Liberální lež

napsal Leo K

Demokracie a kapitalismus se často zaměňují, hlavně proto, že se lidé chybně domnívají, že právo vlastnit soukromý majetek je demokratický princip. Nikoliv, je to princip ekonomie liberálního kapitalismu. Ale to, že se tyto dva pojmy v hlavách lidí vzájemně prorůstají, způsobuje zmatek a dokonce mínění, že demokracie je jen jednou z mnoha ideologií(!) které přicházejí a odcházejí. Není tomu tak. Osvícenské myšlenky navazující na antickou demokracii skutečně kapitalismus ve svých počátcích využil. Potřeboval osvobodit své budoucí pracovníky s feudální závislosti, proto kladl takový důraz na protestantskou etiku. Jenže s vývojem kapitalismu začala být demokracie na obtíž a proto si ji kapitalismus začal přizpůsobovat k obrazu svému.

Nejvyšším zákonem demokracie ale je, umožňovat a usnadňovat navzdory vší lidské hlouposti i zmatenosti, proti přesile hrubé moci všeho druhu, aby se mohli lidé spojovat v zápase za uplatnění práva proti bezpráví, spravedlnosti proti nespravedlnosti a pravdy proti omylu a lži.

Hus kdysi napsal v jednom dopise z vězení, že „kdo mluví pravdu, hlavu mu rozbíjí“. Demokracie má smysl jenom jako systém zaručující, že mu hlavu nerozbijí. A protože žádná demokracie nemá měřítko, jímž by mohla zjišťovat, co je pravda a co ne, musí zabezpečovat svobodu projevu i těm, kdo pravdu nemají. Samozřejmě, že jde pochopit, že se lidé se většinou vyhýbají nebezpečí, že jim někdo rozbije hlavu. Takových lidí byla u nás v minulých desetiletích většina a stále je jich dost.

Mluvíme-li o demokracii, chápeme to slovo jako formu vlády, ve které se všichni občané přímo i nepřímo a rovně (skrze volené zástupce) podílejí na navrhování a přijímání zákonů, kterými se pak řídí jejich společnost. Mohou přitom klást důraz na určité hodnoty, které potom ovlivňují chod demokratické společnosti. Tyto hodnoty mohou nabývat (v demokracii) třech forem:

Konzervativní – klade důraz na řád, autoritu, tradici, vlast, rodinu, náboženství, hierarchizaci společnosti a morálku.

Liberální – absolutní prioritou je  individualismus.

Socialistickou – cílem je dosažení ideálů rovnosti, spravedlnosti a mezilidské solidarity cestou sociální reformy.

Reálné vládnutí je pak většinou jakousi nesourodou směsí těchto snah, ale protože se tyto formy vzájemně jen velmi obtížně slučují, pokud vůbec, tak výsledek vypadá, jak to určitě znáte, jako více či méně řízený chaos. Ale jeden závěr přece jenom platí: demokracie, ať se v ní rozvíjí konzervativní, liberální či socialistické hodnoty, je nadále jenom demokracií. Žádná konzervativní, liberální či socialistická demokracie neexistuje. Přídavné jméno liberální, kterým do omrzení šermují různí demagogové, obecně do popisu demokracie nenáleží.

Může však označovat způsob hospodaření (ekonomie) v systému, který rozvíjí liberální hodnoty. Základem liberálních ekonomických teorií je důraz na soukromé vlastnictví a svobodné smluvní vztahy. Pomocí „laissez faire“(nechat věcem volný průběh) má docházet k omezování státních zásahů do hospodářství, a tedy i posílení role jednotlivce. Ekonomický liberalismus tvrdí, že jednotlivci v ekonomickém prostředí konají zejména ve vlastním zájmu, a umožnit jim to bez jakýchkoliv omezení vede k nejlepšímu možnému výsledku (samozřejmě, za předpokladu existence soudní moci a slabé státní moci).

Je zcela zřejmé, že tento ekonomický liberalismu je v zásadním rozporu jak s konzervativními, tak socialistickými hodnotami. Zatímco liberální hodnoty počítají s co nejslabším státem (který zajišťuje jenom ochranu svobody, majetku a zachování vnitřního řádu), konzervativní společnost se naopak neobejde bez silného státu a mnoha regulací, kdežto socialistická společnost se neobejde bez aktivní občanské kontroly státu a silné participativní ekonomie (založenou na rovném společenském vlastnictví) a dále na velké míře subsidiarity (zásada, že rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům).

