Donald Trump ve washingtonské bažině.


Americký  raketový  útok  na  syrské letiště  zcela  nepochybně  změnil  svět.  Jak moc, to se teprve  uvidí.  A  obyčejní lidé  celého světa  si  mohou, podle  svého založení  buď  držet  palce nebo se horečně  modlit,  aby  ta  změna  nevyústila  v  další  světovou  válku, protože  absolutně nikdo  dnes  nemůže říci, co všechno  výbuchy  amerických raket odstartovaly.   Nicméně   jedna  skutečnost  je  nyní  naprosto  jasná  – naděje  jménem  Donald  Trump,  že  svět se konečně  začne  řídit  nějakou  racionalitou – ZEMŘELA!  Umřela  spolu s prvním  vypáleným  Tomahawken  z těch  dvou  torpedoborců  ve  Středozemním moři.

Přál  jsem si  zvolení  současného amerického prezidenta.   Kvůli  jistému  procentu  naděje, že  svět  bude  spravovat  trochu  jinak, než  jeho  poslední  tři předchůdci. S  větší porcí  zdravého selského  rozumu.  Hillary  v  Bílém domě  neposkytovala  ani promile  téhle  naděje.  Trump   ano.  Při jeho inauguračním  projevu zaznělo například  toto:

„Budeme se řídit dvěma jednoduchými pravidly. Amerika na prvním místě. Budeme hledat přátelství na celém světě, ale zároveň nesmíme zapomenout, že je právem každé země, aby dávala své zájmy na první místo.“

Já  to  komentoval, kromě  jiného  v  článku

Sisyfos Donald Trump- II. Inaugurační projev

Ano,  Amerika  bude  imperialistická. Trump je  nabob.  Jenže  je důležité, jestli  bude nebo  provádět  realistickou,  jasně  čitelnou a  srozumitelnou  zahraniční politikou se  snahou  věci řešit  nebo  komplikovat,  navíc  nečitelně a  chaoticky. Imperialisticky  se  totiž bude chovat  každý  americký prezident, bez  ohledu  na to, jak se bude jmenovat a nejen  on.  Každý   vedoucí  státník,  který si, díky  síle  své  země a  svým osobním  ambicím  imperialistické  chování může  dovolit!  Tak se  totiž  velmoci  a  velmocenští politici  chovali a  budou  chovat  vždycky. A  jestli je k tomu  někdo  ještě  nabob je  zajímavé tak leda pro  karikaturisty!

Dnes  víme,  jak už  řečeno,  že se   Donald  Trump  už  žádnou nadějí  na  nějakou  rozumnou a potřebnou  změnu v  chápání  světové politiky, nestal.  Nevyčítal  bych mu  vůbec  tvrdé prosazování   jeho primárního  volebního  hesla  America first!  Tohle  slíbil svým  voličům, tohle  od  něj očekávají a tohle  je  jeho práce.  Co  mu  ovšem  rozhodně  vyčítat  hodlám,  je, že  jeho  America  first!  se v noci  ze čtvrtka na pátek  změnila  na  Donald  Trump  first!   O  tomhle  je podle mne  celý  ten  raketový  útok.  Ale popořadě.

Americký  prezident,  abych jej přímo citoval uvedl

 „Dnes jsem nařídil vojenský úder proti základně, ze které byl veden chemický útok.”

Zkrátka  žádná pochybnost,  kdo  zabíjel  otravnými  plyny.  Nehodlám  opakovat  argumenty  ze  svého  včerejšího textu,  kde dokazuji,  že  Asad, pokud  není  opravdu šílenec  zcela gigantického rozměru, neměl  žádný  důvod tenhle  zločin provést. Nicméně  hodlám na tomto  svém závěru trvat.  Stejně  jako  na  rigorozním názoru,  že  mělo  být  provedeno  velmi  pečlivé  vyšetření  celého incidentu.  Aby byl  viník  určen nad každou možnou  pochybnost. Minimálně  stejně  důkladně,  jako  americké  úřady  vyšetřují  letecký  útok  svých  vlastních letadel  na  Mosul  ve  dnech  13. a  17.  března,  které měly  dohromady mít  za  následek nejméně  200 mrtvých  civilistů. Na  rozdíl  od  „Asadova“ chemického útoku v  Chán Šajchúnu, kdy  jsme  do půl  hodiny po této  události věděli, kdo  je  za něj zodpovědný,  ohledně  Mosulu  nejsou  k dispozici  ani  skoro po měsíci  žádná  zjištění.  Vyšetřování  nebylo  uzavřeno…..  Někomu  to může  připadat  zvláštní… Ačkoli  je  snadno dohledatelné, jestli  ti iráčtí civilové  zahynuly  leteckým útokem a pokud  ano, je  zřejmé,  kdo  že  v oblasti má bojová letadla.

