Nedávno Kos a převzala velmi dobrý článek z amerického superimperiálního webu Foreign Policy. Je jedním ze dvou s tímto zaměřením, který pečlivěji sleduji, protože nepochybuji, že tak činí i v Bílém domě. Dnes vám ovšem předložím článek z toho druhého a dle mého názoru ještě významnějšího a Bílým barákem ještě ostřeji a vážněji respektovaného – Foreign Affaires. Jde o článek
The Axis of Upheaval
podle překladače
Osa vzdoru
Jak se američtí protivníci spojují, aby zvrátili globální řád
V časných ranních hodinách 2. ledna ruské síly zahájily masivní raketový útok na ukrajinská města Kyjev a Charkov, který zabil nejméně pět civilistů, zranil více než 100 a poškodil infrastrukturu. Incident byl pozoruhodný nejen kvůli škodám, které způsobil, ale také proto, že ukázal, že Rusko nebylo ve svém boji samo. Ruský útok toho dne byl proveden zbraněmi vybavenými technologií z Číny, raketami ze Severní Koreje a drony z Íránu. Během posledních dvou let se všechny tři země staly rozhodujícími činiteli moskevské válečné mašinérie na Ukrajině.
Od ruské invaze v únoru 2022 Moskva nasadila více než 3700 íránských dronů. Rusko nyní disponuje každý měsíc nejméně 330 kusy a spolupracuje s Íránem na plánech postavit v Rusku novou továrnu na drony, která tato čísla navýší. Severní Korea poslala Rusku balistické rakety a více než 2,5 milionu kusů munice, když se ukrajinské zásoby zmenšovaly. Čína se ze své strany stala nejdůležitějším záchranným lanem Ruska. Peking zintenzivnil nákup ruské ropy a plynu a vložil do moskevské kasy miliardy dolarů. Stejně tak Čína poskytuje obrovské množství bojové technologie, od polovodičů a elektronických zařízení až po zařízení pro rušení radarů a komunikací a součásti proudových stíhaček. Celní záznamy ukazují, že navzdory západním obchodním sankcím ruský dovoz počítačových čipů a čipových komponent neustále roste na předválečnou úroveň. Více než polovina tohoto zboží pochází z Číny.
Podpora Číny , Íránu a Severní Koreje posílila pozici Ruska na bojišti, podlomila pokusy Západu izolovat Moskvu a poškodila Ukrajinu. Tato spolupráce je však jen špičkou ledovce. Spolupráce mezi těmito čtyřmi zeměmi se před rokem 2022 rozšiřovala, ale válka urychlila jejich prohlubování ekonomické, vojenské, politické a technologické vazby. Čtyři mocnosti stále více identifikují společné zájmy, sladí svou rétoriku a koordinují své vojenské a diplomatické aktivity. Jejich konvergence vytváří novou osu převratů – vývoj, který zásadně mění geopolitickou scénu.
Skupina není exkluzivní blok a už vůbec ne aliance. Místo toho je to skupina nespokojených států, které se sbližují se společným cílem převrátit principy, pravidla a instituce, které jsou základem převládajícího mezinárodního systému. Když tyto čtyři země spolupracují, jejich akce má mnohem větší účinek než součet jejich individuálního úsilí. Při vzájemné spolupráci posilují své vojenské schopnosti; oslabují účinnost nástrojů zahraniční politiky USA , včetně sankcí; a brání úsilí Washingtonu a jeho partnerů prosazovat globální pravidla. Jejich společným cílem je vytvořit alternativu k současnému řádu, kterému podle nich dominují Spojené státy.
Příliš mnoho západních pozorovatelů rychle odmítlo vnímat důsledky koordinace mezi Čínou, Íránem, Severní Koreou a Ruskem. Tyto čtyři země mají své rozdíly, to je jisté, a historie nedůvěry a současné trhliny se mohou umenšovat, jak těsné jejich vztahy porostou. Jejich společný cíl oslabit Spojené státy a jejich vedoucí roli však poskytuje silné vzájemné pouto. Na některých místech v Asii, Evropě a na Středním východě se již ambice členů osy ukázaly jako destabilizující. Řízení rušivých účinků jejich další koordinace a zabránění tomu, aby osa narušila globální systém, musí být nyní ústředními cíli zahraniční politiky USA.
ANTIZÁPADNÍ KLUB
Spolupráce mezi členy osy není novinkou. Čína a Rusko posilují své partnerství od konce studené války – tento trend se rychle zrychlil poté, co Rusko v roce 2014 anektovalo Krym. Podíl Číny na ruském zahraničním obchodu se zdvojnásobil z deseti na 20 procent mezi lety 2013 a 2021 a mezi lety 2018 a 2022 Rusko dodalo dohromady 83 procent čínského dovozu zbraní. Ruská technologie pomohla čínské armádě zlepšit její protivzdušnou obranu, protilodní a ponorkové schopnosti, díky čemuž se Čína stala impozantnější silou v potenciálním námořním konfliktu. Peking a Moskva také vyjádřily společnou vizi. Začátkem roku 2022 podepsali ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching společný manifest, v němž se zavázali k partnerství „bez omezení“ mezi jejich dvěma zeměmi a vyzvali k „mezinárodním vztahům nového typu“ – jinými slovy, multipolárnímu systému, který neexistuje. déle ovládané Spojenými státy.