Zamyslíte-li se nad pojmem ekonomický liberalismus hlouběji, dojdete zákonitě k názoru, že je v zásadním rozporu nejen s konzervativními či socialistickými hodnotami, ale hlavně se zdravým rozumem. Že ekonomie není exaktní věda, to myslím, že není nijak zvlášť třeba dokazovat, stačí jenom si vzpomenout na její (nepředvídané) pády a krize. Žádná z mnoha ekonomických teorií dosud neplatila nikdy univerzálně, vždy se hodila jen pro určité, poměrně krátké období, a to většinou ještě na omezeném území. Její liberální větev s důrazem na soukromé vlastnictví, svobodný obchod, volný trh a zásadu laissez faire, popírá nutnost vypracovaných pravidel pro jakoukoliv hru. Podle této logiky stačí vymezit hrací plochu a hra („trh“) se vyreguluje sama. To neplatí ale nikde; ani ve hrách, ani v přírodě. Když do akvária dáte bez výběru rybičky všeho druhu, tak vám s největší pravděpodobností zbude na konci jedna (i když tlustá) ryba. To znamená, že do důsledku dodržené principy ekonomického liberalismu nejenom spolehlivě zlikvidují demokracii, ale i lidstvo jako živočišný druh.

Vraťme se nicméně k pojmu liberální ještě jednou. Objevil se už před nějakými deseti, dvanácti lety ve zcela nesmyslném slovním spojení liberální levice. V Evropě nemá toto slovní spojení smysl, protože levice nemůže být liberální a liberalismus nemůže být politikou levice. Je to fake pojem, ke kterému jsme přišli bezduchým přenesením amerických realit do evropského prostředí. Realit ze zcela odlišného amerického politického systému. Liberální levicí v současném USA tvoří Demokratická strana a Hillary Clintonová. Této, z naší perspektivy, zvláštní „levici“ je nutné připsat všechny ty americké nesmysly, které svého času, dokud jsme hlouposti ještě nebrali vážně, bývaly předmětem vtipů a pohoršení nad americkým předstíráním rovnosti. Takové, jakými jsou multikulturalismus, sexismus, harassment, genderismus a inflace lidskoprávních otázek (například zda šimpanzi mohou mít lidská práva). To přece nikdy evropská levice neřešila.

Docela bych si přál slyšet o čem by si mohl povídat tenhle americký levičák se středoevropským levicovým kolegou. Nesmysl tohoto (nemohu jinak) blbého převzetí se krásně ukázal v migrační krizi, kterou ta americká „liberální levice“ bezvýhradně podporuje. Nicméně to zaselo v mnoha hlavách, které neví jestli jsou doma tady nebo v USA, neskonalý zmatek. Protože se tím zkratem znovu dostala do popředí jinak už „profláknutá“ liberální ideologie, která svůj kredit ve světě prohrála už krizemi v Asii roku 1997 a na celém světě v roce 2008. Její obnovená dominance na evropském kontinentě ovšem blokuje svobodné myšlení ve společnosti / a zjevně  nikomu  nevadí, že  cenzurní a cenzuristické  chování  nositelů  této ideologie  k jiným, než  jejich  vlastním názorům!!!  je  v  přímém rozporu s  jejich  základní  tézí  „nechat věcem  volný  průběh!!!!, což  zjevně  platí jen  tehdy,  když  to nositelům  téhle ideologie  vyhovuje  – pozn.vlk/ , zatemňuje vzdělané mozky a brání pochopení reality. Protože, podle ní, vyplývá správné řešení většiny otázek už přímo z ideologie a není o nich třeba diskutovat. Se zdůvodněním, že už pouhé pochybnosti jsou v rozporu s principy „liberální demokracie.“

Bohužel můžeme pozorovat, že tento zvrhlý způsob uvažování se těší masové podpoře veřejnoprávních médií – tolik na vysvětlenou k nyní převládající koncepci obrany před bezpečnostními a hybridními hrozbami.

