napsal Leo K.
Jindřich Kulhavý, který úspěšně publikuje na portále Nová republika a prostřednictvím opisovačů také na dalších alternativních webech, k EU volbám (v článku Čím méně Evropy, tím lépe…) mimo jiné píše:
…hysterická reakce ANO a ,,mluvčí“ Schillerové bránící se nařčení z promoskevské orientace nás opět přesvědčila, že Babišem vlastněná strana není ničím jiným než probruselským politickým subjektem. Nenávist vůči Rusku znějící z úst bývalé ministryně financí je zjevná a v podstatě celé ANO staví na stejných základech jako Pětikoalice. Ta je po vládních úspěších nevolitelná v celém svém spektru. Proč má tedy dle preferencí a průzkumů ANO přes 30% potencionálních voličů, když je tak blízko k Pětikoalici? Navíc má za sebou covidohysterii, na níž se výrazně podílelo a ani deficity rozpočtu nebyly od toho Stanjurova přiliš odlišné. A jak jsme si již řekli, ani europoslanci za ANO zatím moc kvalitní práce pro ČR neudělali. Respektive žádnou. Rozdíly mezi Zdechovským, Niedermayerem, Šojdrovou, Jourovou či Charanzovou opravdu nenajdete. Škodí naprosto stejně, jako všichni Piráti. ANO je nevolitelná stejně jako kterákoliv ze stran Pětikoalice. Nebo je mohou preferovat jen naivní lidé či notoričtí sebepoškozovači…
Nechci jednotlivá tvrzení rozporovat i když by to třeba v násilném protiruském zařazení, stejně jako ve srovnání Schillerové se Stanjurou nebo v glajšaltování pro evropského a probruselského postoje, bylo snadné. To jsou (snad až na poslední) z EU voleb nedůležité drobnosti. Co ale ční z jeho článku jako červený vykřičník je tvrzení,
že ANO je stejně nevolitelná jako kterákoliv ze stran Pětikoalice.
Přál bych si, aby to byla nebetyčná naivita a nikoliv sofistikovaná snaha manipulace ve prospěch stávající bandy neumětelů ve vládních pozicích.
Proč?
Fialova „vláda“ má své voliče. Je jedno jestli je jich 13 nebo 20%. Je to jejich tvrdé jádro a nelze se spolehnout ani na relativně normálnější členy ODS jakými jsou Vondra či Zahradil. To se celkem přesvědčivě ukázalo v pořadu Xaver Live, kde u Karoliny Stonjekové byl hostem Jan Zahradil. Jeden z diváků debatu hodnotil takto:
Hodinu a půl se Karol snaží ze Zahradila dostat alespoň náznak kritiky na Fialu, naprosto neúspěšně… A není se čemu divit. Těch 20 let luxusního života jako poslance evropského parlamentu si přece zaslouží nějaký projev vděčnosti vůči těm, kteří mu to umožnili… Celou dobu to prostě bilo do očí.
Tito voliči zcela jistě k volbám přijdou a budou volit tak, jak se od nich očekává. A Jindřich Kulhavý nechce voli blok, který představuje plus-mínus 30% voličů? Neodbočuji, příští slova se tohoto fenoménu týkají také. Václav Klaus se vyznačoval tím, že mohutné vzepětí národa v roce 1968 označoval jako vzájemný souboj dvou křídel ÚV KSČ. Nemyslel tím nic pozitivního, jeho vyjádření mělo dění „Pražského jara“ dehonestovat. S oblibou – po „sametu“ 1989 – tvrdil stoupencům myšlenek 1968, že „třetí cesta vede do třetího světa.“ Že tak zvaný obrodný proces začal v KSČ ale neshledal divným ani Ludvík Vaculík, autor provolání 2000 slov:
…Od začátku letošního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické straně. Musíme to říci a vědí to i ti nekomunisté mezi námi, kteří odsud už nic dobrého nečekali. Je ovšem třeba dodat, že tento proces ani nemohl jinde začít. Vždyť jenom komunisté mohli po celých dvacet let žít jakýmsi politickým životem, jen komunistická kritika byla u věcí, kde se dělaly, jen opozice v komunistické straně měla tu výsadu, že byla v doteku s protivníkem. Iniciativa a úsilí demokratických komunistů je proto jen splátkou na dluh, který celá strana má u nekomunistů, jež udržovala v nerovnoprávném postavení. Komunistické straně nepatří tedy žádný dík; patří jí snad přiznat, že se poctivě snaží využít poslední příležitosti k záchraně své i národní cti. Obrodný proces nepřichází s ničím příliš novým. Přináší myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou starší než omyly našeho socialismu a jiné vznikaly pod povrchem viditelného dění, měly být dávno vysloveny, byly však potlačovány. Nemějme iluzi, že tyto myšlenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spíš slabost starého vedení…
Situace s vládnoucí koalicí je svým způsobem podobná i když jsme v úplně jiném společenském uspořádání. Existence ANO, reálné politické síly s jejími 30% preferencí zásadním způsobem tvaruje volby. Proto vznikl vládní slepenec a proto propadl milion hlasů, protože zbývajících cca 40% si další subjekty nerozdělí ani v případě nepravděpodobného volebního tsunami. Řečeno krátce – ANO okupuje blokační počet a rozhodnutí s ním nespolupracovat znamená předem „hodit flintu do žita.“
K SPD, pro které pan Kulhavý horuje jenom několik poznámek. Program, tak jak jej strana sama prezentuje, vyžaduje řadu základních změn a to jak politických, tak ekonomických a dokonce takových, které vyžadují jiného člověka. S jednotlivostmi z tohoto programu by se dnešní systém mohl popasovat, ale například zavedení jakési formy welfare kapitalismu je mimo jakoukoliv představivost. Ten mohl existovat krátce po druhé světové válce, když byly korporace daněny až 90%, ale sám princip (soutěž, konkurence) se postaral o jeho konec. Zbyl nám po něm jenom pojem American Dream. Podobný průběh mělo nekončící uvolňování regulací na finanční kapitál. Pokud SPD říká , že nechce být provincií EU, musí nejprve vrátit změny, které se udály s přijetím Mastrichtské smlouvy a následujících. Ty všechny EHS měnily ze spolku států pracující na ekonomickém základě na politický mocenský institut. SPD je stranou, která kritizuje téměř všechny stránky současného života. Ta kritika se dobře poslouchá, ale nenabízí žádná reálná řešení.
Jakkoliv čtu Jindřicha Kulhavého s úctou k jeho intelektu, musím protestovat proti jeho závěru, že volit ve volbách do europarlamentu hnutí ANO je totéž jako volit kteroukoliv stranu pětislepence.