračovat?  Když  jako pohrozil Putinovi  těmi bezpříkladnými sankcemi. Které jeden  z amerických expertů  znázornil  asi tak, že  je  li  hodnota  amerických sankcí  ve škále  1-10 vůči Iránu a  Severní Koreji na  10, pak současné západní  protiruské sankce prý představují  číslo 3. A údajně  USA rozhodně nezaváhají s  jejich eskalací, pokud…. Řečeno Bidenovou mluvou, jeho Spojené státy jsou  nyní rozhodnuty  uplatnit  vůči Moskvě  to, co se  neodvážily  učinit v  roce  2014!

A čeští rusofobní  bijci  nadšeně vrní!  Jak to Putin schytal.

Je to pravda?  Do jaké míry? A  má tahle  eventuální sankční mince  i rubovou stranu?  A  disponuje  Moskva nějakou protihrou?  A  může se  Ukrajina s Gruzií stát  členem NATO?  Chce  a může  něco takového momentálně vůbec  učinit?  Tohle  a řadu dalších otázek se pokusím zodpovědět.

Začnu tím, proč  vůbec  existuje nějaká ukrajinská krize:

Nečekejte objevení  nějaké Ameriky. Tuhle story dobře znáte.

V roce  2014 prostě  došlo k vnitroukrajinskému puči. Kdy Západem podporované polofašistické bojůvky svrhly tehdy  právoplatně  zvoleného prezidenta Janukovyče. A to přesto,  že  Západ, v osobách německého, francouzského a polského ministra  zahraničí garantoval smlouvu mezi Janukovyčem a   povstalci, že budou uspořádány v krátkém termínu svobodné a  demokratické prezidentské  volby na Ukrajině.

Západ garantoval, USA a na ně navázané bojůvky měnily. Doslova z hodiny na hodinu. Výsledkem byl násilný převrat a převzetí moci. Že Janukovyč disponoval plnou legitimitou z voleb, které ani Západ  nezpochybnil? Nezajímá! Lid prý vyjádřil svou vůli! A to neustále poučujeme kde koho o demokratických a svobodných volbách a  jejich nadřazenosti všemu ostatnímu. Ovšem jen tehdy, když se nám to hodí.

Noví mocipáni v Kyjevě neváhali ani sekundu a ihned zahájili protiruské tažení. Vzpomene si ještě někdo,  že  první dekret  nových vládců byl jazykový a  zakazoval používání ruštiny na nové Ukrajině? Následovalo vojenské tažení proti vlastnímu ruskojazyčnému  obyvatelstvu, s mezireakcí  – odtržení Krymu. od Ukrajiny. Ten ostatně  byl vždy součástí Ruska, dokud jej  Ukrajinec  Chruščov nedaroval rodné Ukrajině.

Od  těch dob opolčenci na Donbasu drží svoje pozice. Kyjev dvakrát  dostal příležitost celou iredentu  ukončit. Stačilo, aby  naplnil Minské dohody I. nebo zejména následné  II. které vyjednal opět Západ, konkrétně  Francie a Německo. Jenže na to nikdy nedošlo. Podepsal -nesplnil. Snadno se o tom přesvědčíte, jestliže  si osvěžíte paměť jejich konkrétním zněním. Časová posloupnost jednotlivých kroků je  jasně  dána! Kyjev nikdy  ani nenapadlo naplnit body  5-10. Natož aby se vůbec, byť jen teoreticky zabýval možností uvést do praxe body  12 a 13.

Ovšem my  z mainstreamu víme, vinu za selhání obou minských procesů nese  Rusko. Ačkoliv Kyjev nikdy ani nepředstíral, že to, co za  asistence  Francie a Německa přijal, myslí aspoň trochu  vážně.

Ruskému prezidentovi se nikdo soudný nemůže  divit, že   požaduje od  Američanů záruku,  že   se Ukrajina  Gruzie nestanou členy  NATO. Tenhle pakt  vnímá Rusko jako nepřítele a  nijak se  tím netajil a netají.

