Projev Viktora Orbána u příležitosti Dne maďarské nezávislosti

Viktor Orbán je  dnes za nejčernější ovcí Evropské unie. Omlouvám se, tohle  zavedené  rčení  naprosto kulhá – Orbán a a ovce… Nesmysl, že?  Orbán, mysleme  si o něm, co chceme, je  zcela  evidentně nejpragmatičtější duch  z těch, co řídí některou ze zemí EU. A  to s obrovským odstupem.

Nepochybně  je  autoritativní. Proč by nebyl, když  třikrát za sebou vyhrál volby a to vždycky s absolutní většinou hlasů? Zatímco v řadě ostatních členských států je problémem vůbec  sestavit  vládu. Možná, že  si  i mocně přikrádá ve své  funkci. Naprosto to nevylučuji, ale neznám maďarské reálie, takže se k tomu necítím kompetentní vyjádřit. Dost pravděpodobně, být  Maďarem, bych patřil mezi ty , co proti němu demonstrují. Být  Slovákem, Rumunem nebo Srbem, měl bych se vůči němu na pozoru, kvůli rozdávání pasů maďarské zahraniční diaspoře.

Nicméně  mne dnes  jako Evropana  zajímá  Orbánova  naprostá  střízlivost  a věcnost, schopnost  trefně pojmenovat celoevropské problémy a pokud je to v jejich kompetenci také řešit.   Prakticky  řešit. Když dojde  ne reálné  a palčivé  skutečné  problémy  dnešní Evropy.  Na  rozdíl od  všech ostatních  evropských papalášů, ochotných  lhát  kdykoliv a kdekoliv jak sama  sobě, tak svým občanům v zájmu nějaké vyšší ideologie.

Na  Echu 24 byl zveřejněn  text projevu, který Viktor Orbán přednesl před několika  dny u příležitosti Dne maďarské nezávislosti.  Zaujal mne  tím, že místo mudrování a krasořečnění  obsahuje  řadu fatálních statistických  čísel, Popisujících  úpadek  EU jako celku v  celosvětovém měřítku.  Věděl jsem, že trendy  takhle vypadají, ale netušil, jak hluboko už  sjednocená  Evropa klesla. Nejen proto jsem se rozhodl Orbánův projev převzít  na Kosu. Je potřeba  zvonit na poplach, jestliže  v závodě  s Čínou a USA máme přežít a ne se stát  do nějakých max. 30-50 let součástí  tzv. třetího světa. Tak vážný už ten problém je.

Debata, která v Evropské unii začala v květnu – a tedy i můj projev – se týká budoucnosti Evropské unie, nikoli Evropy. Norsko, Švýcarsko, Velká Británie, jistě celý Balkán, Bělorusko jistě a také Rusko až po pohoří Ural jsou také součástí Evropy, i část Turecka zasahuje do geografického prostoru, který nazýváme Evropa.

Evropa je kulturní formace, která je fantastická, úžasná, dechberoucí a nenapodobitelná. Dědictví tří hor, tří kopců, které se navzájem pojaly; vinná réva, která pocházela z větví Akropole, Capitolia a Golgoty, naroubovala jeden do druhého. Víno se vyrábí na mnoha místech po celém světě a byly také učiněny pokusy zavést evropskou kulturu na mnoha místech po celém světě, ale nikdy se nemohou přiblížit chuti a kráse originálu, bez ohledu na to, kolikrát se sami napijí strnulost.

V životě Evropy se střídala lepší a horší období, ale Evropa je věčná, a tak je tomu i dnes, i když brnění ostatních může zářit jasněji. Dnes se však nezúčastňujeme zasedání Akademie umění, kde soutěžíme ve chválení slávy našeho kontinentu, ale politické události, a musíme myslet na budoucnost Evropské unie, ne na Evropu.

Evropská unie je politická formace vytvořená člověkem, která byla založena za účelem ochrany ekonomických a vojenských zájmů jednotlivých států. Byla založena s cílem reagovat na politickou skutečnost, že po druhé světové válce byla polovina Evropy obsazena Američany, druhá Sověty. Vytvořili Evropskou unii, aby neztratili naději, že jednoho dne budou evropští občané moci znovu rozhodovat o osudu Evropy.

Dámy a pánové!

