pro Kosu objevil YS
The Advanced Economies are headed for a downfall
podle překladače
Vyspělé ekonomiky směřují k pádu
Může být příjemné myslet si, že ekonomiky, které jsou nyní „na vrcholu“, zůstanou na vrcholu navždy, ale je nanejvýš pochybné, že takto funguje světová ekonomika.
Obrázek 1 ukazuje, že v případě rozvinutých ekonomik nahlížených jako skupiny (tj. členů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)) má HDP od počátku 60. let klesající tendenci; to se týká. Vypadá to, jako by se vyspělé ekonomiky během několika let mohly trvale zmenšit. V roce 2022 se očekávané roční tempo růstu HDP pro skupinu zdá být pouze 1 %.
Ještě znepokojivější je fakt, že údaje v grafu vycházejí z období, kdy dluh vyspělých ekonomik rostl. Tento rostoucí dluh působil jako ekonomický stimul; pomohlo to průmyslovým odvětvím vyrábějícím zboží a služby i občanům nakupujícím zboží a služby. Bez tohoto stimulu by se nepochybně zdálo, že růst HDP klesá ještě rychleji, než se ukazuje.
V tomto příspěvku se podívám na základní faktory, které s tímto sestupným trendem souvisí, včetně růstu spotřeby ropy a změn v politice současných úrokových sazeb. Budu také diskutovat o principu maximálního výkonu v biologii. Na základě tohoto principu se zdá, že světová ekonomika směřuje k velké reorganizaci. Při této reorganizaci se zdá, že vyspělé země pravděpodobně ztratí svůj status světových lídrů. K takovému pádu mohlo dojít prohrou ve válce nebo k němu mohlo dojít jiným způsobem.
[1] Zdá se, že hlavním faktorem klesajícího trendu růstu HDP je ztráta růstu nabídky ropy.
V období 1940 až 1970 byla cena ropy velmi nízká (méně než 20 USD za barel při dnešních cenách) a růst nabídky ropy byl 7 % až 8 % ročně, což je velmi rychlé. USA byly v této éře dominantním uživatelem ropy, což USA umožnilo stát se vedoucí světovou zemí jak vojenským způsobem (hegemonie), tak i finančním způsobem jako držitel „rezervní měny“.
Údaje o meziročním růstu spotřeby ropy nejsou k dispozici pro ty úplně nejstarší roky, ale můžeme sledovat trend za 10letá období (obrázek 2).
S rychlým růstem světových dodávek ropy v časovém rámci 1940 až 1970 byly USA schopny pomoci Evropě a Japonsku obnovit jejich infrastrukturu po druhé světové válce. USA také hodně stavěly doma, včetně přidání elektrických přenosových vedení, ropovodů a plynovodů a mezistátních dálnic. Přidaly také program Medicare na poskytování zdravotní péče pro seniory. Důraz byl v této době kladen na výstavbu budoucnosti.
V 60. letech 20. století byla zahájena zelená revoluce , jejímž cílem bylo zvýšit množství vyráběných potravin. Tato revoluce zahrnovala větší mechanizaci zemědělství, používání hybridních semen, která vyžadovala více hnojiv, používání geneticky modifikovaných semen a používání herbicidů a pesticidů. S těmito změnami se zemědělství stalo stále více závislé na ropě a dalších fosilních palivech. Zelená revoluce vedla k nižším cenám potravin upraveným o inflaci a také k větší nabídce.
Sedmdesátá léta byla dobou adaptace na prudce rostoucí ceny ropy a klesající růst zásob ropy. Zároveň se zvyšovaly mzdy a do pracovního procesu vstupovalo více žen, díky čemuž byl růst cen ropy snesitelnější. Došlo také k pokroku v informatizaci, čímž se změnila povaha mnoha druhů práce.
