O brexitu a jednom sráči


Váhal jsem jestli  dnes  dát  přednost hlasování o  důvěře  Babišově  vládě nebo  si zase  jednou  všimnout  Brexitu, protože  v Británii se  dějí  věci! Nakonec  rozhodnutí padlo ve  prospěch zahraničí. Nepochybuji  totiž, že  poslanci Babišovy  národní  fronty  nakonec  připojí  velké datum do  seznamu  historických  osmiček  – rok 2018  jako letopočet,  kdy  vládu  nad  Českou  republikou definitivně, de jure  převzala  globální oligarchie a  kdy  se  dobrovolně  vzdala  demokratického systému  ve prospěch osobního zájmu jedné jediné osoby.Která  si to může  dovolit  zaplatit. Přirozeně , že  z veřejných a nikoli svých peněz. Aby  následně  zesoukromničila  i ty  veřejné.Definitivně.  Tohle  téma  se určitě  dá  rozvíjet a  to v podstatě  do nekonečna. Na Kose si toho společně  ještě  užijeme  dost a dost. Takže  dnes  si radši  dáme  ten Brexit. Ze  dvou  důvodů

-ono se vždycky  snáze  píše  o cizím  maléru

-jde  o  charakteristickou případovou  studii, vypovídající  o dnešních  politických  elitách  a  jejich  neschopnosti  řešit  velké problémy a  o  dnešních  voličích,  kteří  hlasují,  aniž  by  se obtěžovali  nějak  blíže prozkoumat  to, o  čem  vlastně  svým  hlasem rozhodnou

Nejdříve  si     shrneme vládní  zemětřesení, proběhnuvší na britských ostrovech.    V pondělí nejprve podal demisi  ministr pro Brexit David Davis a vzápětí přišla  rezignace  ministra zahraničí Borise Johnsona – kteří odmítají její návrh tzv. měkké podoby Brexitu, prosazené Mayovou.

První  z nich se nechal slyšet, že  žádná  dohoda  o soužití  Spojeného království a  Evropské  unie, upravující vzájemné  vztahy po datu  definitivního  opuštění  Unie  Británií    je  lepší  než  dohoda  špatná a  druhý,  že  směr , kterým  vede  vyjednávání  premierka  Mayová a který  protlačila, zřejmě  na  sílu při speciálním zasedání britského kabinetu  k Brexitu  o víkendu, kdy v letním sídle  premierky   v Chequers všichni ministři vlády a eventuální další  účastníci  museli před jednacím  sálem odevzdat  své mobilní telefony a  hodinky!!!  Už  sama  tahle  informace o  sobě je něčím  neslýchaným!! Mayová  tím jasně  řekla, že  nevěří loajalitě  členů  své  vlastní  vlády,  že od nich  čeká podrazy  ve  formě předčasného  cíleného úniků informací  do  medií, když  ne výsledek  jednání  přímo  torpédovat, tak významně  ztížit  a  jí namydlit  schody.

Už  když  jsem zaznamenal tento krajně neobvyklý  krok, svědčící o prudkých  turbulencích v britském kabinetu, mi  přišlo  velmi podivné závěrečné prohlášení pro tisk, kde Mayová podle agentury Reuters, zřejmě přesvědčila zastánce „tvrdého“ brexitu v kabinetu, aby podpořili její plán na udržení těsnějších obchodních vazeb s EU. To bylo v  neděli ráno. V pondělí se poroučeli  Davis s Johnsonem. Takže  premierka  nepřesvědčila nikoho.  Co  vlastně  bylo nakonec  výsledkem onoho tajdůvmob  jednání  v  Chequers?

Klasické  britské vyzobávání rozinek!  Britská vláda navrhuje vznik zóny volného obchodu s Evropskou unií pro průmyslové a zemědělské výrobky.  Pro ně by  dodržovala  pravidla  EU!!! Co do standardů,  tak eventuálně  dovozní omezení  ze  třetích zemí a  podobně.   Přesněji řekla  toto:

„Náš návrh by vytvořil zónu volného obchodu mezi Spojeným královstvím a EU se souborem společných pravidel pro průmyslové zboží a zemědělské produkty,“

Což  ovšem okamžitě  narazilo  v  Bruselu.