Írán také posílil své vazby s ostatními členy osy. Írán a Rusko spolupracovaly na udržení syrského prezidenta Bašára al-Asada u moci po vypuknutí občanské války v roce 2011. Čína se připojila k ruskému úsilí, které zahrnuje velké energetické dohody s Íránem s cílem ochránit Teherán před účinky amerických sankcí, a nakoupila velké množství íránské ropy od roku 2020. Severní Korea počítá Čínu za svého primárního spojence a obchodního partnera po celá desetiletí a Severní Korea a Rusko udržují vřelé, ne však zvlášť podstatné, vazby. Írán nakupuje severokorejské rakety od 80. let a v poslední době se předpokládá, že Severní Korea dodala zbraně íránským zástupným skupinám, včetně Hizballáhu a možná i Hamásu. Pchjongjang a Teherán se také spojily kvůli společné averzi vůči Washingtonu: jak prohlásil vysoký severokorejský představitel Kim Yong Nam během desetidenní cesty do Íránu v roce 2017, obě země „mají společného nepřítele“.
Ale ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 urychlila konvergenci mezi těmito čtyřmi zeměmi tempy, které přesahují jejich historické vazby. Moskva patřila v posledních dvou desetiletích mezi přední dodavatele zbraní Teheránu a nyní je jeho největším zdrojem zahraničních investic; Ruský export do Íránu vzrostl o 27 procent za prvních deset měsíců roku 2022. Během posledních dvou let podle Bílého domu Rusko sdílelo více zpravodajských informací a poskytovalo více zbraní Hizballáhu a dalším íránským zástupcům a Moskva je bránila v debatách v Radě bezpečnosti OSN. Rusko loni vytlačilo Saúdskou Arábii jako největší čínský zdroj ropy a obchod mezi těmito dvěma zeměmi přesáhl 240 miliard dolarů, což je rekordní maximum. Moskva také uvolnila miliony dolarů v severokorejských aktivech, která byla dříve zmrazena v ruských bankách v souladu se sankcemi Rady bezpečnosti. Čína, Írán a Rusko pořádaly společné námořní cvičení v Ománském zálivu tři roky po sobě, naposledy v březnu 2024. Rusko také navrhlo třístranná námořní cvičení s Čínou a Severní Koreou.
Rostoucí spolupráce mezi Čínou, Íránem, Severní Koreou a Ruskem je podporována jejich sdíleným odporem vůči Západu ovládanému globálnímu řádu, antagonismem zakořeněným v jejich přesvědčení, že jim tento systém nepřiznává status nebo svobodu jednání, které si zaslouží. Každá země si nárokuje sféru vlivu: „klíčové zájmy“ Číny, které se rozšiřují na Tchaj-wan a Jihočínské moře; Íránská „osa odporu“, představuje soubor zástupných skupin, které dávají Teheránu vliv v Iráku, Libanonu, Sýrii, Jemenu a jinde; nárok Severní Koreje na celý Korejský poloostrov; a ruské „blízké zahraničí“, které pro Kreml zahrnuje minimálně země, které tvořily jeho historické impérium. Všechny čtyři země vidí Spojené státy jako primární překážku pro vytvoření těchto sfér vlivu a chtějí, aby byla přítomnost Washingtonu v jejich příslušných regionech omezena.
Všichni odmítají princip univerzálních hodnot a interpretují, že Západ prosazuje svou značku demokracie jako pokus podkopat jejich legitimitu a podnítit domácí nestabilitu. Trvají na tom, že jednotlivé státy mají právo definovat si demokracii samy. Nakonec, i když se možná dočasně dohodnou se Spojenými státy, nevěří, že Západ přijme jejich vzestup (nebo návrat) k moci na světové scéně. Jsou proti vnějšímu vměšování do jejich vnitřních záležitostí, rozšiřování amerických aliancí, rozmisťování amerických jaderných zbraní v zahraničí a používání donucovacích sankcí.