Pro Putina, ale  i kteréhokoliv ruského dalšího prezidenta tahle pozice představuje  cosi, z čeho nikdy  nelze  ustoupit. Pro ně jde a vždycky půjde o ruskou elementární bezpečnost. Nelze  pustit velké vojenské svazy  NATO  na  centrální ruskou hranici. Nikdy. A Kreml, díky  Ukrajině a všem peripetiím ví,  že  naprosto nelze  věřit ničemu, co je  sjednáno BEZ Spojených států. Že  záruka  kterýchkoliv  dalších členských zemí, pranic neznamená.

On dokonce  ví i to, že  ani sliby  a závazky amerických představitelů, které v minulosti  Kreml získal, nic neváží. Viz  smlouvy  o omezení raketových a protiraketových systémů a pod. A viz sliby Gorbačevovi, že  NATO se nebude  rozšiřovat na východ, které od  Američanů dostal při sjednocování Německa.  Což  USA  vykládají jednak tak, že  šlo o závazek, že se US  Army nepřesune na  území bývalého východního Německa a jednak tak, že  nic písemně nedal.. Ovšem Gorbačova  tím i tehdejší Sovětský svaz si to vyložili tak, že  se členy  NATO v žádném případě neměla  stát  žádná ze zemí  někdejšího východního bloku a už  vůbec ne například  baltské státy, tehdy  součást Sovětského svazu.

Kdykoliv  dnes na  to přijde řeč,  Západ a  jeho hlásné trouby  se  s neskutečnou drzostí  vysmívají  Rusku,  že  oni mu nedali žádné písemné závazky a  že je přeci jen dvoustrannou  záležitostí NATO a konkrétní země, jestli se  stane  členem této organizace  či nikoliv. A  že žádný třetí stát  do toho nemá  co mluvit. A  znovu to nyní prý  Putinovi zopakoval Biden.

Stačí si vzpomenout   na takovou  americkou invazi na Grenadu. Kdy údajnou záminkou se stalo ohrožení životů amerických studentů na tomto karibském ostrově. Následně se ukázalo, že spouštěčem téhle  agrese světového Supergoliáše proti malému  trpaslíkovi se  stalo prodloužení runwayí  grenadského letiště, což prý souviselo s možností jeho využití pro přistávání sovětských  dálkových bombardérů. Prý. 

Podobně  si počínali a počínají Američané vůči Venezuele nebo Nicaragui,Srbsku,  Sýrii, Libyi, Iráku. Prostě  každé zemi s  režimem, který jim není po chuti. V těchto případech doktrina o suverénním jednání  konkrétní země   a  nepřípustnosti  ingerence  třetích zemí  neplatí a   je  rezolutně pošlapána přímo nebo nepřímou agresí.

Ale  vraťme se zpět k Ukrajině. A dění kolem ní.

Situace je opravdu vyhrocená. Napětí  na  ukrajinsko opolčenské hranici i ukrajinsko ruské stoupá  až k vypuknutí  války,  celý letošní rok. Několikrát  už už to vypadalo, že  během několika málo hodit se začne  doopravdy střílet. Nejprve na  jaře a naposled  nyní.

Rusko vždy  reagovalo stejně. Převelelo  množství prvosledových  armádních jednotek k ukrajinské hranici. Čímž  dalo jasně najevo,  že v případě  útoku Kyjeva  na  Donbas  do konfliktu vstoupí.  Tohle je prostě  fakt.

A Kyjev okamžitě  přišel fňukat  na  americkou hruď. Rád by  s odštěpeneckými republikami zatočil a obnovil svou suverenitu. Jenže  Rus  rozdal na Donbase  řádově  2 miliony  pasů a jejich držitelé jsou tedy občany  Ruské federace.  Takže  útok na  Donbas = útok na  í ruské občany!

Proč  tak mermomocí  chce Zelenský a  jeho kamarila  Donbas zaútočit  a právě teď,  když  už skoro 8 let  je mimo jejich dosah?

Těch důvodů je  hned několik.