Nedivím se tomu.Tuhle politiku  rozmazleného fracka, pro  kterého není  nic, jen  to výběrově nejlepší,  dost  dobré, provozuje  Velká  Británie jako ústřední motto své politiky nejméně  od  dob  porážky  španělské  Armady, jako  ústřední  axiom  svých interakcí na  mezinárodní scéně. Dokud  byla  Královnou  moří a vedoucí světovou  velmocí, bylo to  sice krajně  nepříjemné, ale pochopitelné a nedalo se  s  tím dost  dobře  moc  dělat. Přesně  z  tohoto důvodu, mimo jiné,  došlo ostatně k  I. světové  válce.     A  speciálně  ho používala  posledních asi tak 60 let,  kdy  nejprve  vyjednávala  o členství v  EU  a pak jako unijní člen. Výsledkem byly  klasické  extrabuřty v podobě  tzv. Britské  výjimky, které si, přes  odpor  Francie,  nakonec  dokázala  vyjednat  při přístupových jednáních s Bruselem. V detailu  je  tentokrát popisovat  nebudu, to  už na Kose učiněno bylo nejméně  dvakrát.

Co  rozhodně  ale  zopakovat  hodlám, je konstatování, že  kdyby  byl  v dnešní pozici Britů nějaký  jiný  členský  stát / přirozeně, že s  výjimkou Německa a  Francie a možná  ještě  Španělska  nebo Itálie/ se zlou by se  s podobnou vyjednávací taktikou potázal!  Ale  Velká  Británie? To je  prostě  jiná  liga  než ostatní. Nechápu proč a  proč  je  kvůli ní  tolik cirátů.

Ano, je mi jasné, že  na pilu  budou  tlačit  zejména  globální, nadnárodní koncerny, pro které  je  zajímavý  britský  vnitřní trh, druhý  největší v  Evropě a  také  možnost  v Británii  vyrábět,  respektive tam  například  přenést  formální  sídlo  firmy a  profitovat  tím pádem  z mimořádně  nízkých daní z příjmů v  zahraničí, což  není nic  jiného, než  okrádaní  ostatních  členských zemí  na  daňových příjmech. Jenže do toho se míchá  naprosto iracionální vzdychání  po  potřebě  britské  přítomnosti pro bezpečnost  Evropy a podobné  iluzorní  výkřiky.

Ona  VB  chce vystoupit  z  NATO  nebo  jen  z EU? Převážná  část členů  Unie  je  i v  NATO. Takže?

Nečekám od  kohokoli kompetentního odpověď. Stejně  by to byla  jen nějaká  floskule.  A jen si dovolím  připomenout,  že  když  se provalilo, že  americká  NSA odposlouchávala všechny  čelné evropské politikáře,  včetně  německé kancléřky a  francouzského prezidenta, tak s  tím současně  přišla informace, že  to bylo s  výraznou  britskou  ingerencí!

Odborný  tisk dokonce  leckdy  má  Brity  za  daleko  větší  šmíráky, než je  NSA. Prý  sledují  úplně každého z nás  na internetu a každý  internetový  server. Znovu opakuji – čím více speciálně  nad  Velkou Británií a Brity  přemýšlím,  tím méně  chápu  ty  neustálé  tanečky  kolem  jejich  odchodu a  snahy  se  s nimi tzv.  dohodnout  za  cenu obrovských ústupků!

Pro odchod  z  Unie  společných hodnot,  abych použil moderní, politicky  korektní terminologii, se rozhodli oni. Dobrovolně.Nikdo je  k tomu  nenutil. Tak  ať nesou následky!  EU  existovala  před  vstupem  Velké Británie, kdy   ještě  byla  opravdovým světovým hráčem / i když v posledním tažení/ a  nepochybně  bude existovat  i  bez sebestředného a  chamtivého člena regionální důležitosti  po jeho odchodu.