Jakákoli pozitivní vize do budoucna je však obtížnější. Historie však ukazuje, že pozitivní agenda nemusí být nezbytná k tomu, aby skupina nespokojených mocností způsobila rozvrat. Tripartitní pakt z roku 1940 sjednocující Německo, Itálii a Japonsko – původní „Osa“ – se zavázal „zavést a udržovat nový řád věcí“, ve kterém si každá země bude nárokovat „své vlastní správné místo“. Neuspěli, ale druhá světová válka určitě přinesla globální otřesy. Osa Čína, Írán, Severní Korea a Rusko nepotřebuje koherentní plán alternativního mezinárodního uspořádání, který by rozvrátil stávající systém. Společný odpor těchto zemí vůči základním principům současného řádu a jejich odhodlání přinést změnu tvoří silný základ pro spolupráci.
Mezi členy osy existují trhliny. Čína a Rusko soupeří o vliv například ve Střední Asii, zatímco Írán a Rusko soutěží o trhy s ropou v Číně, Indii a jinde v Asii. Tyto čtyři země mají také mezi sebou komplikovanou historii. Sovětský svaz napadl Írán v roce 1941; Rusko a Čína urovnaly svůj dlouholetý hraniční spor až v roce 2004 a obě již dříve podporovaly snahy o omezení íránských jaderných programů a o izolaci Severní Koreje. Čína se dnes může dívat úkosem na prohlubující se vztahy Severní Koreje s Ruskem, protože se obává, že povzbuzený Kim Čong-un zhorší napětí v severovýchodní Asii a přitáhne větší vojenskou přítomnost USA, což si Čína nepřeje. Jejich rozdíly však nestačí k rozpuštění pout vytvořených jejich společným odporem vůči světu ovládanému Západem.
KATALYZÁTOR V KREMLU
Moskva byla hlavním iniciátorem této osy. Invaze na Ukrajinu znamenala bod, odkud není návratu v Putinově dlouhodobém tažení proti Západu. Putin se více zavázal zničit nejen Ukrajinu, ale i globální řád. A aby dosáhl svých cílů, zdvojnásobil vztahy s podobně smýšlejícími zeměmi. Moskva, která je od začátku války odříznuta od západního obchodu, investic a technologií, neměla jinou možnost, než se spolehnout na své partnery, že udrží její pozici. Munice, drony, mikročipy a další formy pomoci, které členové osy poslali, Rusku velmi pomohly. Čím více však Kreml na tyto země spoléhá, tím více se musí na oplátku rozdávat. Peking, Pchjongjang a Teherán využívají svého vlivu na Moskvu k rozšíření svých vojenských schopností a ekonomických možností.
Už před ruskou invazí narušovala vojenská pomoc Moskvy Pekingu vojenskou výhodu Spojených států nad Čínou. Rusko poskytuje Číně stále sofistikovanější zbraně a společná vojenská cvičení obou zemí narostla co do rozsahu a frekvence. Ruští důstojníci, kteří bojovali v Sýrii a v ukrajinském regionu Donbas, se podělili o cenné lekce s čínským personálem a pomohli Lidové osvobozenecké armádě nahradit její nedostatek operačních zkušeností – což je ve srovnání s ostřílenějšími americkými silami výrazná slabina. Čínská vojenská modernizace snížila naléhavost prohlubování obranné spolupráce s Ruskem, ale obě země pravděpodobně přistoupí k transferu technologií a společnému vývoji a výrobě zbraní. V únoru například ruští představitelé potvrdili, že spolupracují s čínskými protějšky na vojenských aplikacích umělé inteligence. Moskva si udržuje náskok před Pekingem v dalších klíčových oblastech, včetně podmořských technologií, satelitů dálkového průzkumu a leteckých motorů. Pokud Čína dokáže vyvinout tlak na závislejší Rusko, aby poskytlo další pokročilé technologie, převod by mohl dále podemlít výhody Spojených států.
Podobná dynamika se odehrává ve vztazích Ruska s Íránem a Severní Koreou. Moskva a Teherán vytvořily to, co Bidenova administrativa nazvala „bezprecedentní obranné partnerství“, které vylepšuje íránské vojenské schopnosti. Rusko poskytlo Íránu vyspělá letadla, protivzdušnou obranu, zpravodajské, sledovací, průzkumné a kybernetické schopnosti, které by pomohly Teheránu odolat potenciální americké nebo izraelské vojenské operaci. A výměnou za severokorejskou munici a další vojenskou podporu Rusku Pchjongjang údajně hledá pokročilou vesmírnou, raketovou a podmořskou technologii z Moskvy. Pokud by Rusko těmto požadavkům vyhovělo, Severní Korea by byla schopna zlepšit přesnost a schopnost přežití svých mezikontinentálních balistických střel s jaderným potenciálem a využít technologii ruského jaderného pohonu k rozšíření doletu a schopností svých ponorek. Již ruské testování severokorejských zbraní na bojišti na Ukrajině poskytlo Pchjongjangu informace, které může použít pro zdokonalení svého raketového programu, a ruská pomoc možná pomohla Severní Koreji vypustit v listopadu vojenský špionážní satelit po dvou předchozích loňských selháních.