Přiznávám, že  jsem  byl  už  několik  dní, co se týče  dalšího vývoje  na  Středním východě a zejména  v Sýrii,  hodně   neklidný  a měl  nejasné  tušení, že se něco  podstatného a velmi nepříjemného  chystá. Důvodem k neklidu  bylo oznámení  Izraele, že uvedl do ostrého nasazení protiraketový  systém Davidův  prak a  to navzdory  tomu,  že   ještě  není zcela dokončen.

Systém  má  zemi chránit  před  raketami  krátkého a  středního doletu a před   střelami s plochou  dráhou letu. A  důvodem  k  operačnímu nasazení měl   být poslední  úspěšný   test právě  proti  křižujícím  raketám.

Kdo nasazuje  ještě  zcela  nehotovou  techniku jako součást  své  obrany a  proč, ptal jsem se sám  sebe?   A    odpověď  mne  velmi  znervozněla  – ten kdo  čeká  nějaké prudké  zhoršení  situace,  která se ho velmi  dotkne!!!  Takže  Izraelci  čekají,  že  mohou  být   cílem  velkého raketového  útoku?  Proč?  Odkud?  A  test s  křižujícími střelami?  Kdo  je  má  v  okolí  k  dispozici  a  je  schopen  je  použít?  Američané a  Rusové…..  Co  tedy  tenhle  izraelský  spěšný   krok k  zajištění   své  bezpečnosti znamená? Zcela  určitě  nějaký  velký  mezinárodní  problém! Jen  tehdy  toho  2. dubna  nebylo  náznaku, co by  se  asi tak mohlo  stát.Vzápětí ovšem přišla  informace, že  Rusové  dodali  Sýrii   50 taktických raket  Točka, takže se  zdálo, že  ten izraelský  krok měl  nějakou  logiku.  Jenže  pořád  zde byl  ten  test na  rakety  s plochou  dráhou  letu!

Do  toho  se objevila další  znepokojivá  informace, která  ovšem  téměř,  bez  jakýchkoli  rozborů  analytiků  zapadla, ačkoli  šlo  o  záležitost prvořadého významu -Trump odvolal svého hlavního  bezpečnostního poradce   z funkce stálého člena Národní bezpečnostní rady (NSC)!   Učinil tak  ani  24 hodin po  chemickém incidentu na  syrském  bojišti!!!

S  tímhle  výsledkem:

Proč?!

Dvě velmi  podivné indicie,  signalizující, že  se  něco  hodně  bublajícího děje. A  to mi dělalo starost.  Pak  pak  přišel  americký  raketový  úder.   I  ten  byl provázen  zcela  neobvyklými  detaily

  • Rusko bylo, nikoli přímou cestou!!!  informováno  dvě  hodiny předem

  • útok byl  proveden na  vojenskou  základnu,  kde  Američané identifikovali  také  Rusy

  • k  akci  došlo po dobu  návštěvy  čínského  prezidenta  v  USA  a  vlastně,  když  zvážím  časovým posun  mezi Středomořím a Floridou  v  době  osobního jednání  obou prezidentů

Nic  z  toho  mi nepřijde normální a  rozhodně  ne  bez  dalšího  významu  a  je nutné  tyhle  nezvyklosti  interpretovat  v celkovém kontextu  americké  akce. Než  s tím začnu,  dám  sem ještě  další krátký  přehled – toho, co  Trump  dokázal, respektive  zejména nedokázal  od  své inaugurace:

  • podepsal  dekret  o zamezení  vstupu  cizinců z  některých  muslimských zemí a to hned  2x, který  byl  okamžitě  následně  federálními  soudy  opakovaně suspendován

  • utrpěl  trapnou a  zdrcující  porážku  v Kongresu  ohledně  zrušení  Obamacare

  • podepsal  dekret, kterým  zrušil  výnosy  svého předchůdce  Obamy  ohledně  ochrany  přírody.  17  států  Unie  i tento dekret  okamžitě  napadlo a  chce, aby  ho soudy  okamžitě  rovněž  suspendovaly