Především jde o velmi neradostnou, ba přímo tíživou  ekonomickou a  energetickou  situaci na Ukrajině před letošní zimou.   Ekonomika je na huntě. Zahraniční dluh roste,  donátoři jaksi pozapomínají  na  své ukrajinské věrné, nedonátorují  a peníze schází, kam se podíváš. Rus omezil tranzit plynu na  naprosté minimum, příjmy ve valutách váznou. Obyvatelstvo je nespokojené a zima  na krku. Uhelné elektrárny  hlásí naprostý nedostatek paliva, Rusko odmítlo Ukrajině  energetické uhlí dodat,  zahraniční  je  rekordně  drahé  a  z tradiční domácí zásobárny na tom zatraceném a ztraceném Donbase  nepřijde ani vagon. Plyn, jak jsme si řekli – není a dokonce  ho už nelze  ani krást  z ruského tranzitu do Evropy. Elektřina?  Atomky  sice jedou  na plný  výkon a  leccos naznačuje, že dokonce přes něj, ale to nestačí. Rus  nabídl místo uhlí právě  elektřinu, ale  ta je dnes na  mezinárodní burze mimořádně  drahá. Na  to Kyjev nemá. Lukašenko mu navíc, vlivem nové politické konstelace  odmítl vypomoci z běloruských elektráren.

Sečteno, podtrženo  Kyjev  čeká  dlouhá studená a  temná zima. Ví, že tohle nezmění a  že  obyvatelstvo asi  bude hodně a hodně nespokojené. S možnými, pro držitele  klíčů,  možná  fatálními následky.

Takže se hledá  způsob jak nespokojenost obyvatelstva  odventilovat. Zelenský  není první ani poslední v dějinách, koho napadlo,  že taková malá šikovná, nejlépe  vítězná  válčička by  to spravila a  riziko jeho pádu zažehnala.  Se  znovuzískáním Donbasu by  navíc  přišlo i to energetické uhlí a  světlo teplo do ukrajinských domácností….

Takže  válčička.

Jenže  Rus má  na  hranicích  řádově  100 000 soldátů v plné výzbroji a ti, kdyby  vstoupili do hry, tak by  dost  rychle  následoval konec  UK Army. Přes všechnu její novou  US  výzbroj a  NATO poradce a instruktory.

Ale Zelenský  hraje  ještě  vyšší hru. Ví, že  se nedostane do NATO ani EU pokud  nebude mít  kontrolu nad  vlastním územím a  žádný spor  se sousedy  ohledně jeho celistvosti a integrity. Totéž platí pro Gruzii. Vzít  člena, jež  by snad potenciálně  válčil o  část svého území  si obě organizace prozatím zakázali.

Takže pořadí událostí je pro Zelenského  následující:

-nejprve  zisk Donbasu/Krymu

-vstup do NATO a EU

A nikoliv opačně!  

I tohle, či snad zejména  právě tohle by mu stálo za  tu pěknou válčičku. Za předpokladu, že by byla  vítězná.

Tohle je samozřejmě  jasné i Putinovi. Dávno mohl připojit  Donbas  k Ruské federaci. ostatně  k centrálnímu Rusku tahle oblast patřila  vždycky. Až Leninovým dekretem z roku  1921 se stala ukrajinským územím…  Stejná story jako Krym…. Ale on ví, že pokud  NATO a  EU dodrží své vlastní smlouvy, tak Ukrajina ani Gruzie  se oficiálním členem NATO a EU nestanou. Protože  jejich členstvo je  velmi a  velmi opatrné na to, tahat  za současného nečlena  horké kaštany  z ohně. Mající navíc  rozměr   III. světové války. Takže stačí podporovat  opolčence na Donbasu a  Osetii a Ukrajina  i  Gruzie  mají pecháčka.

Na druhé straně  – na Západě je dost horkých hlav, které uvažují v intencích tzv. dvoustranných  vojenských smluv  s Ukrajinou. A to především v Americe. A tohle Donbas ani přičlenění Krymu  k Rusku  řešit  nedokáží. Proto ten ruský silový tlak na Kyjev a proto to Zelenského fňukání na  Bidenových  prsou.