Silné vztahy mezi zeměmi čtyř os povzbudily vůdce v Pchjongjangu a Teheránu. Kim, který se nyní těší silné podpoře ze strany Číny i Ruska, opustil desítky let starou politiku mírového sjednocení Severní Koreje s Jižní Koreou a zesílil své hrozby vůči Soulu, oddával se jadernému vydírání a raketovým testům a vyjádřil nedostatek jakéhokoli zájmu jednání se Spojenými státy. A i když se nezdá, že by existovala přímá souvislost mezi jejich prohlubujícím se partnerstvím a útokem Hamasu na Izrael 7. října, rostoucí podpora ze strany Ruska pravděpodobně způsobila, že Írán byl poté ochotnější aktivovat své regionální zástupné formace. Koordinovaná diplomacie a tlak Ruska a Západu, které přivedly Írán k jaderné dohodě z roku 2015, jsou nyní vzdálenou vzpomínkou. Moskva a Peking dnes pomáhají Teheránu odolávat západnímu nátlaku, což Íránu usnadňuje obohacování uranu a odmítání snahy Washingtonu vyjednat novou jadernou dohodu.
AMERIKA OSLABOVÁNA
Spolupráce mezi členy osy také snižuje účinnost nástrojů, které Washington a jeho partneři často používají, aby jim čelili. Nejkřiklavějším příkladem je, že od začátku války na Ukrajině Čína dodávala Rusku polovodiče a další základní technologie, které Rusko dříve dováželo ze Západu, čímž podkopala účinnost západních exportních kontrol. Všechny čtyři země také pracují na snížení své závislosti na americkém dolaru. Podíl ruského dovozu fakturovaného v čínském renminbi vyskočil ze tří procent v roce 2021 na 20 procent v roce 2022. A v prosinci 2023 Írán a Rusko dokončily dohodu o provádění bilaterálního obchodu ve svých místních měnách. Přesunutím svých ekonomických transakcí mimo dosah amerických donucovacích opatření podlamují členové osy účinnost západních sankcí a také protikorupční úsilí a úsilí proti praní špinavých peněz.
S využitím svých společných hranic a pobřežních zón mohou Čína, Írán, Severní Korea a Rusko vybudovat obchodní a dopravní sítě v bezpečí před americkým zákazem. Írán například posílá drony a další zbraně do Ruska přes Kaspické moře, kde nemají Spojené státy moc zastavit transfery. Pokud by byly Spojené státy v indicko-pacifickém konfliktu s Čínou, Peking by mohl hledat podporu v Moskvě. Rusko by mohlo zvýšit svůj pozemní vývoz ropy a plynu svému jižnímu sousedovi a snížit tak závislost Číny na dovozu námořní energie, kterou by americké síly mohly během konfliktu zablokovat. Ruská obranná průmyslová základna, která nyní překotně dodává zbraně pro ruské jednotky na Ukrajině, by se mohla později otočit a udržet čínské válečné úsilí. Taková spolupráce by zvýšila šanci na převahu Číny nad americkou armádou a pomohla by prosadit cíl Ruska snížit geopolitický vliv Spojených států.
Osa také brání schopnosti Washingtonu shromáždit mezinárodní koalice, které se mohou postavit destabilizujícím akcím jeho členů. Odmítnutí Číny odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu například výrazně usnadnilo zemím napříč Afrikou, Latinskou Amerikou a Blízkým východem udělat totéž. A Peking a Moskva brzdily snahy Západu izolovat Írán. Minulý rok povýšili Írán z pozorovatele na člena Shanghai Cooperation Organization, což je převážně asijský regionální orgán, a poté zorganizovali pozvání pro Írán, aby se připojil k BRICS – skupině, kterou Čína a Rusko považují za protiváhu Západu. Íránské regionální vměšování a jaderné pronásledování způsobily, že ostatní země se bojí jednat s jeho vládou, ale jeho účast na mezinárodních fórech zvyšuje legitimitu režimu a nabízí mu příležitosti rozšířit obchod s ostatními členskými státy.
Paralelní úsilí členů osy v oblasti informací dále oslabuje mezinárodní podporu pozic USA. Čína, Írán a Severní Korea se buď bránily, nebo se vyhýbaly výslovnému odsouzení ruské invaze na Ukrajinu, a všichni papouškovali Kreml, když obviňoval NATO z podněcování války. Jejich reakce na útoky Hamasu na Izrael loni v říjnu vykazovala podobný vzorec. Írán používal státní média a účty na sociálních sítích k vyjádření podpory Hamásu, hanění Izraele a k odsouzení Spojených států za umožnění izraelské vojenské reakce, zatímco ruská a v menší míře čínská média ostře kritizovala trvalou podporu Spojených států. Izrael. Použili válku v Gaze, aby vykreslili Washington jako destabilizující, panovačnou sílu ve světě – příběh, který je zvláště rezonující v částech Afriky, Asie, Latinské Ameriky a na Středním východě. I když členové osy otevřeně nekoordinují svá sdělení, prosazují stejná témata a díky opakování působí věrohodněji a přesvědčivěji.
