Vlastně se to nadmíru povedlo

napsal Misantrop

Vlkův úvod:

Kosa  má velmi nejistou budoucnost. Takže mne  udivuje, když se přihlásí nový  autor. A pošle článek, který nelze  nepřevzít. Však uvidíte  sami.  Na Kosu vstupuje Misantrop.

Válka na Ukrajině je hrozná sama o sobě. Pro obyčejného člověka je to katastrofa katastrof. Je úplně jedno, jak moc jsou vojáci odhodlaní k boji a je úplně jedno, jestli muži berou do ruky zbraň a jsou ochotní se při obraně své varty nechat i zabít. Jenže mezi tím vším jsou ženy a děti. Ženy, které nechtějí opustit své muže a tak zůstávají v oblastech bojů a děti, které nemají kam odejít. K tomu starci, kteří mají jen ten svůj domeček a kousek zahrádky a vědí, že pokud se rozhodnou utéct, už nebude návratu.

Na Ukrajině, minimálně  v té východní, kde  se bojuje,  v této chvíli přestává fungovat všechno. Z bankomatů nelze vybrat peníze, na pumpách nelze koupit benzín, v obchodech není co kupovat. Elektřina ještě jde, plyn také, ale jinak už nic. A leckde prý se  rabuje. Každý den se prodlužuje zákaz vycházení a zkracuje se doba, kdy se dá něco sehnat. Pokud opustíte dům, všechno co v něm necháte, velmi brzy použijí jiní nešťastníci, kteří odejít nemohou. Pokud vy odejdete, necháváte za sebou celý svůj život a pokud se jednou vrátíte do vyrabovaných stěn, bude to vlastně štěstí.

A tak lidé zůstávají a přicházejí úplně o všechno. S každým dalším dnem o který se tento konflikt prodlužuje, tak ubývá ohledů. S každým dalším dnem lidem hrozí těžší ráže a děsivější zbraně. S každým zabitým kamarádem ubývá u vojáků lidskosti, každý další den je snazší a snazší střílet.  I  do civilistů.

Válka je hodně hodně hodně hnusná věc. Tam v Kyjevě, Charkově, Melitopolu, Oděse.

Ne tak tady  u nás. Tady v EU (a v ČR obzvlášť) teď válka vypadá jako svatá povinnost boje proti zlu. To ďábelský nepřítel se zhmotnil a nelze jinak, než ho zničit. Zákeřný Putin se konečně odkopal, vyjevily se všechny ruské lži, ukázalo se, že Ivanům se nikdy v ničem nedá věřit a jediná možná reakce jsou zbraně, zbraně a zbraně k jejich zadupání do země, aby už nikdy nezůstala ani vzpomínka.

Nemusí  nám to být líto, v Rusku to mají podobně. Tam zase Ukrajina nemá právo na existenci, bezpečnostní hrozby NATO se už nedají ignorovat a dekadentní západní říši plnou padesáti pohlaví je třeba zastavit za každou cenu. Už nelze jednat, musejí promluvit zbraně.

Vidíte to taky? Ono se to vlastně docela hezky podařilo. Obyvatelstvo je duševně  na válku už připraveno stejně dobře jako v roce 1914. Nepřítel je zlo se které je třeba potřít nebo při jeho potírání padnout. Na frontě zmar a zkáza, v zázemí nadšené davy. Místo aby všichni seděli doma, kousali si nehty a opakovali si „válečné hrůzy, válečné hrůzy“, tak je nejlepší nálada od roku 89. Emoce převzaly vládu v ulici a protože máme demokracii, tak převzaly i vládu ve Strakovce. Rusko je zlo, které se dá řešit jedině zbraněmi.

Já vlastně nevím, v jaké fázi je teď ruská společnost. Prozatím nemám pocit, že by tam svatá válka měla takový ohlas jako u nás. Ale to je jen otázka času. Oni vidí tu naší podporu válce, oni vidí, že nemíníme ustoupit ani o píď, oni vidí, že pacifistické tendence západní společnosti zmizely jak pára nad hrncem. Aťsi za to může Putin, který se ve svých válečných úvahách zřejmě přepočítal. Brzy tam v Moskvě zákonitě musejí dojít k tomu, že zlo jsme my a je nutné nás zcela a naprosto potřít, protože jsme jim poslední roky nenaslouchali, nemínili jsme couvnout ani o píď a teď se na válku těšíme.

Ještě nepřišlo to strádání, ještě nepřišly ty stovky telegramů s úmrtním oznámením, ještě jsme nezačali tu válku platit. Ještě pořád jedeme z nahospodařeného, ještě pořád je kde brát. Na obou stranách. Spousta důvodů se do jednání nehrnout a věřit, že zvítězíme.

Jen… tam někde u Charkova, pod Kyjevem, na Donbase… tam teď sedí ve sklepích lidi, kteří se možná už několik dní nedostali ven, mají hlad, nad hlavou jim lítají střely a jejich vyhlídky jsou chmurné i když se fronta převalí. Ve válce se především strádá a svobody a demokracie se nenajíš. Ani Ruské říše se nenajíš. Ani té války do posledního Ukrajince se nenajíš.

Pokud se to teď povede, pokud se projeví všechno to hašení ohně benzínem, pokud tato válka bude dlouhá, jednou nás naše děti proklejí, protože za naše principiální postoje jsme hotovi obětovat lidské životy. Protože jsme dopustili, aby nepřítel byl ztělesněné zlo, nepřiznali jsme mu žádné dobré vlastnosti, nenechali jsme mu žádnou legitimitu a tím jsme připustili jako východisko jen totální vítězství nebo totální prohru. Budeme se opět jako před sto lety učit dlouhým strádáním, že se zlem se jednat dá, ba dokonce se s ním jednat musí, protože válka je vždycky prohra pro obě strany?