Trump, musel inkasovat  i  další  porážky  – skončil  jeho  hlavní  bezpečnostní  šéfporadce  Michael Flynn, kvůli  údajným  kontaktům s  Rusy  a čeká  ho vyšetřování  v Kongresu.  Jen o  fous a  zatím  témuž  osudu  unikl jeh ministr  spravedlnosti  Jeff Sessions. Trump  a jeho   jakýkoli  jeho politický  krok  a počin  je  okamžitě  v centru  palby, kdy tu  hlavní  vedou  zejména republikánští  senátoři  John Mc Cain  a  v  primárkách  neúspěšný  Mark Rubio a   případ  s Obamacare ukázal,  že   prezident  naprosto nemůže  spoléhat  na  republikánské  většiny  ani v  Senátu  ani ve  sněmovně  reprezentantů a   že  nemusí  v  Kongresu  prosadit  vůbec žádný  zákon a  absolutně má zapomenout  na  slibované  vysušování   washingtonské  bažiny  pokud….

Pokud

  • se nezaranžuje  s  washingtonskými  a  zejména  republikánskými  elitami

  • nezmění  politiku  v  žádoucím  kontextu

  • nestane  se  řádně  spolupracujícím  členem  klanu a nezačne  zpívat přesně  tam, kde Obama  skončil

Jinak bude  mít  velmi pravděpodobně  co  do činění  s  impeachmentem.  Když  k  tomuhle  tristnímu  přehledu  ztrát  a proher  přidám  jeho  stále více  se propadající  popularitu  mezi  voliči – viz následující  graf

Soudím, že  jsme  si  dostatečně orámovali   raketový  přepad  syrského  letiště  ze  čtvrtka  na  pátek. Dovolím si tvrzení,  že  to  úplně  poslední oč  při  něm  šlo, byla  nějaká odplata  za chemické  zabíjení  civilistů!  Mně  to vychází tak,  že  u  Donalda  Trumpa  sice stále  platí America  first!  a  byl  to  jeden z  hlavních  motivů  celé  akce, ale  tomuto  heslu je nyní  nadřazeno Donald  Trump  first! takže se stal součástí tradiční  washingtonské  bažiny. Aby  v ní  sám  neutonul!  Tohle, že  ho vedlo k vydání  toho rozkazu!

Zkusím v dalším  popsat, co  Trump  rozkazem  k odpálení Tomahawků  sleduje. Záměrně  nepoužívám  slovní  vazbu  co VŠECHNO sleduje, protože  si jsem  naprosto jistý  tím, že  mi  i přes  maximální  možnou  snahu  o co  nejúplnější  analýzu, spousta  podstatných  bodů unikne.  I  tak je  toho  víc  než  dost a proto  ty  cíle  rozdělím  na  jednotlivé  skupiny.

Cíle  vnitroamerické:

Osobně  si  myslím, že  právě  tyhle  jsou pro  Trumpa  nejdůležitější  a  byly  nejsilnější motivací  téhle  vojenské  akce. Vidím  je  takhle

  • především  je  potřeba zvednout  upadající  osobní  popularitu  mezi  voliči

  • ukázat, že  na  rozdíl  od  váhavce  a  slabocha  Obamy  je Trump   rychlým   a drsným  šerifem, který  neváhá  bleskově tasit,  aby  zjednal pořádek, který , když  je zapotřebí, v  duchu  nejklasičtějších  holywoodských  westernů  nejdřív  pálí a  pak se  ptá. Zkrátka, že je  silným, nejsilnějším   vůdcem!

  • ukazuje  demokratickému i  republikánskému  establishmentu,  že  pochopil  lekci, které se mu  dostalo a  že  žádné  bratříčkování s  Rusy, natož  Asadem  nebude

  • že mu Kongres  nemá  házet  klacky pod  nohy  při  schvalování  dalšího  mimořádně  důležitého  hlasování  o  velkých  změnách  v  daňovém  systému, protože  na  vojenské operace  je potřeba  peněz a stejně tak, že mu  nemají  dělat obtíže  u návrhu státního  rozpočtu,  který  už v  Kongresu je a  kde ořezává  všechny  možné  a nemožné  výdaje,  aby  měrou podstatnou  navýšil rozpočet na  zbrojení