ALTERNATIVNÍ OBJEDNÁVKA?
Globální řády umocňují sílu mocných států, které je vedou. Spojené státy například investovaly do liberálního mezinárodního řádu, který pomohly vytvořit, protože tento řád odráží americké preference a rozšiřuje americký vliv. Dokud příkaz zůstane dostatečně výhodný pro většinu členů, bude ho základní skupina států bránit. Nesouhlasící země jsou mezitím svázány problémem kolektivní akce. Pokud by hromadně přeběhly, mohli by uspět ve vytvoření alternativního řádu, který by jim více vyhovoval. Ale bez základního bloku mocných států, kolem kterých se mohou sloučit, zůstává výhoda stávajícího řádu.
Po celá desetiletí byly hrozby mezinárodnímu pořádku pod vedením USA omezeny na hrstku darebáckých států s malou šancí ho zvrátit. Ale ruská invaze na Ukrajinu a restrukturalizace mezistátních vztahů, kterou vyvolala, zrušily omezení kolektivní akce. Osa zvratu představuje nové těžiště, skupinu, na kterou se mohou obrátit další země nespokojené se stávajícím řádem. Osa nastoluje mezinárodní systém charakterizovaný dvěma řády, které jsou stále organizovanější a konkurenceschopnější.
Historicky konkurenční řády vyvolávaly konflikt, zejména na geografických dotecích mezi nimi. Války vznikají ze specifických podmínek, jako je územní spor, potřeba chránit národní zájmy nebo zájmy spojence nebo ohrožení přežití režimu. Pravděpodobnost, že některá z těchto podmínek povede k válce, se však v přítomnosti rozkazů pro souboje zvyšuje. Někteří politologové zjistili, že období, ve kterých převládal jednotný řád – systém rovnováhy sil udržovaný tzv. Koncertem Evropy po většinu devatenáctého století, nebo období po studené válce ovládané USA – byly méně náchylné ke konfliktům než ty, které se vyznačují více než jedním řádem, jako je multipolární období mezi dvěma světovými válkami a bipolární systém studené války.
Svět získal náhled na nestabilitu, kterou tato nová éra konkurenčních příkazů přinese, s potenciálními agresory, které posílí normalizace alternativních pravidel osy a méně se bojí, že budou izolováni, pokud budou jednat ve shodě. Již nyní hrozí, že útok Hamasu na Izrael zachvátí širší Blízký východ válkou. Loni v říjnu Ázerbájdžán násilně ovládl Náhorní Karabach, odtrženou oblast obývanou etnickými Armény. Napětí mezi Srbskem a Kosovem vzplanulo také v roce 2023 a Venezuela v prosinci hrozila obsazením území v sousední Guyaně. Přestože vnitřní podmínky urychlily převraty v Myanmaru a v celém africkém regionu Sahel od roku 2020, rostoucí výskyt takových povstání souvisí s novým mezinárodním uspořádáním. Dlouhá léta se zdálo, že převraty jsou stále méně časté, z velké části proto, že spiklenci čelili značným nákladům za porušení norem. Nyní se však výpočty změnily. Svržení vlády může stále narušit vztahy se Západem, ale nové režimy mohou najít podporu v Pekingu a Moskvě.
Další rozvoj osy by přinesl ještě větší rozruch. Dosud byla většina spolupráce mezi Čínou, Íránem, Severní Koreou a Ruskem bilaterální. Trojstranná a čtyřstranná akce by mohla rozšířit jejich schopnost narušení. Země jako Bělorusko, Kuba, Eritrea, Nikaragua a Venezuela – z nichž všechny se rozčilují proti systému vedeném USA a ovládanému Západem – by také mohly začít těsněji spolupracovat s osou. Pokud skupina poroste a přitvrdí svou koordinaci, budou Spojené státy a jejich spojenci obtížnější bránit v současnosti uznávaný řád.
PŘIJÍMÁME REVIZIONISTY
Americká národní bezpečnostní strategie zatím řadí Čínu jako vyšší prioritu než Írán, Severní Korea nebo dokonce Rusko. Toto hodnocení je strategicky správné, vezmeme-li v úvahu hrozbu, kterou jednotlivé země představují pro Spojené státy, ale nezohledňuje plně spolupráci mezi nimi. Americká politika se bude muset vypořádat s destabilizujícími účinky jednání revizionistických zemí ve shodě a měla by se pokusit narušit jejich koordinované úsilí o rozvrácení důležitých mezinárodních pravidel a institucí. Washington by navíc měl podtrhnout přitažlivost osy tím, že zostří přitažlivost stávajícího řádu.