My jsme sice slyšeli o požadavku Putina ohledně  záruk, že  Ukrajina  se nestane  dalším členem NATO, ale  já bych si vsadil, že  ruský prezident požadoval americký závazek ohledně nerealizace  takového dvoustranného paktu Washington – Kyjev!

Pro Američany je  samozřejmě  protiruská Ukrajina  doslova politickým darem z nebes.  A nepochybně  jsou rozhodnuti  ji na tomto kursu  udržet  stůj co stůj! 

Už delší čas  si pohrávám s úvahami, proč  vlastně  všechny poslední americké administrativy, počínajíc  druhým obdobím Bushe jr.  jsou tak  nesmiřitelně  nastaveny protirusky. Ačkoliv se  stále více  ukazuje, že skutečně  smrtelným soupeřem Američanů a  celého Západu je  Čína.  A přesto  – také jste  si všimli jak  rozdílný  je západní přístup vůči Rusku a  Číně? Rusko  Západ nijak neohrožuje . Má dost starostí samo se  sebou. Ze všeho nejvíce potřebuje klid, aby  uskutečnilo nutnou ekonomickou transformaci a  stal s ez něj zmodernizovanýa  moderní stát.   K tomu  rozhodně neposlouží válka, nýbrž  hluboký mír, kdy si na  tu zásadní ekonomickou změnu vydělá prodejem zejména  energetických surovin. A právě  to mu USA a další  země  „trvalé svobody“ nehodlají za žádnou cenu dopřát. Jak už několikrát Kosa  konstatovala, cíl je právě opačný  – ekonomický rozvrat. Viz  Nordstream 2 a pod.

Číně, která  je  ekonomicky  už  životně nebezpečná vyhrožujeme  „zásadním“ bojkotem. Nadcházející olympiády. Na kterou prý nezavítá  žádný americký oficiální představitel.  Ale  sportovci vysláni budou!  To  to fakt tomu  Pekingu natřeme!

Co je za  tím rozdílným postojem vůči Rusku a Číně? A proč  jdou USA  a Západ tak nesmiřitelně  proti Moskvě?

Jen tyhle dvě otázky  jsou látkou  minimálně na  dva hodně obsáhlé texty. Ale pro dnešní účely  to vezmu zkrátka.

Postoj k Číně je limitován naší  dnes  už  fatální závislostí na její ekonomice. Západ  už sám nevyrábí skoro nic. Stačí si vzpomenout  na scény kolem  absolutního nedostatku toho nejprimitivnějšího zdravotnického proticovidového materiálu. Na  čemž se v podstatě nic  zásadního nezměnilo. Dodnes  jsou narušeny  globální dodavatelské řetězce. Protože  Čína  loni zastavila  v lockdownech  výrobu všeho možného.  A když ji obnovila  a dodávky by mohly pokračovat? Tak zase  došlo k zahlcení  čínských přístavů a objevil se fatální nedostatek lodního prostoru a obyčejných transportních kontejnerů. Takže  cena  za dopravu  vzrostla  prý až 11x.  A opět  se nedostává  všeho možného. V Evropě i USA.

Přidejte si  k tomu obrovské investice  amerických a evropským koncernů v Číně, které by  při tvrdém postoji  vůči Pekingu přišly  vniveč. Dále to, že  Čína je  dnes největším držitelem amerických státních dluhopisů a tím vlastně  umožňuje  fungování  amerického státního aparátu, který by se bez  čínských peněz  už asi ani neobešel.

Rusko ničím z uvedeného nedisponuje. Je  střední světovou ekonomikou. Ničím víc. A zajímavé je jen jako dodavatel surovin.  Na  někoho takového lze  útočit.  A zkoušet, zda se jej podaří  dostat, opět, do fáze  vnitřního rozpadu v jaké se nacházelo za  opilce Jelcina. Jde o mnohonárodnostní stát, s nejsilnější muslimskou menšinou na světě. Ideální předpoklad k národnostní nebo náboženské iredentě  a separaci. K tomu vnitřní pátá kolona, v našem žargonu –  ruská demokratická a občanská opozice.