Cíle zahraničně politické

Cíl bezprostřední

  • udělat  opět z USA  klíčového hráče  na  Blízkém  východě, odkud  byly  vyšachovány  Obamovou  váhavostí  a ruským nástupem  v Sýrii

  • dominovat  syrským  rozhovorům, respektive  vnutit  všem stranám  americkou  variantu  řešení, bez ohledu na jejich  zájmy a  přání.  Otázkou  zůstává, jestli  on sám nebo  některý  člen jeho administrativy  má  vůbec  nějakou  trochu reálnou představu, jak by  to mělo vypadat, aniž  by  se  ze Sýrie, po Iráku, Libyi,  Afghanistánu, Jemenu, Somálsku, atd.  stal  další totálně  zhroucený  stát po  americkém  zásahu.

  • poněkud pacifikovat,  v posledním  čase  příliš samostatně  jednající  regionálně  ambiciozní  spřátelené  režimy  jako Turecko, Saudská  Arábie

Cíl ruský

  • Trump  evidentně  došel  k  názoru,  že  snaha  o zaranžování se  s  Ruskem je  pro něj osobně ve Washingtonu a  amerických  mediích příliš  nákladná  a mohla  by  vést  pro něj  až k fatálnímu  konci.  Že  washingtonská  bažina  si prostě  Rusko  vybrala  jako univerzálního viníka a  když  nebude  s  nimi  tancovat  tenhle  taneček, tak prostě  nejspíš  skončí. Čtvrteční  útok  byl  zcela  jasně   namířen proti  Moskvě a jejímu  syrskému  angažování a na  demonstrativní oslabení  její  role v  regionu, tak  aby  si toho  všichni  – v  Americe i  mimo ni – všimli

Proto  risknul útok na  letiště, kde  byly  přítomny  i  ruské  složky a proto  to demonstrativní oznámení  budoucího  kroku  Rusku  nevládními  kanály dvě  hodiny  před  útokem ve smyslu  – já  s  vámi nediskutuji – já vám oznamuji!!!

  • otestovat ruskou připravenost  a odhodlání  jít  do konfliktu se sázkou  na  to, že  Moskva  se  neodhodlá k ničemu  většímu  než  verbálním protestům, což  mu, jak se zdá  vyšlo

Jestliže  opravdu  někdo z ruského personálu  byl  přítomen na  bombardované  základně,  mohlo  Rusko  na   americký  útok odpověď, ve zcela  legitimních obavách  o osud  svých  občanů  nasazením  svých,  v Sýrii umístěných protiraketových  kompletů  S  300  a  zejména  S 400. A  salvu  Tomahawků elininovat. Putin k  tomu  nedal rozkaz  a  tím  ukázal konečnou  hranici  vlastních  možností.  Když  to  napíši  naplno  – ruskou  slabost.  Pokud  tedy  jejich  technologie  mají schopnost  Tomahawky  v nasazeném počtu  včas  zachytit  identifikovat a zničit,  což přirozeně  nevím.  Jestliže  ano, pak  Rusko   svou pozici  na Blízkém východě ztratilo. Ono  utrpělo  vážný  šrám  už  před pár  týdny  kdy  izraelská  letadla  zaútočila  na  sklady  syrské  armády a vybombardovalo  je,  aniž  by by se tomu pokusilo zabránit.    V Pentagonu  si toho nemohli  nevšimnout.  Stejně  tak  si  ruského nekonání  a  tudíž  slabosti nyní  všimnou  všichni  další  zainteresovaní.

Cíl  čínský

Jak  už  uvedeno  v začátku  tohoto  článku, provést  odpálení  raket v okamžiku, kdy  vedete   jako  americký prezident osobní  jednání  s prezidentem jiné světové  supervelmoci a  navíc  dokonce ve  svém  soukromém  sídle,  je  něco,  co  světová  diplomacie  hned  tak nepamatuje!  Je  to jasná demonstrace síly a  také  mocenské  arogance!  Mám li věřit   redaktorce ČT  působící v  Pekingu  – Barboře  Šámalové, která komentovala  těsně před příjezdem  čínského prezidenta  do USA  jeho návštěvu,  pak  Číňané  při domlouvání  této  vrcholné světové  oficiality  velmi doporučovali  hostitelské  straně,  aby  se zdržela  při osobních  jednání  všech improvizací a  vystříhala jakýchkoli překvapení,  že  to odporuje  čínské mentalitě  a speciálně  osobnímu  nastavení  jejich prezidenta. A  Trump na  to reaguje  krupobitím  Tomahawků!!! Osobně  to  identifikuji  jako