Mají-li Spojené státy čelit stále koordinovanější ose, nemohou každou hrozbu považovat za izolovaný jev. Washington by například neměl ignorovat ruskou agresi v Evropě, aby se mohl soustředit na rostoucí čínskou moc v Asii. Už teď je jasné, že úspěch Ruska na Ukrajině prospívá revizionistické Číně tím, že ukazuje, že je možné, i když to bude nákladné, zmařit jednotné západní úsilí. I když Washington správně považuje Čínu za svou nejvyšší prioritu, řešení výzvy z Pekingu bude vyžadovat soutěžit s ostatními členy osy v jiných částech světa. Aby byly Spojené státy efektivní, budou muset věnovat další zdroje na národní bezpečnost, zapojit se do ráznější diplomacie, rozvíjet nová a pevnější partnerství a zaujmout ve světě aktivističtější roli, než tomu bylo v poslední době.
Zarážení klínů mezi členy osy naopak nebude fungovat. Před ruskou invazí na Ukrajinu někteří stratégové navrhovali, aby se Spojené státy spojily s Ruskem, aby vyvážily Čínu. Poté, co válka začala, někteří doufali, že by se Spojené státy mohly připojit k Číně v protiruské koalici. Ale na rozdíl od toho, že se prezident Richard Nixon otevřel Číně v 70. letech 20. století, která využila čínsko-sovětského rozkolu k odtažení Pekingu dále od Moskvy, neexistuje pro Washington dnes žádná ekvivalentní ideologická nebo geopolitická rivalita, kterou by mohl využít. Cena za pokus by pravděpodobně zahrnovala uznání ruské nebo čínské sféry vlivu v Evropě a Asii – regionech ústředních pro zájmy USA a regionech, kterým by Washington neměl dovolit ovládnout nepřátelskou cizí mocnost. Odtrhnout Írán nebo Severní Koreu od zbytku osy by bylo ještě obtížnější vzhledem k revizionistickým, až revolučním cílům jejich vlád. V konečném důsledku je osa problémem, který musí Spojené státy zvládnout, nikoli problémem, který mohou vyřešit velkými strategickými gesty.
Historicky konkurenční objednávky vyvolávaly konflikt.
Ani Západ, ani osa se nestanou zcela odlišnými politickými, vojenskými a ekonomickými bloky. Každá koalice bude soutěžit o vliv po celém světě a snaží se přitáhnout životně důležité země blíže na svou stranu. Šest „globálních swingových států“ bude obzvláště důležitých: Brazílie, Indie, Indonésie, Saúdská Arábie, Jižní Afrika a Turecko jsou všechny střední mocnosti s dostatečnou kolektivní geopolitickou váhou, aby jejich politické preference ovlivnily budoucí směřování mezinárodního řádu. Od těchto šesti zemí – a také dalších – lze očekávat, že budou usilovat o ekonomické, diplomatické, vojenské a technologické vazby s členy obou řádů. Američtí tvůrci politik by měli jako prioritu upřít výhody osy v těchto zemích a povzbuzovat jejich vlády, aby volily politiky, které upřednostňují převládající pořádek. V praxi to znamená využít obchodní pobídky, vojenskou angažovanost, zahraniční pomoc a diplomacii k tomu, aby zabránily swingovým státům hostit vojenské základny členů osy, poskytly členům osy přístup k jejich technologické infrastruktuře nebo vojenskému vybavení nebo jim pomohly obejít západní sankce.
Přestože konkurence s osou může být nevyhnutelná, Spojené státy se musí pokusit vyhnout přímému konfliktu s kterýmkoli z jejich členů. Za tímto účelem by měl Washington znovu potvrdit své bezpečnostní závazky k posílení odstrašování v západním Pacifiku, na Středním východě, na Korejském poloostrově a na východním křídle NATO. Spojené státy a jejich spojenci by se také měli připravit na oportunistickou agresi. Pokud například čínská invaze na Tchaj-wan podnítí americkou vojenskou intervenci, Rusko může být v pokušení zasáhnout proti jiné evropské zemi a Írán nebo Severní Korea by mohly eskalovat hrozby ve svých regionech. I když členové osy nekoordinují svou agresi přímo, souběžné konflikty by mohly Západ přemoci. Washington proto bude muset tlačit na spojence, aby investovali do schopností, které by Spojené státy nemohly poskytnout, pokud by se již angažovaly v jiném vojenském dějišti.