Ale věnujme  se  detailům  politické  mely  v  britskému  kabinetu. Oni  neodstoupili jen oba zmínění  ministři, nýbrž  i pár  dalších  hráčů na méně  viditelných, ale  vnitropoliticky  významných  pozicích. Ale  těmi se zabývat  v povšechném článku  nemá  smysl.

Racio naopak má  podívat  se na  odchod  ministra  Davise a jeho kolegy  Johnsona zblízka. Oba  uvádějí  sice stejný  důvod – nesouhlasí s  variantou brexitu,  kterou by  ráda dojednala  Mayová,  prý  je moc  měkký a pro Británii škodlivý /sic!/,  Johnson  dokonce tvrdí, že  Spojené  království se stane  kolonií  EU, nicméně  já  každého z nich  vidím  jinak. Zásadně jinak.

Daleko sympatičtější a  věrohodnější  mi  každopádně  z těch  dvou přijde Davis. Ano je  až  dogmaticky protiunijní a podle mne  vůbec  nevzal na vědomí  existující  realitu. Ale  budiž,  přiznejme mu  právo  na takové  vidění světa,  byť  časy  lorda  Palmerstona, Disraeliho a dalších  velkých  britských  imperiálních  premierů jsou  nenávratně  pryč a  Británie  už  nikam  své  fregaty, natož  dělové  čluny, aby  dělaly  „praktickou politiku“ v  jejím zájmu,  vysílat  nemůže  a nebude. Tím  spíše  ne do Evropy. Nýbrž bude muset  normálně  vyjednávat.

Ale  ať už je  to s exministrem Davisem jak chce, je pro mne  autentický a  jeho postoj  chápu. Dovolím si v  tomto případě  převzít  názor  Jiřího Hoška,  dříve  dlouholetého  zpravodaje  ČRo   na  ostrovech a dnes šéfkomentátora  Seznamu:

Že by ministr pro brexit a hlavní vyjednavač britského odchodu z EU David Davis mohl rezignovat, si vrabci na střechách londýnské vládní třídy Whitehall cvrlikali řadu měsíců. Když to Davis nakonec udělal, stejně to všechny dost překvapilo, včetně samotné premiérky Theresy Mayové. Míra trpělivosti přetekla v okamžiku, kdy Mayová kabinetem protlačila novou strategii a cíle brexitu, pod které se Davis už zkrátka nemohl podepsat. Jeho rezignace dostala do prekérní situace Mayovou, britský vyjednávací tým i celou myšlenku brexitu.

Když demisi podá šéf vyjednávacího týmu, který vstupuje do naprosto stěžejní fáze rozhovorů o podobě brexitu, působí to stejně jako rezignace kouče národního týmu během probíhajícího fotbalového mistrovství světa. Pozice Davida Davise podléhala postupné erozi spolu s tím, jak Evropská unie odpinkávala coby nereálné špatně připravené a hlavně utopické návrhy britské vlády a jak premiérka Mayová stahovala pod sebe do Downing Street č. 10 klíčové kompetence i osoby Davisova úřadu….

….

Jedním z kouzelných detailů, které definují specifika ostrovní politiky, jsou rezignační dopisy. I ten, který David Davis poslal Therese Mayové, je přinejmenším pozoruhodný. Davis, pro něhož to nejspíš znamená definitivní konec bohaté politické kariéry, v psaní upřímně uvedl, že „nevěří brexitovému plánu premiérky” a že tím pádem „není tou nejlepší osobou, která by tento plán měla uskutečnit”.