Osmdesátá léta znamenala posun k důrazu na to, jak snížit náklady pro spotřebitele . Větší důraz byl kladen na konkurenci a pákový efekt (eufemismus pro půjčování). Namísto budování pro budoucno byl kladen důraz na co nejdelší využívání dříve vybudované infrastruktury.
Také v 80. letech se vyspělé ekonomiky začaly posouvat směrem k ekonomikám služeb. Za tímto účelem se významný podíl výroby a těžby přesunul do zemí s nižšími mzdami. Přesun významného podílu průmyslu do zahraničí měl další výhodu spočívající v udržení nízkých cen pro spotřebitele.
[2] Zdá se, že růst spotřeby ropy a růst HDP spolu souvisí.
Obrázek 3 ukazuje, že růst spotřeby ropy byl vyšší než růst HDP až do roku 1973, kdy ceny ropy začaly stoupat. Bylo to období velkého rozšíření infrastruktury s využitím bohatých zásob ropy, jak je uvedeno v části [1]
Po letech 1973-1974 měl růst HDP tendenci zůstat mírně nad růstem spotřeby ropy, protože se vyspělé ekonomiky začaly zaměřovat na to, aby se staly ekonomikami služeb. V rámci tohoto posunu začaly Advanced Economies přesouvat průmysl do zemí s nižšími mzdami. Tento posun se stal výraznějším po roce 1997, kdy byl vyhlášen Kjótský protokol (omezující emise CO2). Kjótský protokol dal zúčastněným zemím (v praxi vyspělým ekonomikám) důvod k omezení vlastní místní spotřeby fosilních paliv, kterou měří obrázek 3 a většina ostatních energetických analýz.
Obrázek 3 ukazuje, že i po přesunu významné části průmyslu do exteritoriálních oblastí se stále zdá, že existuje významná korelace mezi růstem spotřeby ropy a růstem HDP. I při ekonomice služeb se zdá, že růst spotřeby ropy je důležitý!
[3] Před rokem 1981 byly rostoucí úrokové sazby používány ke zpomalení hospodářského růstu.
S rychlým růstem spotřeby ropy v období 1940 až 1970 ekonomika často rychle rostla navzdory rostoucím úrokovým sazbám. Po druhé světové válce byly pro vracející se veterány k dispozici vládní půjčky na nákup domů, což pomohlo zpřístupnit používání ropy.
Teprve když se růst spotřeby ropy zpomalil a úrokové sazby vzrostly na vysokou úroveň v období 1979-1981, vysoké úrokové sazby způsobily velkou recesi. Při tak vysokých úrokových sazbách byli stavitelé všeho druhu odrazováni od nové výstavby. Nový domov si mohl dovolit jen málokdo. Firmy si nemohly dovolit nové továrny a vlády si nemohly dovolit stavět nové školy. Půjčky na nové auto si mohl dovolit jen málokdo.
Na obrázku 3 není překvapivé, že HDP se propadl současně se spotřebou ropy krátce po roce 1981. Pokles ve spotřebě ropy byl větší, protože těžcí uživatelé ropy, jako je stavebnictví a výroba, byli vytlačeni vysokými úrokovými sazbami.
[4] Klesající úrokové sazby v období 1981 až 2020, jak ukazuje obrázek 4, stimulovaly ekonomiku mnoha způsoby.
Období 1981 až 2020 znamenalo dobu obecně klesajících úrokových sazeb, přičemž krátkodobé úrokové sazby byly obvykle nižší než dlouhodobé úrokové sazby. Snížení úrokových sazeb má tendenci stimulovat ekonomiku různými způsoby:
(a) Jak všichni víme, nižší úrokové sazby snižují měsíční splátky hypoték na nové bydlení. To znamená, že více občanů si může dovolit koupit domy, což vede k větší poptávce po nových domech a jejich vybavení. Ceny domů mají tendenci stoupat, částečně proto, že lidé s daným příjmem si mohou dovolit větší, luxusnější domy, a částečně proto, že si domy může dovolit celkově více lidí.