A případný rozpad  Ruska? Zmizel by  jediný stát, schopný ve válečném konfliktu vymazat USA  z povrchu planety. To jednak. Za druhé  – rozpad  téhle země na několika nejlépe  mnoho  nevýznamných států by  umožnil  začít  exploatovat jejich  surovinové zdroje. Podle našich osvědčených pravidel  – zlato za korálky a  zrcátka. A mercedesy pro místní  náčelníky.

Tohle je přece nesmírně  lákavý cíl…  

Ti, co tohle nosí v hlavách se naprosto neobtěžují  úvahami, že kdyby  k rozpadu Ruské federace  došlo, pak dříve než by  se  Západ  vzpamatoval, by  čínská armáda  zabrala  nejspíše  bleskově  celou Sibiř  až po Ural. Aniž by jí v tom kdokoliv, včetně  Američanů, zabránil. Těm by  zůstal na krku  obrovský roztroušený  ruský jaderný  arzenál v rukou místních náčelníků a  warlordů! To by teprve bylo terno!

Je  ten  psychydelický sen  o rozpadu  Ruska  jediným vysvětlením a pohnutkou  pro ostře kolizní  kurs  Západu a  zejména  USA  vůči Rusku? V žádném případě! Jsou tu, dle mého názoru ještě nejméně  dva  další velké důvody.

Tím prvním je změna  klimatu. Který otevírá perspektivu  celoroční  plavby  tzv. severní mořskou cestou. Tedy  z  Asie  do Evropy  kolem severních mořských hranic  Ruska. Tahle trasa  by  představovala  výrazně  rychlejší a ekonomičtější  variantu k těm současným, zejména  přes  Suez. V Severním, dříve  ledovém, oceánu se žádná kontejnerová loď  nevzpříčí, ať  kapitán na její palubě  blázní sebevíc.  Jenže pro Washington je  zcela  nepřípustné, aby hlavní námořní světovou  tepnu nekontrolovaly  lodě  US Navy! A  to by  v tomto případě rozhodně  nešlo! Nula bodů pro něco takového, šlo by o plavbu v ruských teritoriálních vodách! Ale to ještě  není zdaleka  všechno. 

Hraje  se tu o daleko větší sázku. Která  rovněž  souvisí s globálním oteplováním a  dříve  zamrzlou Arktidou!   

Nyní se  otevírá cesta  jak začít  využívat  tamní nesporné  zdroje  surovin všeho druhu. Nikdo nepochybuje, že to je perspektivní pokladnice  celé planety!  A lehký pohled na mapu  říká,  že největší část, si podle platných pravidel pro námořní ekonomické zóny, bude nárokovat právě  Rusko!  Neboť  má  absolutně nejdelší pobřeží. Na  ostatní v tomto srovnání připadá jen paběrkování!!!

Podle mne je  Arktida  její budoucí využití klíčem k pochopení  až bigotní nenávisti dnešního Západu a především USA  vůči Moskvě. A tohle zdaleka nejlépe  vysvětluje  všechny  ty  naše ústrky  vůči Rusku!  Zabalené do lidských práv a  demokracie. Na nichž nám záleží zcela  výběrově a jen někdy. Trvalo mi  nějakou chvíli než jsem tuto jednoduchou matematiku pochopil. K výsledku mne přivedl celkem jinak nevysvětlitelný fenomen  – naprosto  až na krev protiruská politika  skandinávských zemí a Británie. Především takového Dánska, které s  Ruskem normálně viděno, nemá nic společného. Jenže  speciálně Britové a  Skandinávci, kdyby  Rusko v  Arktidě vypadlo ze hry  by, spolu s Kanadou a USA  sebrali  celý jack pot!!!! Nic  více, nic méně.

Nyní máme dostatečně jasno, co a jak s Ruskem, takže  se vrátíme  k Bidenovým vyhrůžkám  vůči Rusku. Prý by byly bezprecedentní!  Návrat do doby  kamenné pro ruské hospodářství.

Ale  až zítra!