Protože ministerská předsedkyně rozhodla, že od počátku července 2018 bude kabinet ohledně odchodu z EU důsledně mluvit jedním hlasem, nezbývalo Davisovi vlastně nic jiného…

Tohle  je pro mne  jasná zpráva! Naprosto akceptovatelná logika!  Jsem ministrem!  Mám jasně  definované kompetence! S jejich pomocí  dělám příslušná  opatření a vedu  jednání, ke  kterým jsem zmocněn  v  rámci  své  funkce! Pokud  se dostanu do názorového střetu  s  většinou  členů  vlády  a premierkou  o tom, jak bych  měl  postupovat, pak se buď  podřídím většinovému názoru  nebo odcházím z  funkce! Čistá a  jasná  politická  hra.  Jak už  uvedeno,  tomuhle  rozumím. Už proto, že  jsem to kdysi, deset let před koncem  své  profesionální  kariery,   sice na  daleko  nižší pozici, ale přesto takové, z které se neodchází,  udělal také.  David  Davis  je pro mne  chlap. S nímž mám naprosto rozdílné vidění světa, ale má  můj  respekt.

Jinak to mám s  Borisem Johnsonem!  Ten byl  vedle  Nigela  Farrage  hlavní tváří  Brexitu. Tvrdím, že  bez  jeho příchodu  do tábora  stoupenců odchodu,  by  referendum o  EU  dopadlo opačně. Neměl jsem  tehdy  na  bývalého londýnského starostu  žádný  názor. Ale  bylo mi  jasné, že  má  charisma  jeho  věčný  klukovský kukuč  magicky přitahuje  voliče.  Zařadit  jsem jej mohl až  po referendu. Do kategorie  těžké  zklamání, ne li přímo- podvodník. Připomenu proč, ačkoli  to bylo  na  Kose bezprostředně  při komentu  výsledků  hlasování, uvedeno.

Tehdejší  konzervativní premier  Cameron  musel  pakovat.  Referendum byla  jím zaviněná a  tudíž  jeho nevratně  ostudná a osudová prohra. Boris  Johnson  byl  vítěz a  všichni předpokládali,  že  nyní  se  automaticky  chopí  vedení Konzervativní strany  a  dosedne  do křesla  šéfa  kabinetu. Především proto,  aby  řídil jak odchod  Britů z  EU, tak především vyjednávání  o podmínkách  tohoto odchodu  s  Bruselem. Tohle mi připadalo nejméně  stejně  logické, jako současné  chování  jeho ministerského kolegy  Davise.  A  nejen  mně, očekávali to  úplně  všichni! Místo  toho uspořádal tehdy  tiskovku,  kde.. ale nechme  promluvit  dobový  tisk:

Johnson svůj projev začal zeširoka. Mluvil o tom, že konzervativci se nyní musejí spojit, zároveň připomínal svou úspěšnou kariéru londýnského starosty, kterému se podařilo snížit v metropoli kriminalitu a poskytnout obydlí i méně majetným obyvatelům.

Závěr jeho řeči tak zřejmě čekal jen málokdo. Johnson zdůraznil, že úkolem budoucího premiéra je vyjednat přístup Británie na jednotný trh EU, zároveň však zajistit, že Spojené království bude mít kontrolu nad svým imigračním systémem. „Touto osobou ale já nebudu,“ prohlásil. Na otázky novinářů odmítl odpovědět.

Mne tehdy  napadlo jediné  slovo – sráč! Promiňte mi ten  expresivní  výraz, ale  je  chirurgicky  výstižný a přesný. Jinak nelze  označit  člověka, který  rozpoutá  požár  a pak  zbaběle  uteče  od  hašení! A přesně  to on udělal. A nyní  je to  identické! Bez ohledu na  to jaký cajdák  namázl do rezignačního dopisu. Dovolím si  citovat:

…„Brexit by měl být o příležitosti a naději. Měla by to být šance dělat věci jinak, být více hbití a dynamičtí a maximalizovat specifické zájmy Británie jako otevřené ven hledící globální ekonomiky. Tento sen umírá, dusí ho zbytečné sebepodceňování,“ varuje Johnson Mayovou v rezignačním dopise.

Vláda podle něj odkládá zásadní rozhodnutí včetně příprav na brexit bez konečné dohody. V současné době hrozí „polovičatý brexit, po němž by britská ekonomika byla i nadále částečně uvázlá v unijním systému – ovšem bez možnosti Británie tento systém kontrolovat,“ uvedl dále Johnson. „Opravdu směřujeme ke statusu kolonie,“…

Je  ten  člověk tak  drzý  nebo tak  hloupý? Mohl a měl  být  šéfem vlády. Mohl  jednání o Brexitu  dirigovat a vést tak,  jak si sám představuje.