Na základě průzkumu Frankfurter Allgemeine Zeitung který uvádí, že v červnu 2021 pouze 45 procent Němců uvedlo, že mohou svobodně vyjádřit svůj názor, zatímco 44 procent sdílí názor opačný. Podle respondentů se mohou snadno spálit, pokud uvedou, co si skutečně myslí o islámu, vlastenectví nebo lásce k zemi. Václav Klaus – nejjasnější maják mezi bývalými politickými vůdci v Evropě dnes – říká, že člověk, rodina a národ jsou vystaveni útokům najednou a že tyto útoky ohrožují budoucnost Evropy.

Místopředseda Evropského parlamentu Barley říká, že by Maďarsko a Polsko měly mít hlad. Jeden z místopředsedů Komise říká o členském státě EU, o nás, že jsme nemocná demokracie. Co se to stalo s naší Evropskou unií?

Dámy a pánové!

V roce 2008 představovala EU 25 procent světového HDP, zatímco v roce 2019 bylo toto procento pouze 18. V roce 2008 představovala EU 22 procent světové přidané hodnoty výroby, v roce 2019 to bylo jen 15 procent. V roce 2001 bylo 14 z 50 největších světových společností evropskými, dnes pouze 7. Mezi 10 největšími finančními centry na světě neexistuje v Evropské unii jediné místo. Před třiceti lety podala Evropská unie sedmkrát více oznámení o patentech než Čína, zatímco dnes Čína podá čtrnáctkrát více než Evropská unie.

Za posledních 25 let ve světě bylo založeno 20 společností, jejichž hodnota dnes přesahuje 100 miliard dolarů: 9 amerických, 8 čínských, není mezi nimi žádná evropská společnost. Co se to stalo s naší unií? Za posledních třicet let Spojené státy zvýšily své vojenské výdaje o více než 30 procent, Čína zvýšila svůj vojenský rozpočet devětkrát, což znamená o 900 procent. Dnes je EU tam, kde byla před třiceti lety. Dnes jsou mezi deseti zeměmi s nejvyššími vojenskými výdaji pouze dvě země z Evropské unie. Co se to stalo s naší Evropskou unií?

Dámy a pánové!

Pouze čtvrtina občanů Evropské unie věří, že příští generace bude mít lepší život než ty dnešní. Padesát sedm procent Francouzů, 53 procent Belgičanů a 44 procent Němců věří, že příští francouzská, belgická a německá generace bude mít horší život než ta dnešní. Kam zmizel evropský sen? Co se to stalo s naší Evropskou unií?

Podle studie Bertelsmannova institutu z roku 2016 má jednotný trh za následek nadměrné příjmy členských států. Je pravda, že to není stejné pro všechny. Na obyvatele překročení 1 046 eur u Němců, překročení 1074 eur u Francouzů, překročení 408 eur u Maďarů, překročení 382 eur u Poláků, což znamená, že místo konvergence pozorujeme divergenci. Podle studie CEP, jiného německého institutu z roku 2017, pouze Německo a Nizozemsko získaly a nadále získávají ze zavedení eura, všechny ostatní státy v eurozóně utrpěly velké ztráty. Co se to stalo s naší Evropskou unií?

Dámy a pánové!

Dnes je den maďarské svobody. Bylo to před třiceti lety, co jsme vyhráli studenou válku. Prezident Reagan změnil poměr sil, a zahájil rozhodující bitvu studené války. Polská Solidarita dokázala s odvahou odvozenou od polského papeže, že Sověti již nemají sílu nasadit jediné prostředky, které udržují socialistický tábor pohromadě, armádu a násilí. Rok 1956 už byl minulostí. A o sedm let později, s odvahou pocházející z Polska, se národy střední Evropy, všichni z nás, postavili vedle Polska a vyhráli poslední bitvu studené války v letech 1989-1990.

Byli jsme tam. Víme, že svoboda nám nezaklepala jen na dveře, bojovali jsme za ni. Komunismus se nejen nezhroutil, ale svrhli jsme ho. Berlínská zeď nespadla sama od sebe, srazili jsme ji. Sověti nás sami od sebe neopustili, vytlačili jsme je. Svrhli jsme, srazili jsme, vytlačili jsme – a bojovali jsme za to statečně, bez krveprolití, s odvahou a mazaností. Dnes jsme stejní jako tehdy: poslední přeživší bojovníci za svobodu v Evropě.