  • bezprostřední  sdělení  Číně, že  je Amerika, pak  dlouho nic  a pak možná  oni

  • že  Trump je  odhodlán  stejně postupovat  i  v celém  pacifickém prostoru, včetně  sporných oblastí  i Paracelských a  Spratlyových  prostorů,  kde Peking  brizantně  navyšuje  svou  námořní  i leteckou přítomnost  a  buduje  umělé  ostrovy,  na  kterých instaluje  vojenská  zařízení a umisťuje  posádky a   že  tyto  čínské nároky  neuznává a  aktivity  nehodlá  respektovat

  • že  by  Čína  měla  vyjít  Trumpovi  dalekosáhle  vstříc ohledně  jeho zájmů  na  přesunu  výrob  zpět  do USA  a  razantního zmírnění  obrovského  amerického deficitu  ve  vzájemném obchodu

  • že má  kvaltem  tvrdě zatlačit  na svého severokorejského chráněnce, aby  přestal s  dalším  rozvojem  raketových technologií a snah o miniaturizaci  atomové  zbraně tak, aby ji mohl umístit  na svoje  balistické  rakety, jinak, že  to  vezme  do vlastních  rukou

Cíl severokorejský

Už jsem  ho popsal v  předchozím odstavci, jde  o  zásadní  varování  Kimovi,  že  buď  se okamžitě  srovná  nebo  je  dalším na  řadě.

Cíl iránský

Trump  se nijak netajil  tím, že  není a ni trochu srozuměn  s  Obamovou  dohodou s  Iránem a že  Teherán a  vládnoucí  ajatolláhy  považuje  za    jedno z celosvětových  nebezpečí. Útok na  Bašara  Asada  byl, skoro přímo,  cílen  i  na  Irán,  který  vedle  Ruska podepřel  syrského prezidenta  když mu bylo nejhůře  a  to  nejen penězi a  zbraněmi, ale  také  tím nejcennějším  a nejžádanějším –  vojáky.  Ten  vzkaz  byl  vyslán  o  to  nekompromisněji,  že  byla  jeho  součástí  i  sázka  na  ruskou  neodpověď systémy  protivzdušné  obrany, které  má  Moskva  v oblasti. Takže  celkově  ta  zpráva  Do Iránu měla  celkovou podobu  – zalezte  do  boudy  a nevystrkujte  rohy,  jinak se pustíme i do  vás. A Rusové  vám nepomohou, protože  v  Sýrii  ani  prstem nehli a to tam měli   na  tom letišti  svůj personál. Zkuste  hádat,  zdali mlčeli proto, že  vyhodnotili svou  pozici jako  celkově  slabou  nebo  zda  ty systémy  S  400, které  vám prodaly  jsou  vůbec  funkční.

Vzkaz  Hizbolláhu

Jde  o    iránského  chráněnce. takže  je  to pokračování  vzkazování  do  Teheránu – pokud  si budete  příliš  vyskakovat,  pustíme  se  do vás  buď  přímo nebo nepřímo přes  Izrael.

Oba  dva  poslední  vzkazy  zároveň  vedou  k  jasné snaze  odebrat  Asadově armádě,  pokud  možno,  významné  spojence, poskytující zejména  živou  sílu  a zvrátit  tak,  bez  dalšího zvyšování  americké přítomnosti poměr  sil na  syrském  bojišti.

V této  chvíli se musím  vrátit  k  začátku  mého dnešního textu a  té  pasáži,  kdy  jsem  se  zmínil  o  pro mne  naprosto nečekaném   a docela  nelogickém  začlenění  ještě  ne zcela  stoprocentně  funkčního  protiraketového systému  Davidův  prak  do  izraelského  komplexu  aktivní protiraketové  obrany.

Nemám  vůbec rád  spekulace, které  stojí a padají  jen  a pouze  s  účelovým  výkladem  některých  faktů. Jenže  sleduji  už  světovou i  domácí politiku příliš  dlouho a  izraelskou  dlouhodobě  tak podrobně, jak mi  čas a  hlavně  nedostatečné  jazykové  schopnosti –  dovolují.  A  jak už  řečeno, ta informace o Davidově  praku mne  velmi znepokojila, protože  mi  jaksi vycházelo, že  se na Blízkém  východě  cosi  hodně  významného a  nebezpečného  bezprostředně   stane.