Nechtěl!  Mohl být nepochybně  i ministrem pro vyjednání  Brexitu. A opět  – vést jednání po svém. Opět  nechtěl!  Ostatně  – nechápu  ani, proč  musel  být speciální rezort pro    vyjednávání o  Brexitu. Je to bytostně  zahraniční agenda! Nepochybně  by  stačilo, aby  jen  při vzniku  vlády  kývl prstem a měl to v přímé gesci  jako zamini. Opět  – nechtěl!

Z toho všeho vychází  jeden  jediný  výsledek  – Boris  Johnoson  zkrátka  nechce nést odpovědnost  za  své  činy. Způsobí  vážný  dějinný  zvrat, ale  nechce být  tím,  kdo, řečeno jeho slovy, se  chopí   šance dělat věci jinak, být více hbití a dynamičtí a maximalizovat specifické zájmy Británie jako otevřené ven hledící globální ekonomiky. Kdo zmaří příležitost aby  Brexit  byl příležitosti a naději! On mohl  být  tím dalším skvělým britským  lídrem, kterého si bude pamatovat tamní  historie! Ani se o to nepokusil.  Nechal to Mayové a  dnes  se od ní distancuje. Navíc  jí podráží  nohy! Prostě – sráč! Každým coulem.

Nejsem tím překvapen. Už  v kampani  před  brexitovým referendem  Boris  Johnson, stejně jako Farrage,  prokazatelně  masivně  lhal.

Dnes  v tomto trendu jen pokračuje. Věděl, že  dobrý  scénář  Brexitu jednoduše  vyjednat  nelze. Proto nevzal  šéfování  konzervativcům a  vládě. Proto  nepřevzal  ani zodpovědnost  za  vyjednávání jako příslušný  ministr.

Na rozdíl od  kolegy  Davise  je  zřejmé, že  v politice  končit  nehodlá. Proto  doslova  do písmene  zdrhá  z  vlády, která  následně, ať  jednání  dopadne  jak chce, za jeho výsledek bude potrestána, protože  představy  o  „správné“  formě  Brexitu, tedy, že  Británie  vyjedná  vše , co se jí líbí a  chce a naopak  nepřevezme nic, co  jí  sebeméně  vadí,  naplnit  nelze!  On nyní zaujal pozici  – já  vám to říkal, já to věděl, já u toho nebyl! Nehodlá s e sebeméně  umazat  neodvratným neúspěchem! U toho on nebude!

Chce  si  zajistit  další politické přežití a budoucnost.  Aby  se , po  historickém zlomu  vrátil jako ten jediný  správňák! Zná totiž  čísla – pouze 29 procent Britů je spokojeno s tím, jak premiérka Theresa Mayová vede jednání o brexitu. To je nejhorší výsledek od listopadu 2016, kdy agentura ORB International s tímto typem sondáže začala.
Na vrcholu obliby své brexitové politiky byla Mayová v první polovině loňského roku, kdy její práci pro odchod z EU kladně hodnotilo 55 procent dotazovaných Britů. Nyní si většina dotazovaných Britů myslí, že Mayová nedokáže dojednat pro Británii správnou dohodu.

U tohohle  někdo  jako Boris  Johnson rozhodně  asistovat  nebude!

Nepochybuji, že  najde nemálo čtenářů Kosy, jimž  je  Johnson i nadále  sympatický.  Byl přeci  proti  té zlé a proradné Bruseli, co nás terorizuje! Takže musí být  ok  a  vlk na  něj  nasazuje!

Těmhle  speciálně  těmhle  chci připomenout  „skvělé“  výkony toho  chlápka  v pozici  britského ministra zahraničí.