(b) I na stávající hypotéky na bydlení mohou mít dopad nové nižší sazby. V USA jsou hypotéky často nastaveny na dlouhou dobu, například na 20 let, ale často je lze refinancovat za nižší sazbu, pokud úrokové sazby klesnou níže. V mnoha jiných zemích a ve Spojených státech jsou sazby hypoték stanoveny na kratší dobu, například na 5 let. Jak se půjčky obnovují, jsou k dispozici nové nižší sazby. Dlužníci jsou šťastní; za stejnou nemovitost je najednou menší měsíční splátka.
(c) S nižšími úrokovými sazbami existuje poptávka po výstavbě více domů. To stimuluje stavební průmysl a pomáhá zvyšovat ceny všech druhů staveb.
(d) Podobná situace jako (a), (b) a (c) existuje pro všechny druhy položek běžně nakupovaných za použití úvěrů. Postižena jsou nová auta, nové lodě a nové druhé domovy, stejně jako mnoho druhů podnikatelských úvěrů. Dokonce i půjčky, které si berou vládní organizace, jsou levnější. Nakupování zboží je najednou jednodušší, takže se prodá více zboží. Tržní ceny mohou být vyšší, protože při nových nižších úrokových sazbách si je může dovolit více lidí.
(e) Pokud úrokové sazby klesnou, může to přinést určité výhody s ohledem na dlouhodobé držení dluhopisů. Dluhopisy obecně slibují platit stanovenou úrokovou sazbu po dobu životnosti dluhopisu, řekněme 20 let. Pokud tržní úroková sazba klesne, prodejní cena dlouhodobého dluhopisu s vysokou kuponovou sazbou se zvýší, protože takové dluhopisy mají větší hodnotu než podobný nový dluhopis s nižší kuponovou úrokovou sazbou.
Finanční instituce, jako jsou banky, pojišťovny, penzijní plány a nadační fondy, mají obecně dlouhodobé dluhopisy jako součást svých portfolií. Vyšší hodnota dluhopisů se může, ale nemusí promítnout do účetní závěrky v závislosti na použitých účetních pravidlech. Někdy se jako účetní hodnota používá „amortizovaná hodnota“ až do prodeje dluhopisu, čímž se skryje zisk z hodnoty. Naopak, pokud jsou dluhopisy „tržně oceněny“, pak se vyšší hodnota okamžitě vykáže v účetní závěrce.
(f) Díky účetnictví podle tržní hodnoty mohou pojišťovny, banky a mnoho dalších druhů finančních organizací okamžitě reflektovat výhody. V důsledku toho mohou být například pojišťovny schopny prodávat pojistky levněji v prostředí klesajících úrokových sazeb. (Samozřejmě, jak úrokové sazby začnou růst, opak je pravdou. Věřím, že to je součástí problému s prudkým nárůstem pojistných sazeb, kterého byl svět svědkem v posledních dvou letech. Ale to se zřídkakdy zmiňuje, protože je méně dobře pochopeno.)
(g) S klesajícími úrokovými sazbami rostou prakticky všechny druhy cen aktiv. Například ceny akcií mají tendenci stoupat, stejně jako cena zemědělské půdy. Ceny kancelářských budov mají tendenci stoupat. Lidé se cítí bohatší. Mohou prodat část svých investic a nějak realizovat zisk z prodeje. Daňové sazby z dlouhodobých kapitálových zisků jsou v USA nízké, což dále pomáhá investorům.
(h) Pokud lze obecně klesající úrokové sazby udržet po mnoho let (1981 až 2020), hazardní hry na akciovém trhu začínají vypadat jako skvělý nápad. Investice pomocí vypůjčených prostředků vypadá, že to dává smysl. Zdá se, že nákup derivátů má smysl. Přidávat další a další páky dává smysl. Lidé dostatečně bohatí na to, aby mohli hrát na burze cenných papírů nebo na trhu s bydlením, začnou získávat obrovské výhody oproti mnoha chudým lidem, jejichž mzdy zůstávají příliš nízké na to, aby si mohli koupit více než základní věci.