A bohužel ta předtucha  se ukázala  býti  správnou.  Skutečně  se stalo. Nejdříve  tzv. chemický  útok, následně   Tomahawky!!!!  Jak  říkám  – spekulacím  nefandím. Nejsem  věřící na 11. září,  na ilumináty,  na  zednáře,  na  Velkého  žida, na  Starce  z Hory  na….

Mám rád  to, na  co si mohu  sáhnout a  co vyhovuje  Occamově  břitvě.  Ale  nyní  se  sám  sebe  musím  zeptat

  • nevěděl takhle  Izrael předem, že  co  chystají  Spojené státy?

  • jak je to v  tom případě s  tím  chemickým  útokem?
  • neaktivoval  Davidův  prak proto,  kdyby  náhodou takhle  nějaký  Tomahawk selhal a zabloudil?

  • nebylo  dalším  důvodem  k  aktivaci  hrozba  Hizbolláhu a  Iránu Izraeli, že  když se něco  stane  na  Blízkém  východě,  zasypou  židovský stát raketami?

  • nebyla  dalším  důvodem  dodávka  ruských  Toček,  které  mohl  Asad  jako  asymetrickou  válečnou odpověď  odpálit na  Izrael, jako pomstu  za  americký  útok?

  • Nebo  je  to  všechno jen souběh mnoha  náhod? a   co když nikoli?

  • Co když  byl  celý  útok na  vládní letectvo  nějaký  čas plánován?   Protože jd e o  zásadní  vojenský  faktor, který   islamisté nedokáží  svými prostředky  účiněji  eliminovat. Američané  technicky  vzato  nezpůsobili  Syřanům  žádné  zásadní   ztráty na technice  a lidech. Těch  devět  letadel v  opravárenských  stojánkách, které nebyly  schopny  odletět  jistě  Moskva  rychle Asadovi  nahradí. Problém  je  technické  vyřazení  letecké  základny  jako takové, protože  jestli nebyla  hlavní v zemi ,  pak jednou z hlavních a  nějaký  čas  bude  rozhodně  nepoužitelná. Čímž  pádem  syrské letectvo  utrpí  ohledně  svých  bojových  kapacit. Jde tedy  o jasnou  pomoc  islamistům. Aniž  by  Amerika  jim  viditelně  pomohla.  Naopak, je  to  vykryti přísně  humánním  opodstatněním.

Sečteno – podtrženo  –  jde sice jen  o  naprostou   spekulaci,  kterou  naprosto nemohu  doložit,  nicméně  plně  reflektuje  smysl  té podivné  aktivace  Davidova  praku a  dalších izraelských  opatření z poslední  doby. A pokud  se  Steve Bannon,  který  osvědčoval  velmi  logické  myšlení postavil proti? Zapadalo by  to  do sebe….

Ať  tak  či tak –  do  11. září  2001  vypadal  svět jinak  než před  ním a  sami  můžeme  posoudit jestli  je  dnes  po  16-ti letech  boje proti  terorismu lépe   a bezpečněji.  Mám  velký  strach, že  stejně významným  datem lidské  historie  se stal –  7. duben  2017…. Takový  strach jsem už opravdu  dávno neměl.  Donald  Trump  byl, na  rozdíl  od  Hillary  Clintonové, malou nadějí na  lepší příští.  Jedním  jediným okamžikem přestal  tou  nadějí  být  a stal  se naopak  velkým problémem.  Jestliže je  moje  analýza  toho, co  tím útokem všechno  řešil -třeba jen  částečně správná.

Přeji si , abych  se hluboce  mýlil. Jinak to má lidstvo nejspíš  spočítané.  Jakákoliv  vzájemná rozumná  domluva na  nějakém  mezinárodním základě  je  od  včerejška  vyloučena.  Co je  a co není mezinárodní  právo  a jak má  být interpretováno,  si  nyní  pro  sebe vyhradil  Washington. Nominoval se do pozice  jediného arbitra!  Pouze on, jak se zdá, má  nyní  rozhodovat  o tom, co  se smí a co ne! OSN  je  zbytečná,  Charta  OSN  jak by  smet. To je  jen  cár  papíru.  Jak  že  to řekla  americká  velvyslankyně  při této organizaci ohledně  Sýrie?