Konfrontace s osou bude drahá. Nová strategie bude vyžadovat, aby Spojené státy posílily své výdaje na obranu, zahraniční pomoc, diplomacii a strategickou komunikaci. Washington musí nasměrovat pomoc do předních linií konfliktu mezi osou a Západem – včetně pomoci Izraeli, Tchaj-wanu a Ukrajině, které všechny čelí pronikání ze strany členů osy. Revizionisté jsou povzbuzeni pocitem, že politické rozdělení doma nebo vyčerpání s mezinárodní angažovaností udrží Spojené státy na okraji této soutěže; komplexní, dobře zabezpečená americká strategie s podporou obou stran by tomuto dojmu pomohla čelit. Alternativa – snížení globální přítomnosti USA – by ponechala osud klíčových regionů nikoli spřáteleným místním mocnostem, ale členům osy, kteří se snaží prosadit své revizionistické a neliberální preference.
ČTYŘMOCNÁ HROZBA
Existuje tendence bagatelizovat význam rostoucí spolupráce mezi Čínou, Íránem, Severní Koreou a Ruskem. Tím, že se tento argument obrací k Pekingu, Moskva pouze signalizuje, že přijímá roli juniorského partnera. Získání dronů z Íránu a munice ze Severní Koreje demonstruje zoufalství ruské válečné mašinérie, která nesprávně předpokládala, že dobýt Ukrajinu bude snadné. Čínské objetí Ruska jen ukazuje, že Peking nemohl dosáhnout pozitivního vztahu, o který původně usiloval, s Evropou a dalšími západními mocnostmi. Severní Korea zůstává nejizolovanější zemí světa a ničivé aktivity Íránu selhaly a posílily regionální spolupráci mezi Izraelem, Spojenými státy a zeměmi Perského zálivu.
Taková analýza ignoruje závažnost hrozby. Čtyři mocnosti, o rostoucí síle a koordinaci, jsou sjednoceny ve svém odporu vůči převládajícímu světovému řádu a jeho americkému vedení. Jejich kombinovaná ekonomická a vojenská kapacita spolu s jejich odhodláním změnit způsob, jakým svět funguje od konce studené války, tvoří nebezpečný mix. Toto je skupina usilující o zvrat a Spojené státy a jejich partneři musí s osou zacházet jako s generační výzvou, kterou je. Musí posílit základy mezinárodního řádu a zatlačit proti těm, kteří jednají nejenergičtěji, aby jej podkopali. Je pravděpodobné, že není možné zastavit vznik této nové osy, ale zabránit tomu, aby převrátila současný systém, je dosažitelný cíl.
Západ má vše, co potřebuje k triumfu v této soutěži. Jeho kombinovaná ekonomika je daleko větší, jeho armády jsou výrazně silnější, jeho geografie je výhodnější, jeho hodnoty jsou atraktivnější a jeho demokratický systém je stabilnější. Spojené státy a jejich partneři by si měli být jisti svými vlastními silami, i když oceňují rozsah úsilí nutného pro soupeření s touto začínající protizápadní koalicí. Nová osa již změnila obraz geopolitiky – ale Washington a jeho partneři stále mohou zabránit světu otřesů, které osa doufá, že je vyvolá.
Autoři:
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Kdyby nebylo toho posledního odstavce – ovšem klasického a typického pro americký superimperiální Foreign Affaires, napsal bych bez váhání – skvělá analýza!!! Opravdu , mám ji za skvělou. Téměř přesně popisuje vývoj na světové geopolitické scéně za posledních 30 let! I výzvy, před kterými Západ a především USA a jimi vytvořený světový řád /bez/ pravidel, stojí. Fakt vše dobře identifikováno a pojmenováno.
Až na jednu věc, která tam na první pohled chybí. Kdy, proč a jak se stalo, že světoví lůzři typu Irán a Kimland se dokázali dostat z ještě nedávno pevné celosvětové izolace??? Jak, kdy a proč se stalo, že Rusko a Čína, ještě v roce 2007 v podstatě bezproblémoví členové mezinárodního společenství, jsou dnes vůdčími členy těch, kterým nevyhovuje současný světový řád, kterému dominuje Západ? Kdo a čím to způsobil???
Odpověď duševních prvoků je samozřejmá a známá – darebácké vedení těchto dvou států a osobní ambice jejich vůdců!
Z mého pohledu je stejně dementní jako nepřijatelná.
Kdo začal přizváním Ukrajiny a Gruzie tlačit NATO bezprostředně na ruské hranice? Kdo následně Rusko podvedl dvakrát v Minsku, když spolugarantoval dohody o nich následně prohlásil, že byly podvodem, jehož smysl byl vybudovat ukrajinskou armádu získáním času? Takhle vypadá svět podle pravidel?
A Čína? Jak jde dohromady protokolární uznání JEDINÉ ČÍNY s praxí, kdy je Číně bráněno, aby tuto jednotnou Čínu realizovala v praxi? Buď to uznání jediné Číny platí nebo ne!!!
Co takhle to aplikovat na Českou republiku a uznat jedinou Českou republiku a následně v praxi podporovat separatizmus například Znojemska?
Jak do toho zapadá teorie technologického a obchodního zadržování Číny? A jak neustálé stupňování sankcí proti Rusku a to ještě PŘED zahájením ukrajinské války?