Tyto výhody mají tendenci vrážet stále širší klín mezi bohaté a chudé. S tím, jak se klesající výnosy stávají stále větším problémem, se rozdíly v mzdách a bohatství stávají stále důležitějšími problémy. Tyto rozdíly vznikají částečně kvůli konkurenci se zeměmi s nízkými mzdami o méně kvalifikovanými pracovními místy a částečně kvůli nutnosti platit vyšší mzdy vysoce vzdělaným pracovníkům. Vznikají také proto, že vlastníci akcií a domů mají tendenci získávat výhody značných kapitálových zisků, když úrokové sazby klesají, z důvodů popsaných výše.
[5] Od roku 2020 začaly úrokové sazby ve vyspělých ekonomikách růst. Je těžké si představit, že snad dobře může dopadnout posun k vyšším úrokovým sazbám.
Zprávy o růstu úrokových sazeb často říkají něco takového:
Fed od března 2022 do ledna 2024 zvýšil úrokové sazby celkem 11krát, čímž zdražil půjčky bankám, podnikům a lidem ve snaze omezit bující inflaci .
Obrázek 4 však ukazuje, že dlouhodobé úrokové sazby (modrá čára) začaly růst mnohem dříve – přibližně v době, kdy si USA začaly půjčovat obrovské množství peněz na podporu programů, které zahájily, aby udržely fungování ekonomiky na úrovni. v době omezení Covid v roce 2020.
Toto financování se vrátilo do ekonomiky, aby poskytlo příjem potenciálním pracovníkům, kteří byli nuceni zůstat doma, a malým podnikům, které potřebovaly dodatečné prostředky na pokrytí svých režijních nákladů. Podobný efekt měly i pauzy ve splácení studentských půjček. Zároveň bylo vytvořeno méně zboží a služeb, protože byly omezeny nepodstatné činnosti.
Tato kombinace většího bohatství v rukou občanů ve stejnou dobu, kdy se vyrábělo omezené množství zboží a služeb, byla přesně tou správnou kombinací akcí potřebných k vytvoření inflace. Nebylo tedy divu, že nastal problém s inflací.
Nepřímo, vysoké americké půjčky byly a nadále jsou součástí problému inflace. Celkové zboží a služby vyprodukované ve světové ekonomice aktuálně nerostou příliš rychle, protože nafty a leteckého paliva je nedostatek, o čemž jsem psala zde a zde . USA a další vyspělé ekonomiky stále emitují další dluhy v naději, že použití tohoto dluhu jim pomůže nakoupit větší podíl zboží a služeb produkovaných světovou ekonomikou.
Není mi jasné, že tento problém lze napravit, protože USA a další vyspělé ekonomiky si musí nadále půjčovat, aby podpořily své ekonomiky a bojovaly za podivnosti, jako je válka na Ukrajině. Všimněte si klesajícího trendu na obrázku 1!
Jedním z velkých problémů s vysokými cenami aktiv a vyššími než nulovými úrokovými sazbami je, že zemědělci zjišťují, že náklady na jejich půdu jsou příliš vysoké na to, aby se jim vyplatilo pěstovat plodiny . To platí zejména pro nové zemědělce, kteří mohou potřebovat koupit svou půdu pomocí dluhu s vyššími náklady.
Lidé se často domnívají, že farmářské ceny porostou donekonečna, ale agentura Reuters uvádí , že vysoké výpůjční náklady a nízké ceny potravin snižují poptávku po zemědělském zařízení od John Deere, největšího světového výrobce zemědělských strojů. Bez přísunu nového zemědělského vybavení, které by nahradilo rozbité nebo opotřebované, lze očekávat pokles produkce potravin.