” Spojené státy mohou podniknout i jednostrannou akci, pokud OSN selže.“

Tedy když  to v OSN nebude podle  amerického  názoru, OSN  selhala a  USA  mají právo  na cokoli!

Tohle  může  platit momentálně, ale  jen tak  dlouho, dokud  Spojené  státy  budou  reálně  vojensky  nejsilnější. Opravdu  nejsilnější.  Netuším a  ani si netroufnu  odhadnout  jaká bude na  nový  stav věcí  reakce Moskvy. V podstatě,  po  včerejší  tomahawkové  diplomacii,  má na výběr  jen  dvě  cesty

  •  buď  se podřídit  americké  dominanci  a  zaujme  demonstrativně  submisivní postoj  vůči Spojeným  státům  nebo

  • jít  do  těsného spojení s  Čínou  a  rozvíjet  co nejrychleji  vzájemně  svou  vojenskou  sílu tak,  aby  byl  náskok  USA  ve  vojensko technologické oblasti  když  smazána  překonám, tak  alespoň  snížen natolik, že  oběma  zemím  bude  zaručena  naprostá nezávislost konání

Žádná  jiná  cesta pro Rusko  neexistuje.   S výjimkou  totální militarizace  státu a jeho  ekonomiky  někam  směrem k severokorejským poměrům, protože je tak mohou Rusové se svým  lidskýma  ekonomickým  potenciálem sami,  bez  Číny zaručit  svou  bezpečnost a nezávislost. Což nemohou  dlouhodobě  přežít.

Je zřejmé, že  všechny výše nastíněné  možnosti  jsou pro Rusy  cestou  do pekel!  A  netuším  jak se  s  tím Putin  a jeho následovníci, protože  půjde o běh na  dlouhou trať, vypořádají.

Dovolím si  ale pospekulovat o  reakci Číňanů, jakkoli  je mi  jejich mentalita a  způsob  uvažování  absolutně  neznámou oblastí.  Ale  když se podívám, co Peking  dokázal  v posledních  30-ti létech, pak  mi z  toho vyjde,  že  zachová poker  face.  Bude hovořit  o obchodu,  tady  asi  Trumpovi   v mnoha oblastech ustoupí.  Nicméně  nepřestane  být  světovou  dílnou,  bude mít i nadále  velké nárůsty  ekonomiky  a výrazné přebytky  v platební bilanci.  Číňané  budou  dále  celosvětově  skupovat   naleziště  nerostů.   Vrhnou  obrovské  úsilí a prostředky  na  špičkové  vzdělávání  svých mladých generací a na získávání špičkových  technologií a know  how.  Takže mi z  toho vychází, že  při  5x početnějším obyvatelstvu,  které je  navíc  motivováno  touhou po ekonomickém vzestupu  a při  tradiční  čínské píli  a pracovitosti  a  dnes  i  víc  než  dostatečných  zdrojích je jen  otázkou  času, než vzdělanostně a  tím i   technologicky  doženou a obávám se, že  i předeženou  Spojené  státy.  A  následně převezmou  jejich způsoby.

Čína byla  nejméně  300 let  hluboce  pokořována  světovými mocnostmi.  Jenže  Čína  jako organizovaný  stát,  s  vyspělou  státní  správou existuje od  dob  dynastie Šang, která sídlila podél Žluté řeky na východě Číny v době mezi 18. – 12. stoletím př. n.l.   Máme tedy  co do  činění  se státním  útvarem se 4 000 let  historie.  Donald  Trump  bude vládnout  4 -8 let. Což  je  v čínském  historickém  chápání zlomek  vteřiny.  Čína  své  předchozí  technologické zaostávání za  světem  totálně  zlikvidovala  během  tří dekád!!!! Jsem si naprosto jist, že  Si Ťin-pching pochopil  zcela  jasně  vzkaz  který mu včera Donald  Trump  neformálně  předal.  Amerika   si vypěstovala  smrtelného soupeře.  Sdělila světu,  že se   s  nikým  nehodlá  diskutovat. Že  ji  řeči nezajímají. A  k tomu  Čině  nahnala do náruče  nespíš a  s konečnou platností  i Rusko….

Sbohem zdravý  rozume!

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.