Ale jak už uvedeno – i tak jde na západní a speciálně české poměry o výbornou analýzu Nebát posledního odstavce. Otisknu jej znovu:
Západ má vše, co potřebuje k triumfu v této soutěži. Jeho kombinovaná ekonomika je daleko větší, jeho armády jsou výrazně silnější, jeho geografie je výhodnější, jeho hodnoty jsou atraktivnější a jeho demokratický systém je stabilnější. Spojené státy a jejich partneři by si měli být jisti svými vlastními silami, i když oceňují rozsah úsilí nutného pro soupeření s touto začínající protizápadní koalicí. Nová osa již změnila obraz geopolitiky – ale Washington a jeho partneři stále mohou zabránit světu otřesů, které osa doufá, že je vyvolá.
Opravdu má ten Západ vše, co potřebuje, aby v této globální soutěži o bytí či nebytí uspěl? Vážně? A jak se to prosím pozná?
Jeho kombinovaná ekonomika je daleko větší? Statistiky ukazují něco jiného! Minimálně co do trendů posledních 20ti let. Za pět let to bude jinak a černé na bílém. A jak že vypadá ta tzv. kombinovaná ekonomika Západu? Která dnes doložitelně postrádá výrobní kapacity a výrobní personál? Bankovní a finanční transakce jsou moc fajn a vysoce ziskové. Al e když dojde na lámání chleba tak co tenhle sektor řeší? Viděli jsme to za covidu, kdy scházely tak triviální položky jako nemocniční roušky a další základní zdravotnický materiál a léčiva a jednotlivé západní země si kradly dodávky z Číny…. Vidíme to i dnes při válečných dodávkách na Ukrajinu. A co nevidět dostane tvrdou lekci zatím jediný opravdu nosný evropský průmyslový obor, který nám tu ještě zůstal – automobilový průmysl. Který čeká boj na život a na smrt s čínskou konkurencí!!!
Západní armády jsou výrazně silnější než ty co může postavit Rusko, Čína, Irán a Severní Korea? Jak k tomu autoři došli? Kdyby to byla pravda, pak by NIKDY Kimland nemohl získat jadernou zbraň a Irán být jen kousíček od téhož! A totéž v daleko větším měřítku platí pro Rusko a ukrajinskou válku!!! Neuniklo takhle náhodou pisatelů, toho článku, že tři ze čtyř zemí osy jsou jaderné mocnosti a Rusko pak zemí s největším jaderným arzenálem vůbec? To si vážně myslí, že jaderná mocnost může prohrát válku a kapitulovat?
Souhlasím s tvrzením, že geografie kolektivního Západu je výhodnější. Respektive – geografie USA je výhodnější!!! Nejsou dosažitelné pozemními konvenčními operacemi. Ale to je asi tak všechno. Pro západní Evropu platí pravý opak. Ve srovnání s Ruskem postrádá jakoukoliv operační hloubku a hustota zalidnění je smrtící při jakémkoliv nepřátelském úderu!!!
Jejich systém je atraktivnější? Čím? Svou slabostí, rozhádaností a šílenstvím exaltovaných politik typu LGBT +, gender, roztříštěného individualismu, popřením svých klíčových hodnot, destrukcí základního článku na nichž stojí každý stát – rolí rodiny, upadající vzdělaností, hloupnutí populace? Přidejte si k tomu fanatismus green dealu a parazitování všelijakých neziskovek na státech, jimž mluví mocně do řízení státu, aniž by se vystavily riziku voleb … Ano vše tohle je přitažlivé pro hlupáky celého světa, kteří nemají jiný cíl než pokud možno nepracovat a přiživovat se na těch, kteří ještě práci nezavrhli. A především žít dle hesla – nevaž se, odvaž se! Přidejte si popírání vlastní historie, věčné mentorování celé planety z lidských práv, která ovšem platí jen někdy a někde. Dvojí , trojí a třeba i paterou morálku a metr najednou, podle toho jak se právě hodí! Co platí na Ukrajině, neplatí v Kosovu nebo Libyi! A tohle –Spojené státy a jejich partneři by si měli být jisti svými vlastními silami, tak to vyvolává jen trpký úsměv!! Spojené státy a jejich partneři si mohou být jistí jen svými obřími dluhy. Celkem skoro 80% z celkového zadlužení států na planetě!!! Nechápu, jak si někdo, kdo je nesplatitelně zadlužený si může být jist svou převahou v celoplanetární soutěži. A to nemluvím o surovinové vyčerpanosti!!!!
O té mravní, morální, vizionářské, mentální nehovoříc.
Škoda toho , dle mého názoru – povinného posledního odstavce. Ale i tak jde o jinak velmi povedenou analýzu! Proto ji Kosa převzala!
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! 