Neustálou  snahu po konfrontaci s  Ruskem. Jeho  okamžité a  drsné obvinění Moskvy  z odpovědnosti za  aféru  Skripal!  Jeho naprosto nesmyslné, až  sprosté nájezdy na  amerického prezidenta  Trumpa. Jeho obviňování  východoevropských členů  EU  z nedostatku solidarity  ohledně přerozdělování migrantů, ačkoli sama  Británie, spolu  s  Dánskem  měla  vyjednánu výjimku, která jí zaručovala, že  nemusí  přebrat a ni nohu, když nebude chtít. Či britské  hlasování pro zavedení  přerozdělovacích  kvót  při hlasování kvalifikovanou většinou!!!  Jeho  jasné přitakání  obvinění Sýrie  z  plynových útoků a   a následným raketovým  náletům  na  Sýrii!   Ještě  je pro vás  Johnson  hrdina a  vlk mu křivdí?

Stejný  názor  na  tuhle  smutnou  figuru, bohužel světové politické scény, má i ve velké  většině i britský tisk, jenž jej  vidí jako parodii na ministra zahraničí  -dovolím si citovat:

The Times tvrdě kritizuje Johnsonovu práci. „Neprokázal žádnou vůli ke kompromisu o čemkoli a zároveň nikdy neposkytl konstruktivní návrh toho, co by vláda mohla podniknout,“

The Guardian. „Johnson je v Británii tím nejpřeceňovanějším politikem, především sám sebou. Byl to trapně neužitečný ministr zahraničí. Snížil váhu Británie ve světě a zhoršil i svou pověst,“ poznamenal list s tím, že Johnson na vedení diplomacie zkrátka neměl. „Britské vládě je lépe bez něho,“ dodal.

a to „nejlepší “ nakonec – Financial Times velmi kriticky. „Jen málo lidem se bude stýskat po ministrovi zahraničí, který nikdy nevypadal, že svou práci bere vážně,“ napsal deník. Připomněl také, že v pátek měl sice Johnson k plánu Mayové výhrady, ale vyzval ostatní členy kabinetu k podpoře premiérky. „A nyní je pryč. Stejně opustil i (expremiéra) Davida Camerona a rozhodl se podpořit brexit,“ uvedl deník.

Financial Times  ani  jiná velká  britská media  nemohou použít ono chirurgicky přesné  pojmenování Borise Johnsona. Já ano.  Jedním slovem říkám to samé, co oni mnoha.

Můžete  se nyní právem  zeptat  – fajn  vlku, popsal  jsi  některé  velmi smutné  figury  kolem  Brexitu, ale  co samotný  odchod  Britů, jak ho  vidíš?

Zkusím odpovědět, co nejpoctivěji. Brexit  bude rána  jak pro EU,  tak pro odcházející  stát  a jeho obyvatelstvo. Ale  zejména  pro  ty, co si  ho odhlasovali!  Nechápali ani omylem komplexnost  materie o níž  hlasovali v  referendu.  Ani nemohli.  Dohlédnout  důsledky  nemohl, dle mého nejlepšího soudu  – nikdo. V každém případě naběhli podvodníkům a lhářům. To je první moment. Tím  druhým a  horším je, že  vítězové neměli ani zdání, jak postupovat  dál. Co a  jak vyjednat. Jak vyjednávat  vůbec. Třetím pak časová  tíseň. Lisabonská  smlouva předpokládá  výstupní jednání v  horizontu  dvou let. Když  z EU  vystupovalo Gronsko, s kterým se řešila prakticky jen jedna jediná otázka  – rybolov, byly potřeba  tři roky. Jak  může  asi tak  vypadnout nakonec  dohoda za  existence  těchto limitujících  faktorů?  Bez  ohledu na  to, že  nadnárodní koncerny  i  současné  evropské  politické elity  jdou  Britům všemožně na  ruku.  Vědí proč. Koncerny  zkrátka  chtějí co největší  byznys a  evropští politikáři ty  britské  ctí  jako své  potřebné  bratry  v sérii politických omylů a  debaklů. Za které  jsou sice přímo odpovědni,  ale  vždycky je  přilepí na  čelo Rusku a Putinovi.

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.