Ještě bych ale na chvilku odbočil. Do „levého“ proudu americké politiky patří také „filantrop“ George Soros  / a nikdo se nepozastaví  nad  tím,  jak miliardář  a bezskrupulozní  spekulant  vůbec může  mít cokoli  společného s  levicí  -pozn.vlk/. A ve spojení s ním si Ilona Švihlíková v e-zinu !Argument vzpomněla na 20. výročí asijské krize, která se nakonec přelila do defaultu Argentiny. Tehdy se naštval předseda vlády Malajsie Dr. Mohamed Mahathir a na společném zasedání MMF a Světové banky v Hongkongu prohlásil, že George Soros je debil, který má zbytečně moc peněz a obvinil ho z útoku na malajský ringit. A to jenom proto, aby tento „filantrop“ dosáhl neproduktivních, nemorálních zisků ze spekulace. Nyní, s odstupem času, už není pochyb o tom, že Soros skutečně vydělal obrovské peníze na tom, že sázel proti asijským měnám.

K tomu ale poznamenává The Economist: Mahathir uvedl, že obchodování s měnami (za hranicí, kterou připustil, jejíž úroveň je potřebná k financování obchodu) byla „zbytečná, neproduktivní a nemorální.“ Mahathirův pohled na svět spočívá v přesvědčení, že rozhodnutí spekulantů jsou řízena ziskuchtivostí, a proto nevěnují žádnou pozornost základnímu zdraví ekonomik. Ale spekulanti si náhodně nevybírají své cíle. Je pravda, že jejich cílem je vydělat peníze, ale nejlepším způsobem, jak to zvládnout, je vytipovat měny, které nejsou v souladu s ekonomickými základy v jejich zemi a jejichž cena se proto pravděpodobně změní. Devalvace libry a liry v roce 1992 stejně jako mexického peso v roce 1994 a měny v jihovýchodní Asii v tomto roce (1977) odrážejí ekonomickou nerovnováhu. Změny cen těchto měn byly stejně nutné; spekulanti jsou ti, co nebezpečí rozeznají mezi prvními.

Zajišťovací fondy, jako je například kvantový fond pana Sorose, byly v posledních letech obviňovány z mnoha finančních turbulencí. MMF odhaduje, že hedgeové fondy mohou mobilizovat mezi 600 miliardami a 1 bilionem dolarů, které se dají použít k vsazení proti měnám. Například tím typickým způsobem, že prodávám velký objem měny v naději, že klesne její cena a budu si ji moci koupit zpět za nižší cenu a se ziskem. Soros, když v roce 1992 neměl dost liber, aby podstatně hnul trhem a tak si na útok na banku od té banky půjčil!

Ano; to je typické, liberální kapitalismus je predátorský a neohlíží se nejen na státy, ale ani na lidi, když v souvislosti s těmi krizemi statisíce lidí spáchalo sebevraždu a další miliony se propadly na existenční dno. Co tomu říkají ti, kteří mu dávají přídomek filantrop? Co říct tomu (jak uvádí stejný článek v The Economist), že v roce 1995 činili toky kapitálu v anglických bankách 19 bilionů (19 krát deset na dvanáctou) dolarů, což činí padesátinásobek světového ročního obchodu se zbožím a službami a Dr. Mahathir neřekl nic jiného než, že tyto spekulativní toky jsou nejen „neproduktivní,“ ale způsobují zbytečné škody jak lidem, tak i firmám.
Chápu proč je připuštěno obchodování s měnou jako s komoditou. Vinu jednoznačně nesl prezident Nixon, který v roce1974 definitivně zrušil Brettonwoodské ujednání o úloze zlata a všechny měny se najednou ocitli v pozici zboží. Ale nenašel by se jiný regulační způsob? Uvažovaná Tobinova daň je jenom příštipkaření, které místo řešení ten problém jenom záplatuje.

Server Finmag vám ukáže, jak daní korporace. Triky právní firmy Conyers, Dill & Pearman. Tihle šíbři ze světa paragrafů nechávají před očima berních úředníků mizet miliardy dolarů. A přitom neporušují zákony! Jsou špičkou v oboru a pracují pro největší korporace. Například pro Google. Pro tuto technologickou firmu vymysleli trik, pro který se mezi daňaři vžil název „holandský sendvič s dvojitou irskou (whisky).“ Je to parádní číslo. Daňové úředníky vykazuje do role statických diváků, kteří s otevřenou pusou žasnou nad kouzly iluzionisty, jenž strčí miliardy do klobouku, pronese zaklínadlo a – světe div se – klobouk je prázdný. Kouzlo je založeno na třech googlovských filiálkách, v nichž nikdo nepracuje – jsou to jen „schránky:“ Google Ireland Holdings, Google Netherlands Holdings a Google Bermuda Unlimited. Peníze do nich vkládá Google Ireland Limited.