Historie Evropy se nezměnila sama od sebe, my jsme ji změnili. Víme, že nyní, když se Evropská unie dostane do potíží, sama neopraví své cesty, nezmění se a nepřepne na správnou cestu. Musíme napravit její způsoby, musíme to změnit a přivést ho zpět na správnou cestu, cestu, která byla kdysi úspěšná.

Dámy a pánové!

Dnes Evropská unie opět potřebuje náš druh bojovníků za svobodu.

Dnes definujeme teze. Teze, s nimiž maďarská vláda přispívá k celoevropské debatě o budoucnosti Evropy, a na které, jak doufáme, naváže podobná pozice maďarského parlamentu.

Naše první teze spočívá v tom, že rychle míříme k empírové Evropské unii. Místo Evropy národů se v Bruselu staví evropský superstát, na který nikdo nikomu nedal mandát. Neexistuje žádný evropský lid, existují pouze národy jednotlivých států. A bez politického lidu je nemožné vybudovat demokracii; budování bruselské říše proto nutně vede k deficitu demokracie. Chtěli bychom něco úplně jiného. Chceme demokracii, jejíž základ tvoří evropské národy. Neměli bychom se bát to vyslovit nahlas: my demokraté stojící na národní úrovni jsme proti stavitelům říše, kteří jsou ve skutečnosti odpůrci demokracie.

Naše druhá teze spočívá v tom, že Brusel se dnes řídí těmi, kteří integraci nevidí jako prostředek, ale jako cíl, cíl sám o sobě. Proto chtějí potlačit všechny národní zájmy a tradiční evropské hodnoty. Právní systém a instituce EU tuto snahu spíše podporují, než jí brání. Proto naši političtí oponenti vynakládají veškeré úsilí na oslabení přirozených společenství, která tvoří samotný základ evropské kultury. Národ, regiony, křesťanské a židovské církve, rodiny jsou dnes na kříži. Proto maďarská vláda říká, že výraz „stále hlubší unie“ by měl být ze smluv o EU vypuštěn při první možné příležitosti.

Naše třetí teze spočívá v tom, že Brusel předal značnou část své moci externím subjektům. Předal je sítím organizovaným a ovládaným mimo Evropu, zejména Sorosovým sítím a Demokratům USA za nimi. Tak se to stává. Jako první krok byla Komise přesunuta z politicky nestranného postavení Strážce smluv a byla přeměněna na politický orgán. Začalo to ne tajně, ale veřejným oznámením předsedy Junckera. Jen abych to zmínil v závorkách, proto Britové a Maďaři nepodpořili volbu pana Junckera za předsedu Komise, a to nakonec také vedlo k brexitu.

Druhým krokem bylo, že se Komise přeměnila na politický orgán, který se rozhodl připravit takzvané Zprávy o právním státu o členských státech EU. Tyto zprávy o jednotlivých zemích však nejsou sestavovány na základě stanovisek, dokumentů nebo faktických prohlášení členských států. Tato práce je zadávána nevládním organizacím, falešným organizacím občanské společnosti působícím v členských státech, které jsou ve skutečnosti politickými organizacemi a které téměř bez výjimky patří do sítě George Sorose na celém kontinentu, což samy nepopírají.

Třetí krok: demokraticky zvolené vlády členských států jsou hodnoceny na základě jejich údajů a názorů a dokonce chtějí potrestat ty, kdo jim nejsou po chuti. Jde o zneužití pravomoci, pravomoci, kterou členské státy přenesly na Komisi.

Naší čtvrtou tezí je, že bez společného hospodářského úspěchu se Evropská unie rozpadne. Princip EU je založen na jednoduchém předpokladu, že členské státy mohou společně dosáhnout lepších výsledků než jeden vedle druhého. Pokud se ukáže, že jeden po druhém jsme nebo můžeme být ekonomicky úspěšnější, je to konec Evropské unie. Proto my, kteří jsme zastánci Evropské unie, musíme podporovat pouze politiku zaměřenou výhradně na společný hospodářský úspěch. Místo toho dnes Brusel bojuje sám se sebou, svými vlastními členskými státy; přednáší, vyhrožuje, nutí a trestá nás, což znamená, že zneužívá svou moc, a tím si dělá nepořádek.