Dalším problémem je, že majitelé bytů potřebují zvýšit nájemné za své jednotky, pokud se zvýší úroková sazba, kterou jsou nuceni platit, nebo pokud se zvýší náklady na pojištění nemovitosti. Pokud zvýší nájemné svých jednotek, ponechají nájemci menší příjem za jiné zboží a služby. Nepřímo mají dnešní problémy s rozdílem mezi mzdami a bohatstvím tendenci být větší, než tomu bylo před zvýšením úrokových sazeb.
Teoreticky, pokud dlouhodobé (nejen krátkodobé) úrokové sazby vzrostou a zůstanou vyšší, mnohé výhody klesajících úrokových sazeb v části [4] budou vymazány, nebo dokonce obráceny. Ekonomika na tom bude mnohem hůř než nyní kvůli klesajícím cenám aktiv a nespláceným dluhům. Finanční instituce, jako jsou banky a pojišťovny, budou obzvláště poškozeny, protože skutečná hodnota jejich dlouhodobých dluhopisů bude mít tendenci klesat. To může být někdy skryto účetními přístupy, ale nakonec nerealizované kapitálové ztráty způsobí problém, jako tomu bylo u Silicon Valley Bank.
Velké využívání dluhu a pákového efektu ve vyspělých ekonomikách činí tyto ekonomiky zvláště zranitelnými vůči velkým finančním problémům, pokud úrokové sazby vzrostou, nebo dokonce zůstanou na současné úrovni. Zdá se, že bublina dluhů a dalších slibů (jako jsou penzijní sliby), které drží vyspělé ekonomiky, je náchylná ke kolapsu.
[6] Problém, kterému čelí lidé z vyspělých ekonomik, je stejný jako problém, kterému často čelí biologický svět.
Biologický svět se neustále potýká s problémem, že příliš mnoho zvířat (například vlků a jelenů) chce obsadit daný prostor se specifickými zdroji, jako je voda, sluneční světlo a menší rostliny, aby zvířata měla přístup k jídlu. V jistém smyslu je i světová ekonomika ekosystémem, který jsme vytvořili my lidé. Vyspělé ekonomiky jsou již v konfliktu s méně vyspělými ekonomikami a snaží se rozhodnout, které části světa „vyhrají“ v bitvě o zdroje potřebné pro budoucí ekonomický růst.
Princip maximálního výkonu (MPP) se snaží vysvětlit, kdo může být vítězem a poraženým v ekosystému, kde není k dispozici dostatek zdrojů. Myslím si, že MPP je rozšířením „přežití nejschopnějších“ nebo „přežití nejlépe přizpůsobených“. Rozdíl je v tom, že MPP se dívá na fungování celkového systému, kterým je v tomto případě světová ekonomika.
Části systému (jako jsou jednotliví lidé, úroveň půjček, vládní organizace a narativy, které se vlády rozhodnou sdělit, aby vysvětlily současnou situaci) budou vybrány na základě toho, jak dobře umožňují stimulovat celkovou světovou ekonomiku ( nejen vyspělé ekonomiky ). Zdá se, že cílem je vytvořit co nejvíce zboží a služeb rozptýlením veškeré dostupné energie co nejužitečnějším způsobem. Tímto způsobem může světový HDP, který je měřítkem výstupu užitečné práce vykonávané světovou ekonomikou, zůstat co nejvyšší v každém časovém období.
Spisy vědců na toto téma bývají obtížně srozumitelné, ale mohou přidat určitý náhled. Jedna definice MPP říká, že systémy, které maximalizují tok energie, přežívají v konkurenci . Mark Brown , emeritní profesor na Floridské univerzitě, říká, že podle principu maximálního výkonu „součásti systému jsou selektivně posíleny na základě jejich příspěvku k větším systémům, do kterých jsou zabudovány“, a „když je nedostatek zdrojů, je třeba je využívat efektivně.“ John Delong z University of New Mexico říká: „Vítězné druhy byly úspěšně předpovězeny a priori na základě jejich postavení jako druhu s nejvyšší mocí, když jsou o samotě.“
Domnívám se, že pokud budou tyto principy aplikovány na konkurenci mezi vyspělými ekonomikami a méně vyspělými ekonomikami světa, vyspělé ekonomiky prohrají. Vyspělé ekonomiky například zaostávají za méně vyspělými ekonomikami v průmyslové výrobě.