Do Google Ireland Limited, společnosti s ručením omezeným, která zaměstnává dvě tisícovky lidí, posílají googlovské filiálky z Evropy (také z Česka), Afriky a Blízkého východu platby za služby a aplikace. Irské eseróčko je přeposílá Google Ireland Holdings. Nedejte se mýlit Ireland v názvu holdingu. Tento podnik má centrálu v daňovém ráji na Bermudách (v Irsku není přihlášen jako plátce daně). Většina zmíněných transakcí je vykázána jako platba licenčních poplatků za aplikace, proto se na ně podle irských zákonů nevztahují daně a platí za uznatelné náklady. (V roce 2013 měl Google v Irsku provozní zisk 11,89 miliardy eur, to je 290 miliard korun. Z toho licenčními poplatky dokázal odříznout 11,74 miliardy eur.)

Pokud by však irské eseróčko poslalo peníze holdingu na Bermudy přímo, platilo by Irům transakční daň. A tak je zašle přes nizozemský holding, ve slangu daňařů – vloží ho do holandského sendviče. Z Holandska na Bermudy, souostroví v Atlantiku, se totiž peníze dostanou už bez srážky. Nakonec kouzelníci z firmy Conyers, Dill & Pearman klepnou hůlkou do klobouku a peníze mizí v Google Bermuda Unlimited. U této firmy, která je matkou Google Ireland Holdings, je důležité slovo Unlimited (s ručením neomezeným). To znamená, že nemusí poskytovat účetní výkazy. Peníze tedy nejen zmizí, ale nikdo se nedozví, kolik jich přesně bylo.

Google se přitom s daňovou fintou netají. Naopak, chlubí se jí. „Jsme hrdí na daňovou strukturu, kterou jsme vytvořili. Říká se tomu kapitalismus a my jsme hrdí kapitalisté,“ řekl výkonný předseda Googlu Eric Schmidt v rozhovoru pro britský deník Independent.

Triku s dvojitou irskou začaly po Googlu využívat další korporace, mezi nimi Apple. (Připomínám, že Apple a Google jsou dvě nejhodnotnější značky na světě. Nakousnuté jablko má v akciích hodnotu 247 miliard dolarů, to je 5,9 téměř bilionu korun, a firma, která spravuje nejpoužívanější internetový prohlížeč, je oceněna na 174 miliard, v korunách 4,1 bilionu. Podle odhadu Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) daňové úskoky korporací v globálním měřítku seříznou ročně příjmy států o 100 až 240 miliard dolarů, tedy 2,39 až 5,73 bilionu korun.

Ministři financí států skupiny G20 přijali plán OECD proti „Erozi daňové báze a přesouvání zisku“ v roce 2015. Je založen na zásadě, že zisky mají být daněny tam, kde jsou vytvářeny.Státy se dohodly, že upraví své smlouvy a legislativu, aby byly v souladu s tímto pravidlem. Co myslíte, kdy se v ČR dočkáme takových daňových zákonů?

Jakmile se dostanou liberální hodnoty do křížku s jinými, objeví se jejich podstata. Sobectví. Podle vyjádření ministerstva průmyslu a obchodu jsme hotovi uzavřít v zářijovém hlasování sněmovny smlouvu CETA. Jakoby poslanci neviděli, že na kanadském trhu jednoduše není dostatek místa pro většinu českých či slovenských firem. Sám jsem na vlastní oči viděl zánik automobilky LIAZ. A jaký to byl obr! Měl 10 závodů z toho dva na Slovensku. Však i Tatra se jen velmi těžce a za pomoci armády zvedá z ponížení, ke kterému došlo v devadesátých letech. Kanadský trh je obsazen americkými filiálkami a jejich prostřednictvím budou americké firmy ovlivňovat naše podnikatelské prostředí i když třeba padne smlouva TTIP.