Naší pátou tezí je, že příští desetiletí bude obdobím nebezpečných výzev: masová migrace, epidemie a pandemie. Právě v této nebezpečné éře musíme vytvořit bezpečnost a být úspěšní ve světové ekonomice. Obnova unijní demokracie je podmínkou úspěchu. V zájmu ochrany národní a ústavní identity členských států proto musí být za účasti ústavních soudů členských států vytvořen nový orgán.

Naše šestá teze spočívá v tom, že Evropský parlament se ukázal být slepou uličkou, pokud jde o evropskou demokracii. Představuje pouze své vlastní stranické, ideologické a institucionální zájmy. Spíše než přidává, odebírá sílu Evropské unie. V tomto ohledu musíme významně posílit úlohu vnitrostátních parlamentů. Vnitrostátní zákonodárné sbory by měly vysílat zástupce do Evropského parlamentu – na základě modelu Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Vnitrostátní parlamenty by navíc měly mít právo zastavit legislativní proces EU, pokud se domnívají, že porušuje vnitrostátní pravomoci, což znamená, že by měl být zaveden postup červené karty.

Naše sedmá teze: Srbsko musí být přijato. EU má o členství Srbska važnější zájem než samotné Srbsko. Tato skutečnost musí být přijata.

Dámy a pánové!

Historie nám nyní nese příležitost na stříbrném podnose. Tato debata začala, konečně můžeme hovořit otevřeně o problémech, o všem, co považujeme za škodlivé a co znepokojuje občany členských států. Pódium bylo také postaveno pro nás – doufám, že je to to, čemu věřím – stačí nabrat dostatek intelektuální odvahy a můžeme ji využít ve svůj prospěch.

Dostali jsme šanci zastavit, aby se Evropská unie změnila v Sovětský svaz a Brusel v Moskvu. Známe skutečný rozsah ohrožení, protože jsme svobodní pouze třicet let. Vždy jsme byli evropskými bojovníky za svobodu. Bojovali jsme za svobodu, zatímco naši západní přátelé ji zdědili. Jaký to rozdíl!

Měli bychom mít dostatek intelektuální a politické odvahy připustit, že doba se změnila. Před třiceti lety jsme věřili, že Evropa je naší budoucností, ale dnes již vidíme, že naopak my jsme budoucností Evropy. Mějme odvahu být demokraty a bojovníky za svobodu také v Bruselu, protože to je jediný způsob, který může vést k nové evropské renesanci.

Pán nad námi všemi, Maďarsko na prvním místě. Tak do toho, Maďarsko, do toho, Maďaři!

Tolik Viktor  Orbán! A já  až  na pár  nepodstatných  vět, podepisuji jinak  každé  písmeno!

Tohle  je  podle  mne  řeč  velkého Evropana. Který  vidí dále než na  špičku svého nosu, za liberální bláboly  a nesmyslnou  ideologii, která  nás  sune  směrem  ke třetímu světu. Řeč  člověka, který  ctí  opravdové evropské hodnoty  a nikoliv  nějaký soubor pomatených fantasmagorií, importovaných  k nám, kdo ví proč,  z amerických univerzit.

Takhle hovoří člověk, který  nehodlá  v  Bruselu  držet  ani hubu  ani krok, ale  na rozdíl  od blábolišů , co se ohánějí  plakáty  s  tímto heslem, ale  dokonale  čuší,  podle něj veřejně jedná.

Takhle  mluví státník. Na  rozdíl od politikářů, kteří vykřikují  laciná, jednoduchá krysařská hesla  o  odchodu  z EU, tak jak je  známe od polojaponce a ostatních podobných pábitelů.

Když  to všechno sečtu, nezbývá mi nic  jiného než  držet  Viktoru Orbánovi všechny  prsty  co jich mám a doufat,  že  stejně  jako v případě  plotu proti migrantům, se nakonec  se  svou  jasnou a  jednoduchou pravdou  prosadí.

Nedávno nám opět  bylo  opakováno, že  pod  Kábulem a v  Mali se bojovalo/bojuje  za  Prahu. Totální  blábol, který neplatil  ani v případě  Afghanistánu a neplatí v případě  té  africké republiky. Za Prahu a  neváhám napsat  celou  EU se  dnes bojuje  v Budapešti. Respektive o Budapešť  a Viktora Orbána! Tady probíhá  současná osudová  fronty o evropskou civilizaci!