Vyspělé ekonomiky světa navíc zaostávají v nabídkách na dodávky ropy:
Navíc se zdá, že spojenci v NATO nejsou schopni předběhnout Rusko v ukrajinském konfliktu. Teoreticky by to měla být válka, kterou lze snadno vyhrát, ale s omezenými výrobními kapacitami bylo pro spojence těžké poskytnout dostatek zbraní správného druhu k vítězství.
Pro mě to vše ukazuje na závěr, že v konfliktu o omezené zdroje vyspělé ekonomiky pravděpodobně prohrají. Konflikt může přijít ve formě války, nebo to může být jednoduše finanční konflikt. Obrázek 1 ukazuje, že vyspělé ekonomiky již zaostávají v soutěži o ekonomický růst, a to i přes veškerý dluh, který přidávají.
[7] V tom, co je před námi, panuje velký zmatek.
Nevíme, co je před námi. Ekonomika je samoorganizující se systém, který, jak se zdá, přichází na svůj vlastní způsob, jak vyřešit problém nedostatku zdrojů kvůli klesajícím výnosům. Zdá se, že světová ekonomika směřuje k reorganizaci.
Domnívám se, že éra Covid-19 představovala jednu poněkud zvláštní samoorganizovanou reakci na problém „nedostatek ropy, aby se obešel“. Obrázek 6 ukazuje jasný pokles v množství ropy spotřebované v roce 2020, zejména v rozvinutých ekonomikách. Část této snížené spotřeby nafty pokračuje i nyní, protože více lidí začalo pracovat z domova a ušetřilo na palivech. Další užitečnou změnou byl obrovský nárůst využívání online schůzek.
Je možné, že nové adaptace na omezené dodávky ropy se mohou jevit stejně podivným způsobem jako éra Covid-19.
Další možností je, že se vyspělé ekonomiky, zejména USA, setkají s vážnými finančními problémy, když se zbytek světa vzdálí od amerického dolaru. Nebo může být problémem klesající cena aktiv kvůli vyšším úrokovým sazbám, což způsobí krach mnoha finančních institucí. Nebo může být problémem příliš mnoho peněz, které se tisknou, ale prakticky se za ně nekoupí, což způsobuje silnou inflaci cen komodit.
Válka může být možná, protože je to prastarý způsob řešení problémů se zdroji. Za prvé, je snadné zvýšit dluhy, abyste zaplatili válku. Tento dluh lze použít k najímání vojáků a nákupu munice. S vyšším dluhem lze očekávat, že HDP ekonomiky bude náhle vypadat lépe díky stimulům, které jsou na něj dány. Hlavním „úlovkem“ je, že vybrat si souboj s jedním nebo dvěma hlavními konkurenty by se mohlo ukázat jako katastrofální.
Doufejme, že naši vůdci učiní moudrá rozhodnutí a udrží nás daleko od vážných problémů tak dlouho, jak to bude možné.
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Za mne naprosto skvělý článek jedné z mých internetových model – pojistné matematičky Gail Tverbergové!!!Ani necítím potřebu cokoliv dodávat. Proč také když paní Tverbergová říká úplně všechno a dokládá to tvrdými čísly. Jen by mne zajímalo, ne jestli ji četli v Bruseli, ale zda její jméno aspoň znají.
Na Fialua Obludárium se ptát nebudu. Tě, stačí fermany z Washingtonu nebo Brusele.
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! 